ČLÁNKY
DANKO JONES - Charismatický rockový hrdina 21. století
DANKO JONES je kytarista a zpěvák stejnojmenné kanadské formace a hudba kterou hrají je stejně stará jako rock and roll sám. Přidali pouze punkovou energii, občas i hard rockovou hmotnost a chytlavé melodie. Jejich písničky jsou jednoduché, přímočaré a jdou vždy k jádru věci. Texty neřeší žádné složité otázky globálního charakteru, ale věčné téma touhy, lásky a sexu ve všech možných podobách. Zkrátka nic nového pod sluncem, tak proč je k sakru kolem toho tolik povyku? Proč jsou tak neskutečně populární (hlavně na severu Evropy) a proč získávají hudební ceny (resp. nominace) jak na běžícím pásu? Proč mají za sebou nekonečnou řadu propocených stadiónů všude po světě a proč se na každou jejich novou desku těší fanoušci víc než na novou hračku? Odpověď je prostá. Protože jsou tak kurevsky skuteční, opravdoví a nefalšovaní. Protože jsou extrémně pracovití a jak hrají, tak i žijí. Protože jsou poctiví sami k sobě a tím pádem jaksi automaticky i ke svým fanouškům. Protože jsou podstatou rock and rollu a když je posloucháte, cítíte se být tak nějak víc naživu.
„Ze sex shopu na cestu kolem světa“
DANKO JONES se začal učit hrát na kytaru když mu bylo asi šest let a v první kapele byl už ve třinácti. Dva roky studoval v rodném Torontu filmovou školu, makal v sex shopu a střídal jednu kapelu za druhou. V roce 1996 se dal dohromady s baskytaristou JC (John Calabrese) a bubeníkem Danem Corneliusem a už pod názvem DANKO JONES začali vytloukat kluby jak v rodné Kanadě, tak-i na severozápadě USA. Postupně předskakovali THE NEW BOMB TURKS, NASHVILLE PUSSY, THE MAKE-UP, BLONDE REDHEAD a mnoha dalším a jejich popularita zvolna rostla. V roce 1998 debutovali šesti písňovým EP nazvaným jednoduše „Danko Jones“ a o rok později na něj navázali druhým EP „My Love Is Bold“, jež obsahovalo jejich první alternativní hit „Bounce“. Toto ranné období shrnuje kompilační album „I'm Alive and On Fire“, na kterém naleznete nahrávky z let 1996 - 1999, včetně největších „hitů“ z prvních dvou EP, plus nějaké demo nahrávky a b-strany singlů. Jednoduchý a energicky šlapající punk´n´roll DANKO JONES je zde pokrevně spřízněn s kapelami jako např. THE HIVES, GLUECIFER, THE HELLACOPTERS a pochopitelně i s legendárními RAMONES. Danko má výrazný, emocemi nabušený vokál a délka skladeb se většinou pohybuje jen něco málo přes minutu. Jsou přímo napěchovány dravým entusiasmem a zní jako plně naložený náklaďák bez řidiče, který se plnou rychlostí řítí přeplněnou pěší zónou. Jejich hlavní síla vždy spočívala v live vystoupeních, které jsou nabity elektrizujícím napětím, sexuální energií a nefalšovanou rockovou vitalitou. V Evropě na sebe upozornili jak na prestižním dánském festivalu Roskilde, tak-i na švédském Hultsfred a v neposlední řadě i rolí předskokanů místní punk´n´hard hvězdy BACKYARD BABIES, kterou ale „přejeli“ stejně suverénně, jako Tottenham Slávii. Definitivní průlom přišel v roce 2002, kdy vydali první řadové album „Born A Lion“. 
Hned v úvodní skladbě „Play The Blues“ se zdá, jakoby u DANKO JONES vybuchla bomba. Jsou jako utržení ze řetězu a přestože nastoupené tempo neudrží až do konce, je toto album vrcholnou ukázkou punk´n´rollového řemesla. Přestože se oproti minulosti jejich styl nijak výrazně nezměnil, je tady toho všeho nějak víc. Víc výbušné energie, víc melodií, víc dravosti, víc kreativity, víc skutečných emocí…Deska má také podstatně lepší zvuk než dřívější nahrávky, velmi dynamický a přitom pořád dostatečně ostrý. V pomalejších skladbách převládá silnější vliv hard rocku a kytarových rifů a la AC/DC, ale jinak převládá punková energie a neumdlévající tempo. Texty jsou jako obvykle o špatných ženách, špatné lásce a špatných postojích.
“Sex, Satan a Super-High Volume!“
DANKO JONES dál koncertují jak šílení hlavně na severu Evropy, kde si vydobyli slušnou pozici a v tom nepřetržitém kolotoči koncertů stihnout vydat následující rok i druhou řadovku „We Sweat Blood“. Ta se odvíjí v podobném duchu jako předchozí album, jen podíl pomalejších skladeb je zde o něco větší a punkovou rychlost nahradilo spíše střední tempo zemitého hard rocku. Původní buřičská energie však naštěstí zůstala zachována a tak jejich fanoušci určitě nebyli zklamaní. Po vydání desky pokračovala nekonečná řada koncertů, jak po rodné Kanadě a Evropě, tak tentokrát premiérově i po vzdáleném Japonsku. V roce 2004 sdíleli společná pódia např. s TURBONEGRO, SEPULTURA a THE BRONX a s úspěchem vystoupili na velkých německých festivalech Rock Am Ring, Rock Im Park a také anglickém Download v Leedsu a prestižním Reddingu. V roce 2005 přišel čas natočit následníka „We Sweat Blood“, ale kvůli enormnímu koncertnímu vytížení v Evropě a nově i Jižní Africe na něj přišla řada až následujíc rok. Třetí studiové album „Sleep Is The Enemy“ tak vyšlo až v roce 2006 a opět na něm převážily syrové emoce a dravé punkové tempo. Produkce je barevnější, rytmika pestřejší, refrény jsou (pokud je to ještě vůbec možné) chytlavější a významnější vliv hrají doprovodné vokály. Občas se vloudí i lehký vliv stoner rocku a la QOTSA (třeba ve skladbě „Don´t Fall“) a myslím že se dá s klidem říct, že je to nejlepší deska jejich kariéry. Skladba „Baby Hates Me“ se navíc stala oficiální hymnou americké profesionální wrestlingové ligy WWE Backlash. Koncertní sezónu 2006 zahájili DANKO JONES velkým kanadským turné společně s NICKELBACK a byla to první velká šňůra po rodné Kanadě po dlouhých čtyřech letech.Většina koncertů byla totálně vyprodaná a jejich úspěch se nedal přehlédnout. Jak už se stalo dobrým zvykem, plynule na něj navázali americkým a posléze i evropským turné a ani nemá cenu vyjmenovávat všechny festivaly, které DANKO JONES obrazili, protože byli prostě všude! Na dvoutýdenním turné po Norsku je doprovázel bývalý frontman KYUSS John Garcia, jehož vokál můžete slyšet např. ve skladbě „Invisible“ a který s kapelou vystoupil i na jejich závěrečném koncertu v prosinci 2006 v rodném Torontu. 
Po pěti letech nepřetržitého koncertování, které zahrnovalo 30 zemí na pěti kontinentech si DANKO JONES vybrali v roce 2007 oddychový čas, nicméně v prosinci 2007 ohlásili vydání nového studiového alba „Never Too Loud“, které by mělo vyjít na jaře letošního roku. V roli producenta s nimi tentokrát spolupracoval Nick Raskulinecz (RUSH, FOO FIGHTERS, COHEED AND CAMBRIA, STONE SOUR, VELVET REVOLVER) a jeho přítomnost v Los Angeles urychlila skládání nového materiálu. „My jsme si od Nicka opravdu hodně slibovali“, říká Danko. „Osobně jsem velkým fanouškem většiny kapel co produkoval, ale hlavně se nám líbí jeho zvuk“. Soudě alespoň podle ohlasů na první singl z alba „Code Of The Road“, DANKO JONES prý ještě nikdy nezněli tak dobře, tak doufejme, že se to bude dát říct i o zbytku alba.
Danko Jones není jenom muzikant a rozený frontman, ale pravidelně přispívá i do hudebních časopisů, konkrétně německého Rock Hard-u, norského Mute a švédského Close-Up. Má také svůj rádiový pořad „The Magical World Of Rock“, který vysílá Rocket FM ve švédském Stockholmu, Power 97 v kanadském Winnipegu, Pure Rock Radio v kanadském Saskatoonu, CT Das Radio v německé Bochumi a norské Radio Tango v Oslo. Danko Jones je zkrátka „čenej parchant“ nabitý elektrizující energií a řítící se životem jako dělová koule. „My víme kdo jsme a také co chceme. Chceme být těmi, co přežijí, jako např. MOTÖRHEAD, AC/DC, SLAYER a nebo RAMONES. Naším životem je hard rock, který jsme obohatili o pár dalších stylů a naši fanoušci si mohou být vždy jisti tím co od nás dostanou. A žádné romantické balady se spoustou smyčců či romantickým pianem to rozhodně nikdy nebudou!“
Diskografie:
Sugar Chocolate (singl 1998)
Danko Jones (EP 1998)
My Love is Bold (EP 1999)
I'm Alive and On Fire (kompilace 2001)
Born a Lion (2002)
We Sweat Blood (2003)
Ritual of the Savage (split s GLUECIFER & PETER PAN SPEEDROCK 2003)
Sleep Is the Enemy (2006)
Sleeping Is The Enemy-Live In Stockholm (dvd 2006)
Never Too Loud (2008)