Rock Block - rockový hudební server

ČLÁNKY


ALABAMA THUNDERPUSSY "Trampoty hromové číči"


Takzvaný "jižanský rock" má v americké rockové historii velkolepou tradici. Jenom pro osvěžení paměti, jde v podstatě o blues, které se elektrifikovalo a postupem času do sebe absorbovalo další příbuzné hudební žánry, jako je např. boogie, gospel, soul a nebo country. Tvrdé jádro pak k těmto atributům přidalo ještě pořádnou porci hard rocku a nebo psychidelického rocku. Na počátku 70. let byly hlavními tahouny kapely, jako ALLMAN BROTHERS, CANNED HEAT, ZZ TOP a nebo LYNYRD SKYNYRD. Především ti posledně jmenovaní prosluli jako opravdu ostrá parta, která žila stejně, jako hrála. Měli pověst rváčů, pijanů a výtržníků a část jejich členů zahynula v roce 1978 při letecké havárii, čímž se jejich umělecká dráha v podstatě uzavřela. Buddhisté věří, že duše zemřelého neumírá a že se pouze v okamžiku smrti přemístí do jiného těla. Je jedno co si o tom myslíte, ale ALABAMA THUNDERPUSSY se v mých očích stali jakousi reinkarnací posledně jmenované kapely. Jejich hudba je stejně drsná a syrová a pověst stejně nelichotivá. Jen doufám, že ten konec bude v jejich případě přece jen jiný.

Kapelu ALABAMA THUNDERPUSSY dnes většina hudebního tisku označuje jako stoner rock, což je samozřejmě v kontextu současného hudebního dění v pořádku, ovšem kořeny jejich hudby sahají mnohem hlouběji. Jak výše uvedeno, jejich srdce leží hluboko v základech jižanského rocku, přestože ATP pocházejí z Richmondu stát Virginia, což je spíše východ USA. Od pobřeží Atlantského oceánu se pevnina zvedá přes plantáže bavlny a tabáku až k Apalačským horám a možná právě tento rozmanitý přírodní kontrast způsobil, že je jejich hudba stejně divoká a nespoutaná, jako lesní požár, jako větrný vír, jako sněhová vánice. Trojice kamarádů - bubeník Bryan Cox, kytarista Erik Larson a další kytarista Asechiah Bogdan, už měla plné zuby bezcílného poflakování se po rodném Richmondu a tak v roce 1996 založila rockovou kapelu. Název pochází z blíže neurčeného béčkového pornofilmu a byl na světě ještě dřív, než existovala kapela samotná. Pouze ve třech, bez zpěváka, začali obrážet místní kluby a hospody, způsobujíc svým neolitickým kraválem jejich návštěvníkům úpornou bolest hlavy. Krátce nato se k nim připojil baskytarista Bill Storms, avšak stále nemohli najít toho správného divočáka za mikrofon. Na inkriminovaném postu se postupně vystřídala celá řada lokálních matadorů, až se nakonec v roce 1997 objevil drsný týpek s prazvláštním jménem Johnny Throckmorton a všem bylo jasné, že je to ten pravý. ATP neztráceli čas a ihned naběhli do studia, kde rychle splácali 6 písňové demo jenom proto, aby měli na svých show co prodávat. Jak už to tak chodí, náhoda tomu chtěla, že jedna z těch umaštěných kazet přistála na stole Franka Kozika z Man´s Ruin Records, který kapele nabídnul smlouvu na jedno EP. ATP už ale mezitím pilně skládali vlastní písně a v době kdy tato nabídka přišla, už měli připravený materiál na celé album. Kozik se dal přesvědčit a tak na podzim 1997 vznikla za 2 dny první studiová nahrávka ATP - "Rise Again", která oficiálně vyšla v létě následujícího roku. O co mělo album horší zvuk, jednoduché skladby a v podstatě nulovou produkci, o to bylo upřímnější a autentičtější. Znepokojivé basové dunění, masité kytarové riffy, dunící bubny a ochraptělý řev jakéhosi pomateného zálesáka, vyvolávaly vzpomínky na prenatální doby BLACK SABBATH, CORROSION OF CONFORMITY a (ach samozřejmě) jejich milovaných LYNYRD SKYNYRD. Bylo to syrové, odrbané, zválené, přesto jistým zvráceným způsobem velmi přitažlivé. Povzbuzeni svým "úspěchem" a nemoha se nabažit studiových mejdanů, se téměř vzápětí vrhli na natáčení druhého alba s názvem "River City Revival", z něhož se nakonec vyklubalo jen mini CD. Následovalo první větší turné po americkém Jihu a v srpnu 1999 už zase dřepěli ve studiu a horečně točili další album, které vyšlo na jaře roku 2000. "Constellation" už mělo mnohem lepší zvuk a rozpoznatelnou produkci, přesto se však jako celek jevilo mírně rozháraně a nevyrovnaně. Jakoby se ATP snažili ukázat: "Koukněte co všechno umíme", ovšem jejich úsilí mnohdy zůstalo viset někde na půli cesty. V první polovině desky se tak na vás vyvalí mamutí porce macatého a robustního stoner rocku, s nadrženým vokálem a psychidelickými čmáranicemi, který ještě tak nejvíc připomíná oplzlé hulákání opilců v tmavém průjezdu. Písně se jen váhavě a rozkolísaně potácejí vpřed a všemu tomu vládnou rozhrkané rytmy, špinavé kytarové riffy, pach kořalky, rozlitého piva a nevysypaných popelníků. V druhé polovině pak ten jejich smradlavý a umaštěný krunýř z ničeho nic praskne a pod ním se objeví citlivá a v podstatě romantická duše kluků z východního pobřeží. Zazní jemné tóny akustických kytar, decentní zvuk klavíru a v úvodu "Foul Play" dokonce hammnodky a la DEEP PURPLE, kteří ovšem vzali špatné drogy. ATP se chvályhodně pokoušejí o rozměrnější a strukturovanější písničky, ovšem jejich nevelké hráčské umění jim to zatím neumožňuje. To, co ale ztrácejí na technice, nahrazují nasazením a bujarým nadšeným, kterým je celá deska nacpaná přímo k prasknutí. V reedici u Relapse Records (03) je album bohatší o 2 bonusy, v podobě cover verze skladby "All I Can Do Is Write About It" od jejich hrdinů LYNYRD SKYNYRD a také o nadrženou a z řetězu urvanou "live" verzi vlastní písně "Ambition", kterou pořídili na turné v roce 2002 s MASTODON.

 

Bolestné dospívání

Po vydání alba se ATP vydávají společně s HIGH ON FIRE na první samostatné turné do Evropy, kde je čekalo 28 vystoupení během 29 dní. Po návratu a dílčích personálních změnách vyrážejí na další turné po USA a UK, nahrávají split s ORANGE GOBLIN, HALWAY TO GONE a jejich skladby se objevily na tributních albech AEROSMITH a LYNYRD SKYNYRD. Všechny tyto aktivity jim evidentně nezabránily ve skládání nového materiálu a tak v roce 2001 vychází další deska "Staring At The Divine", tentokráte už u labelu Relapse Records. Společně s legendárním producentem Billy Andersonem (MELVINS, SLEEP, HIGH ON FIRE, ORANGE GOBLIN, EYE HATE GOD) stvořili do té doby jejich nejzralejší dílo. ATP pro svou práci sice i nadále potřebují spíše pořádnou sekeru než chirurgický skalpel, avšak tentokrát jsou jejich písně přece jen skladatelsky vyzrálejší, hudebně nápaditější a hráčsky zručnější. I tentokrát postrádají klasické schéma sloka-refrén-sloka a jejich písně jsou poskládány z obludných kytarových chuchvalců, klopýtajícího tempa, dunivých rytmů, neurotické atmosféry a nezvyklých harmonií, to vše zahaleno do soumračného psychidelického oparu. Svoji sílu a energii jakoby soustředili nikoliv na posluchače, ale sami na sebe, v cílevědomé a sebedestruktivní touze s tím jednou provždy skoncovat. Po vydání desky následovaly společné koncerty s FU MANCHU a QUEENS OF THE STONE AGE, CLUTCH, SIXTY WATT SHAMAN a MASTODON.

 

Každý je nahraditelný

Přestože se sestava ATP v průběhu let neustále měnila, základní trio Cox/Larson/Throckmorton zůstávalo nezměněno. Proto zpráva, že ATP mají nového zpěváka, byla pro jejich fanoušky mírně řečeno šokující. Throckmortonův burácející chraplák byl od samého počátku jejich spolehlivým poznávacím znamením a mnozí si bez něj nedovedli další existenci kapely vůbec představit. Novým zpěvákem se stal Johnny Weills, který pochází z Columbusu ve státě Ohio a jeho vokál zní podobně jako Throckmortonův, ovšem přece jen v některých polohách je o něco melodičtější. Myslím, že z tohoto pohledu nemusí mít fanoušci kapely o jejich osud žádné obavy. Hudebně je aktuální album "Fulton Hill" (recenze Spark 7/04) typickým špinavým hard rock 70. let se zemitým tempem, dunící baskytarou, mohutnými kytarovými riffy a neurvalým ožraleckým hulákáním. Občas tím vším zmatkem však problesknou zdvojené kytary a kytarové fígle typické pro THIN LIZZY, čímž nám možná chtějí ATP naznačit, že nejsou zase takoví křupani, za jaké byli mnohými pokládáni. Čistší zvuk a špetka jižanského rocku se objeví i v další písni "Three Stars", později pak také v "Alone Again" a nebo "Do Not". Přestože je nové album muzikantsky i skladatelsky rozhodně nejdál ze všech předchozích, přece jen mi tam trochu schází ta neotesaná naivita z jejich počátků. Není to však nic dramatického a celkově vyznívá jako velmi hutný a zemitý stoner rock, s občasným sklonem k rockovému trubadúrství.

ATP (aniž by o to možná nějak významně usilovali) převzali pomyslný štafetový kolík, který jim tady zanechali jejich hrdinové ze 70. let a je pouze na nich, kam až ho dokáží donést. Zatím si myslím vedou velmi dobře.

Diskografie:


Rise Again 1998
River City Revival 1999
Constellation 2000
Staring At The Divine 2001
Fulton Hill 2004


 

Mytí Oken Brno   |   Lukáš Berta   |   Linky