ČLÁNKY
ALABAMA THUNDERPUSSY "Trampoty hromové číči"
Takzvaný "jižanský rock" má v americké rockové historii velkolepou tradici. Jenom pro osvěžení paměti, jde v podstatě o blues, které se elektrifikovalo a postupem času do sebe absorbovalo další příbuzné hudební žánry, jako je např. boogie, gospel, soul a nebo country. Tvrdé jádro pak k těmto atributům přidalo ještě pořádnou porci hard rocku a nebo psychidelického rocku. Na počátku 70. let byly hlavními tahouny kapely, jako ALLMAN BROTHERS, CANNED HEAT, ZZ TOP a nebo LYNYRD SKYNYRD. Především ti posledně jmenovaní prosluli jako opravdu ostrá parta, která žila stejně, jako hrála. Měli pověst rváčů, pijanů a výtržníků a část jejich členů zahynula v roce 1978 při letecké havárii, čímž se jejich umělecká dráha v podstatě uzavřela. Buddhisté věří, že duše zemřelého neumírá a že se pouze v okamžiku smrti přemístí do jiného těla. Je jedno co si o tom myslíte, ale ALABAMA THUNDERPUSSY se v mých očích stali jakousi reinkarnací posledně jmenované kapely. Jejich hudba je stejně drsná a syrová a pověst stejně nelichotivá. Jen doufám, že ten konec bude v jejich případě přece jen jiný.
Kapelu ALABAMA THUNDERPUSSY dnes většina hudebního tisku označuje jako stoner rock, což je samozřejmě v kontextu současného hudebního dění v pořádku, ovšem kořeny jejich hudby sahají mnohem hlouběji. Jak výše uvedeno, jejich srdce leží hluboko v základech jižanského rocku, přestože ATP pocházejí z Richmondu stát Virginia, což je spíše východ USA. Od pobřeží Atlantského oceánu se pevnina zvedá přes plantáže bavlny a tabáku až k Apalačským horám a možná právě tento rozmanitý přírodní kontrast způsobil, že je jejich hudba stejně divoká a nespoutaná, jako lesní požár, jako větrný vír, jako sněhová vánice. Trojice kamarádů - bubeník Bryan Cox, kytarista Erik Larson a další kytarista Asechiah Bogdan, už měla plné zuby bezcílného poflakování se po rodném Richmondu a tak v roce 1996 založila rockovou kapelu. Název pochází z blíže neurčeného béčkového pornofilmu a byl na světě ještě dřív, než existovala kapela samotná. Pouze ve třech, bez zpěváka, začali obrážet místní kluby a hospody, způsobujíc svým neolitickým kraválem jejich návštěvníkům úpornou bolest hlavy. Krátce nato se k nim připojil baskytarista Bill Storms, avšak stále nemohli najít toho správného divočáka za mikrofon. Na inkriminovaném postu se postupně vystřídala celá řada lokálních matadorů, až se nakonec v roce 1997 objevil drsný týpek s prazvláštním jménem Johnny Throckmorton a všem bylo jasné, že je to ten pravý. ATP neztráceli čas a ihned naběhli do studia, kde rychle splácali 6 písňové demo jenom proto, aby měli na svých show co prodávat. Jak už to tak chodí, náhoda tomu chtěla, že jedna z těch umaštěných kazet přistála na stole Franka Kozika z Man´s Ruin Records, který kapele nabídnul smlouvu na jedno EP. ATP už ale mezitím pilně skládali vlastní písně a v době kdy tato nabídka přišla, už měli připravený materiál na celé album. Kozik se dal přesvědčit a tak na podzim 1997 vznikla za 2 dny první studiová nahrávka ATP - "Rise Again", která oficiálně vyšla v létě následujícího roku. O co mělo album horší zvuk, jednoduché skladby a v podstatě nulovou produkci, o to bylo upřímnější a autentičtější. Znepokojivé basové dunění, masité kytarové riffy, dunící bubny a ochraptělý řev jakéhosi pomateného zálesáka, vyvolávaly vzpomínky na prenatální doby BLACK SABBATH, CORROSION OF CONFORMITY a (ach samozřejmě) jejich milovaných LYNYRD SKYNYRD. Bylo to syrové, odrbané, zválené, přesto jistým zvráceným způsobem velmi přitažlivé. Povzbuzeni svým "úspěchem" a nemoha se nabažit studiových mejdanů, se téměř vzápětí vrhli na natáčení druhého alba s názvem "River City Revival", z něhož se nakonec vyklubalo jen mini CD. Následovalo první větší turné po americkém Jihu a v srpnu 1999 už zase dřepěli ve studiu a horečně točili další album, které vyšlo na jaře roku 2000. "Constellation" už mělo mnohem lepší zvuk a rozpoznatelnou produkci, přesto se však jako celek jevilo mírně rozháraně a nevyrovnaně. Jakoby se ATP snažili ukázat: "Koukněte co všechno umíme", ovšem jejich úsilí mnohdy zůstalo viset někde na půli cesty. V první polovině desky se tak na vás vyvalí mamutí porce macatého a robustního stoner rocku, s nadrženým vokálem a psychidelickými čmáranicemi, který ještě tak nejvíc připomíná oplzlé hulákání opilců v tmavém průjezdu. Písně se jen váhavě a rozkolísaně potácejí vpřed a všemu tomu vládnou rozhrkané rytmy, špinavé kytarové riffy, pach kořalky, rozlitého piva a nevysypaných popelníků. V druhé polovině pak ten jejich smradlavý a umaštěný krunýř z ničeho nic praskne a pod ním se objeví citlivá a v podstatě romantická duše kluků z východního pobřeží. Zazní jemné tóny akustických kytar, decentní zvuk klavíru a v úvodu "Foul Play" dokonce hammnodky a la DEEP PURPLE, kteří ovšem vzali špatné drogy. ATP se chvályhodně pokoušejí o rozměrnější a strukturovanější písničky, ovšem jejich nevelké hráčské umění jim to zatím neumožňuje. To, co ale ztrácejí na technice, nahrazují nasazením a bujarým nadšeným, kterým je celá deska nacpaná přímo k prasknutí. V reedici u Relapse Records (03) je album bohatší o 2 bonusy, v podobě cover verze skladby "All I Can Do Is Write About It" od jejich hrdinů LYNYRD SKYNYRD a také o nadrženou a z řetězu urvanou "live" verzi vlastní písně "Ambition", kterou pořídili na turné v roce 2002 s MASTODON.
Bolestné dospívání
Po vydání alba se ATP vydávají společně s
HIGH ON FIRE na první samostatné turné do
Evropy, kde je čekalo 28 vystoupení během
29 dní. Po návratu a dílčích personálních
změnách vyrážejí na další turné po USA a UK,
nahrávají split s ORANGE GOBLIN, HALWAY TO
GONE a jejich skladby se objevily na tributních
albech AEROSMITH a LYNYRD SKYNYRD. Všechny
tyto aktivity jim evidentně nezabránily ve
skládání nového materiálu a tak v roce 2001
vychází další deska "Staring At The Divine",
tentokráte už u labelu Relapse Records. Společně
s legendárním producentem Billy Andersonem
(MELVINS, SLEEP, HIGH ON FIRE, ORANGE GOBLIN,
EYE HATE GOD) stvořili do té doby jejich nejzralejší
dílo. ATP pro svou práci sice i nadále potřebují
spíše pořádnou sekeru než chirurgický skalpel,
avšak tentokrát jsou jejich písně přece jen
skladatelsky vyzrálejší, hudebně nápaditější
a hráčsky zručnější. I tentokrát postrádají
klasické schéma sloka-refrén-sloka a jejich
písně jsou poskládány z obludných kytarových
chuchvalců, klopýtajícího tempa, dunivých
rytmů, neurotické atmosféry a nezvyklých harmonií,
to vše zahaleno do soumračného psychidelického
oparu. Svoji sílu a energii jakoby soustředili
nikoliv na posluchače, ale sami na sebe, v
cílevědomé a sebedestruktivní touze s tím
jednou provždy skoncovat. Po vydání desky
následovaly společné koncerty s FU MANCHU
a QUEENS OF THE STONE AGE, CLUTCH, SIXTY WATT
SHAMAN a MASTODON.
Každý je nahraditelný
Přestože se sestava ATP v průběhu let neustále
měnila, základní trio Cox/Larson/Throckmorton
zůstávalo nezměněno. Proto zpráva, že ATP
mají nového zpěváka, byla pro jejich fanoušky
mírně řečeno šokující. Throckmortonův burácející
chraplák byl od samého počátku jejich spolehlivým
poznávacím znamením a mnozí si bez něj nedovedli
další existenci kapely vůbec představit. Novým
zpěvákem se stal Johnny Weills, který pochází
z Columbusu ve státě Ohio a jeho vokál zní
podobně jako Throckmortonův, ovšem přece jen
v některých polohách je o něco melodičtější.
Myslím, že z tohoto pohledu nemusí mít fanoušci
kapely o jejich osud žádné obavy. Hudebně
je aktuální album "Fulton Hill"
(recenze Spark 7/04) typickým špinavým hard
rock 70. let se zemitým tempem, dunící baskytarou,
mohutnými kytarovými riffy a neurvalým ožraleckým
hulákáním. Občas tím vším zmatkem však problesknou
zdvojené kytary a kytarové fígle typické pro
THIN LIZZY, čímž nám možná chtějí ATP naznačit,
že nejsou zase takoví křupani, za jaké byli
mnohými pokládáni. Čistší zvuk a špetka jižanského
rocku se objeví i v další písni "Three
Stars", později pak také v "Alone
Again" a nebo "Do Not". Přestože
je nové album muzikantsky i skladatelsky rozhodně
nejdál ze všech předchozích, přece jen mi
tam trochu schází ta neotesaná naivita z jejich
počátků. Není to však nic dramatického a celkově
vyznívá jako velmi hutný a zemitý stoner rock,
s občasným sklonem k rockovému trubadúrství.
ATP (aniž by o to možná nějak významně usilovali) převzali pomyslný štafetový kolík, který jim tady zanechali jejich hrdinové ze 70. let a je pouze na nich, kam až ho dokáží donést. Zatím si myslím vedou velmi dobře.
Diskografie:
Rise Again 1998
River City Revival 1999
Constellation 2000
Staring At The Divine 2001
Fulton Hill 2004