Rock Block - rockový hudební server

ČLÁNKY


HARD CORE - „Fast, Furious and Funny“ (Rychlí, divocí a zábavní)


(1979 – 1983)
Kapely jsou zde uváděny podle doby svého vzniku a nikoliv podle data vydání desky.

Tímto článkem navazuji na předchozí seriál o Punk rocku, který jsme opustili na přelomu 70. a 80. let, kdy z něj vzešel nový hudební směr, nazvaný hard core. Mluvili jsme o zásadních kapelách, jako BLACK FLAG, DEAD KENNEDYS, FEAR, BAD BRAINS a nebo HÜSKER DÜ, které sice jednoznačně stály u jeho zrodu, ale pořád byly silně ovlivněny punkem. Hard core tak jak jej chápeme dnes, byl však už trochu o něčem jiném. Velmi bouřlivě se rozvíjející hc scéna počátkem 80. let svou živelnou prudkostí suverénně překonala léta 70., bylo to jako lavina, kterou už prostě nešlo zastavit. V drtivé většině šlo o Americkou záležitost, stařičké Anglii došel po počáteční punkové euforii dech a s nástupem NWOHM šel punk rock (potažmo hard core) na vedlejší kolej. Nově vznikající hc kapely sice pořád měly punkovou energii i estetiku, ale jakoby zařadily ještě vyšší rychlost a posunuly se na stupnici tvrdosti o další stupínek výše. Byly agresivnější, drsnější a inspiraci hledali i ve zhruba stejné době nastupujícím thrash metalu, díky čemuž vzniknul nový hudební směr označovaný jako crossover z pohledu punku a thrash core z pohledu metalu. Metalistům se líbila přímočará punková energie a postoj No Future (tzn. že serem na všechno) a spousta zásadních thrash metalových ikon, jako např. METALLICA, SLAYER, EXODUS a nebo ANTHRAX se svým obdivem k hard core bandám nikdy netajila. Punkerům zase imponovala masivní hmotnost metalových rifů a valivá dynamika rytmické sekce. Oba žánry se od počátku vzájemně ovlivňovaly a inspirovaly a to, že se v budoucnu vydal každý trochu jiným směrem, je prostě přirozený vývoj (jakási rocková evoluce), která díky bohu drží celou tu děravou rachotinu ještě pořád nad vodou.

 

 

AGNOSTIC FRONT
Victim In Pain
1984

Kapelu založil v roce 1982 na new yorské East Side kytarista Vinnie Stigma, spolu s basákem Diegem a bubeníkem Robem Krokusem. První vydanou deskou bylo  EP „United Blood“, které vyšlo o rok později v omezeném nákladu 1000 kusů a je dnes sběratelským (a téměř nesehnatelným) unikátem. Za první oficiální album tak můžeme považovat až desku „Victim In Pain“ z roku 1984, už s Rogerem Miretem za mikrofonem, basákem Robem Kabulou a bubeníkem Dave Jonesem. Hudebně jde o primární a syrový útok bez ozdob, s délkou skladeb jen něco málo přes minutu, který měl nejblíže k britským THE EXPLOITED a G.B.H. Krátké a velmi intenzivní zvukové výpady s drzým křiklounem za mikrofonem, rachotícími bubny a zrezivělými kytarami. Je to primární, pudové a stejně bolestivé, jako rána polenem do zátylku, jako skřípot bortících se plechů při automobilové bouračce. Za necelou čtvrt hodinu je vymalováno a ve vás zůstane pachuť něčeho nepříjemného, ale současně i neodolatelně přitažlivého. Textově byli ranní AGNOSTIC FRONT na hony vzdáleni svým předchůdcům (DEAD KENNEDYS, BLACK FLAG), kteří byli většinou silně sociálně orientovaní a zuřivě bušili do amerického establishmentu. AF naopak byli „hrdými Američany“, kteří se ve svých textech otevřeně vyjadřovali ke zneužívání amerického sociálního systému a strefovali se do rasových, či sexuálně jinak orientovaných menšin. Díky tomu byli často obviňováni z extrémního nacionalismu a rasismu, nicméně kapela se takovým nařčením vždy bránila. Jejich image blízké hnutí skinheads a také obálka debutového alba s popravou v koncentračním táboře však na věrohodnosti takových výroků moc nepřidala. Debutové album vyšlo u malé nezávislé firmy RATCAGE a bez jakékoliv reklamy se ho prodalo 9 500 kusů. Sestava AGNOSTIC FRONT se v průběhu dalších let mnohokrát změnila a i Stigma kapelu několikrát opustil. Jejich existence nebyla nicméně nikdy úplně přerušena a kapela v podstatě jen s menšími přestávkami (avšak s nezmenšenou intenzitou) funguje dodnes. V letošním roce dokonce plánují vydat deváté studiové album „Warriors“, které by měl produkovat frontman MADBALL Freddy Cricien. A malá perlička na závěr. Texty k druhému albu „Cause For Alarm“ z roku 1986 jim napsal Peter Steele z nynějších TYPE O NEGATIVE, který tehdy působil v thrash metalových CARNIVORE.

 

C.O.C. (Corrosion of Conformity)
Animosity
1985

Mnozí z vás si budete C.O.C. pamatovat spíše ze začátku 90. let, kdy dramaticky změnili zvuk a začali brousit starý dobrý hard rock s vlivy grunge, takže je vedle MONSTER MAGNET a KYUSS můžeme směle považovat za spoluzakladatele současného stoner rocku. Nás ale v tuto chvíli  zajímají spíše jejich začátky a to byla docela jiná písnička. C.O.C. vznikli v roce 1982 v městečku Raleigh v Severní Karolíně jako čistě hard core punk soubor. Po účasti na několika samplerech mapujících místní hc scénu, natočili v roce 1984 svůj debut "Eye for an Eye“, na kterém by jste už našli náznaky drzého koketování s thrash metalem. Vrcholem těchto tendencí se ale stalo až následující album „Animosity“, které je přímo klasickým reprezentantem stylu crossover nebo thrash core chcete-li. Jak již bylo řečeno, C.O.C. měli vždy velmi blízký vztah k thrash metalu a na „Animosity“ se to projevilo v plné síle. Rychlé sekané rify, častá kytarová sóla, uhánějící bicí a drsný hrdelní řev, který měl blíže k metalu než punku. Občas se nerozpakovali svůj let zpomalit na rychlost přetíženého  buldozeru a v takových okamžicích měli nejblíž k ranným BLACK SABBATH, které s oblibou uváděli jako své velké vzory. Když pak počátkem 90. let přišel do kapely kytarista Pepper Keenan, který se záhy chopil i hlavního vokálu, C.O.C. zásadním způsobem změnili svůj zvuk a v následujících letech se stali pod jeho vedením velmi úspěšnou stoner rockovou kapelou. Jejich zatím poslední počin „In The Arms Of God“ z roku 2005 je pak vůbec nejtvrdší deskou v jejich novodobé historii. Kapela se nyní nachází ve fázi hibernace, jelikož Keenan je zaneprázdněn natáčením nového alba DOWN a tak další studiové album C.O.C. je ohlášeno až někdy na přelomu let 2008/2009.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


 

 

CRO-MAGS
The Age Of Quarrel
1985

Podobně jako AGNOSTIC FRONT pocházejí z New York City a i po hudební stránce je mnohé spojovalo, neboť CRO-MAGS od počátku milovali maximálně agresivní hard core s thrash metalovou příchutí. Co je ale diametrálně odlišovalo, bylo jejich chápání světa a jeho problémů. Zatímco byli AGNOSTIC FRONT ve svých textech „společensky nekorektní“, CRO-MAGS se hlásili k hnutí Hare Krishna a jejich leader a současně baskytarista Harley Flanagan se osobně angažoval při rozdávání jídla bezdomovcům a většinu peněz co vydělal věnoval na různé charitativní akce. Ale nebylo tomu tak vždy. Flanagan byl coby teenager  pěkný spratek, který pořád jednou nohou trčel v kriminále. To, že ve svých čtrnácti letech založil CRO-MAGS mu jednoznačně zachránilo tu jeho hubenou prdel. Přestože hráli po new yorských klubech Ritz, CBGB a nebo A7 už od roku 1980, první demo „The Age Of Quarrel“ se jim podařilo vydat až o čtyři roky později. To se pak stalo základem i pro debutové album, které mělo mnohem mohutnější a zemitější zvuk, než bylo v té době u hard core kapel obvyklé. Střídání rychlých a pomalejších pasáží, temné podtóny, typické sborové vokály, spíš metalová než punková kytara, to vše tvořilo rámec pro delší kompozice  s relativně složitější strukturou, ozdobené místy i kytarovým sólem. Tu a tam mohou CRO-MAGS působit trochu neohrabaně, ale o to víc jsou autentičtější. V dalších letech úspěšně koketovali s heavy metalem (v roce 1987 jeli turné s MOTÖRHEAD) a dál se zlepšovali. V roce 1991vystoupili v pražském Rock café a o dva roky později se jejich cesty rozešly. V roce 2000 se vrátili na scénu s výborným albem „Revenge“, na němž se obrací zpět ke svým hard core kořenům, ale po jeho vydání se bohužel zase rozpadli. To ovšem neznamená, že se v následujících letech nemůžeme dočkat další palčivé nálože zuřivého thrash core made in CRO-MAGS.

 

D.R.I. (The Dirty Rotten Imbeciles)
Dirty Rotten
1984

D.R.I. vznikli v roce 1982 v texaském Houstonu a u jejich zrodu stál kytarista Spike Cassidy, zpěvák Kurt Brecht, bubeník Eric Brecht a baskytarista Dennis Johnson. První zkoušky se odehrály v garáži rodinného domu bratrů Brechtových, kde podle legendy dělali takový kravál, že je jejich otec nazval „...bunch of dirty rotten imbeciles!!!“ (partou špinavých, mizerných imbecilů), což kluci s nadšením převzali jako název své kapely. Už dva měsíce poté odehráli první koncert a krátce na to vydali debutové EP „The Dirty Rotten“, na kterém vysekli 22 písní během 18 minut. Toto EP se pak stalo východiskem pro stejnojmenný debut, jenž vyšel o dva roky později. Skladby se pohybují od dvacetivteřinových poryvů hrubé agrese, po zhruba minutu a půl trvající rozžhavené vypalovačky punkových cejchů a celé album je prodchnuto evidentní snahou nadělat co nejvíc škody v co možná nejkratším čase. Jde jim především o rychlost, nasazení, intenzitu a agresi, všechno ostatní musí prostě počkat. 28 písní za 26 minut je skutečně impozantní skóre a D.R.I. jste v té době rozhodně nemohli obvinit z nějakého planého vykecávání. Za jejich vrchol se dá považovat rok 1987, kdy vydali výbornou třetí desku „Crossover“, na níž logickým způsobem zkombinovali punk s hard corem a thrash metalem a podle níž dostal název i celý hudební styl. Přestože se D.R.I. snažili udržet pozornost fanoušků i hudební kritiky i v 90. letech, moc se jim to nedařilo. Jejich další alba měla už spíše sestupnou úroveň a význam kapely pro celou scénu pomalu klesal. Přesto se vlastně oficiálně nikdy nerozpadli a až donedávna neúnavně koncertovali. Nezastavila je ani rakovina kytaristy Spike Cassidyho, který po absolvovaném ozařování a podstoupené chemoterapii zvolil opravdu stylový způsob rehabilitace. Klubové turné a ohlášení nové studiové desky D.R.I., která by měla vyjít  koncem tohoto roku.

 

GANG GREEN
Can´t Live Without It
1990

GANG GREEN pocházejí z Bostonu, kde je v roce 1981 založili tehdy teprve patnáctiletý Chris Doherty, spolu se stejně starým Mike Deanem a Billem Manleyem. O rok později se objevili na kompilaci „This Is Boston, Not L.A.“ a hned v zápětí se rozpadli. V roce 1985 však Doherty činnost kapely znovu obnovil a dnes víme, že dobře udělal. V novém složení Doherty kytara, zpěv, Chuck Stilphen druhá kytara, zpěv, Glenn Stilphen baskytara, zpěv a Walter Gustafson bicí se GANG GREEN stali jednou z nejvýraznějších hard core formací druhé poloviny 80. let. Přestože první singl „Sold Out“  vydali už v roce 1984, plnohodnotný debut „Another Wasted Night“ jim vyšel až o dva roky později. V roce pak 1987 podepsali smlouvu s metalovými ROADRUNNER RECORDS, od čehož si obě strany slibovaly masivnější úspěch, což se ale bohužel nikdy nevyplnilo. Jejich staré desky vyšlé u TAANG! RECORDS budete dnes už asi těžko shánět, proto jsem pro tuto příležitost zvolil „živák“ z roku 1990, na kterém vyplivli GANG GREEN ze své velké tlamy živelný hard core s metalovými ostny prvotřídní kvality. Dusná atmosféra londýnského Marquee Clubu na vás zaútočí už od prvních okamžiků, stejně jako thrash metalové kytary, sprintující bicí a křičený vokál plný uštěpačné jízlivosti. GANG GREEN ten koncert odehráli opravdu v neskutečném tempu a během večera došlo i na staré hity z počátku 80. let, jako „Alcohol“, „Sold Out“, „Let´s Drink Some Beer“ apod. Polský label METAL MIND v současnosti odkoupil starý katalog ROADRUNNER, díky čemuž můžete toto album celkem pohodlně sehnat, stejně jako všechny ostatní tituly, které vyšly u této firmy. V letech 1997 – 1998 odjeli GANG GREEN turné po USA a Evropě, ale byla to jejich labutí píseň. Koncem 90. let jejich činnost téměř umlká, až v roce 2005 se znovu objevili na scéně, když odjeli turné po západním pobřeží jako předskokani DROPKICK MURPHY´S. V letošním roce absolvovali koncertní šňůru pro změnu po východním pobřeží, společně s LUCKY SCARS a MORAL DECLINE a dokonce  se měli objevit i u nás v Evropě, konkrétně v Anglii a Irsku. GANG GREEN nebyli pro většinu rockových fanoušků nikdy moc přijatelní. Nebyli ani metal, ani hc a jejich texty taky nebyly moc korektní. Nikdo moc nevěděl co s nimi a tak možná až dnešní doba, kdy se všechno páří se vším, by jim mohla být trochu více nakloněna.

 

MINOR THREAT
Complete Discography
1988

MINOR THREAT z Washingtonu D.C. existovali pouhé tři roky (v letech 1980-1983), ale jejich vliv na hard core punk scénu byl nebývale silný. S trochou nadsázky je můžeme považovat za jakési aristokraty hard core scény, protože zatímco většina tehdejších kapel byla hlasem ulice, členové MT pocházeli z universitního prostředí, což jim ale nezabránilo hrát tvrdě. Jejich skladba "Straight Edge" se stala předobrazem pro vznik celého hnutí a to nejenom hudebního, protože straight edge byl (a snad ještě pořád je) spíše životní styl, jehož jednou z mnoha součástí byla také hudba (jinak to znamenalo „zdravý způsob života“, bez alkoholu, drog a náhodného sexu, atd.). U zrodu kapely stál zpěvák a baskytarista Ian MacKaye a bubeník Jeff Nelson. Založili si také vlastní label DISCHORD RECORDS, na kterém vydávali nejenom vlastní nahrávky, ale pochopitelně i ostatních kapel podobného zaměření. První veřejné vystoupení absolvovali MINOR THREAT v roce 1980, jako předkapela BAD BRAINS a postupně vydali řadu singlů, tři EP a jedno album „Out Of Step“. Nejucelenější pohled na jejich tvorbu ale nabízí kompilační album s výmluvným názvem „Complete Discography“, jež vyšlo v roce 1989 a obsahuje všechny oficiálně vydané nahrávky, plus bonusové skladby. Přes živelnou energii a útočnou agresivitu je jasné, že jim vždy šlo o něco víc, než jen pravěké bušení do protivníkovi lebky. Technicky vyspělá a maximálně kompaktní jednotka, která se nebála experimentovat a prosazovala se i díky melodickým refrénům. Vysoko obrátková nakládačka, plná vášnivé síly a skutečných emocí, jejichž skladbu „Guilty of Being White“ převzali do svého repertoáru i SLAYER. MINOR THREAT se rozpadli v roce 1983 a na jejich troskách vznikly další velmi zajímavé soubory. Ian MacKaye založil fenomenální FUGAZI, Brian Baker respektované THE MEATMEN a dnes třímá kytaru v BAD RELIGION. Lyle Preslar skončil v Glenn Danzigových SAMHAIN, odkud po roce účinkování přešel k THE MEATMEN, později se stal vyhledávaným studiovým hráčem (Peter Gabriel, Ben Folds, Chemical Brothers, Idaho) a také se věnoval  marketingu pro SIRE RECORDS. Jeff Nelson se zaměřil spíše na alternativní rock v kapelách, jako THREE a THE HIGH-BACK CHAIR, založil label ADULT SWIM RECORDS, pomáhal s distribucí DISCHORD RECORDS, pracoval jako grafik a v současnosti působí coby prominentní politický aktivista v oblasti Washingtonu D.C.


SUICIDAL TENDENCIES
Suicidal Tendencies
1983

SUICIDAL TENDENCIES, vznikli v roce 1981 v kalifornské Venice a základem jejich hudby byl od počátku ostrý skate hard core punk, který ale víc než kterákoliv jiná kapela té doby obohatili o vlivy thrash metalu, funku, hip-hop a dokonce i o latinsko-americké prvky, které hlavně v pozdějších letech nabraly na významu. Původní sestavu tvořil zpěvák, skladatel a hlavní textař Mike Muir (a.k.a. "Cyco Miko"),  kytarista Mike Ball, bubeník Carlos Egert a baskytarista Mike Dunnigan. Jejich hispánské kořeny a drsné image pouličního gangu vedlo k častému násilí na koncertech (jedna z fanynek byla údajně zabita na jednom z jejich prvních vystoupení). První demo natočili v roce 1982 a o rok později prostřednictvím labelu Frontier Records vydali úspěšné debutové album „Suicidal Tendencies“, které obsahuje prudký a kupředu se ženoucí hard core, který obalili chytlavými melodiemi, aniž by přitom ztratili na agresivitě. Dokonce i kytary se staly nositelkami melodií a není možné opominout ani výborné melodické vícehlasy, které však obsahují jakýsi potměšilý úšklebek, který se stal pro kapelu typickým. Album přineslo kapele i několik „hitů“, v podobě drsné  „Subliminal“, ostré vypalovačky „Fascist Pigs“ a především "Institutionalized", která se stala první punkovým videem rotujícím na MTV.  Skladbu "Memories of Tomorrow" si zase vzali do parády SLAYER na svém albu cover verzí „Undisputed Attitude“, kterou ale najdete pouze na japonském vydání. Mike Muir se projevil nejenom jako osobitý vokalista, ale také coby svérázný komentátor s nekonformními názory a inteligentním smyslem pro humor. Kapela výborně šlapala až do roku 1994, kdy vyšlo album „Suicidal For Life“, poslední s basistou Robertem Trujillem (dnes METALLICA). Poté se v podstatě na vrcholu popularity rozpadli a celé čtyři roky o nich nebylo slyšet. V roce 1999 ale přišli se zbrusu novým albem „Freedumb“, na kterém se po vzoru mnoha jiných kapel vrátili ke svým kořenům a na letošní rok je ohlášeno nové, v pořadí již desáté studiové album. 

 

Kromě zmiňovaných kapel byla celá scéna pochopitelně mnohem širší, jen namátkou jmenujme kalifornské AGENT ORANGE, extrémní super speed thrash core ADRENALIN O.D. z New Yorku, kapelu původního zpěváka BLACK FLAG Keitha Morrise CIRCLE JERKS, původně punkové DESCENDENTS z Los Angeles, chráněnce Jello Biafry, Texasany M.D.C. (Millions Of Dead Cops), zakladatele celého stylu NEGATIVE APPROACH z Detroitu, kultovní POISON IDEA s „nejtěžším“ zpěvákem Jerrym A. na světě, Kanaďany S.N.F.U. a nebo zástupce Spojeného království THE STUPIDS. Příští měsíc budeme pokračovat druhou polovinou 80. let a kapelami jako HARD-ONS, MURPHY´S LAW, M.O.D., SICK OF IT ALL, SLAPSHOT, S.O.D. a dalšími.

Mytí Oken Brno   |   Lukáš Berta   |   Linky