Rock Block - rockový hudební server

ČLÁNKY


DAVID BOWIE - Let´s Dance Mr. Bowie aneb 80. léta Davida Bowie


80.léta u některých interpretů a hudebních skupin znamenala odklon od rocku a zakotvení ve vodách populární hudby. Jmenujme např. legendární skupinu Queen. Můžeme říci, že u nich v 70.letech, především v 1.polovině, převažovaly rockové nahrávky nad těmi ostatními, v osmé dekádě 20.století to bylo přesně naopak. Některé jejich nahrávky neměly s rockovou hudbou společného zhola nic. To samé se týkalo i „hudebního chameleóna“ Davida Bowieho. 70.léta v tvorbě tohoto nadčasového umělce znamenala řadu experimentů, které mu otevíraly dveře k dalším zajímavým projektům. Mohli jsme od něho slyšet glam rock, plastic soul či koketování s ambientní hudbou. V 80.letech David Bowie už tolik neexperimentoval. Můžeme říci, že se spíše držel ověřené jistoty. Dlužno poznamenat,že právě toto období mu přineslo nesmírnou popularitu a přiblížilo jeho muziku širokému spektru publika. Ani jeho obleky či maskování už nebyly tak výstřední jako předtím. Bowie působil poněkud klidnějším a usazenějším dojmem. Ty tam byly nalakované nehty, dámské kostýmy a převleky. Bowie se začal uplatňovat i více jako herec. 80.léta ve filmu mu přála jako žádná jiná, byť ne vždy šlo o kasovní trháky či snímky ceněné obcí kritiků.

Album „Scary Monsters“ vyšlo v r. 1980 a neslo se v duchu punk rocku. K rockové muzice se Bowie vrátil o 9 let později s příchodem prvního alba jeho nové formace „Tin Machine“. Ponechme oba zmíněné projekty stranou a zůstanou nám k dispozici tři řadová alba, která ukazují Bowieho tvorbu 80.let, jinými slovy to, co pro něho tehdy bylo nejtypičtější. Jde o desky „Let´s Dance“ (1983), „Tonight“ (1984) a „Never Let Me Down“ (1987). K nim samozřejmě musíme připočítat i několik soundtracků k filmům, ve kterých hrál buď větší či menší role.

David Bowie + Queen

V r. 1981 David Bowie natočil se skupinou Queen velmi úspěšný singl „Under Pressure“. Ten vyšel o rok později na funkovém albu této slavné majestátní čtveřice s názvem „Hot Space“. Queeni hledali, jak přiznal kytarista Brian May, nové cesty a tohle byla jedna z nich. Zřejmě se o něco podobného pokoušel i David Bowie. Ač bubeník Roger Taylor tvrdí, že „Under Pressure“ je jedna z nejlepších věcí, jakou kdy udělali, David Bowie s ní nebyl tolik spokojen. Šlo o spontánní záležitost a sám Bowie se nechal slyšet, že jde spíš o takový polotovar, že to mohlo být mnohem lepší a více se mu líbil demo záznam písně ( nazvaný „Feel Like“, kolující už léta mezi fanoušky, pracovní název skladby „Under Pressure“ byl údajně „People On Streets“ ). Otázkou zůstává, proč se Bowie této skladbě na svých koncertech na rozdíl od Queen vůbec nevěnoval. Poprvé ji živě představil na „Tribute To Freddie Mercury“ po Freddieho smrti v r. 1992 spolu s Annie Lenox, s Mercurym ji nikdy společně živě nezahráli. Bowie se měl údajně objevit i ve videoklipu, ale skupina Queen tvrdí, že Bowieho nemohli v době příprav zastihnout. Záhadou také je, proč Bowie takový hit nezařadil na svoji kompilaci „Changes Two Bowie“ v r. 1981 nebo na „Changes Bowie“ z r. 1990. Poprvé v rámci Bowieho alb vyšla tato píseň až v r. 1993 na výběru „The Singles Collection“. Opět až po Mercuryho smrti. Bowie s největší pravděpodobností změnil na tuto skladbu po letech svůj názor, neboť od 90.let ji pravidelně zařazuje na své koncerty a viditelně si ji užívá. Měl možná tehdy k „Under Pressure“ nějaké výhrady, ale druhou skladbu natočenou s Queen, která se jmenovala „Cool Cat“, bojkotoval úplně. Měla tvořit B stranu singlu „Under Pressure“, ale říká se, že Bowie s ní nebyl spokojený. Existuje demo nahrávka nebo možná spíš hotová verze této skladby s Bowieho a Mercuryho vokálem, ačkoli není pod touto nahrávkou jako autor Bowie vůbec podepsán. Vyšla na již zmíněném albu Queen „Hot Space“ bez Bowieho vokálu, těžko se domnívat, zda jeho nápady nebyly při natáčení nové verze využity či jestli přispěl minimálně nebo vůbec už v době, kdy na jejím nahrávání ve studiu ve Švýcarsku pracoval.

Bowie zpívá Bertolda Brechta

Než se Bowie definitivně začlenil do populární hudby, natočil minialbum s názvem „David Bowie In Bertolt Brecht´s Baal“. K jedné z písní, „The Drowned Girl“, natočil s kapelou  ve studiu i videoklip spolu se starší písní „Wild Is The Wind“, která se velmi opožděně umístila ve Velké Británii jako singl na 24.místě (šlo ale o identickou nahrávku, která vyšla na albu „Station o Station“ v r. 1976 ). Bowieho cover verze Bertolta Brechta se příznivě umístily v hitparádě na rozdíl od některých dalších Bowieho singlů z druhé poloviny 80.let, konkrétně na 29.příčce. Písničky byly natočeny pro TV film „Baal“, kde si Bowie střihl hlavní roli.

„Let´s Dance“ a Bowieho triumf

Roku 1982 Bowie spolupracuje s Giorgio Moroderem na písničce „Cat People“ ke stejnojmennému filmu. Písnička měla úspěch a umístila se na 26. místě v britské hitparádě. Poněkud svižnější verzi Bowie vydává o rok později na albu „Let´s Dance“, které přineslo tři „monstr“ hity: „Let´s Dance“, „China Girl“ a „Modern Love“. Jsou žádané dodnes. Toto taneční album se umístilo v Anglii na prvním místě a všechny tři zmíněné singly zaujaly v hitparádách přední místa. Bowie se přidržel módních trendů, jak v muzice, tak i ve stylu oblékání a účesu. Jeho hlavu tehdy zdobila blonďatá kštice, se kterou vystoupil i na úspěšném turné „Serious Moonlight“. Album „Let´s Dance“ je bezpochyby nejlepší, jaké nám „popový“ Bowie v 80.letech přinesl. A také nejúspěšnější. „China Girl“ napsal Bowie spolu s Iggym Popem v 70.letech a vyšla na Popově desce „The Idiot“ v r. 1977. Bylo to vůbec poprvé ( a ne naposledy ), kdy Bowie sáhl po písničce, kterou s tímto rockerem spolu napsali. A bylo to zároveň možná i naposledy, kdy z ní udělal ještě větší hit než jakým doposud byl. Zatímco Popova verze je poněkud syrová, Bowie nabídl uhlazenější nahrávku pro milovníky pop music a hlavně pro rádia.

Tvůrčí krize v podobě alba „Tonight“

Bowie se rozhodl kout železo, dokud bylo žhavé a dát lidem to, co chtějí. Připravil desku „Tonight“, která působí poněkud uspěchaným a nevyváženým dojmem. I přesto, že skončila ve Velké Británii opět na první příčce a skvěle se prodávala, kritika ji strhala, označila ji za tvůrčí paskvil a „Tonight“ se umístila na 3. místě ankety Nejhorší alba, vyhlášené prestižním americkým časopisem Rolling Stones. Bowie se v té době věnoval více filmu, zahrál si jednu z hlavních rolích ve válečném snímku „Veselé Vánoce, pane Lawrenci“ nebo v upírském romantickém dramatu „Hlad“ a zřejmě pro novou desku neměl dostatek hudebních nápadů. Musíme si uvědomit, že album „Tonight“ přineslo jen dvě Bowieho nové autorské písničky, „Blue Jean“ a „Loving The Alien“, ze kterých se ovšem staly hity (zajímavé v té době bylo, že k hitu „Blue Jean“ nejenže vznikl videoklip, ale také krátkometrážní muzikál nazvaný „Jazzin´ For Blue Jean“ a Bowie si v něm zahrál hned dvojroli ). Třetí novinkou byla písnička s Iggym Popem „Dancing With The Big Boys“. Zbytek desky mj. i ve stylu reggae Bowie poskládal z písní jiných autorů, např. „God Only Knows“ a ze své spolupráce s Iggy Popem ze 70.let vytěžil co mohl, např. „Tonight“. Sáhl ale i po písničkách z tvorby samotného Iggyho Popa, se kterou jinak neměl co dočinění, „Don´t Look Down“. Nelze Bowiemu upřít osobitou a originální interpretaci všech zmíněných skladeb, dal jim současný zvuk a rozhodně se nesnažil Popa kopírovat. Ale přesto to nestačilo. Singl „Tonight“ propadl. Druhý hlas mu v nahrávce zpívala Tina Turner. K oživení této skladby došlo v r. 1988. Byla zařazenena samotnou Tinou Turner na její evropské turné. Zazpívala si ji společně právě s Bowiem, ale to už se z této skladby stal rovnocenný duet obou zpěváků. Tina Turner byla zřejmě uchvácena Bowieho repertoárem, natočila cover verze jeho písní „Cat People“, „1984“, „Girls“ a společně si s ním zazpívala živě i hit „Let´s Dance“. Rok 1984 přinesl ještě hit „This Is Not America“, plod spolupráce s Patem Methenym. Byl to právě Pat Metheny Group, kdo Bowieho na nahrávce doprovodil. Rok 1985 přinesl jediný Bowieho singl a to duet s Mickem Jaggerem „Dancing In The Street“. Velmi vkusně a osobitě oprášili starou písničku ze 60.let, zpívanou skupinou The Mamas And The Papas. Vylétli s ní přímo na vrchol hitparády.

Bowieho „Magic Dance“ na plátnech kin

Další rok, 1986, pro Bowieho znamenal přímo smršť filmových možností. Uplatnil se v nich jako zpěvák, skladatel i herec. Filmy ale neměly takový úspěch, jaký si možná jejich tvůrci slibovali a představovali. S postupem času se na ně zapomnělo, ale z některých Bowieho „kusů“ se staly hity. V povědomí dodnes zůstává Bowieho ztvárnění zlého krále Goblinů v hudební pohádce „Labyrint“, která tak trochu připomínala Nekonečný příběh. Hlavní hrdince, dívce Sarah, pomáhají nejrůznější stvoření pohádkového světa. K filmu vyšel i soundtrack, který by se možná dal brát jako Bowieho řadové album. Nabídl  pro něj pět svých původních písní, o instrumentální pasáže se postaral Trevor Jones. Ale i do nich se promítají témata Bowieho skladeb, ať už zpívané či ne. I tomu, kdo tento film neviděl, může soundtrack nabídnout příjemný poslech. Pokud si ovšem potrpí na sladké popové melodie, někdy zavánějící až kýčem. V britské hitparádě se poměrně slušně umístila titulní písnička „Underground“, ke které byl natočen i klip. Video bylo pořízeno i ke „sladkému“ ploužáku „As The World Falls Down“. Však z nepochopitelného důvodu píseň nebyla vydána na singlu a obávám se, že by se jen stěží probojovala do hitparády. V USA však vyšla na „malém kotouči“ hravá, veselá a skákavá „odrhovačka“ Magic Dance, možná poněkud nevkusná. Je to snad jedinkrát, kdy v Bowieho písničce slyšíme i dětský hlas. Když si však uvědomíme scénu z filmu, při které tato skladba zazněla, můžeme býti shovívavější. Co ale teprve písnička „Chilly Down“ ze stejného filmu ? Už to není ten Bowie, jakého jsme znali. Nepřekvapil experimentem, je k nepoznání tím, do jaké lacinosti sklouzl. V tomtéž roce si Bowie zahrál  epizodní roli ve filmu z londýnského prostředí 50.let „Úplní začátečníci“ ( „Absolute Beginners“ ). Tento muzikál přinesl stejnojmenný hit a ten se usadil na druhé příčce britské hitparády, Bowie se k němu i později s chutí vracel. Ve filmu zazněla i Bowieho verze starého italského evergreenu „Volare“. Nikdy jsem ji od Bowieho naživo neslyšel, a proto si nedokážu představit, jak zapadala do konceptu Bowieho „Earthling Tour“ v r. 1997 mezi  tvrdé a rockové skladby. Ještě roku 1986 musel bohužel Bowie odmítnout práci na hudbě ke kreslenému filmu „When The Wind Blows“. Napsal pouze titulní písničku, o zbytek se postarali jiní, mj. Roger Waters, v té době už ex – Pink Floyd. Písnička neměla až tak velký úspěch, snad jen v Rakousku či Německu. Tyto země si totiž právě tenhle song zařadili o 16 let později na svou regionální verzi výběru „Best Of Bowie“.

„You Let Us Down“, David Bowie

Bowie se v r. 1987 snad toužil vrátit s něčím velkým, co by ohromilo, možná i překvapilo a hlavně opět zaujalo. K nové desce „Never Let Me Down“ připravil honosné turné „Glass Spider“. Deska byla lepší a sevřenější než předešlé „Tonight“. Bowie vsadil výhradně na své autorské písně s výjimkou Popovy skladby „Bang Bang“, kterou Iggy napsal s Ivanem Kralem a vydal o čtyři roky dříve na svém albu. „Never Let Me Down“ bylo provoněné komercí od začátku až do konce, ale písničky z něj si v hitparádě nevedly zrovna dobře. „Day In Day Out“ měla poněkud vlažný úspěch, následovala „Time Will Crawl“ a „Never Let Me Down“, které si překvapivě vedly lépe v americkém žebříčku. B strany těchto singlů nabídly písničky možná neprávem odložené a snad i lepší než to, co se objevilo na desce samotné. „Julie“ v dobrém připomíná skupinu Dire Straits a skladbu „Girls“ považuji za velmi citlivě udělanou. Namísto toho nám LP „Never Let Me Down“ nabídlo několik prázdných tanečních melodií jako např. „´87 And Cry“ nebo „Shining Star“. Objevila se zde i skladba „Too Dizzy“, kterou já osobně nepovažuji za nejslabší místo desky, ale i přesto byla při pozdějších reedicích na kompaktním disku bezvýhradně vynechávána. Snad to byl nápad samotného Bowieho? Jisté je, že s tímto krokem přišla poprvé společnost Virgin a EMI v jejím počínání pokračuje. Turné k desce, „Glass Spider Tour“, nemělo takový úspěch, jaký možná Bowie očekával. Snad si jím chtěl připomenout své americké turné z r. 1974, i zde chtěl totiž spojit zpěv s tancem a herectvím. Byly vymyšleny složité choreografie, které prováděl i on sám. Kytarista Carlos Alomar, co ho doprovázel i zde, to nepovažoval za šťastný nápad. Říkal, že tohle do rokenrolu nepatří. Měl sice pravdu, ale to, co tehdy dělal Bowie, nemělo s rokenrolem nic společného. Asi i Bowie se začínal dusit a domnívám se, že pokud by vznikla v té době ještě jedna deska podobného ražení, o Bowieho by se vytratil zájem. Jeho počínání ve druhé polovině 80.let bych možná nazval přešlapováním na místě. „Taneční“ Bowie měl v 80.letech obrovský komerční úspěch. Ale kolik věcí z té doby vydrželo dodnes? Řekl bych ale, že sám Bowie se svých počinů z 80.let tak úplně nezříká.

Hity „Let´s Dance“ nebo „China Girl“ jsme mohli slyšet mj. i na jeho posledním turné „Reality“ a v roce 2008 připravil pro posluchače výběr nazvaný „i-SELECT Bowie“, jenž si sestavil nikoli podle výsledků z hitparád, ale nýbrž podle svého vlastního uvážení. Zařadil sem skladby, které má rád nebo jakých si ze svého vlastního repertoáru cení nejvíc. Možná trochu překvapivě se zde objevila i píseň z 80.let „Loving The Alien“ a nový remix „Time Will Crawl“.

 

Závěr
Bowie skončil s populární taneční hudbou, domnívám se, že v pravý čas. Otevřela se mu vrátka nastupující deváté dekády minulého století, která mu sice nepřinesla tolik rozhlasových hitů jako léta osmdesátá, ale byla v jiných směrech pro něj mnohem úspěšnější. Určitě co se týče vlastní seberealizace.

 

Jan Šimek

Mytí Oken Brno   |   Lukáš Berta   |   Linky