ČLÁNKY
HARD CORE - 90. léta v New York City
Termín „New York Hardcore“ (NYHC) vzniknul už někdy na počátku 80. let, ale po deseti letech začal nabývat trochu jiný význam. První vlně kapel, které do té doby tomuto žánru dominovaly, začal buď trochu docházet dech (AGNOSTIC FRONT, WARZONE, MURPHY´S LAW) a nebo se rozpadly (YOUTH OF TODAY, GORILLA BISCUITS). Nastal čas na změnu a ta přišla v podobě níže uvedených kapel, které do své hudby začlenily i další hudební vlivy a žánry, jako rap, hip-hop, funk a především metal, s jeho masivními kytarovými rify a převážně středním tempem. Ne že by to samo o sobě byla nějaká převratná novinka, tohle se v podstatě dělo už od počátku 80. let, ale ta změna se týkala především jejich zvuku, který byl masivnější, hutnější a „metalovější“ než kdy předtím, navíc se tento trend přelil z New Yorku i do ostatních amerických měst a zapříčinil vznik mnoha dalších, podobně orientovaných kapel.
CRO-MAGS
Best Wishes
PROFILE RECORDS – 33:09
Rok vydání: 1989
CRO-MAGS byli kapelou, se kterou si nevěděli rady ani fanoušci, ani tehdejší hudební kritika. Byli první hc kapelou, která otevřeně sympatizovala s hnutím Hare Krishna a jejich první album „The Age Of Quarrel“ z roku 1986 se ještě s přimhouřením obou očí dalo zařadit do šuplíku crossover, společně s D.R.I. (Dirty Rotten Imbeciles) a rannými C.O.C. (Corrosion Of Conformity). Jejich druhá placka „Best Wishes“ to ale všechno rozmetala na atomy a oproti debutu přinesla výraznou změnu hudebního stylu. Původní zpěvák John Joseph dostal padáka a mikrofonu se chopil basák Harlley Flanagan, který se snažil nejenom řvát, ale hlavně zpívat, což už samo o sobě byla v rámci tehdejšího hc dost podstatná změna. Navíc přibyla kytarová sóla, která se stala nejenom nuceným zlem, ale často i ozdobou a významnou součástí skladeb, které svou délkou čtyř a více minut vysoce přesahovaly obligátní minutové poryvy hard coreové vichřice. Jejich fúze hard core s thrash metalem byla tak organická a vzájemně provázaná, že nešlo odlišit jedno od druhého a CRO-MAGS tím prostě přinutili posluchače vnímat jejich hudbu jako jeden celek. Trochu nahalované bicí, tvrdá basa a syrový zvuk kytary, která přesto hrála masivní rify a už zmiňovaný Flanaganův zpěv byly atributy, které se v tehdejším hc rozhodně moc nenosily, stejně jako pomalejší a poměrně heavy pasáže, které však vcelku rovnoměrně střídali s klasickými hard core sypačkami. Ve skladbě „Down, But No Out“ přišli s docela zajímavým zvukovým trikem, když skladba asi v polovině náhle nabere neskutečnou dynamiku, jako když zmáčknete tlačítko „Loudness“. Úplně vám to exploduje do ksichtu, aniž by přitom kapela cokoliv změnila. Je to jen zvukový trik, který pak CRO-MAGS ještě několikrát s úspěchem zopakovali. Zvukově i hudebně tahle deska připomíná spíš tehdejší thrash metalové party, svou životní filozofií a celkovým přístupem však CRO-MAGS patřili jednoznačně do hard core. Svým pojetím a hlavně zvukem sice ještě pevně vězeli v 80. letech, ale tímto albem předznamenali to, co mělo plnou silou propuknout až o pár let později.
PRO-PAIN
Foul Taste Of Freedom
ENERGY RECORDS – 41:02
Rok vydání: 1992
PRO-PAIN jsou typickým představitelem nové vlny NYHC a současně jedním z nejlepších. Jejich legendární debut „Foul Taste Of Freedom“ zní i po těch letech fantasticky, asi jako rachot tankových pásů po dlažebních kostkách někde v Bejrůtu. Drsný křik basáka Garyho Meskila, masivní a nebývale hutné rify kytaristy Toma Klimchucka a nekompromisní bicí Dana Richardsona tvoří dokonalou kulisu k drsnému životu v ulicích New York City. Oproti klasickým hc partám měli PRO-PAIN daleko robustnější zvuk a také podstatně pomalejší tempo, které jen tu a tam prokládali rychlejšími pasážemi, přesto má ta deska spoustu energie a vytváří na vás permanentní tlak. K tomu přidejte silné melodie, které s nimi mohli na koncertech jejich fans hulákat až do úplného ochraptění a v neposlední řadě také dobré hudební nápady, které to celé příjemně osvěžují. Výsledkem je přímočaré a drsné album, které jde bez zbytečných serepetiček rovnou k věci. Základní kámen byl položen a přestože PRO-PAIN v budoucnu natočili ostřejší, rychlejší i agresivnější desky než je tento debut, právě díky němu mají své místo v rockovém panteonu jisté.
BIOHAZARD
Urban Discipline
ROADRUNNER – 56:46
Rok vydání: 1992
Brooklynští BIOHAZARD se zformovali v roce 1987 a u jejich zrodu stálo trio Evan Seinfeld (basa, zpěv), Bobby Hambel (kytara) a Anthony Meo (bicí). Zpěvák a kytarista Billy Graziadei, který se záhy stal zásadním elementem BIOHAZARD, přišel do kapely o něco málo později. První stejnojmenné album z roku 1989 bylo ještě v podstatě klasickým hard core albem té doby, zlom přišel až v roce 1992, kdy vyšla tato druhá studiovka „Urban Discipline“. BIOHAZARD na ní smíchali drsný hard core s alternativním metalem a rapovými manýrami, takže znělo, jako by jste do místnosti bez oken zavřeli WHITE ZOMBIE s HELMET a RUN D.MC. a zhasli světlo. Těžkotonážní hard core s metalickými rify, rapovým štěkotem a typickými sborovými vokály měl stejně hrozivý účinek, jako namířená pistole v temné uličce. Války gangů, násilí a drogy, to byla hlavní témata jejich textů a přestože by ještě pár let předtím byli BIOHAZARD totální underground, něco se změnilo. Alba se prodalo přes milion kopií a z kapely se stala mezinárodní hvězda, koncertující po celém světě. Album „Urban Discipline“ poprvé skutečně spojilo metalovou a hard core komunitu v jeden kompaktní celek a tak to už zůstalo.
MADBALL
Set It Off
ROADRUNNER – 26:38
Rok vydání: 1994
MADBALL jsou typickou ukázkou změn, které se na NYHC scéně udály na přelomu 80. a 90. let. Kapela vznikla v roce 1988, původně jako vedlejší projekt AGNOSTIC FRONT, takže její sestavu tvořil zpěvák Freddy Cricien, což byl mladší bratr basáka Rogera Mireta, kytarista Vinnie Stigma a bubeník Will Shepler (až na Freddyho všichni AGNOSTIC FRONT). Začátky se nesly přesně v duchu tehdejšího hard core a podle některých lidí kolem AGNOSTIC FRONT se první koncerty MADBALL skládaly z nepoužitých skladeb AF. Změnu přineslo až druhé studiové album „Set It Off“, na němž jakoby se nechali inspirovat PRO-PAIN. Jejich zvuk byl sice syrovější a ne tak mohutný jako PRO-PAIN a také skladatelsky nebyli tak zajímaví, nicméně intenzita a velká dávka autenticity jim rozhodně nechyběla. Podle „vymletého“ Fredyho chrapláku by jste určitě nehádali, že byl tehdy vlastně ještě teenager, Stigmovi rify najednou nabraly na hmotnosti a i rytmika dokázala pěkně drtit kosti. Přestože svou hudbu trochu zpomalili, krátkou stopáž skladeb do dvou minut neopustili, stejně jako hc přímočarost a opravdovost sdělení. V následujících letech dokázali MADBALL natočit nepochybně lepší desky, ale toho, co započali na „Set It Off“, se už nevzdali.
SICK OF IT ALL
Scratch The Surface
EASTWEST RECORDS – 38:20
Rok vydání: 1994
SICK OF IT ALL pocházejí z new yorské čtvrti Queens a vznikli v roce 1986 na troskách kapel STRAIGHT AHEAD a REST IN PEACE. Základním stavebním kamenem se stali bratři Lou Koller (zpěv) a Peter Koller (kytara), toto duo pak doplnil bubeník Armand Majidi a basák Rich Cipriano. „Sikovky“ se ihned naplno zapojili do dění na místní scéně a svým rychlým, agresivním a energií předávkovaným hard core si rychle vybudovali solidní pozici. Jejich debutové album „Blood, Sweat and No Tears“ z roku 1988 patří k tomu nejlepšímu, co tehdejší hard core v New Yorku nabízel, ale zásadní vzestup popularity jim přinesla až třetí studiovka „Scratch The Surface“. Je to první album, které obsahuje i pomalejší skladby (zhruba půl na půl) a i díky tomu je i mnohem víc heavy. Také zvuk je hutnější a podstatně mohutnější než dřív, i když všechny ostatní klady zůstaly zachovány. Výsledkem je výborné album na pomezí agresivního hard core a metalu, které právě díky pomalejším skladbám dává lépe vyniknout těm rychlejším. SOIA si tehdy uvědomili, že právě v pomalejších skladbách se skrývá velký potenciál a že zpomalit automaticky neznamená projevit slabost, ba právě naopak. Od ortodoxních fans to sice tehdy za tuhle desku trochu schytali a někteří z nich se od nich odvrátili, ale z dnešního pohledu se to jeví jako malicherné a zcela nepodstatné, protože ta deska je prostě parádní. Navíc SICK OF IT ALL v budoucnu ještě mnohokrát prokázali, že se nikdy nenechali koupit a dodnes patří k živoucím legendám NYHC.
EARTH CRISIS
Destroy The Machines
VICTORY RECORDS – 34:10
Rok vydání: 1995
EARTH CRISIS ze Syracuse, New York vznikli relativně pozdě (až v roce 1991), ale velmi rychle na sebe dokázali strhnout pozornost. Nejenom pro své vegánství a z toho vycházející straight edge postoj, ale především díky své hudbě, která byla dosti odlišná od tehdejší produkce. První dvě EP „All Out War“ (92) a „Firestorm“ (93) byla ještě totální underground, a přes jejich vegánství to rozhodně nebyli žádní beránci, co někde v koutku tiše meditují a přitom žvýkají kořínky. Ve svých textech např. propagovali násilí, jako prostředek boje proto drogovým dealerům a další, podobně radikální postoje, namířené především proti různým sociálním nešvarům v tehdejší americké společnosti. Jejich debutové album „Destroy The Machines“ je drsné, pomalé a neúprosné zatloukání rezavého hřebu přímo doprostřed vašeho čela. Zvuk kytary připomíná cirkulárku jedoucí na plný výkon, z níž padají velké rify, těžké jako eben, rytmika bouří všude kolem a její nekompromisní údery na vás dopadají, jako ocelová kladiva. K tomu přidejte zoufalý křik na hranici kolapsu a všudypřítomnou klaustrofobickou atmosféru plnou zmaru a nihilismu. EARTH CRISIS se skutečně nijak nerozpakovali totálně zpomalit, s největším vypětím se sunout po dně a jen tu a tam rozjet skutečné hard core tempo. Dnes bychom je řadili spíš do metalu než hc, ale tehdy byla jejich pozice zcela jasná, protože metal v té době ještě ani zdaleka neměl takové koule. To se ale mělo rychle změnit. Možná je trochu paradox, že v pozdějších letech v jejich hudbě opět více převládl klasický hard core.
Také ve zbytku Ameriky začaly vznikat podobně zaměřené soubory, za všechny jmenujme např. SLAPSHOT z Bostonu, DOWNSET z Los Angeles a dokonce i služebně nejstarší SUICIDAL TENDENCIES tehdy výrazně změnili svůj přístup (viz. přelomové album „The Art Of Rebelion“ z roku 1992) a předznamenali tím další a skutečně nebývale silnou vlnu hard core metalových kapel, v čele s HATEBREED, RAGING SPEEDHORN, VISION OF DISORDER, ALL OUT WAR, POWERHOUSE, BORN FROM PAIN atd., za nimiž se valily další a další vlny, jako obrovský příboj, který se zas a znova tříští o pobřežní skaliska. A bude se tak dít nepochybně i v budoucnu.