ČLÁNKY
DROWNING POOL "Znovu na startu"
U DROWNING POOL jsem měl vždycky pocit, jako by tady byli od počátku. Přestože za sebou měli jedinou desku, jeden velký hit "Bodies" a koncertování po rodné Americe, jejich kompaktní hudební projev a suverénní jevištní vystupování jakoby patřilo ke kapele, která má za sebou už roky koncertování po světových štacích a hromady studiových desek. Vůbec se nechovali jako nějací vyděšení zelenáči a jejich suverenita a přehled slibovaly, že se od nich můžeme ještě nadít zajímavých věcí. Všechno to ale bohužel dopadlo úplně jinak a kapela dnes stojí zase na začátku, jiná, než když s takovým zápalem a energií před pár lety začínala.
Od blues k metalu
Všechno to začalo, když se bubeník Mike Luce
a kytarista C. J. Pierce přestěhovali z jejich
rodného New Orleansu do Dallasu, aby se tam
spojili se svým kamarádem, baskytaristou Stevie
Bentonem. "Mike a já jsme společně jamovali
asi 4 roky", vzpomíná Pierce, ale pořád
jsme nemohli najít ty správné lidi, kteří
by nám pomohli vytvořit zvuk, jaký jsme hledali.
V New Orleansu není žádná pořádná rocková
scéna. Je to skvělý místo pro jazz a nebo
blues, ale rock je tam na vedlejší koleji.
Ale nás bral nejvíc a tak jsme se přesunuli
do Dallasu." Kapela i bez zpěváka pilně
koncertovala a získávala si na lokální úrovni
docela slušnou pověst, přesto absenci dobrého
frontmana pociťovali čím dál palčivěji. Pak
jim cestu zkřížil Dave "Stage" Williams,
který zpíval 2 roky v Dallasu v různým místních
kapelách a jejich osudy se nezvratně spojily.
Přezdívku "Stage" (jeviště, pódium)
mu dal nikdo jiný, než Dimebag Darrell z PANTERA.
Nově zformovaní DROWNING POOL rychle natočili
první demo a vyrazili na společné turné s
KITTIE, SEVENDUST a HED (P.E.). Jejich popularita
rostla závratnou rychlostí a 6 písňové demo
se s úspěchem hrálo v dallaských rádiích (v
našich podmínkách něco nepředstavitelného).
Kapela se díky tomu dokonce dostala do místní
Top Ten a to všechno dohromady mělo za následek
podpis smlouvy s WIND-UP.
Ať těla dopadnou na podlahu
Debutovali u nich singlem "Bodies",
který se okamžitě stal hymnou dnešní mládeže
(slogan "Let the bodies hit the floor")
a jejich prvního alba "Sinner" které
následovalo, se prodalo 1,5 milionu kopií.
Desku produkoval zkušený Jay Baumgardner (PAPA
ROACH, ORGY, COAL CHAMBER) a kapela se na
něm představila coby moderní, energická a
drsná parta, která ale umí napsat dobré melodie.
Expresivní vokál Davea Williamse dokázal zuřivě
cedit mezi zuby hřebíky, stejně jako emocionálně
a relativně čistě zazpívat refrén, což osobně
chápu jako přednost. 
Hudebně se DROWNING POOL
upírali k současnému nu-metalu, s jeho mohutnými
kytarami, svižným tempem a občasným rapováním,
stejně jako k post grungeové zemitosti seattleské
generace a částečně pak i k hard coreové upřímnosti
a intenzitě. Ne že by to bylo něco úžasně
objevného a novátorského, přesto si jejich
písně našly cestu k srdcím mnoha rockových
fanoušků a deska se skvěle prodávala. Všechno
to snažení pak korunovalo vystoupení na Ozzfestu
01 a přestože hráli na vedlejším pódiu a ke
všemu v 9 hodin ráno, stali se od té chvíle
hvězdami první velikosti. "Už jsme hráli
i dřív", směje se kytarista Pierce. Náš
rekord je v 6 hodin ráno". Po vydání
úspěšného debutu vyrazili na turné a projezdili
USA křížem krážem a svými energií nadupanými
show potvrzovali svoji velmi dobrou koncertní
reputaci. Vypadalo to, že DROWNING POOL už
nemůže nic zastavit. Jako blesk z čistého
nebe ale přišla ledová sprcha. 14.8. 2002
náhle zemřel jejich frontman Dave Williams.
Byl nalezen mrtev, na podlaze jejich tour
busu, během právě probíhajícího Ozzfestu 02.
Oficiální zpráva zněla, že Dave trpěl specifickou
srdeční chorobou. DROWNING POOL ihned zrušili
všechna svá vystoupení a vrátili se do Dallasu,
kde svého kamaráda pohřbili. "Byla to
ta nejtěžší věc, kterou jsme kdy museli udělat",
říká Stevie Benton. V jedné minutě jsme byli
na Ozzfestu a užívali si největší chvíle našeho
života a v následující chvíli se to všechno
ocitlo v troskách. Nakonec se ale stejně musíte
zvednout a jít dál, jinak tomu podlehnete".
Každý konec v sobě skrývá nový začátek
Celý rok trvalo vyčerpávající hledání nového
zpěváka, až nakonec volba padla na Jasona
"Gong" Jonese, který pochází z Charlestonu
a své dospívání strávil v Columbusu. V 19
letech se přestěhoval do Los Angeles, aby
tam zahájil vysněnou kariéru rockového muzikanta.
Působil v několika místních kapelách a spřátelil
se s Ming "Lucky" Chengem (což je
bratr Chi Chenga z DEFTONES), který mu také
vymyslel přezdívku "Gong". Mezitím
se živil tetováním a v tomto ohledu se stal
v místní rockové komunitě vyhledávaným umělcem.
Jednoho dne se ve městě objevil bubeník DROWNING
POOL Mike Luce, kterého s "Gongem"
seznámil producent James Murray (JANE´S ADDICTION,
PUDDLE OF MUDD). Ti dva si hned padli do oka
a netrvalo dlouho a "Gong" už si
to frčel do Dallasu, coby nový zpěvák DROWNING
POOL. Ústředním tématem nového alba na kterém
začali zakrátko pracovat se stala beznaděj,
která ale v jejich pojetí neznamená konec,
ale může vést k novým, skvělým věcem. "Naše
aktuální album "Desensitized" je
naší dosud nejlepší prací", pochvaluje
si Pierce. Nejenom že jsme lidsky dokázali
překonat tu tragickou událost, ale i hudebně
jsme se na něm posunuli směrem kupředu. První
kytarový riff který jsem napsal po Daveově
smrti je použit ve skladbě "This Life".
Ta píseň mě nejvíce oslovuje a tak nějak to
celé shrnuje." Produkce se ujal Johnny
K (DISTURBED) a na zvuku kapely je to rozhodně
poznat. Je to takový hustý a výrazně melodický
post grunge s metalickými elementy, zahraný
s přehledem a dostatečnou dávkou energie (recenze
Spark 9/04). Zpěvák Jason "Gong"
Jones převzal bez problémů úlohu zlého chlapce,
který ale má křehkou duši a dokáže své emoce
také předat. V některých pasážích mi dokonce
připomíná nebohého Layne Staleye z ALICE IN
CHAINS. DROWNING POOL se tentokrát více spolehli
na melodie než na agresi, přesto však zůstali
stále přesvědčiví a zdravě nabroušení. Kapela
teď tedy stojí znovu na startovní čáře a o
jejich osudu rozhodnete do značné míry právě
vy, rockoví fanoušci. Přestože to nejsou žádní
vizionáři, ani objevitelé nových hudebních
světů, jejich hudba je upřímná, bez falešných
póz a trendových manýrů. A to je myslím dobrý
základ.
Diskografie:
Sinner 2001
Desensitized 2004
www.drowningpool.com