ČLÁNKY
ALABAMA THUNDERPUSSY "Trampoty hromové číči"
Takzvaný "jižanský rock" má v americké rockové historii velkolepou tradici. Jenom pro osvěžení paměti, jde v podstatě o blues, které se elektrifikovalo a postupem času do sebe absorbovalo další příbuzné hudební žánry, jako je např. boogie, gospel, soul a nebo country. Tvrdé jádro pak k těmto atributům přidalo ještě pořádnou porci hard rocku a nebo psychidelického rocku. Na počátku 70. let byly hlavními tahouny kapely, jako ALLMAN BROTHERS, CANNED HEAT, ZZ TOP a nebo LYNYRD SKYNYRD. Především ti posledně jmenovaní prosluli jako opravdu ostrá parta, která žila stejně, jako hrála. Měli pověst rváčů, pijanů a výtržníků a část jejich členů zahynula v roce 1978 při letecké havárii, čímž se jejich umělecká dráha v podstatě uzavřela. Buddhisté věří, že duše zemřelého neumírá a že se pouze v okamžiku smrti přemístí do jiného těla. Je jedno co si o tom myslíte, ale ALABAMA THUNDERPUSSY se v mých očích stali jakousi reinkarnací posledně jmenované kapely. Jejich hudba je stejně drsná a syrová a pověst stejně nelichotivá. Jen doufám, že ten konec bude v jejich případě přece jen jiný.
Kapelu ALABAMA THUNDERPUSSY dnes většina
hudebního tisku označuje jako stoner rock,
což je samozřejmě v kontextu současného hudebního
dění v pořádku, ovšem kořeny jejich hudby
sahají mnohem hlouběji. Jak výše uvedeno,
jejich srdce leží hluboko v základech jižanského
rocku, přestože ATP pocházejí z Richmondu
stát Virginia, což je spíše východ USA. Od
pobřeží Atlantského oceánu se pevnina zvedá
přes plantáže bavlny a tabáku až k Apalačským
horám a možná právě tento rozmanitý přírodní
kontrast způsobil, že je jejich hudba stejně
divoká a nespoutaná, jako lesní požár, jako
větrný vír, jako sněhová vánice. Trojice kamarádů
- bubeník Bryan Cox, kytarista Erik Larson
a další kytarista Asechiah Bogdan, už měla
plné zuby bezcílného poflakování se po rodném
Richmondu a tak v roce 1996 založila rockovou
kapelu. Název pochází z blíže neurčeného béčkového
pornofilmu a byl na světě ještě dřív, než
existovala kapela samotná. Pouze ve třech,
bez zpěváka, začali obrážet místní kluby a
hospody, způsobujíc svým neolitickým kraválem
jejich návštěvníkům úpornou bolest hlavy.
Krátce nato se k nim připojil baskytarista
Bill Storms, avšak stále nemohli najít toho
správného divočáka za mikrofon. Na inkriminovaném
postu se postupně vystřídala celá řada lokálních
matadorů, až se nakonec v roce 1997 objevil
drsný týpek s prazvláštním jménem Johnny Throckmorton
a všem bylo jasné, že je to ten pravý. 
ATP
neztráceli čas a ihned naběhli do studia,
kde rychle splácali 6 písňové demo jenom proto,
aby měli na svých show co prodávat. Jak už
to tak chodí, náhoda tomu chtěla, že jedna
z těch umaštěných kazet přistála na stole
Franka Kozika z Man´s Ruin Records, který
kapele nabídnul smlouvu na jedno EP. ATP už
ale mezitím pilně skládali vlastní písně a
v době kdy tato nabídka přišla, už měli připravený
materiál na celé album. Kozik se dal přesvědčit
a tak na podzim 1997 vznikla za 2 dny první
studiová nahrávka ATP - "Rise Again",
která oficiálně vyšla v létě následujícího
roku. O co mělo album horší zvuk, jednoduché
skladby a v podstatě nulovou produkci, o to
bylo upřímnější a autentičtější. Znepokojivé
basové dunění, masité kytarové riffy, dunící
bubny a ochraptělý řev jakéhosi pomateného
zálesáka, vyvolávaly vzpomínky na prenatální
doby BLACK SABBATH, CORROSION OF CONFORMITY
a (ach samozřejmě) jejich milovaných LYNYRD
SKYNYRD. Bylo to syrové, odrbané, zválené,
přesto jistým zvráceným způsobem velmi přitažlivé.
Povzbuzeni svým "úspěchem" a nemoha
se nabažit studiových mejdanů, se téměř vzápětí
vrhli na natáčení druhého alba s názvem "River
City Revival", z něhož se nakonec vyklubalo
jen mini CD. Následovalo první větší turné
po americkém Jihu a v srpnu 1999 už zase dřepěli
ve studiu a horečně točili další album, které
vyšlo na jaře roku 2000. "Constellation"
už mělo mnohem lepší zvuk a rozpoznatelnou
produkci, přesto se však jako celek jevilo
mírně rozháraně a nevyrovnaně. Jakoby se ATP
snažili ukázat: "Koukněte co všechno
umíme", ovšem jejich úsilí mnohdy zůstalo
viset někde na půli cesty. V první polovině
desky se tak na vás vyvalí mamutí porce macatého
a robustního stoner rocku, s nadrženým vokálem
a psychidelickými čmáranicemi, který ještě
tak nejvíc připomíná oplzlé hulákání opilců
v tmavém průjezdu. 
Písně se jen váhavě a rozkolísaně
potácejí vpřed a všemu tomu vládnou rozhrkané
rytmy, špinavé kytarové riffy, pach kořalky,
rozlitého piva a nevysypaných popelníků. V
druhé polovině pak ten jejich smradlavý a
umaštěný krunýř z ničeho nic praskne a pod
ním se objeví citlivá a v podstatě romantická
duše kluků z východního pobřeží. Zazní jemné
tóny akustických kytar, decentní zvuk klavíru
a v úvodu "Foul Play" dokonce hammnodky
a la DEEP PURPLE, kteří ovšem vzali špatné
drogy. ATP se chvályhodně pokoušejí o rozměrnější
a strukturovanější písničky, ovšem jejich
nevelké hráčské umění jim to zatím neumožňuje.
To, co ale ztrácejí na technice, nahrazují
nasazením a bujarým nadšeným, kterým je celá
deska nacpaná přímo k prasknutí. V reedici
u Relapse Records (03) je album bohatší o
2 bonusy, v podobě cover verze skladby "All
I Can Do Is Write About It" od jejich
hrdinů LYNYRD SKYNYRD a také o nadrženou a
z řetězu urvanou "live" verzi vlastní
písně "Ambition", kterou pořídili
na turné v roce 2002 s MASTODON.
Bolestné dospívání
Po vydání alba se ATP vydávají společně s
HIGH ON FIRE na první samostatné turné do
Evropy, kde je čekalo 28 vystoupení během
29 dní. Po návratu a dílčích personálních
změnách vyrážejí na další turné po USA a UK,
nahrávají split s ORANGE GOBLIN, HALWAY TO
GONE a jejich skladby se objevily na tributních
albech AEROSMITH a LYNYRD SKYNYRD. 
Všechny
tyto aktivity jim evidentně nezabránily ve
skládání nového materiálu a tak v roce 2001
vychází další deska "Staring At The Divine",
tentokráte už u labelu Relapse Records. Společně
s legendárním producentem Billy Andersonem
(MELVINS, SLEEP, HIGH ON FIRE, ORANGE GOBLIN,
EYE HATE GOD) stvořili do té doby jejich nejzralejší
dílo. ATP pro svou práci sice i nadále potřebují
spíše pořádnou sekeru než chirurgický skalpel,
avšak tentokrát jsou jejich písně přece jen
skladatelsky vyzrálejší, hudebně nápaditější
a hráčsky zručnější. I tentokrát postrádají
klasické schéma sloka-refrén-sloka a jejich
písně jsou poskládány z obludných kytarových
chuchvalců, klopýtajícího tempa, dunivých
rytmů, neurotické atmosféry a nezvyklých harmonií,
to vše zahaleno do soumračného psychidelického
oparu. Svoji sílu a energii jakoby soustředili
nikoliv na posluchače, ale sami na sebe, v
cílevědomé a sebedestruktivní touze s tím
jednou provždy skoncovat. Po vydání desky
následovaly společné koncerty s FU MANCHU
a QUEENS OF THE STONE AGE, CLUTCH, SIXTY WATT
SHAMAN a MASTODON.
Každý je nahraditelný
Přestože se sestava ATP v průběhu let neustále
měnila, základní trio Cox/Larson/Throckmorton
zůstávalo nezměněno. Proto zpráva, že ATP
mají nového zpěváka, byla pro jejich fanoušky
mírně řečeno šokující. Throckmortonův burácející
chraplák byl od samého počátku jejich spolehlivým
poznávacím znamením a mnozí si bez něj nedovedli
další existenci kapely vůbec představit. Novým
zpěvákem se stal Johnny Weills, který pochází
z Columbusu ve státě Ohio a jeho vokál zní
podobně jako Throckmortonův, ovšem přece jen
v některých polohách je o něco melodičtější.
Myslím, že z tohoto pohledu nemusí mít fanoušci
kapely o jejich osud žádné obavy. Hudebně
je aktuální album "Fulton Hill"
(recenze Spark 7/04) typickým špinavým hard
rock 70. let se zemitým tempem, dunící baskytarou,
mohutnými kytarovými riffy a neurvalým ožraleckým
hulákáním. Občas tím vším zmatkem však problesknou
zdvojené kytary a kytarové fígle typické pro
THIN LIZZY, čímž nám možná chtějí ATP naznačit,
že nejsou zase takoví křupani, za jaké byli
mnohými pokládáni. Čistší zvuk a špetka jižanského
rocku se objeví i v další písni "Three
Stars", později pak také v "Alone
Again" a nebo "Do Not". Přestože
je nové album muzikantsky i skladatelsky rozhodně
nejdál ze všech předchozích, přece jen mi
tam trochu schází ta neotesaná naivita z jejich
počátků. Není to však nic dramatického a celkově
vyznívá jako velmi hutný a zemitý stoner rock,
s občasným sklonem k rockovému trubadúrství.
ATP (aniž by o to možná nějak významně usilovali) převzali pomyslný štafetový kolík, který jim tady zanechali jejich hrdinové ze 70. let a je pouze na nich, kam až ho dokáží donést. Zatím si myslím vedou velmi dobře.
Diskografie:
Rise Again 1998
River City Revival 1999
Constellation 2000
Staring At The Divine 2001
Fulton Hill 2004
