ČLÁNKY
BARKMARKET - Proroci z ghetta
BARMARKET měli vizi, muzikantské schopnosti i dostatek charisma na to, aby se stali vůdčím elementem při vzniku nového směru v rockové hudbě a to že se tak nestalo, bylo způsobeno shodou několika nepříznivých okolností. Někdy zkrátka nestačí být „jen“ dobrý, ale záleží i na správném načasování, na atmosféře ve společnosti, na aktuálním hudebním vývoji a mnoha dalších faktorech. Jednoduše se tomu říká být ve správný čas na správném místě a to BARKMARKET bohužel nebyli. Přesto po sobě zanechali v rockové historii výraznou stopu a tak jistě stojí za to si připomenout jejich cestu po rockové nebi.
Teorie rachotu
Adresa BARKMARKET byla opravdu stylová - Brooklyn, New York City. Kapelu v roce 1986 založil kytarista, zpěvák, skladatel, textař a producent Dave Sardy, ovšem najít vhodné spoluhráče mu dalo pěkně zabrat. Ani ne proto, že by byl tak náročný, ale spíš proto, že koncem osmdesátých let nebylo tak snadné najít někoho, kdo by byl ochoten sdílet a aktivně se podílet na naplňování jeho muzikantských vizí, které byly v té době skutečně dosti neortodoxní. „Nejlepší způsob jak na sebe upozornit je udělat trochu randálu a vydat ho na desce. Lidi si pak řeknou: O týhle kapele jsem už slyšel! Jak to že ještě nemají smlouvu?“ A přesně tak to Sardy taky udělal. První demo nazvané „ 1-800-Godhouse“ vydal v roce 1988 a n atočil ho v podstatě sám, jen za pomoci dalších dvou bubeníků, přednatočených pásků a vlastní kytary. Na základě jeho vlastní teorie o „randálu vydaném na desce“ si ho všimli u TRIPLE X RECORDS, u kterých v následujícím roce vydal první oficiální album BARKMARKET, nazvané „Easy Listening“. Podílela se na něm celá řada hostujících muzikantů, v čele s avantgardním jazzovým kytaristou Marcem Ribotem a také basákem Johnem Nowlinem, který se zanedlouho stal pevnou součástí kapely. Podobně jako na prvním demu se i zde střídali bubeníci jako na běžícím pásu. „Vyzkoušeli jsme jich nejmíň pět“, vzpomíná Sardy. „Už po dvou natočených písničkách se většinou začali nudit a za další dvě už chtěli do jiné kapely. Na konci celého nahrávacího procesu jsme ale natrefili na Rocka Savage a to byl konečně ten pravej muž pro nás.“ „Easy Listening“ je sice pořád ještě ve znamení hledání vlastního výrazu, ale je z něho patrný jasný umělecký záměr. Na svou dobu to byla hodně futuristická nahrávka, která smysluplným způsobem spojovala punk, hip-hop, industriál, metal a noise rock, což v roce 1989 bylo něco ojedinělého. Vlastně mě napadají pouze COP SHOOT COP (kterým se snad budeme věnovat někdy příště) a částečně také GROTUS a nebo FOETUS. Zvuku BARKMARKET tehdy dominovala výrazná basová linka, těžkopádné bicí, emotivní a lehce hysterický vokál, sonická kytara a změť elektronických zvuků a industriálního skřípání. V některých okamžicích je už ale cítit nově nastupující směr, jakým se budou BARKMARKET v budoucnu ubírat. Deska „Easy Listening“ ve své době moc velký ohlas nezaznamenala, ale rozhodně nepostrádá nápady i atmosféru a díky současnému trendu zní pořád docela aktuálně a i po těch letech má dnešním fanouškům co říct. U TRIPLE X RECORDS vyšla i následující deska „Vegas Throat“, na níž se ve větší míře prosadily nové tendence. Trio Sardy, Nowlin a Savage zde vystřihlo výrazně dravější a přímočařejší nahrávku, kterou okořenili několika podařenými cover verzemi. Jakoby jste smíchali BLACK SABBATH s BUTTHOLE SURFERS a BLACK FLAG a výsledek vydatně opepřili uštěpačným kabaretem a metalickým rapem. Je zde víc energie, víc kytar, víc nasazení, víc emocí a víc hysterie. S humorem jim vlastním rekonstruovali soulovou klasiku „Backstabbers“ a dokonce se pustili i do hendrixovské „I Don´t Live Today“. „Vždycky nás bavilo dělat cover verze a Hendrixovu „I Don't Live Today“ jsem vždycky pokládal za skvělou punkovou písničku,“ komentuje to Sardy. „Jenže Hendrixe nemůžete jen tak zahrát na kytaru a tak jsem ji celou přeladil do D-čka a připsal ještě jednu sloku. Jimimu by to určitě nevadilo. Řekl mi to…“
Rakety odpáleny
Album „Vegas Throat“ zaujalo respektovaného producenta Ricka Rubina natolik, že je jako jednu z prvních kapel stáhnul pod křídla vlastního labelu AMERICAN RECORDINGS. „Přetahovali se tehdy o nás GEFFEN s A&M, ale my jsme nakonec sáhli po té nejhorší nabídce,“ chechtá se Sardy. „Řekli jsme si, že člověk kterej nabízí nejmíň bude tvrdě makat, aby tak vyrovnal nedostatek financí. No a jak se známe, u nějaký bohatý firmy bysme akorát zlenivěli a nebyli pak schopný napsat dobrý písničky. Nehledě na to, že by lidi o nás řekli, že jsme se zaprodali.“ Obě první desky se u nové firmy dočkaly záhy své reedice a v roce 1993 je následovalo zbrusu nové studiové album „ Gimmick“ , které se stalo vrcholným dílem BARKMARKET. Ta deska je stejně nebezpečná a současně pošetilá, jako běh Peklem v benzínových trenkách. Přímo vám exploduje do ksichtu a vy budete jen stěží držet krok. Divoká rvačka Sardyho kytary s tím ostatním. Všudypřítomné pískání feedbacku, strhující tempo a výborné melodie vás uchopí do svých mocných pařátů a budou vás tak dlouho drtit a mačkat, až z vás zbude jen hromada lidského šrotu. Rock Savage je skvělý bubeník kterého je všude plno a jehož velmi pestrá hra je vždy tvrdá a razantní. Houževnatá a přitom maximálně flexibilní basa Johna Nowlina tomu dává neskutečnou dynamiku, Sardyho kytara je rozžhavená doběla a její metalický zvuk vyvolává bouři divokého noise, která se přes vás přežene, jako stádo splašených bizonů. Jeho vokál je plný vzdoru, emocí a vášnivé arogance, je v tom neskutečná naléhavost, koňská dávka punkové energie a buřičský pocit blížící se revoluce. BARKMARKET se už naučili pracovat s dynamikou a střídáním klidnějších a agresivních pasáží dosáhli téměř maximálního účinku. Sardyho texty jsou plné sarkasmu, černého humoru a ironie a jeho bizarní vize jsou stejně povzbudivé, jako pohled na kastrační kleště. Brilantní album, které ani po čtrnácti letech neztratilo nic ze své původní síly.
Letem rock and rollovým světem
BARKMARKET poté vyrazili na turné po USA a Anglii, kde předskakovali PIXIES, pak společně s KMFDM odjeli do Kanady a na pár samostatných koncertů se dostali i k nám do Evropy, konkrétně do tehdejší Jugoslávie a Rakouska. „V tom Rakousku jsme tehdy hráli v úplný prdeli, v nějakým Regalu nebo jak“, vzpomíná Sardy. „Ani to nebylo na mapě. Nakonec tam přišli úplně všichni, protože to pro ně byla velká událost. Asi 400 děcek. V Detroitu na nás zase všichni řvali „FUCK YOU!“ a to bylo krásný. Nakonec jsem si z davu vytáhnul jedno z těch děcek, co na nás pořád ječelo „YOU SUCK!“ a ten kluk si myslel, že tam z něj vymlátím duši, ale já mu vrazil do ruky mikrofon a přinutil ho, aby na nás řval, zatímco my jsme hráli. Bylo to skvělí a lidi úplně šíleli. Oni si neuvědomují, že mají jenom ty svoje slabý hlásky a že my jim s tím naším kraválem můžeme ublížit daleko víc!“ Shodou šťastných okolností jsem měl tehdy možnost vidět BARKMARKET ve Scene Wien „na živo“ a bylo to vystoupení na jaké se nezapomíná. Prostor se otřásal v základech pod náporem této komplikované rvačky a rotující dav pod pódiem zůstával co chvíli bezradně stát, protože to, co je ještě před chvíli zvedlo a smýklo s nimi o podlahu bylo v tu chvíli už úplně někde jinde. Šlachovitý bubeník Rock Savage s blonďatou hřívou rozstříknutou kolem lebky nekompromisně drtil svou soupravu a jeho backhandové údery do bubnu umístěného vodorovně po jeho pravé ruce měly sílu koňského kopnutí. John Nowlin v kostěných brejličkách, rozčepýřeným zrzavým pačesem a divokým vousiskem stejné barvy vypadal, jako nějaký šílený vědec z druhořadého hororu. S maniakálním výrazem rval ze svého nástroje tvrdé basové rify celou pěstí a jeho doprovodné vokály by vyděsily i samotného Rohatého. Dave Sardy byl naprosto suverénním a svrchovaným vládcem nad tím vším a jen jakoby mimochodem pálil ze své kytary jeden žhavý rif za druhým, rotoval po scéně jako bumerang a jeho expresivní vokál byl po celou dobu jistý a nabitý energií.
Uber, ale nezpomal
Následující dva roky byly ve znamení dalších koncertů a kapele se kromě toho podařilo vydat i dvě EP. První z nich pod názvem „ Peacekeeper“ vyšlo v roce 1994 u spřízněného labelu MAN´S RUIN a o rok později jej následovalo druhé, nazvané „Lard Room“. Řádného studiového alba se fanoušci dočkali až v roce 1996. Jmenovalo se „L.Ron“ a poněkud překvapivě jej vydala nezávislá firma PLAY IT AGAIN SAM, která se do té doby orientovala spíše na drsnou elektronickou hudbu (EBM). Deska není tak „inovativní“ jako „Gimmick“, trochu ubylo kvalitních hudebních nápadů a patrná je i lehká únava. Album začíná jako nějaká stará nahrávka dřevního delta blues, ale po chvíli se vzedme obvyklá sonická bouře made in BARKMARKET a přestože je zde Sardyho kytara ještě o něco nápaditější než dřív, celkově deska nedosahuje takového účinku jako ta předchozí. Možná je to tím, že je o něco míň noise a trochu víc heavy, ale přes všechny výše uvedené výhrady je to pořád slušně divoká a temperamentní jízda s dobrými melodickými linkami. Kapela se po vydání desky a pár koncertech k velké lítosti všech jejích fanoušků rozpadla a Dave Sardy podobně jako jiný vynikající nezávislý producent Steve Albini (který v 80. letech žhavil kytaru v kultovních BIG BLACK a RAPEMAN), pověsil kytaru na hřebík a s plnou vervou se vrhnul na práci producenta. Za těch jedenáct let se vypracoval mezi absolutní špičku a může se pochlubit prací na albech kapel, jako jsou HELMET, MARILYN MANSON, THE ROLLING STONES, SYSTEM OF A DOWN, SLAYER, RATM, WOLFMOTHER a mnoha dalších. Bez BARKMARKET by dnes velmi pravděpodobně neexistovaly kapely, jako AT THE DRIVE-IN, ICARUS LINE, YOUNG WIDOWS, HARMFUL, ORANGE 9MM a nebo AMEN a jejich buřičský, jízlivý a jako břitva ostrý „kravál“, mi bude navždy chybět.
Diskografie:
1-800-Godhouse (demo 1988)
Easy Listening (1989)
Vegas Throat (1992)
Gimmick (1993)
Peacekeeper (EP 1994)
Lard Room (EP 1995)
L. Ron (1996)