Rock Block - rockový hudební server

ČLÁNKY


ROBERT FRIPP „Kytarový gentlemen“


 

Jak napsat článek o člověku, jehož umělecké aktivity a neuvěřitelná činorodost by vystačila na celou knihu. Umělec, který hru na rockovou kytaru posunul o celé aeony kupředu a jenž se výrazným způsobem podílel na definování progresivních trendů v rockové hudbě po celé 4 dekády. Kytarista, skladatel, performátor, učitel, originální myslitel, vyhraněný individualista a hudební vizionář, to vše a ještě mnohem více je ROBERT FRIPP.

 

„Inaugurace krále Karmína“

Robert Fripp se narodil v květnu 1946 v anglickém městě Dorset a profesionálním hudebníkem je od roku 1968. S bubeníkem Michaelem Gilesem a jeho bratrem Petem, založil v roce 1968 hudební formaci GILES, GILES AND FRIPP. V témže roce natočili své jediné kontroverzní album „The Cheerful Insanity of Giles, Giles and Fripp“, které bylo něčím, mezi poťouchle-ironickým kabaretem a extravagantním alternativním folkem v experimentálním hábitu. To už ale ve Frippově mysli tikala časovaná bomba, která s nebývalou silou explodovala v londýnském klubu Speaksy v dubnu 1969. Toho dne totiž poprvé veřejně vystoupila jeho nová kapela, nazvaná KING CRIMSON, která významným způsobem poznamenala celou rockovou budoucnost. Je možná potřeba připomenout, že označit původní KING CRIMSON za Frippovu kapelu, je přinejmenším nepřesné. V té době to byla zcela rovnocenná entita skvělých hudebníků, kteří hledali nové prostory pro vlastní umělecké vyjádření a skupina KING CRIMSON (jak se později ukázalo) byla pro jejich naplnění přímo ideálním místem. Původní sestavu tehdy tvořil Robert Fripp na kytaru, Ian McDonald na sax, flétnu a klávesy, Greg Lake (později u EMERSON, LAKE AND PALMER), jenž zpíval a hrál na baskytaru a Michael Giles, který seděl za bicími. V této ranné fázi se do kapely počítal též originální textař Peter Sinfield, který byl v té době mnohými považovaný za skutečného duchovního otce KING CRIMSON a v podstatě za nejdůležitější postavu souboru. Kapela přišla v té době se zcela jedinečným a originálním zvukem, fúzujícím jazzové postupy, syntezátorový rock a moderní vážnou hudbou s baladickými fragmenty. Od samého počátku hrála důležitou úlohu improvizace, která postupně v hudbě KING CRIMSON převažovala a postupem času hrála především během jejich živých vystoupení přímo klíčovou roli. Sestava se poměrně často měnila, ale duch kapely zůstával nezměněn. Alba jako „In The Court Of Crimson King“(69), „In The Wake Of Poseidon“(70) a nebo „Islands“(71) mají dodnes své pevné místo ve zlatém fondu rockové avantgardy. Počátkem 70. let Fripp také úzce spolupracoval s podobně orientovanou britskou formací VAN DER GRAAF GENERATOR, která byla (alespoň z počátku) tvorbou KING CRIMSON silně ovlivněna.

 

„Okno do příštího tisíciletí“

Co se Frippova vlivu na tvorbu KING CRIMSON týče, za přelomové období můžeme označit rok 1972, kdy po odchodu Sinfielda dává dohromady novou sestavu KING CRIMSON. Tentokráte už nikdo nepochybuje o tom, kdo má v této kapele hlavní slovo. Obklopen excelentními hudebníky, jako jsou Bill Bruford (YES) na bicí, John Wetton (FAMILY) na basu, Charlie Cross na violu a violloncello a Jamie Muir na perkuse, natočil v roce 1973 pro mnohé fanoušky vůbec nejlepší album jejich kariéry - „Lark´s Tongues In Aspic“. Frippův vliv je na něm již zřetelně patrný. Dominantní kytarový zvuk, nezvykle syrový a neučesaný, přesto ale nijak barbarský. Způsob jeho hry a i některé hudební motivy, jsou zde již ovlivněny setkáním s elektronickým vizionářem a zvukovým performátorem BRIANEM ENEM, který jej zasvětil do tehdy nových a inovačních hudebních postupů, především pak do tajemství cyklických kytarových smyček. Tím byly položeny základy nové Frippovy hráčské techniky, označované později jako FRIPPERTRONICS, jenž se v pozdějších letech stala jeho uměleckou značkou. Společné album Ena a Frippa s názvem „No Pussyfooting“(73), je přímo učebnicovým příkladem toho, jak prospěšná pro oba byla jejich vzájemná spolupráce. V podobném duchu se pak nesly i obě následující desky „Evening Star“(75) a „Another Green World“(75). V roce 1974 zbylo z nové sestavy KING CRIMSON už pouhé trio, jenž ale mělo sílu přírodní katastrofy. Fripp/Wetton/Bruford vydávají v tom roce pro mě osobně nejsilnější album KING CRIMSON, nazvané „Red“. Je až neuvěřitelné, jak současně a aktuálně toto album stále zní a je nade vší pochybnost, jak nebývalým způsobem tehdy předběhlo svou dobu. Stalo však současně jejich labutí písní a kapela se po jeho vydání zdánlivě definitivně rozpadá.

 

„Anarchy In The U.K.“

V té době se Fripp načas stáhl z oficiální hudební scény a až do roku 1977 se v ní nijak výrazně neangažoval. Je téměř paradoxní, že jeho návrat nepřímo a přesto zcela zřejmým způsobem zapříčinila hudba, která je od té jeho vzdálena celé světelné roky. PUNK. Frippa (podobně jako mnoho jiných umělců jeho generace, jako např. Briana Ena) oslovila nikoliv jeho hudební forma a laciné mediální harašení, ale ta neuvěřitelná energie a přímý kontakt s reálným životem. Nejenže ho vyprovokovala k vlastní tvůrčí aktivitě, ale vtáhla jej přímo do děje tak, že Fripp začal působit v tomto směru také jako vyhledávaný producent. Podílel se na albech Davida Bowieho „Heroes“, Petera Gabriela I. + II. a nebo na albu „Sacred Songs“ od Daryl Halla . Dokončil vlastní album „Exposure“, na kterém hostovala řada význačných umělců, jako např. Brian Eno, Peter Gabriel, Phil Collins, Tony Levin a nebo Peter Hammill. Je více písničkové a více dodržuje klasickou písňovou formu, než jeho pozdější sonické výboje pod hlavičkou Frippertronics. Na přelomu 70. a 80. let spolupracuje s BLONDIE, TALKING HEADS, THE STRANGLERS a nebo THE DAMNED. Současně obnovuje činnost svého projektu THE LEAGUE OF GENTLEMEN, i když s tím původním má tento společný jen ten název. Původně totiž šlo o Frippův proslulý stejnojmenný hudební projekt, který založil v Londýně už v letech 1963-1965. Název údajně vymyslel tehdejší basák Gordon Haskell, který zahlédl tento nápis svítit nad záchodky v baru, v němž právě vysedával. Znovuzrození TLOG hráli v sestavě Robert Fripp kytara, Barry Andrews (ex XTC) klávesy, Sara Lee (ex BABY) baskytara a Johnny Toobad (ex SLACKS SPOTS) na bicí. Kapela nikdy nebyla z těch, co by ráda nahrávala ve studiu. Bubeník Johnny Toobad na tom nebyl zdravotně nijak dobře a navíc ho ani v nejmenším nezajímal profesionální život rockového hudebníka, z čehož vyplývá, že moc koncertů za svou krátkou existenci neodehráli. Ovšem jediné studiové album „Robert Fripp/The League Of Gentlemen“ z roku 1981 rozhodně stojí zato. Obsahuje moderní, instrumentálně zdatný elektronický rock, silně ovlivněný new wave a alternativním rockem. Album se v roce 1985 dočkalo remixované verze, která není o nic méně zajímavá. Vrcholem jejich snažení ovšem zůstává živé album „Thrang Thrang Gozinbulx“ , vydané až v roce 1996. Zachycuje s autentickou věrností atmosféru jejich koncertů v Torontu a Detroitu v roce 1980 a Fripp se zde prezentuje v poněkud odlišné poloze. Jeho charakteristický kytarový rukopis je v hudbě TLOG samozřejmě zcela zřetelný, ovšem nijak z ní nevyčnívá a působí striktně ve prospěch celku. Album má dravý rockový tah a je z něj cítit obrovská energie. Po jejich rozpadu Sara Lee spolupracovala s GANG OF FOUR a B-52´S, Barry odešel do SHRIEKBACK a z Johnnyho je dnes finanční poradce. V hudbě TLOG můžete už v té době vysledovat hudební postupy a kompoziční strategii, kterou o rok později Fripp naplno rozvinul ve znovuzrozených KING CRIMSON.

 

„Erupce muzikantské různosti“

Deska „Discipline“ z roku 1981 skutečně zapůsobila jako zjevení. V sestavě Fripp kytara, Adrian Belew kytara, zpěv, Tony Levin baskytara a Bill Bruford bicí, nahrálo toto kvarteto pod hlavičkou KING CRIMSON nevídanou kolekci svižně rockujících písní, nabitých dynamickou energií, silně ovlivněných new wave, minimalismem a moderní elektronikou. Celé to bylo podepřeno excelentní rytmickou sekci, která jakoby tvořila samostatnou entitu. Od bývalých KING CRIMSON jsou tito vzdálení celé galaxie, ovšem pouze HUDEBNĚ, nikoliv IDEOVĚ. Následovala o nic méně výrazná a kvalitní alba „Beat“(82) a „Three Of A Perfect Pair“(84) a pak se toto excelentní kvarteto rozpadá a Fripp až do roku 1991 opět mizí z hudebního průmyslu. Ale to se týkalo pouze KING CRIMSON. S bývalým kytaristou a zpěvákem z THE POLICE Andy Summersem, natáčí 2 solidní alba „I Advance Masked“ (82) a „Bewitched“ (84), dokončuje práci na vlastním sólovém CD „God Save The King“ (85) a především se věnuje svým dalším hudebním aktivitám. V roce 1985 zakládá „The League Of Crafty Guitarists“, což je jakási škola pro nadané začínající kytaristy, která si kladla za úkol pod Frippovým vedením poskytovat profesionální prostor a podmínky začínajícím hudebníkům. Výsledky jejich práce pak byly prezentovány pod hlavičkou uskupení „Guitar Craft“. Toto velmi volné sdružení absolventů těchto kytarových seminářů, jehož počet členů se pohyboval mezi 7 až 33, odehrálo v letech 1987-1991 řadu koncertů po severní Americe a Evropě a objevili se např. ve vysílání TV hudební stanice VH1 v rubrice New Visions. Bývalí studenti v současnosti pokračují v různých hudebních souborech a formacích, jako jsou např. THE CALIFORNIA GUITAR TRIO a nebo GITBOX. V roce 1992 Fripp také uskutečnil několik koncertů se svým „The Robert Fripp String Quintet“, což reprezentuje 3 akustické a 2 elektrické kytary. Personálně je to Fripp, koncertní kytarista a dnes už řádný člen KING CRIMSON Trey Gunn a hoši z CALIFORNIA GUITAR TRIO. Podobně orientován je i další Frippův projekt, založený na čistě kytarové práci, nazvaný „The Bridge Between“, jehož repertoárem jsou převážně verze skladeb J. S. Bacha, modernizované současnou elektronikou a Frippertronics. Ale vraťme se zpět do 80. let. V roce 1986 se Fripp svou kytarou a částečně i autorsky podílel na druhém sólovém albu bývalého zpěváka JAPAN Davida Sylviana „Gone To Earth“, čímž započala jejich (dovolím si tvrdit) pro oba velice šťastná spolupráce. Ta vyvrcholila v roce 1993 natočením společného alba „The First Day“, na němž Sylvianův oduševnělý vokál, zbavený glam pop syntetického patosu bývalých JAPAN a podepřený Frippovým skladatelským a hráčským potenciálem, stvořil něco, co se dá označit za velmi interesantní, alternativní pop. V roce 1987 se Fripp také podílel na albu „Desire“ britské novovlné zpěvačky Toyah Willcox, která jej natolik okouzlila, že se s ní nakonec oženil. Je tedy logické, že se v následujících letech účastnil i na jejich dalších albech „Prostitute“(88) a „Ophelia´s Shadow“(91) a „Sunday All Over The World“ (91).

 

„Recept na průměrnost“

Na počátku 90. let přišel Fripp s novým pojmenováním pro své kytarového eskamotérství. SOUNDSCAPES je rozšířená a vylepšená verze již dobře známého FRIPPERTRONICS a jeho technické vysvětlení je daleko jednodušší, než to hudební. Základní technika je totiž stejná jako právě u FRIPPERTRONICS. Ta zahrnovala 2 vzájemně propojené magnetofony Revox, na které Fripp nahrával kytarové zvuky, které se cyklicky opakovaly a s malým zpožděním se vzájemně vrstvily a překrývaly (stručně řečeno). V SOUNDSCAPES jsou Revoxy nahrazeny digitálními jednotkami TC 2290 se 4 zpožďovači, jež jsou zapojeny do série digitálních procesorů, což v konečném výsledku poskytuje daleko větší a variabilnější hudební prostor. Všechny nahrávky a živá vystoupení SOUNDSCAPES jsou čirou improvizací, která je založena na: „zpoždění, opakování a hazardu“, jak říká sám Fripp. „Konečný výsledek je ovlivněn a řízen časem, místem, publikem a hráčovou odpovědí publiku. Je to nejlepší způsob co znám, jak nadělat s jedinou kytarou co nejvíc kraválu“. SOUNDSCAPES je stále se vyvíjející a pokračující cesta, jejímž cílem je hledat, objevovat a občas i nacházet nové hudební obzory, směry a definice. Je to stejně významné a prospěšné jak pro samotné hudebníky, tak i pro jejich posluchače. Vystoupení SOUNDSCAPES se často konají na pro takovou hudbu zcela nevhodných místech, jako jsou různé komerční akce a prostory s velkým pohybem lidí. Cílem je proniknout do centra dění a efektivně ho ovlivňovat. Tyto série jsou permanentně probíhajícím průzkumem, jak být (se stát) profesionálním hudebníkem a přitom zůstat lidskou bytostí. Nové studiové album KING CRIMSON „Thrak“ se objevilo po 10 leté pauze v sestavě Fripp/Belew/Bruford/Levin, k nimž se přidal kytarista Trey Gunn a bubeník Pat Mastelotto. Nahrávalo se v roce 1994 ve studiu Petera Gabriela Real World Studios a deska vyšla o rok později u Virgin Records. Rozvíjí témata ze 3 předcházejících alb, ale její zvuk je daleko strukturovanější, drsnější a řekl bych i industriálnější. Následuje období hudebních projektů, v nichž se různě střídají Frippovi spoluhráči z KING CRIMSON, jež nesou označení „Projekct 1-4“ a jedná se převážně o záznamy koncertních vystoupení. Vychází také bezpočet koncertních alb KING CRIMSON, včetně starších reedicí, z nichž bych chtěl upozornit především 2CD „King Crimson The Nightwatch", které zachycuje kapelu během jejich vystoupení v amsterodamském Concertgebouw v listopadu 1973. Na tu dobu neobvykle kvalitní zvukový záznam představuje kapelu v excelentní formě a jestli máte rádi toto jejich hudební období, budete nadšeni. Na další studiové album KING CRIMSON si museli fanoušci počkat až do roku 2000, kdy vychází podle mě slabší deska „The Construkction Of Light“, nahraná v současné sestavě, která je: Fripp/Belew/Gunn/Mastelotto. V tomto složení nahráli i své poslední album „The Power To Believe“, které má opět tu bývalo sílu, energii a inspirující aspekt, jako kdykoliv v minulosti. Kromě své práce u KING CRIMSON se Fripp v poslední době objevil např. na druhém sólovém albu JOHN PAUL JONESE „The Thunderthief“ (02), JOE SATRIANNIHO „Strange Beautiful Music“ (02) a nebo na CD „Trance Spirit“(02) dua STEVE ROACH/JEFFREY FAYMAN.

 

 

„Věc Makropulos“

Robert Fripp je vyhraněná osobnost a talentovaný hudebník, který si udržel bystrou mysl a jasný úsudek, zatímco spousta jeho současníků už dávno dojela na to obligátní sex-drogy-rock and roll. A ti co přežili, jsou na tom většinou po umělecké stránce mnohdy úplně stejně. Ne tak Robert Fripp. Čas jakoby se ho netýkal a jeho idiosynkratická osobnost chrlí jeden udivující hudební útvar za druhým. V posledních letech se stal dokonce něčím jako svérázným filosofem a osobitým učitelem. Stále skládá a píše hudbu pro svoje „Guitar Craft“, vlastní hudební vydavatelství Discipline Global Mobile a ve své kytarové technice nemá sobě rovného. Jeho životní síla, pracovní činorodost a duchovní svěžest je skutečně obdivuhodná a my si můžeme jen přát, aby to tak zůstalo i nadále.

 

 

 

 

Diskografie je tak obsáhlá a rozmanitá, že nemá význam zde vyjmenovat jen některá jeho alba. Doporučuji proto k nahlédnutí internetové stránky www.elephant-talk.com , kde najdete v tomto ohledu skutečně vyčerpávající informace.

Mytí Oken Brno   |   Lukáš Berta   |   Linky