Rock Block - rockový hudební server

ČLÁNKY



GALACTIC COWBOYS - Vesmírní grungeři


GALACTIC COWBOYS byli vždy považováni za jakéhosi mladšího a dosud nedospělého bratra KING´S X, s nimiž měli skutečně hodně společného. Jednak spolu jezdili na turné, členové GC hostovali na albech KINGS (kteří jim to v zastoupení bubeníka Jerry Gaskilla nakonec také oplatili) a především zde byly velmi podobná hudební východiska, především co se vokálů týče. Průzračně čisté, mnohovrstevnaté a krásně melodické, připomínající svým nakažlivým optimismem legendární THE BEATLES. Ve spojení s hutnými hard rockovými rify a dravě rockující rytmikou to byla velmi přitažlivá kombinace a to, že se GC nakonec nikdy příliš neprosadili mi dodnes zůstává záhadou. Když dnes poslouchám jejich desky, těžko si dokážu představit, jak by to šlo udělat líp. Vše je absolutně dotažené, jak hráčsky, tak-i kompozičně, zvukově i producentsky, zkrátka dokonalý produkt, který by měl teoreticky sbírat jedno ocenění za druhým. Leč realita byla bohužel jiná a tak si pojďme připomenout vzestup a pád těchto „Galaktických kovbojů“ z Texasu.

 

 

Večírek začíná
Historie GC se začala odvíjet v roce 1989, kdy se v Houstonu stát Texas rozhodl baskytarista Monty Colvin a zpívající bubeník Alan Doss, kteří spolu působili v lokálních THE AWFUL TRUTH založit svou vlastní kapelu. Přibrali zpěváka Bena Hugginse a kytaristu Danea Sonniera a GC byli na světě. „Hráli jsme po barech a přespávali u různých lidí na podlaze. Naše první kapela THE AWFUL TRUTH byla hlavně o legraci, nebrali jsme to ještě moc vážně, ale na druhou stranu to byla rozhodně dobrá zkušenost. Hráli jsme téměř každý víkend různě kolem Houstonu a našimi jedinými diváky byl často jen náš manažer a přítelkyně. Nikdy jsme nedostali zaplaceno, ale to nás zase tak moc netrápilo. Dělali jsme to z lásky k hudbě a také pro naději, že se to někdy v budoucnu zlepší“. Jen několik měsíců po založení GC dostali nabídku jet v roli předskokanů krátké turné s KING´S X a po návratu na ně čekalo milé překvapení, v podobě smlouvy s GEFFEN. „Ze začátku to bylo velmi vzrušující, krmili nás kecama jako že z nás budou další GUNS N ROSES, samé velké plány, které se ale nikdy neuskutečnily. Myslím, že si s námi tak trochu nevěděli rady. Neměli jsme krátké skladby vhodné do rádia a přestože utratili spoustu peněz za naše první video, nikdy se na MTV pořádně nevysílalo. A pak podepsali NIRVANU, vyšel singl „Smells Like Teen Spirit“ a tím to pro ně zhaslo docela“. Nicméně prvním albem GC nazvaným jednoduše „Galactic Cowboys“ byla hudební kritika nadšena a mnoho fanoušků jej dodnes považuje za nepřekonané.

Kocovina made in GEFFEN
Od počátku byly jejich hlavní předností mnohobarevné beatlesovské doprovodné vokály, které dovedně kombinovali s občasnými ozvěnami thrash metalu, hutného hard rocku, ale především prog rockových tendencí ve stylu DREAM THEATER. Na rozdíl od svých skoro bratrů KING´S X k nimž byli často přirovnáváni však nedokázali oslovit široké vrsty posluchačů, snad proto, že jejich hudba byla příliš komplikovaná, intelektuální a vyžadovala od posluchače přece jen jistou zkušenost. K tomu připočtěte trochu divný smysl pro humor a máte odpověď na otázku, proč byli nepoužitelní pro běžné rozhlasové stanice. Mě osobně se jejich debut nezdá až tak oslnivým, přijde mi přece jen ještě trochu nesmělý, skladby jsou občas trochu rozvláčné a skladatelsky ne tak silné jako v budoucnu a rozhodně bych od debutu čekal víc energie. Texty jsou trochu bizardní, jako když např. v „Killing Floor“ popisují proměnu obyčejného řezníka v sériového vraha, ale dokázali zpracovat i vážná témata, jako např. ve skladbě „Kaptain Krude“ , kde reflektují katastrofu tankeru Exxon Valdez. Navzdory příznivým kritikám bylo album hudební veřejností ignorováno a tak druhá deska nazvaná „Space In Your Face“ přinesla značné zjednodušení a díky tomu i dílčí úspěchy skladeb "If I Were A Killer" a "I Do What I Do", které se dokonce protlačily na MTV. GC se tímto způsobem snažili přiblížit „obyčejnému posluchači“, což mnoho jejich skalních fanoušků absolutně neskouslo a album pro ně bylo velkým zklamáním. Osobně si ale myslím, že to tak strašné není a dokonce ho mám raději než jejich oslavovaný debut. Deska je o něco údernější a jsou z ní víc cítit jejich thrashové kořeny, přičemž melodické pasáže zůstaly zachovány, stejně jako prog rockové prvky, které jen poněkud ustoupily do pozadí. Album nepostrádá vnitřní logiku a jednotlivé hudební složky jsou zde velmi kompaktním a hlavně logickým způsobem spojeny dohromady. „Po vydání našeho druhého alba jsme jeli turné společně s DREAM THEATER a v jeho průběhu jsme se dozvěděli, že nás GEFFEN hodili přes palubu. Naším cílem od počátku bylo podepsat smlouvu a natočit desku. To se nám sice podařilo, ale postupně jsme zjišťovali, že většina peněz co hraním vyděláme padne na zaplacení studia, na náklady spojených s turné, na manažery, právníky, účetní, nezbytné vybavení apod. Měli jsme sice dost abychom zaplatili nájem, ale ve srovnání s tím kolik se v tom ve skutečnosti točilo peněz, to byla almužna“. Vyhazov od GEFFEN, odchod manažera Sama Taylora a kytaristy Danea Sonniera skupinu málem položilo. V roce 1994 se sice objevili ve filmu „Airheads“ pod krycím názvem SONS OF THUNDER a speciálně pro tuto příležitost zkomponovanou skladbou "Don't Hate Me Because I'm Beautiful", z níž je ve filmu slyšet jen krátký úryvek, ale to bylo z jejich strany ten rok všechno. Až v následujícím roce se dokázali znovu vzchopit a reorganizovat. Přišel nový kytarista Wally Farkas a hlavně se jim podařilo získat novou smlouvu s METAL BLADE.


Mechanické ryby jezdí na grunge

„Po vyhazovu od GEFFEN se nám naštěstí ozvali lidi z METAL BLADE a my jsme skončili u nich. Byly to dobrý časy. Neměli jsme sice takovou finanční podporu, ale umělecky nás nikdo neomezoval a mohli jsme svobodně tvořit a vydávat desky, za což jim budu vždycky vděčný“. Prvním albem pro METAL BLADE se stala deska „Machine Fish“, která po předchozím komerčním výprasku přinesla tentokrát mnohem dravější materiál. Přestože se ani tentokrát nezavděčili uctívačům první desky, jedná se o výborné album, které představuje poněkud jinou podobu GC. Hlasové orgie a la BEATLES pochopitelně zůstaly, ale struktura písní se zjednodušila směrem k „normální“ rockové písničce a bývalé prog rockové tendence nahradil úderný, avšak skladatelsky neobyčejně vynalézavý post grunge. Rozhodně je „Machine Fish“ nejvíc heavy albem v jejich historii, plném opravdových emocí a živelné energie. GC tehdy přišli s tím, s čím o několik let později slavily velké úspěchy kapely CREED, STAIND a nebo NICKELBACK. S výborně napsanými, melodickými písničkami s chytlavými refrény, šlapající rockovou rytmikou a hutnými kytarovými rify. To album prostě nemá slabé místo a některé skladby by se klidně mohly objevit na jakémkoliv albu SOUNDGARDEN a ani by jste to nepostřehli. Také mi to trochu připomíná naštvané album KING´S X „Dogman“, jen bez té jeho temné stránky. „Machine Fish“ je dynamické, šťavnaté post grunge album s křišťálově čistými vícehlasy, pestrou rytmikou a nápaditou kytarou, které se postupem času stalo mým nejoblíbenějším. Následující EP „Feel The Rage“ obsahuje stejnojmennou titulní skladbu z předchozího alba „Machine Fish“, dále dvě live skladby „Idle Minds“ a  „9th of June“, dvě cover verze  "I Want You," od KISS a „Junior's Farm" od Paula McCartneyho a dosud nevydanou "Paradign Shift." Žádná vzácnost to není a cenu to má jen pro skalní fanoušky. „Nebyly jsme z těch kapel, které tráví dva roky na turné, podnikali jsme spíš kratší výpady. Výborně jsme si rozuměli s KING´S X, se kterými jsme dokonce sdíleli jeden autobus, taky jsme jeli evropské turné s ANTHRAX a to bylo taky v pohodě. Ale byly i špatný šňůry, jako třeba ta s OVERKILL. Dva měsíce nás večer co večer vypískali, házeli po nás vším možným, no prostě děs. OVERKILL se o nás moc nestarali, určitě nás nepovažovali za dost „metal“ a myslím že měli pravdu. Nikdy jsme na to turné neměli jezdit. Naopak šňůra s DREAM THEATER byla moc fajn a užili jsme si na ní spoustu legrace. Dodnes jsme dobří přátelé“.


Don Quijote na lopatkách

Následující album „The Horse That Bud Bought“ přineslo opět menší návrat k bohatšímu aranžmá a strukturovanějšímu zvuku, opepřeném často intelektuální, avšak lehce bizardní lyrikou, odrážející zklamání z praktik v hudebním průmyslu a frustrací z nedostatku úspěchu. Jinak se ale deska odvíjí ve velmi podobné stylu jako ta předchozí a je zřejmé, že už jsou si GC jisti sami sebou a že jdou rozhodně a přímo za svým cílem, tzn. hrát hutnou, dravou a přitom inteligentní, výrazně melodickou a velmi emocionální hudbu. Vrcholným okamžikem jejich kariéry se tak stalo další album „At The End Of The Day“, které mnozí považují za absolutně nejlepší. Desku nahráli ve svém soukromém studiu Sunflower Studios v Houstonu a hlavní slovo přitom měl bubeník Alan Doss, který celou desku nejenom produkoval, ale také mixoval a pohlídal coby zvukový inženýr. Je plná výborně napsaných písní, velkých melodií, zemitých rifů, i neobvyklých harmonií. Alanova produkce udělala jejich zvuk strukturovanějším, k čemuž nemalou měrou přispěl i klávesák Wally Farkas, vybavený slušným arzenálem zesilovačů. Celé album pak skvělým způsobem zkomponoval kytarista a zpěvák Ben Huggins a můžete v něm najít odkazy na THE BEATLES, RAMONES, SOUNDGARDEN a nebo U2. Dva týdny před jeho vydáním se Alan Doss rozhodl kapelu opustit a na následujícím turné ho zastoupil Erick Tatuaka, který se však nikdy nestal řádným členem skupiny. Další studiové album „Let It Go“ vyšlo v roce 2000 a ještě před jeho vydáním avízovali GC že bude jejich posledním. Desku s nimi pohostinsky nabubnoval Jerry Gaskill z KING´S X a celé je trochu méně úderné a chcete-li melodičtější než ty předchozí, ale o nic méně zajímavé, přestože v době svého vydání se nedočkalo žádného velkého jásotu, jako ostatně celá existence GC. Album však nepostrádá humor, nadhled, i smysl pro nadsázku a pochopitelně nechybí ani dravější skladby. A při troše trpělivosti zde objevíte příležitostné drahokamy, jako "T.I.M.," "Hey Mr." a nebo "Life and Times". Přesto je cítit, že kapela lehce stagnuje a bylo jasné, že nastal čas na změnu. Ta přišla záhy, bohužel formou rozpadu kapely. „Po deseti letech toho bylo dost“, vzpomíná basák Monty Colvin. „Celou tu dobu jsme bojovali, ale nikdy se nám nepodařilo skutečně prorazit. Cítili jsme stále menší podporu, jak ze strany vydavatelské firmy, tak-i ze strany fanoušků. Na jeden z posledních koncertů, který jsme odehráli doma v Houstonu, nepřišel skoro nikdo. A tak jsem se rozhodl přestěhovat se i s manželkou do Kansas City a zkusit sólovou kariéru“. 

Na GC jsem vždycky obdivoval tu lehkost a přirozenou samozřejmost, s jakou dokázali skládat chytlavé a výrazně melodické písničky, které se vám ale hned tak nezprotiví. V jejich podání se zdálo, že je to ta nejjednodušší věc na světě, ale je jasné, že taková schopnost je vzácný dar, kterým je obdařen jen skutečně geniální muzikant. GC se přitom nikdy neuchýlil k laciné podbízivosti a vtíravému nevkusu a vždy si zachovali solidní rockovou dravost a opravdovost sdělení. Pro mě osobně zůstanou jednou z nejtalentovanějších a současně i nejvíce přehlížených kapel 90. let.

Monty Colvin
(Baskytarista a doprovodný zpěvák, 1991 – 2000)
Po rozpadu GC se vydal na sólovou dráhu s vlastní skupinou nazvanou CRUNCHY. Dodnes vydali tři studiová alba, v nichž kombinují funk, pop punk a melodický metal. CHEAP TRICK, RAMONES a FOO FIGHTERS na jednom pískovišti. Monty je bratrancem Dee Dee Ramone (vl. Jm. Douglas Glenn Colvin), člena RAMONES a také velmi slušný malíř. „Moji rodiče nebyli žádní umělci a nikdo mě k tomu nevedl, jednoho dne jsem se prostě sebral, koupil barvy a začal malovat. Nakonec jsem vystudoval malbu na vysoké škole a dosáhl akademického titulu. Pořád to ještě dělám“.

Alan Doss
(bubeník, zpěvák a hráč na klávesy 1991 – 1998)
Na nějaký čas zmizel z hudebního průmyslu, v poslední době se věnuje především hudební produkci pro kapely ASHBURY KEYS a JAMBI´S REVENGE a také občas působí jako studiový hráč na klávesy.

Ben Huggins
(
hlavní vokalista a kytarista 1991 – 2000)
Ben nedávno zformoval vlastní kapelu GRISTLE, s níž hodlá vydat album, které je ohlášeno na rok 2008 nebo 2009. Hostuje v kapele THE PHLEGMATICS.

Wally Farkas
(kytarista, doprovodný zpěv a klávesy 1995 – 2000)
Wally po rozpadu GC pracoval jako distributor hip-hopových umělců z oblasti Houstonu, spolupracoval s kytaristou KING´S X Ty Taborem na instrumentálním albu „Xenuphobe“ z roku 2006 a založil vlastní label Molken Music. Spolu produkuje a hraje na kytaru na chystaném sólovém projektu basáka KING´S X  Doug Pinnicka „Strum Sum Up“ a současně dokončuje práci na vlastním sólovém albu „Past Due“.

Dane Sonnier
(kytarista a doprovodný zpěvák 1991 – 1995)
Po rozpadu GC se Dan realizoval v kapele nazvané The Sonnier Brothers Band, kterou (jak název napovídá) založil se svým bratrem Lenem.

 

Diskografie:

Galactic Cowboys (1991)
Space In Your Face (1993)
Machine Fish (1996)
Feel the Rage (EP 1996)
The Horse That Bud Bought (1997)
At The End Of The Day (1998)
Let It Go (2000)

 

Mytí Oken Brno   |   Lukáš Berta   |   Linky