ČLÁNKY
HELMET "Sochaři zvuku"
HELMET (Přilba) byli na počátku 90. let jednou z nejdůležitějších kapel alternativního tvrdého rocku (záměrně se vyhýbám označení metal) a svou hudbou určovaly jeho vývoj v příští dekádě. Spousta dnešních nu-metalových kapel jim vděčí za svůj zvuk, přestože o tom často o ani neví. Spojení těžkých metalických riffů s hard coreovou intenzitou a jazzovými strukturami dnes již nikoho neohromí, na počátku 90. let to ale mělo účinek jaderné exploze. V roce 1999 se jejich hudební kariéra uzavřela a HELMET po sobě zanechali 4 řadová studiová alba a nesmazatelnou stopu v historii těžkotonážního rocku. Zdálo se, že to tak i zůstane. O to větší pak byla radost jejich fanoušků, když před nedávnem ohlásili HELMET návrat na rockovou scénu a po 7 letech vydávají nové studiové album.
Ústřední postavou HELMET byl od samého počátku kytarista, zpěvák a skladatel Page Hamilton, chlápek se seriózním hudebním vzděláním. V roce 1985 absolvoval studium na universitě v rodném Oregonu a potom se přesunul do New Yorku, kde začal v School Of Music na Manhattanu studovat kompozici, teorii hry na piano, kytaru a pochopitelně svůj oblíbený jazz. V té době byl rockem zcela nedotčen a údajně neznal ani BLACK SABBATH. Pak ale přichází setkání s LED ZEPPELIN. "Začal jsem hrát na kytaru po poslechu alba LED ZEPPELIN IV. Do té doby jsem neslyšel nic, co by se podobalo "Black Dog". Za všechny ušetřené peníze jsem si koupil akustickou kytaru a začal se na ní učit "Stairway To Heaven". Bylo mi 17 a být Jimmy Pagem mi vydrželo asi rok, pak jsem zase chtěl být John Coltrane". V té době už ale poslouchá kapely jako KILLING JOKE, BIG BLACK a nebo SONIC YOUTH a pod jejich vlivem se v roce 1987 stává členem noise kapely BAND OF SUSANS, kde jako rockový hráč získal neocenitelné zkušenosti. Tato kapela neměla s pozdějšími HELMET hudebně ještě nic společného, šlo v ní především o vytváření hlukové stěny pomocí 3 elektrických kytar a poháněnou vpřed razantní rockovou rytmikou. Výsledkem byla hustá, neproniknutelná a geometricky ohraničená zvuková stěna, která před sebou tlačila vše, jako buldozer. Vrstvení zvuku a repetivní opakování kytarových riffů však v Hamiltonovi zanechalo svou stopu. Jeho potřeba vlastního vyjádření sílila a tak z kapely odchází a v roce 1989 zakládá svůj vlastní soubor, nazvaný HELMET.
Definice tvrdosti
"Nevěděl jsem tehdy úplně přesně, JAKOU
hudbu chci hrát", vzpomíná Hamilton,
ale bezpečně jsem věděl, S KÝM ji chci dělat.
Chtěl jsem čtyři agresivní maníky, kteří by
do toho šli na 100% bez ohledu na čas a nedělali
si starosti s tím, jak přitom vypadají. Chtěl
jsem čtyři totálně vášnivý lidi pro hudbu,
která měla teprve přijít". Inspiračním
zdrojem se jim stal New York, coby obrovské
lidské mraveniště, se všemi svými extrémními
kontrasty a protiklady. "V NYC s jeho
hustou atmosférou je neuvěřitelně velká konkurence,
říká Hamilton. Vydělávat si tam na chleba
je dost náročný a žít tam znamená přinášet
řadu osobních obětí." Druhý kytarista,
Australan Peter Mengede to doplňuje: "Když
jsem poprvé přijel z Austrálie a objevil se
na Manhattan, viděl jsem vylejzat z podzemky
uštvaný lidi a v duchu si říkal, doprdele,
co to s nima se všema je? Za tejden jsem byl
stejnej jako oni." Kapelu kromě těchto
dvou kytaristů tvořil ještě baskytarista Henry
Bogdan a bubeník John Stanier, který byl veteránem
floridské hardcorové scény a měl z nich největší
hráčské zkušenosti. 
Od prvních okamžiků si
HELMET na nedostatek zájmu rozhodně nemohli
stěžovat a k popularitě jim tehdy nepochybně
pomohla i vzedmutá vlna grunge rocku, jakkoliv
k ní HELMET vlastně nikdy nepatřili. Hudebně
ani ideově. Svůj první singl "Born Annoying"
vydávají v roce 1989 u nezávislé minneapoliské
značky Amphetamine Reptile, která byla v té
době vedle seattleské Sub Pop nejdůležitější
vydavatelskou firmou progresivního amerického
rocku. Autorem obalu debutového alba HELMET
"Strap It On" z roku 1991 byl majitel
Amphetamine Reptile Tom Hazelmayer, který
měl v té době vlastní a ne příliš úspěšnou
kapelu HALO OF FLIES. "Strap It On"
je strhující a závratně rockující deska, která
je dodnes mojí nejoblíbenější. Byla to láska
na první poslech, která trvá dodnes. Vyzáblí
HELMET byli tehdy jako smečka toulavých čoklů,
vrhajících se hladově po všem, co je k žrádlu.
Je to surový a zuřivý útok na samou podstatu
rockové hudby. Je tam spousta znepokojivého
hřmění, divokého kvílení, mamutích riffů,
jazzových breaků, zbičovaného thrashe, zkrouceného
hardcoru, svíjejících se kytarových sól a
brutálně nadrženého křiku. HELMET se do hudby
vrhali střemhlav, bez jištění, bez možnosti
návratu. Božské "stop time" vás
budou drtit na prach a ten obrovský přetlak
se dere ven každou skulinou a vy jenom bezmocně
čekáte, až ta kraksna s obrovským řevem odletí
konečně do pekla. Produkce je dílem Whartona
Tierse, který tehdy dělal pro takové ikony
alternativního rocku, jakými byli GLENN BRANCA,
SONIC YOUTH, UNSANE, DINOSAUR JR. a nebo QUICKSAND.
Jak přežít
V roce 1991 vyšlo EP-čko "Peel Of Sticker
On Front" a jenom potvrdilo jejich pozici
jedné z nejtvrdších kapel tehdejších alternativní
metalové scény. Agenti velkých nahrávacích
společností kolem nich začali kroužit jako
vosy kolem sladkého lízátka, až je nakonec
ulovili Interscope, které smlouva na 3 alba
stála údajně přes milion dolarů. 
V roce 1992
už tedy na "velké" značce vychází
druhé album "Meantime", které jednoznačně
vyvrátilo všechny spekulace o tom, že kapela
pod velkou firmou už nebude tak radikální.
HELMET jsou zde stejně intenzivní a přesní
jako vždy a pečlivá produkce nirvánovského
Andy Wallaceho ještě zdůraznila jejich největší
přednosti: monolitický zvuk dvou nabroušených
kytar, devastující a tvrdě rockující rytmiku,
intenzivní a masivní kytarové riffy a především
neobvyklou strukturu písní, která má mnohdy
blíž k jazzu než k rocku. Přece jen je ale
o něco klidnější, skladby jsou propracovanější,
Hamiltonův vokál se také trochu zklidnil a
do hudby HELMET se pomalu a nesměle vplížily
melodie. Skladby jsou zvukově zaostřenější,
mají pevnější stavbu, ale přece jen se k mé
lítosti trochu vytratila ta jejich zvířecí
divokost a sebezničující odvaha. Mnohými fanoušky
je ale přes to všechno "Meantime"
považováno za jejich nejlepší album HELMET.
Kapela koncertuje společně s MINISTRY, QUICKSAND,
SEPULTURA, FAITH NO MORE a nebo THE MELVINS
a její pověst divoké koncertní party roste.
Měl jsem možnost je v té době vidět ve vídeňské
Aréně a byl to opravdu nezapomenutelný zážitek.
Zvuk HELMET byl tak obrovský a krystalicky
čistý, že mě to skutečně ohromilo. Sledovat
Hamiltonovu hru na kytaru bylo, jako se koukat
na pouliční rvačku. Bylo to kdo z koho. Rval
struny oběma rukama a jeho disonantní sóla
otřásala základy Světa. Celá kapela působila
naprosto jednotným dojmem a jak se skláněli
v hlubokém předklonu nad svými nástroji, byli
jako nějaká tlupa pravěkých lovců, dobíjející
právě ulovenou kořist. Bylo to maximálně intenzivní
a opravdové. Přestože bylo léto, přišla odkudsi
pekelná zima a dokonce drobně pršelo (koncert
se konal venku), ale jakmile se do toho HELMET
dali, přestalo to všechno existovat. Byli
jsme tam jenom MY a ONI a jejich HUDBA. V
roce 1993 se podílejí na soundtracku k filmu
"Judgement Night", na kterém došlo
k historickému setkaní nekomerčního "tvrdého
jádra" s ortodoxními rapery a toto spojení
se ukázalo jako velmi plodné. Jejich společná
skladba s HOUSE OF PAIN "Just Another
Victim" celé album otevírá a patří jednoznačně
k jednomu z jeho vrcholům.
Intenzita je vším
Další studiové album z roku 1994 nazvané "Betty"
natočili HELMET s novým kytaristou Robem Echeverriou,
který nahradil Petera Mengedeho. Jejich zvuk
se ještě více zahustil, zmohutněl, Hamiltonův
vokál se ještě o něco víc pročistil a stal
se nositelem melodií, ale jinak zůstalo v
podstatě vše při starém. Pořád jsem tehdy
od HELMET očekával něco skutečně převratného,
jako např. propojení alternativního metalu
s hardcorem a jazzem, což se mi zdálo vzhledem
k Hamiltonově hudební minulosti logickým krokem.
To se ale bohužel nikdy nestalo a tak slabou
náplastí pro mě byla cover verze skladby "Beautiful
Love", od fenomenálního jazzmana Dizzy
Gillespieho, která naznačuje, jak vzrušující
toto spojení mohlo být. O rok později vychází
kompilace "Born Annoying", která
mapuje úplné počátky kapely a najdete na ní
skladby z let 89 - 93 které vyšly jenom na
singlech a nebo vůbec. Výborná retrospektiva,
která připomněla všem rockovým fanouškům,
jakou divokou sebrankou HELMET ve svých počátcích
byli. Kapela se podílí jednou skladbou na
soundtracku k filmu "Johnny Mnemonic"
s Keanu Reevesem v hlavní roli a Page Hamilton
se objevuje jako host na albu "Zulutime"
německého kytarového avantgardisty CASPAR
BRÖTZMANN. Rob Echeverria podléhá hlasu svého
srdce a odchází z HELMET do ještě divočejších
BIOHAZARD a zbývající trojice natáčí v roce
1997 další studiové album "Aftertaste".
Produkce se tentokrát ujal Dave Sardy, bývalý
frontman a kytarista fenomenálních BARKMARKET
a za mix se posadil Terry Date (PANTERA, PRONG,
DEFTONES). Je myslím zbytečné zdůrazňovat,
že tato deska má díky této spolupráci suverénně
nejlepší zvuk ze všech dosavadních nahrávek.
U HELMET se některé motivy relativně často
opakují, protože podle Hamiltona je to jediný
způsob, jak budovat tenzi. "Jestli je
celá píseň jenom jedna jazzová rytmická figura
a není v ní žádná dynamika, není na tom nic
vzrušujícího", říká. Aby hudba měla dynamiku,
k tomu nepotřebujete často střídat akordy.
Věřím v úsporný druh skládání, protože mi
to pomáhá rozvinout myšlenku, která pak vytvoří
celou píseň. Perfektním příkladem takové práce
je Beethovenova pátá symfonie. Jeden motiv
stvořil celé mistrovské dílo. Vím, že se nikdy
nemůžu vyrovnat muzikantům, jako je Wes Montgomery
a nebo Coltrane, ale to přece neznamená, že
přestanu vytvářet svou vlastní hudbu. Jediné
o co se snažím je vybojovat si své vlastní
hudební území. Musím říct, že mě "Aftertaste"
v době svého vydání moc nebralo, dnes však
to album považuji za jejich druhé nejlepší,
hned po epochálním debutu z roku 1991. Po
natočení desky se ke kapele připojil Chris
Traynor (ex ORANGE 9MM), aby jim vypomohl
coby koncertní kytarista. HELMET v roce 1999
ještě odehráli pár koncertů, ale nakonec se
rozhodli to vzdát. Byl to přátelský rozchod
a každý z nich se vydal svou vlastní cestou.
Hudba jako terapie
Po rozpadu HELMET se Hamilton rozjel do New
Orleansu za Charlie Clouserem, do studia Trenta
Reznora (NINE INCH NAILS), aby tam začal pracovat
na filmové hudbě (S.W.A.T., In Dreams, Titus,
The Good Thief). Podílel se též na rockové
opeře "Transposed Heads" a účastnil
se na nahrávkách kalifornských elektronických
řezníků UBERZONE, mutantního trumpetisty Bena
Neilla a byl 4 měsíce na turné s Davidem Bowiem
na podporu alba "Hours". V roce
2002 společně s baskytaristou Robem Nicholsonem
(PRONG), bubeníkem Johnem Tempestou (TESTAMENT,
ROB ZOMBIE) a zvukovým kouzelníkem Charlie
Clouserem (NINE INCH NAILS) založil kapelu
GANDHI. S producentem Jay Baumgardenem (PAPA
ROACH, COAL CHAMBER, SYSTEM OF A DOWN) natočili
3 skladby ve studiu v Los Angeles a také odehráli
pár koncertů, nezdálo se však, že by kapela
měla mít nějakou budoucnost. Na konci toho
roku se ale předseda Interscope Jimmy Iovine
zeptal Page Hamiltona na 2 věci. Za prvé,
jestli by nechtěl pro jeho label produkovat
nějaké kapely (Hamiltonovou první prací je
sólové album bývalého zpěváka BUSH Gavina
Rossdalea, které by mělo vyjít koncem tohoto
roku) a za druhé, jestli by nechtěl obnovit
činnost HELMET a nahrát pro Interscope nějaké
nové skladby. Taková nabídka se těžko odmítá.
Hamiltonovi začal pilně skládat nové písně
a také shánět basistu, protože Rob Nicholson
mezitím odešel. Oslovil proto kytaristu Chrise
Traynora, se kterým byl od rozpadu HELMET
stále v kontaktu a ten bez váhání souhlasil.
Trio Hamilton/Traynor/Tempesta začalo s nahráváním,
přičemž basové party převzal právě Traynor.
Během natáčení se ale brzy ke kapele připojil
baskytarista Frank Bello (ANTHRAX) a Traynor
se mohl vrátit ke své kytaře. "V posledních
letech jsem měl možnost se blíže seznámit
s lidmi jako je David Bowie, Bono a nebo Elliot
Goldenthal (skladatel filmové hudby)",
říká Hamilton. Jejich myšlenky a postoje mě
ovlivnily při psaní materiálu na nové album.
Když si pustíte ranné HELMET tak je vám jasné,
že ty písně napsal anti-skladatel. Svůj hlas
jsem používal jako rytmický nástroj a moc
jsem se nestaral o význam slov. Dnes si cením
zřetelnosti. Miluju ten pocit, když zapnu
kytaru do zesilovače a to, jak mě ten zvuk
obklopí. Miluju rockovou hudbu, ale dnes bohužel
není mnoho takové, která by byla zajímavá
a podnětná. Ale ještě je naděje. Např. DILLINGER
ESCAPE PLAN. Ti hrají s opravdovou vášní a
ne s nějakou nejasnou představou o tom, jak
být rockovou hvězdou. Částí toho být rockovým
hudebníkem je, že máš úctu k minulosti, protože
jejím prostřednictvím se můžeš přenést do
současnosti a díky tomu vytvořit něco osobitého
a opravdového. A ne jenom vyrobit nějaký laciný
produkt pro koupěchtivé masy. To dělat nikdy
nebudu".
Tvář pod přilbou
Page Hamilton si je dobře vědom toho, že někteří
fanoušci se budou těžko vyrovnávat s faktem,
že v současných HELMET chybí původní basák
Henry Bogdan a bubeník John Stanier. Ten první
dnes ale žije na Havaji a s metalem zdá se
nadobro skoncoval, zatímco druhý z nich působí
ve dvou kapelách současně. V Pattonově TOMAHAWK-u
a v BATTLES. Podle dostupných informací by
hudba na aktuálním albu "Size Matters"
měla navazovat na starý zvuk kapely a přitom
být přece jen o něco melodičtější. Jeho vydání
však muselo být odloženo na začátek října
kvůli zlomené lícní kosti Page Hamiltona,
který si toto zranění přivodil při dovádění
na horském kole (zajímalo by mě, jestli měl
přilbu). "Můžete utratit spoustu peněz
za nástroje a vybavení, stejně jako za lidi
co to všechno obsluhují, ale Charlie Parker
zahrál jedno z největších sól svého života
na kus svinského plastu...na plastovou trubku
politou bílým vínem, kterou hned vzápětí prodal,
aby si mohl koupit heroin. Hudbu nedělají
ani nástroje, ani vybavení. Hudbu děláte vy.
Hudbu by jste měli poslouchat bez ohledu na
to, co máte napsané na bundě".
Diskografie:
Strap It On 1991
Meantime 1992
Betty 1994
Born Annoying 1995
Aftertaste 1997
Size Matters 2004