ČLÁNKY
METAL MIND/ROADRUNNER - Staré pecky v novém kabátku
Možná jste také zaregistrovali zprávu, že polská firma METAL MIND nedávno zakoupila starý katalog ROADRUNNER a v luxusní digipackové edici nyní znovu vydává „staré“ desky z 80. a 90. let. Na zlatých discích, obohacené o četné bonusové skladby, obsáhlé biografie a často výpravně vyvedené booklety, to vše v limitované edici 2000 kopií od každého titulu. Pojďme se tedy nyní blíže podívat alespoň na některé z nich.
FLOODGATE
„Penalty“
1995
New Orleanský kvartet FLOODGATE se původně jmenoval PENALTY a založil ho na počátku roku 1994 zpěvák a kytarista Kyle Thomas po svém odchodu z thrash metalových EXHORDER. Kyleho záměrem tehdy bylo vytvořit kompletně nový projekt, zcela odlišný od toho co dělal dříve. Výsledkem byla kombinace grunge a stoner rocku, někde mezi TROUBLE, SOUNDGARDEN a C.O.C. Baskytaru si vzal na starost jeho bratr Kevin, za bicí usedl Jimmy Bower (dnes SUPERJOINT RITUAL, DOWN, jinak pak také CROWBAR, C.O.C. a EYEHATEGOD) a kytary se chopil Kevin Bond (SUPERJOINT RITUAL, NUCLEAR CRUCIFIXION). V této sestavě natočili PENALTY první demo, jenže krátce na to se v podstatě rozpadli, když z kapely odešel Bower s Bondem. V poměrně krátké době se je ale podařilo nahradit kytaristou Stevenem Fischerem a bubeníkem Neilem Montgomerym. Následoval obvyklý kolotoč hraní a zkoušek, který v roce 1996 vyústil v natočení první (a zatím i jediné) desky „Penalty“, už pod názvem FLOODGATE. Desku zdobí zajímavá aranžmá, mohutné kytarové rify, dravě rockující rytmika a především výborný Kyleho vokál, který je výrazně melodický, přesto velmi expresivní a plný emocí. „Penalty“ má dravý, robustní zvuk, velmi zajímavé hudební nápady a přestože jsou FLOODGATE velmi melodičtí, jsou stále dostatečně tvrdí. Nikdy neztrácejí ze zřetele, že jsou v první řadě rockovou kapelou, která prostě chce hrát tvrdě. Přestože je album velmi dobré, vyšlo v nepravý čas a FLOODGATE se nikdy výrazněji neprosadili. Kdyby vyšlo o pět let dříve, měli by dobrou šanci stát se ikonami, ovšem v době kdy šla deska do prodeje, zájem o grunge už opadl, stoner rock ještě nebyl IN a do popředí zájmu se o překot dral nu-metal, do jehož formátu FLOODGATE moc nezapadali. Kapela to nicméně nevzdávala a svoji činnost ukončila až v roce 2002. Kyle byl koncem 90. let krátce členem TROUBLE, v letech 2001 – 2003 se pokusil oprášit EXHORDER a v současnosti je členem stoner rockových ALABAMA THUNDERPUSSY, s nimiž natočil poslední album „Open Fire“.
AMEN
„Amen“
1999
AMEN zformoval zpěvák Casey Chaos někdy na počátku 90. let. Bylo to v době, kdy se rozpadla Caseyova předcházející kapela DISORDELY CONDUCT a kdy shodou šťastných náhod hledal bývalý bubeník UGLY KID JOE Shannon Larkin nějakou kapelu, se kterou by stálo zato ztrácet čas. Podle svých vlastních slov strávil neuvěřitelných 18 měsíců poslechem pásek více jak 30-ti(!) kapel z okolí Los Angeles, ale pořád nemohl najít tu pravou. Pak ale uslyšel píseň "Coma America" a bylo mu jasné, že v této kapele prostě musí být! Duo Casey/Larkin doplnili ještě kytaristé Paul Fig a Sonny Mayo, basu pak uchvátil John "Tumor" Fahnestock. Se smlouvou s ROADRUNNER REC. v kapse a za producentského dohledu Rosse Robinsona, se AMEN jako tsunami vřítili do studia, kde v rekordním čase nadrtili svůj stejnojmenný debut. „Amen“ je explozivní směs punku, hardcoru, psychedelie a metalu, která se rozprskla o posluchačskou veřejnost, jako zralý meloun o betonovou zeď. Na albu je občas zřetelně slyšet, že někdy ten zničující nápor energie odnesly nástroje i zařízení studia. Oslepující požár sálá z každé noty, z každého úderu do strun. Řinčivý zvuk bicích, chroptící basa, zuřivé vytí kytar a nenávistný řev vyšinutého maniaka za mikrofonem, který neváhá v návalu adrenalinu zranit sám sebe. Jakoby se AMEN snažili prodrat skrz bolest a utrpení zpátky sami k sobě, v panickém strachu před ztrátou vlastní identity. AMEN jsou jako tlupa barbarských nájezdníků, kteří hodlají rozvrátit vaše domovy, přivlastnit si váš majetek, znásilnit vaše ženy a odpravit každého, kdo je tak stupidní, že se jim postaví do cesty. Druhé album "We Have Come For You Parents" vyšlo o rok později a obsahovalo čtrnáct, doběla rozpálených vypalovaček, které vám zkopou prdel do ruda. Syrový harcore noise punk, který se jako stará, omlácená kára vyřítí s děsivým řevem ze zatáčky a napálí to rovnou do stojícího policejního auta. Skutečně mistrovské dílo. Zatím poslední deska „Death Before Musick“ z roku 2004 v podstatě pokračovala v dříve nastoupené cestě k absolutní apokalypse, i když přece jen už trochu postrádala ten surový pach smrti, který se táhnul za oběma předchozími. Aktivita AMEN se poté omezila téměř na nulu, až v roce 2006 proběhlo pár koncertů a v poslední době se dokonce začalo mluvit o novém albu, které by mělo vyjít v příštím roce. Pevně v to doufám, protože AMEN jsou kapelou, o které se vašim rodičům zdají zlé sny, jsou jak otevřená, krvácející rána, která má jen malou šanci na uzdravení.
SHELTER
„Mantra“
1995
V roce 1995 vydali SHELTER celkem pět (!!!) alb, z nichž „Mantra“ je tím nejpovedenějším. Jejich počátky je třeba hledat v New Yorku druhé poloviny 80. let, kde působila ortodoxní straight edge kapele YOUTH OF TODAY, o níž jsem se podrobně zmiňoval v seriálu o hard core. Založil ji zpěvák Ray Cappo, který se na konci 80. let stal velmi aktivním členem hnutí Hare Krishna a to byl už jen krůček ke vzniku SHELTER, kteří obratně mixovali hardcore punk, alternativní rock a pop, s mohutnou dávkou pozitivní energie. V textech pochopitelně převládalo poselství Hare Krishna, plus „zdravý“ životní styl, což znamenalo vegetariánství, větší důraz na duchovní stránku života, žádné drogy atd. Deska přinesla SHELTER velký hit v podobě skladby „Civilized Man“, v níž Cappo použil sekané frázovaní, typické tehdy výhradně pro hip-hop a rap. Dnes už je zřejmé, že se v budoucnu stali SHELTER inspirací pro kapely, jako GREEN DAY, THE OFFSPRING, BLINK 182 a spoustu dalších, jenže to, co tehdy začalo jako nadějný hudební směr, se postupem času stalo pouhým zbožím, konzumním produktem, na hony vzdálenému od původních ideálů. Na konci 90. let aktivita SHELTER téměř umlká, aby se v roce 2006 znovu objevili s novou studiovou deskou „Eternal“. Jejich oficiální návrat na hudební scénu potvrdilo následné evropské turné, ovšem další existence kapely je dnes bohužel nejistá, protože složení v němž SHELTER toto turné absolvovali již dnes de facto neexistuje.
OPTIMUM WOUND PROFILE
„Lowest Common Dominator“ (1992)
„Silver Or Lead“ (1993)
OPTIMUM WOUND PROFILE je málo známý hard core – industrial projekt, který vzniknul v roce 1991 v anglickém Ipswichi. Sextet OWP se ve složení Roki kytara, Phil Vane zpěv, Simon Finbow zpěv, Ian Barnard basa, Vile bicí a Snapa Harvey programování snažil od počátku kombinovat metal, crust punk a hard core s novými technologiemi z oblasti elektronické a post industriální hudby. Mozkem celého konceptu byl zpěvák Phil Vane, známý z působení v NAPALM DEATH, CONSPIRACY OF NOISE a EXTREME NOISE TERROR. Soubor debutoval v roce 1992 deskou „Lowest Common Dominator“, které dominuje temná basa, punková kytara, třaskavé bicí, industriální samply a krabičkami zkreslené vokály. Celé to připomíná ranné MINISTRY s lehkým vlivem KILLING JOKE a osobně mi zde trochu vadí příliš stereotypní bicí, které zní spíš jako automat než jako „živý“ bubeník. OPTIMUM WOUND PROFILE jsou na tomto albu nejzajímavější ve chvílích, kdy odloží kytary a začnou experimentovat se zvukem, ovšem tyto pokusy zde zůstávají bohužel v menšině. Jejich druhé album „Silver Or Lead“ produkoval Colin Richardson (NAPALM DEATH, FEAR FACTORY, MACHINE HEAD, SLIPKNOT) a je už výrazně o něčem jiném. Neschopný bubeník dostal padáka a byl nahrazen skutečným
automatem, stejně dopadla i obsluha samplů, kterou vystřídal Jason Whittaker, jenž vnesl do hudby OWP mnohem více zvukové nápaditosti a pestrosti. Skladby mají tentokrát výrazně propracovanější aranžmá a kapela získala mnohem vyzrálejší projev. Celé je to více vědomé, kapela už evidentně ví co chce a hlavně tuší jak toho dosáhnout. Rokiho kytara podstatným způsobem ztěžkla, její zvuk je víc heavy a i jeho hra je mnohem pestřejší a komplexnější. V některých skladbách je cítit lehký vliv GODFLESH, jinak ale obecně ale platí to samé co pro debut, tzn. že nejlepší jsou OWP tehdy, když nechají kytary plavat a věnují se čistě zvukovým experimentům. V roce 1995 vydali ještě vcelku průměrné album „Asphyxia“ a v některých diskografiích můžete také narazit na desku „Cult Of Saints 1425“, která ale existuje pouze v demo verzi a nikdy oficiálně nevyšla. Phil Vane v současnosti stále zpívá s EXTREME NOISE TERROR, Simon Finbow (původní bubeník OWP), Dom Cattermole a Roki působí společně ve stoner metalových MASON, Roki navíc hraje ve ska bandu THE BALLISTIC. Jason Whittaker je polovinou industriálního dua PINDOWN a Snapa Harvey hraje v grind core kapele BAIT.
KARMA TO BURN
“Mountain Mama´s“
2007
Tento box set obsahuje všechny tři studiové desky jedné z nejzajímavějších stoner rockových kapel druhé poloviny 90. let. Počátek KARMA TO BURN z West Virginia spadá do roku 1994 (někdy se uvádí i o rok dříve), kdy se dal dohromady kytarista William Mecum s basákem Richem Mullinsem a bubeníkem Nathanem Limbaughem. Všichni zmiňovaní aktéři už měli v té době za sebou bohaté zkušenosti z celé řady lokálních kapel a tak jejich představa o tom jak chtějí znít byla velmi přesná. Ovlivněni KYUSS, MONSTER MAGNET a TROUBLE začali drtit psychedelický stoner rock s příchutí grunge a netrvalo dlouho a přišla nabídka natočit desku pro ROADRUNNER. Firma ji ale podmínila tím, že si seženou zpěváka, což kapele zabralo následující dva roky. Během té doby natočili alespoň instrumentální EP „Wild Wonderful Apocalyptic“ (1995). Při pátrání po vhodném vokalistovi oslovili zpěváka Johna Garciu, který sice byl stále členem KYUSS, ale přijal alespoň pozvánku na krátké turné. Bylo však jasné, že s ním nemohou do budoucna počítat a tak nakonec do studia doslova na poslední chvíli přivlekli svého kamaráda Jasona Jarosze, který sice předtím v žádné kapele nikdy nezpíval, ale svůj úkol nakonec zvládl docela slušně. Část skladeb nazpíval sám, v některých mu vypomohli ostatní členové kapely, v jiných zase zkreslil jeho neškolený vokál hlasový modulátor a když už to nešlo jinak, vystřihli KARMA TO BURN suverénní instrumentálku, což byla v podstatě věc, kterou chtěli dělat od začátku. To, že je zajímají i jiné hudební aspekty než jen psychedelický stone rock, zde dokazuje i velmi podařená cover verze skladby „Twenty Four Hours“ od JOY DIVISION. Podstatnou úlohu však u nich vždy hrála zemitá a pořádně heavy kytara Williama Mecuma, jehož hra byla velmi pestrá a nápaditá, což se mělo naplno projevit až o pár let později. KARMA TO BURN chtěli být od samého počátku čistě instrumentálním souborem a zpěvák byl vždycky chlápek co překáží. Uskutečnit tento záměr se jim povedlo až na druhém studiovém albu „Wild Wonderful…Purgatory“, které vyšlo v roce 1999. Tříčlenná instrumentální rifující groovy mašina, která produkovala vysokoobrátkový stoner metal, někde mezi C.O.C. a CLUTCH. Už se ani neobtěžovali s vymýšlením názvů skladeb a do budoucna je opatřovali pouze čísly. Mecumova kytara získala podstatně větší prostor a logicky nabyla na významu, což kapele jednoznačně prospělo. Stala se nositelkou nejenom melodií, ale v podstatě veškerých hudebních nápadů. Pozadu nezůstala ani rytmická sekce, která velmi precizně a současně maximálně důrazně hnala celou tu káru rovnou vpřed. Následující album „Almost Heathen“ z roku 2001 se pak stalo jejich vrcholným číslem . Platí o něm v podstatě to stejné co o tom předchozím, jen kvalitou hudebních nápadů a i konečným provedením ho ještě o pěkný kousek předčí. KARMA TO BURN nebyli nikdy žádnou extra brilantní a technicky dokonale vybroušenou partou virtuózních muzikantů, ale spíše výborně sehranou jednotkou průměrně nadaných hudebníků, kteří jako celek fungovali nadstandardně dobře. Nečekejte žádné akademické drnkání uhrovitých studentíků, ale pořádně zpocenou, hřmící a špinavou partu rockerů, co se do vás zakousnou bez špetky slitování. V lednu 2002 začali KARMA TO BURN pracovat na dalším studiovém albu, tentokrát s hostujícím zpěvákem, kterého si chtěli vybrat z řad spřízněných kapel. V úvahu přicházel Burton C. Bell z FEAR FACTORY, Jeff Hirshberg ze SPEEDEALER, Pepper Keenan z C.O.C. a také Neil Fallon z CLUTCH. K lítosti všech jejich fanoušků však toto album nikdy nevyšlo a KARMA TO BURN se krátce na to rozpadli. Rich Mullins odešel ke SPEEDEALER, Rob Oswald aktuálně pracuje jako drogový a alkoholový poradce v L.A. a Will Mecum je zpátky ve Virginii, kde založil kapelu s názvem DRAGON ASS.
FRONT LINE ASSEMBLY
„Millenium“ (1994)
„Reclamation“ (1997)
„Monument“ (1998)
řední představitelé EBM (electronic body music), které založil roku 1986 v kanadském Vancouveru zpěvák a hráč na klávesy Bill Leeb po svém odchodu ze SKINNY PUPPY. Druhou polovinu kapely tehdy tvořil Michael Balch, kterého v průběhu roku 1989 vystřídal mladičký Rhys Fulber, jenž se významným způsobem podílel na velkém úspěchu desky „Caustic Grip“, označované britskou hudební kritikou za tu „nejdivočejší taneční noční můru“. Hudebně byli FLA vždy hodně spřízněni právě se SKINNY PUPPY, textově jsou však o něco pozitivnější, političtější a dalo by se říci i „duchovnější“. Za více jak dvacet let existence vydali celou řadu studiových desek, u ROADRUNNER vydali celkem tři. V roce 1994 natočili úspěšné album „Millenium“ a jak říká sám Rhys Fulber, „byla to naše „největší“ nahrávka“. Osobně bych dodal, že je i nejvíc heavy. 
Základem byla jako vždy mohutně tepající a strojově přesná rytmika, kterou se proplétaly různé industriální zvuky a ruchy, útržky monologů i konkrétních zvuků, ovšem tentokrát vše převálcoval masivní zvuk metalové kytary, která do toho poněkud chladného, syntetického světa elektroniky vnesla slušnou dávku živočišné energie a skutečných emocí. Nejspíš vás napadne srovnání s MINISTRY, NINE INCH NAILS a nebo KMFDM a nebudete přitom daleko od pravdy. Nárazy kovu na kov, zdeformovaný vokál, temná post gothická atmosféra a mohutně rifující kytara tvoří skutečně velmi vzrušující celek, navíc když tu kytaru třímal v rukou hostující Devin Townshend a nebo Don Harrison. Součástí tohoto vydání je i bolusový disk s remixy vybraných skladeb. Další deskou pro ROADRUNNER se stalo
výběrové „Reclamation“, které vyšlo v roce 1997 a obsahuje většinu zásadních „hitů“ z let 1989 – 1994 (některé nově zmixované), jako např. „Digital Tension Dementia“, „Provision“, „No Limit“ a nebo „Virus“. Dále jsou zde B-strany singlů a některé méně známé skladby. Zvuk nahrávky připomíná elektronicko-industriální scénu konce 80. let a kapely jako THROBBING GRISTLE, CABARET VOLTAIRE, ale i KRAFTWERK a nebo NEW ORDER. Ve velmi podobném duchu se odvíjí i další výběrové album „Monument“, které se objevilo se o rok později a v podstatě navazuje na „Reclamation“, tzn. že zde najdete skladby ze stejného období, jen pochopitelně v jiném složení a často také nově remixované. Jen namátkou lze jmenovat „Big Money“, „Mental Distortion“ a nebo „Laughing Pain“. FRONT LINE ASSEMBLY jsou dodnes stále aktivní a zatím posledním studiovým albem je letošní „Fallout“.