ČLÁNKY
BLIXA BARGELD - Soustružník lidských duší
Frontman EINSTŰRZENDE NEUBAUTEN Blixa Bargeld, je muž mnohostranného talentu, jaké je dnes v módě nazývat „renesančním člověkem“. Skladatel, hudebník, performer, fotograf, spisovatel, konceptuální umělec, speaker, ale také herec, básník i svérázný filosof. S EINSTŰRZENDE NEUBAUTEN pomáhal v 80. letech definovat pojem industriál music, ale prosadil se i v jiných uměleckých oblastech, vždy velmi specifickým a často i originálním způsobem.
„Prolog“
Koncem 70. let se po ulicích tehdejšího Západního Berlína potloukal hubený výrostek jménem Christian Emmerich. Kolem něho zuřila punková revoluce a každodenní přítomnost válečné zóny rozděleného města a tato atmosféra permanentního konfliktu na něj měla velmi silný vliv. Pracuje jako hrobník, popelář, majitel obskurního skladu hudebních kazet a také second handu s trefným názvem „Eisengrau“. Po pár epizodních rolích v lokálních punkových kapelách v roli zpěváka zakládá v roce 1979 už pod pseudonymem Blixa (barevný značkovač) Bargeld (finanční hotovost) vlastní formaci EINSTŰRZENDE NEUBAUTEN (Zřícené novostavby).
Inspirováni byli německým dadaismem, hudbou Johna Cage, Karl-Heinz Stockhausena, ale-i anglickými praotci industriálu THROBBING GRISTLE, punkovou estetikou a v neposlední řadě i nenávistí k tzv. „populární hudbě“, kterou nejprve chladně analyzovali a poté bez milosti destruovali. V počátcích se v kapele vystřídalo více jaktřináct hudebníků, až se nakonec sestava ustálila na složení Blixa Bargeld, F.M Einheit, Mark Chung (oba ex ABWÄRTS), tehdy šestnáctiletý Alexander von Borsig (Alexander Hacke) a N.U. Unruh (Andrew Chudy). V rámci teorie „geniálních diletantů“ začali vytvářet za pomoci amplifikovaných nástrojů málo strukturovaný, zato brutálně syrový a maximálně intenzivní zvukový chaos, který byl na hony vzdálený tradiční popové (potažmo i rockové) skladbě. K tomu využívali zvukovými snímači opatřené ocelové konstrukce, plastové barely, pneumatická kladiva, brusky, ocelové pružiny, kovové tyče, železné plechy, ale i drátěný nákupní košík, holící strojek a mnoho dalšího, zdánlivě nepotřebného harampádí, které však v jejich rukách ožilo v hlučnou symfonii šrotiště. Jako zkušebnu používali dutinu v dálničním mostě, jejíž polohu obestřeli rouškou tajemství, dokonce i lidé z blízkosti kapely tam byli přiváděni se zavázanýma očima. Stísněný prostor ve kterém se dalo pohybovat jen v hlubokém předklonu osvětlovalo jen pár svíček, jednak kvůli světlu, ale především jako ukazatel množství kyslíku. V té době začali také používat známé logo Muž/Slunce, přičemž jedna z verzí hovoří o tom, že byl nalezen ve Stonehenge, druhá, že si ho kapela vymyslela sama.
„Blixa – hudebník“
První singl "Für Den Untergang/Stahlversion" vyšel v roce 1980 (Bargeldovi bylo tehdy 21 let) a příliš se neprosadil. Ale už následující debutové album „Kollaps“ se téměř okamžitě stalo kultovní senzací na tehdejší hudební scéně a z EN téměř přes noc jedna z nejvýraznějších industriálních formací. Zvuk desky je drsný, neurotický a velmi syrový a obsahuje budoucí „klasiky“ jejich repertoáru, jako „Tanz Debil“, „Sehnsucht“, „Negativ Nein“ a nebo „Kollaps“. Kapela na její podporu varazila na první turné po Německu nazvaném „Berliner Krankheit“ (Berlínská choroba), které předznamenalo „Festival geniálních diletantů“, jenž se odehrál na podzim 1981 v berlínském Tempodromu. Avšak chladný postoj hudební kritiky a nevelký zájem publika je vypudil do kolébky industriálu Londýna a EN se v rodném Německu neobjevili na pódiu dlouhé tři roky. V Londýně se Blixa seznámil s Nickem Cavem, jehož THE BIRTHDAY PARTY tehdy drásali tamnější fanoušky svým extrémním punkem a vyrazili s nimi na turné. Byl to Nick Cave, který EN dohodil smlouvu se SOME BIZARRE RECORDS, u nichž vydali následující album „Zeichnungen des Patienten O.T.“, na které navázali kompilací ranných nahrávek „Strategies Against Architecture“. Ten samý rok se Bargeld zúčastnil natáčení posledního alba THE BIRTHDAY PARTY „Mutiny“, čímž v podstatě odstartoval svou spolupráci s Nickem Cavem. Ten krátce na to THE BIRTHDAY PARTY rozpustil a v roce 1983 založil spolu Mickem Harveyem, Barry Adamsonem a Hugo Racem novou kapelu THE BAD SEEDS, jejímž členem se stal i Blixa Bargeld. Podílel se tak na natáčení debutového alba „From Her to Eternity“ a v dalších letech nechyběl na následujícíh deskách „The First Born Is Dead“, „Kicking Against the Pricks“, „Your Funeral, My Trial“, „Tender Prey“ a mnoha dalších. Tato dlouholetá a velmi plodná symbióza skončila v roce 2003 albem „Nocturama“. Pochopitelně Blixa i nadále pracoval s EN a v průběhu 80. let s nimi vydal vynikající a podle mě vůbec nejlepší album „Halber Mensch“, velmi dobré „Fuenf Auf Der Nach Oben Offenen Richterskala“ a poněkud slabší „Haus der Lüege". 
Následující kompilace „Strategies Against Architecture II“ pak mapovala období 1984-1990 a v podstatě uzavřela první období EN. V roce 1987 se objevila v českých novinách neuvěřitelná zpráva. EN vystoupí v tehdejším komunistickém Československu v rámci Mírového koncertu v plzeňském Lochotíně! To bylo tehdy něco neslýchaného a spousta tuzemských fanoušků s obrovskou netrpělivostí a pochopitelně také nedůvěrou vzhlížela ke stanovenému datu. Jak to celé dopadlo si asi většina z vás dobře pamatuje. Po svižném a rozverném vystoupení jejich krajanů punkových DIE TOTEN HOSEN se na pódiu objevil Michal David a na kterého tam rozhodně nebyl nikdo zvědavý, navíc když už se v zákulisí pohybovali členové EN. A tak na nebohého Davida okamžitě směřovalo vše, co v tu chvíli měl kdo po ruce. V dešti odpadků, za ohlušujícího pískotu a následného bujarého řehotu většiny zúčastněných byla tato „hvězda“ komunistických estrád takto vypráskána během první skladby z jeviště a tato vzpomínka mě hřeje u srdce dodnes. Po dalších tahanicích na které zde není prostor to ale nakonec skončilo tak, že členové EN dostali společně s DIE TOTEN HOSEN v zákulisí nakládačku od estébáků a i přes aktivní protesty fanoušků kteří vlastními těly bránili v odjezdu autobusu, do kterého byli obě kapely nacpány, byli okamžitě deportováni na hranice, takže si ani nestihli vyzvednout své věci z hotelu. Zkrátka koncert Míru a přátelství po bolševicku jak se patří! Po roce 1989 následovaly mezi alby několikaleté pauzy a také zvuk kapely se výrazně změnil. EN se posunuli od ostrého a řinřivého indistriálu k jakési moderní podobě brechtovského pojetí reality, v níž ožíval pocit nostalgie, s prvky německého předválečného kabaretu, šansonu a obskurního popu. V roce 1993 vyšlo zajímavé album „Tabula Rasa“, které již naplno prezentovalo již zmiňovanou změnu zvuku. V roce 1995 opustil řady EN F.M. Einheit, což byla podle Blixy nevyhnutelná změna, faktem však zůstává, že v podstatě od té doby přestali být pro své původní fanoušky zajímaví. Alba „Ende Neu“ a „Silence Is Sexy“ zcela ochromila také můj zájem o kapelu, který zase pozvedla výborná deska „Perpetuum Mobile“, na niž navazuje neméně dobrá „Alles wieder offen“. Aktuálně vychází zbrusu nové album „The Jewels“ (recenze v příslušné rubrice) a vypadá to, že EN ještě zdaleka neřekli své poslední slovo.
„Blixa - herec“
Co se týká Blixových dalších uměleckých aktivit, rozhodně vaší pozornosti doporučuji jeho webové stránky www.blixa-bargeld.com , na kterých se dozvíte vše podstatné. Když bych se pro potřeby tohoto článku pokusil v krátkosti shrnou jeho nejdůležitější projekty, asi bych začal u jeho první filmové role ve snímku „Dandy“ z roku 1986 režiséra Petera Sempela, v němž účinkuje i Nick Cave, Nina Hagen a Lene Lovich a také ve filmu "Nihil oder alle Zeit der Welt" od Uli M. Schüppel. Asi nejznámější se ale stalo Blixovo působení spolu s EN a Nickem Cavem v kultovním snímku Wima Wenderse „Nebe nad Berlínem“. Jako divadelní herec se uplatnil v roce 2002 v představení Bertolda Brechta "Baal" v režii Thomase Thiema, jež uvedlo Národní divadlo ve Weimaru. Blixu samozřejmě můžete vidět i v celé řadě dokumentů či nahrávek týkajících se EINSTŰRZENDE NEUBAUTEN („Halber Mensch“, „Liebeslieder“, „Stella Maris“, „Grundstück“, „Palast der Republik“ aj.) či Nicka Cavea a THE BAD SEEDS (Live At The Paradiso, „Road To God Knows Where“, „God Is In The House“ aj.).
„Blixa - spisovatel“
V roce 1988 vydal vlastní sbírku poezie a kreseb nazvanou „Stimme frißt Feuer“ a podílel se na albech Anity Lane a alternativních rockerů DIE HAUT. Další kniha s názvem „233°C“ dokumentuje performanci jež proběhla v květnu 1997, během níž bylo zapáleno několik tisíc knih a text této knihy je složen z částí, jež byly vyjmuty z ohně. Knižně vyšly i jeho texty pro „Neubauten“ a Blixa je znám i svým koníčkem, který spočívá ve fotografování koupelen v hotelích, kde strávil alespoň jednu noc. Bargeld již na toto téma uspořádal několik výstav a vydal také knižní katalog těchto fotek.
„Blixa – skladatel“
Výčet všech Blixových hudebních aktivit by sám o sobě zabral vetšinu tohoto článku a tak se pokusím upozornit jen na ty nejvýznamnější. V roce 1989 složil společně s Mickem Harveyem a Nickem Cavem hudbu k filmu "Ghosts... Of The Civil Dead" režiséra Johna Hillcoata, dále hudbu k divadelnímu představení Heinera Müllera "Hamlet/Maschine“, hudbu k filmu "Jahre der Kälte" od Uli M. Schüppel. S Rolandem Wolfem (THE BAD SEEDS) spolupracoval na hudbě k filmu „Jahre Der Kalte“ a také k divadelní hře „Dumpfe Stimmen“. Z další filmové hudby či soundtracků, které Blixa vytvořil, můžeme vzpomenout ještě hudbu k divadelnímu představení Petera Zadeka „Andy“, k německému filmu RECYCLED, kde si i zahrál a nebo k filmu Svena Düfera "Kurt Weill - Stationen eines Künstlerlebens". Blixa vydal i CD mluveného slova a od poloviny devadesátých let vystupuje se sólovými mluvenými performancemi, jež jsou známy pod názvem „Rede/Speech“. V jejich průběhu používá celou řadu zvukových efektů a elektronických zvuků a výběr z těchto vystoupení vyšel v roce 2006 na DVD.
Přestože ne všechno od EN potažmo Blixy Bargelda je zářící diamant a s některými jeho uměleckým záměry hlavně z poslední doby se stále nemohu příliš ztotožnit, musím zdůraznit, že se vždy snažil jít svou vlastní cestou a ač inspirován, vždy zůstal umělecky nezávislý a osobitý. Byl vždy hlavním hybatelem událostí a ústřední osobností EINSTŰRZENDE NEUBAUTEN a byl to on kdo určoval, jakým směrem se budou jejich kroky nadále ubírat. Šíře jeho talentu je obdivuhodná, stejně jako pracovitost a neutuchající touha objevovat stále nové, dosud neprobádané oblasti uměleckého světa.
Diskografie Einstürzende Neubauten (jen řadová alba):
Kollaps (1981)
Zeichnungen des Patienten O. T. (1983)
Halber Mensch (1985)
Fünf Auf der Nach Oben Offenen Richterskala (1987)
Haus der Lüge (1989)
Tabula Rasa (1993)
Ende Neu (1996)
Silence Is Sexy (2000)
Perpetuum Mobile (2004)
Alles wieder offen (2007)
The Jewels (2008)
Vybrané sólové projekty:
„Commissioned Music“ (1995)
„Die Sonne“ (1996)
„Recycled" (2000)
„Elementarteilchen“ (2001)
„Blixa Bargeld liest Bertolt Brecht Erotische Gedichte" (2006)