Rock Block - rockový hudební server

ČLÁNKY


JOHN FRUSCIANTE "Ze dna do oblak"


JOHN FRUSCIANTE byl až donedávna známý především jako člen a kytarista fenomenálních RED HOT CHILI PEPPERS, ovšem v poslední době se začíná čím dál víc prosazovat i jako velmi osobitý sólový umělec. Své sólové projekty vydává sice už od roku 1994, ale teprve až vítězství nad drogovou závislostí mu umožnilo naplno rozvinout svůj talent. Jakoby chtěl dohnat všechny roky které mu vzaly drogy, pracuje dnes horečně a s neuvěřitelným nasazením. Chrlí svá alba jako neúnavný stroj na hudbu a alespoň prozatím tato kvantita není na úkor kvality.

John Anthony Frusciante se narodil 5. března 1970 v New Yorku. Jeho otec býval v mládí docela dobrým pianistou, později se však stal raději právníkem a pak soudcem. Matka zase byla talentovanou zpěvačkou a její vokál můžete slyšet např. v chóru ve skladbě "Under The Bridge". Rodina žila v new yorské čtvrti Queens, z níž se časem přestěhovala do Rucsonu v Arizoně a ještě o něco později na Floridu. Během tohoto období se ale jeho rodiče rozvedli, následkem čehož se malý John společně se svojí matkou přemístil do Santa Monici v Kalifornii. Bylo mu tehdy 9 let a plnou parou vplul do nevázaného života pod žhavým kalifornským sluncem. Jeho vášní se stal skateboarding a kapely jako KISS, AEROSMITH a především THE GERMS, jejichž kytarové party se učit hrát nazpaměť. V 11 letech dostává svoji první kytaru a s ní i první lekce. V té době už ho fascinovali kytaroví velikáni, jako např. Jimmy Page, Jeff Beck, Jimi Hendrix a nebo Frank Zappa. Napodobuje jejich techniku a snaží se z jejich hry pochytit co nejvíce. Ve 14 letech nahrává na 4 stopý magnetofon své první kytarové pokusy, v 17 pak opouští střední školu a odjíždí do Los Angeles, aby se tam postavil na vlastní nohy. Cvičí na kytaru 10-15 hodin denně, poslouchá BLACK FLAG a jeho hráčské schopnosti rychle rostou. Když FRANK ZAPPA hledal nového kytaristu, mladý John se dostavil na konkurs, ale utekl dřív, než se dostal na řadu. Nebyl si v té době ještě úplně jistý sám sebou a tím, zda život rockového hudebníka je přesně to, co by chtěl v životě dělat. Pak ale uslyšel DAVIDA BOWIE a bylo rozhodnuto. V roce 1998 potkává tehdejšího bubeníka RHCHP D.H.Peligro, s nímž potom často jamuje. Peligro ví, že Johnovou favoritní kapelou jsou RHCHP a na jeden z jamů přizve i basistu Fleu. Z této jejich spolupráce vzešla instrumentálka "Pretty Little Ditty", která se o něco později objevila na albu RHCHP "Mother´s Milk". Za pár týdnů zazvonil u Johna telefon, zda by neměl zájem nastoupit u RHCHP jako náhrada za právě tragicky zesnulého Hillela Slovaka, který zemřel na předávkování drogami. FRUSCIANTEMU bylo 18 let, když po hlavě skočil rovnou do už rozjetého nahrávání alba "Mother´s Milk", na kterém je jeho kytarová hra ještě silně ovlivněna jeho předchůdcem Hillelem Slovakem. Po úspěchu alba a následném turné však John na sobě dál usilovně pracoval a snažil se vytvořit svůj vlastní kytarový rukopis a styl. To že se mu to daří můžete zaznamenat už na následujícím albu "Blood Sugar Sex Magic", které vyšlo v září 1991. Toto páté studiové album RHCHP je skutečně mistrovským dílem, je velmi spontánní a kreativním způsobem mixuje různé hudební styly, což v té době ještě nebylo tak obvyklé. Několik týdnů po natočení desky si John se svojí dívkou Toni Oswald poprvé střílí do žil heroin. Kapela vyráží na turné, ale Johnův duševní stav není zrovna vyrovnaný. Objevují se první symptomy návyku na drogu, trpí častými depresemi a jeho vztah s ostatními členy kapely se rychle zhoršuje, zvláště pak se zpěvákem Anthony Kiedisem, se kterým nepromluví několik měsíců. Na počátku roku 1992 během japonského turné, hodinu před vystoupením John odmítá hrát, oznamuje, že kapelu opouští a prvním letadlem odlétá do L.A.

 

Volný pád

Po odchodu z RHCHP se John snaží najít novou podobu svého života, začíná malovat, píše novely a pro své přátele skládá hudbu. Podílí se např. na desce STEPHENA PERKINSE a také na sólovce baskytaristy RHCHP Flei, nazvané "Three Amoebas". V roce 1993 ho jeho přátelé Johnny Depp a Flea dokopou k vydání prvního sólového CD, které vyšlo v roce 1994 pod názvem "Niandra LaDes and Usually Just A T-Shirt". Jsou na něm písně, které složil a také natočil převážně během posledního turné s RHCHP. Je na nich patrný vliv psychidelického rocku konce 60. let, tak trochu SYD BARRETT s kapkou CAPTAINA BEEFHEARTA. K tomu přidejte zpětné kytarové vazby a mučivě křehký Johnův vokál a máte výtečné a osobité album, které odhaluje především jeho skladatelský talent. Navzdory nepopiratelnému úspěchu se John dál pomalu propadá do hlubin drogové závislosti a jeho osobnost se rozpadá. Někdy v té době poskytl rozhovor holandskému TV kanálu, jenž ukazuje špinavého a totálně vyjetého narkomana, hadráka s vyhořelýma rukama, který má co dělat, aby dal dohromady souvislou větu. Jeho stav se nelepšil a John se v té době pohyboval na téměř neznatelné hranici mezi životem a smrtí. V roce 1997 utratil za drogy závratných 10 000 dolarů denně! Žil v hotelu, protože jeho domek v Olympusu vyhořel a aby získal další peníze na drogy, vydal druhé album "Smile from the Streets You Hold". Je to zcela průměrné album, na kterém stojí za zmínku pouze podařený cover písně "The Big Takeover" od hardcoreové legendy BAD BRAINS. Když deska vyšla, vyjel John se svojí doprovodnou skupinou na americké turné, které se ale stalo totálním propadákem. Jeho vokál byl nejistý a sotva slyšitelný, kytarové schopnosti kompletně ztraceny, zkrátka absolutní fiasko. John přišel o kontrakt, o přátele a vážně uvažoval o sebevraždě. "Mojí poslední šancí jak utéct před drogami, bylo vystřelit si mozek z hlavy". Nakonec ale skončil v nemocnici, kde ho po delší době navštívil Anthony Kiedis. Jejich přátelství bylo znovu obnoveno a nejenom to. John se podrobil odvykací léčbě a když kytarista Dave Navarro (ex JANE´S ADDICTION) dostal od RHCHP padáka, John znovu zaujal své místo v kapele. Na jaře 1998 začíná pracovat na novém albu "Californication". Album vyšlo v roce 1999 a stalo se jejich vůbec nejúspěšnějším albem. Celosvětově se ho prodalo zhruba 12 miliónů kopií a popularita kapely šla strmě vzhůru. Následné celosvětové turné trvalo 2 roky a během té doby skládá John další písně, které v roce 2001 vydal na sólovém albu "To Record Only Water For Ten Days". Je to písničkové album, kterému nevládne ani adrenalin, ani agrese. Převládá vlídný přístup, atmosféra je uvolněná a pohodová, kytary spíš akustické než elektrické, ovšem současně celý materiál oplývá velkou vnitřní dynamikou a silou. Johnův vokál získal osobitou barvu a vroucí výraz a různé intonační nedostatky a prohřešky elegantně vyřešil tak, že svůj hlas prohnal nějakým hlasovým modulátorem. Na celém albu převládá téměř folková nálada, ovšem ve spojení se současnou elektronikou to vytváří jakýsi futuristický space hippie neofolk nevšedních kvalit. Lehce zasněná atmosféra s trochou melancholické psychidelie, něco mezi P.J. HARVEY, JOHNEM SEBASTIANEM a BRIANEM ENEM. John vyráží na vlastní a velmi úspěšnou sólovou šňůru po Evropě (Londýn, Paříž, Amsterodam, Hambourg), za kterou ihned následuje další turné po USA. Po návratu jde s RHCHP opět do studia, natáčet nové studiové album "By The Way", které vychází v roce 2002 a jen potvrzuje jejich status jedné nejlepších rockových kapel současnosti.

 

Fénix rozpíná své perutě

Po vydání "By The Way" pracuje John spolu s se svým přítelem Joshem Klinghofferem (BICYCLE THIEF) asi 2 roky na dalším sólovém albu, nazvaném "Shadows Collide With People". To vyšlo v roce 2004 a podíleli se na něm i členové RHCHP, konkrétně baskytarista Flea a bubeník Chad Smith. Atmosféra alba je velmi podobná tomu předchozímu, tzn. klidná, trochu melancholická, plná pocitů a emocí. Pohodové, uvolněné písničky s výraznou melodií a trochou bolestného smutku, oscilující na hranici mezi rockem a futuristickým popem. Oproti minulosti je výsledek snad jen o poznání experimentálnější a FRUSCIENTE si zde častěji hraje s různými hluky, ruchy a ambientními plochami, přičemž výsledek je někdy docela zajímavý, jindy připomíná spíše porouchanou rušičku rádiového signálu. FRUSCIANTE se zde představuje, jako velmi výrazný a zajímavý vokalista, který sice neoplývá nijak oslnivým hlasovým rozsahem ani intonační čistotou, ale má výraz, což je v tomto případě to podstatné. Tím svým citově rozervaným vokálem mi občas připomene JEFFA BUCKLEYHO. Ukazuje se, že úspěch předešlého alba nebyl náhodný a že FRUSCIANTE je kromě jiného i velmi schopný skladatel, který možná zásadním způsobem stojí za současným fenomenálním úspěchem své rodné kapely. Dokáže totiž napsat snadno zapamatovatelné a zdánlivě jednoduché písničky s chytlavou melodií, které ale současně nejsou podbízivé a nestanou se ani po několikerém opakování otravnými. Naopak. Čím častěji si budete tuto desku pouštět, tím ji budete mít raději. Jeho kytarová hra je stejná, jako jeho písně. Na první poslech prostá a jednoduchá, ale ve skutečnosti velice nápaditá, se spoustou drobných vyhrávek a nápadů. FRUSCIANTE je velmi emotivní kytarista, vynikající skladatel, osobitý zpěvák, nápaditý zvukový manipulátor, zručný zvukový aranžér a zkušený producent. Je tedy snad téměř nemožné, aby takový člověk nahrál špatnou desku.

 

Na podzim roku 2004 šokoval FRUSCIANTE hudební veřejnost prohlášením, že během následujících 6 měsíců hodlá vydat 6 alb. A jak řekl, tak i udělal. To první vyšlo hned v září a neslo název "The Will To Death". Následoval projekt ATAXIA, ve kterém John spojil své síly s Joe Lallym, bývalým to členem hardcoreové ikony FUGAZI. O pár týdnů později vyšlo "DC EP" a zatím poslední vydaným albem je "Inside Of Emptiness".

Nejspíš to bude znít jako nějaký příběh z odpolední telenovely, ale JOHN FRUSCIANTE je opravdu příkladem chlapíka, který dokázal zvítězit nad vlastními démony a jemuž oddanost a láska k hudbě prokazatelně zachránila život. Nějaký šikovný hollywoodský producent by na tom mohl vydělat pěkný balík.

 

Diskografie:


Niandra LaDes and Usually Just a T-Shirt 1994 (reedice v 1999)
Smile from the Streets You Hold 1997
To Record Water For Ten Days 2001
Shadows Collide With People 2004
The Will To Death 2004
Automatic Writing (ATAXIA) 2004
DC EP 2004
Inside Of Emptiness 2004

Mytí Oken Brno   |   Lukáš Berta   |   Linky