ČLÁNKY
JELLO BIAFRA „Punker z povolání“
Jello Biafra se narodil v roce 1958 v malém městečku Boulder, ve státě Colorado, jako Eric Boucher, v rodině psychiatra a knihovnice, což už samo o sobě je docela nebezpečná kombinace.
„Srovnával jsem svého otce se Stalinem, ve smyslu, jakým způsobem vedl naši domácnost. Když jsem ho přirovnal k Nixonovi, vždycky jsem to schytal.“ Už v ranném mládí projevoval Eric živý zájem o věci veřejné, což reprezentuje i jeho pozdější umělecký pseudonym, kterým chtěl upozornit na krvavé potlačení boje za nezávislost africké republiky Biafry nigerijskou armádou (s tichým souhlasem a podporou Anglie a USA) v roce 1970. Skutečně zajímavé to ale začíná být v jeho případě až v roce 1977, kdy se sice počátkem roku zapisuje na universitu v Santa Cruz (obor historie a herectví), jenomže jak na potvoru viděl v lednu 1977 v Denveru RAMONES a krátce na to absolvuje koncerty australských THE SAINTS a WIRE. Tím je BIAFRA pro klasické vzdělání definitivně ztracen a poslední ránu jeho univerzitní dráze zasadí jeho návštěva Londýna téhož roku, kde už punková revoluce řádila v ulicích na plný pecky. Po návratu opouští školu, přemísťuje se do San Francisca a po hlavě se vrhá do tamní kypící punkové scény. Prošel lokálními kapelami, jako AVENGERS, DILS a nebo ZEROS a v červenci 1978 absolvuje první koncert se svojí novou kapelou DEAD KENNEDYS.
O rok později debutují singlem „California Über Alles“ a odstartovali tím něco, co v podstatě neutichlo dodnes. „Duch punku je, nechávat lidi na vážkách a dávat jim důvod k přemýšlení. Punk byl pro mě tehdy závanem čerstvého vzduchu. Byl to duch rebélie, stejné, co řídila beatniky a nebo dadaisty. Podle mě byl ve svých začátcích punker i ELVIS a nebo JERRY LEE LEWIS. V San Franciscu bylo hlavním znamením různost a neexistovaly tam v té době 2 stejné kapely. Sami fanoušci vytvářeli ten tlak. Nechtěli vás vidět, pokud jste do toho nedali vlastní osobnost.“ V roce 1979 se tento politicky silně angažovaný punker zúčastnil voleb na guvernéra města San Francisca a se svým programem, že všichni veřejní činitelé by měli nosit klaunské hadry, získal 6591 hlasů a obsadil celkové 4 místo. V roce 1982 založil dnes už legendární label Alternative Tentacles a podílel se na vzniku světoznámého hc/punk fanzinu Maximum Rock and Roll. S DEAD KENNEDYS vydal 4 skvělá studiová alba, avšak na přelomu let 86/87 kapelu, vyčerpanou soudními tahanicemi, rozpouští.
V roce 1987 vydává své první dvojalbum mluveného slova „No Moore Cocoons“ a myslím že vám je jasné, že si
na něm servítky nebere. V roce 1989 se objevuje ve filmu „Terminal City Ricochet“ v roli zabijáckého pobočníka jakéhosi pravicového politika... Co se hudby týče, byl kolem jeho osoby povážlivý klid, což ale přestalo platit právě v tom roce, kdy začaly prosakovat zprávy o tom, že se BIAFRA spřáhnul s podobně potrefenými kumpány z kapely MINISTRY a že něco společně chystají. EP „Power Of Lard“ bylo ve své době absolutní bombou a dodnes z něj tryská energie stejně prudce a nezadržitelně, jako z velryby gejzír. Masivní kanonáda bicích, ohavně zboostrovaná basa, zuřivé, maskulinní kytary a uštěpačně ironický Biafrův vokál, to byly hlavní přednosti „Síly vepřového sádla.“ Zběsilý úprk křivolakými uličkami předměstského slumu s hordou zfetovaných negrů za prdelí. Super energická a prdel nakopávající flákota prvotřídního, postmoderního hardcoru. V tom samém roce se BIAFRA spolčil s kanadskými hardcorovými úderníky D.O.A. a nahráli společné, excelentní album „Last Scream Of The Missing Neighbors.“ Dokonale šťastné spojení, jež přineslo nezvykle sladké ovoce. D.O.A. si podrželi svůj razantní, hutný zvuk, typický spíše pro hard rockové party a samozřejmě také nepostradatelnou, životodárnou energii. BIAFRA pak dodal tolik vítaný punkový sarkasmus a jízlivý úsměšek. Vrcholným číslem desky je nepochybně závěrečná skladba „Full Metal Jackoff“ (na LP jí patří celá druhá strana), která svým jediným, megatunovým riffem způsobí, že se vám vnitřnosti začnou v pupku točit, jak hadry v pračce. Na obalu desky je seznam lidí, kteří jsou na straně svobody a kteří jsou proti ní, takže se nikdo nemá na co vymlouvat. 
Původně jednorázový projekt LARD se k všeobecnému překvapení dočkal v roce 1990 pokračování, v podobě desky „The Last Temptation Of Reid.“ Děsivá vířivka tvrdých temp, a hrubého kytarového noise, do něhož BIAFRA jódluje z plných plic své apokalyptické texty, inspirované večerními zprávami. Vzteklý čokl s krví podlitým pohledem, za nímž jsou slyšet hlasité povely a cvakání závěrů automatických pušek. Od jeho vydání uběhlo už 12 let, ale přesto má dostatek energie na to, vás nemilosrdně seřezat a sežehnout vám chlupy i na zadku.
V roce 1991 se BIAFRA pokusil zopakovat podobný úspěch jako s D.O.A. tentokrát s fenomenálním kanadským punk triem NO MEANS NO. Ovšem v tomto případě výsledek nevyznívá tak jednoznačně. Přestože o kvalitách obou zúčastněných není nejmenších pochyb, dohromady jim to nefunguje tak zcela bez problémů. Deska „The Sky Is Falling And I Want My Mommy“ je ostrá, syrová a útočná jako písečná zmije. Superrychlý a vysokoobrátkový hc/punk s cákanci trashe je nadprůměrný a připomíná snad nejvíc to nejlepší z DEAD KENNEDYS, kteří ovšem nikdy nebyli tak ďábelsky obratní a hráčsky vytříbení, jako právě NO MEANS NO. Vypadá to, že jejich instrumentační hranice jednoduše neexistují a že na světě není nic, co by je mohlo zastavit. Přesto všechno album nepůsobí tak konzistentně a přirozeně, jako to s D.O.A. V tom samém roce se BIAFRA spolčil se sanfranciským triem STEEL POLE BATHTUB a natočil své snad nejtemnější a nejdrásavější album, skryté pod názvem TUMOR CIRCUS. Rok 1994 nebyl pro BIAFRU dobrým rokem. Chlap, který v kalifornii pomáhal definovat pojem hardcore a jehož label Alternative Tentacles od samého svého vzniku podporoval a vydával neortodoxní, undergroundové a stylově těžko zařaditelné soubory, se náhle ocitnul pod palbou kritiky tak říkajíc z vlastních řad. Časopis Maximum Rock and Roll odmítnul napsat kritiku na jeho album s cow punkovou kapelou MOJO NIXON a označil jej za kolaboranta. Důvod? Desku měla v distribuci Caroline Records, která je považována za majoritní label, patřící do koncernu EMI. BIAFRA to komentoval: „Dejme tomu, že to tak je. Já si ale myslím,že pokud to dostane naši hudbu do obchodů, které by se našich desek jinak ani nedotkli, tak proč to neudělat?
V místě, kde jsem se narodil jsem se musel opravdu hodně snažit, abych sehnal dobrou muziku. A proto nechci zastávat tak striktní postoj a svoje desky prodávat jenom v anarchistických obchodech a tím pádem odříznout 99% fanoušků v zemi.“ BIAFRA moc dobře ví o čem mluví, jelikož po celou dobu existence Alternative Tentacles je pronásledován cenzurou a obchody s muzikou v celoamerickém měřítku odmítají prodávat cokoliv, co má něco společného se jménem BIAFRA. Ke všemu byl fyzicky napaden v klubu Gilman Street, který byl dlouhou dobu považován za centrum punku na Východním pobřeží. Do BIAFRY to během divokého moshingu napálil nějaký kluk a zhmoždil mu koleno. Ten po něm vzápětí požadoval číslo pojistky, aby mu pojišťovna zatáhla účet za doktora, čímž pobouřil místní dav a byl z klubu vyhozen. Celá epizoda má lehký nádech generačního konfliktu a sám BIAFRA později přiznal svou chybu. To ale nic nemění na jeho názoru, že současná punková scéna nemá nic společného s tím, co ho původně na punku zajímalo a co ho k němu přivedlo. „V jaké to žijeme společnosti, v níž se arcilotři, jako THE OFFSPRING a nebo GREEN DAY dostanou pod ochranná křídla velkýho labelu a v ten moment je přestanou zajímat problémy nějakýho BIAFRY a i celé punkové scény. Chtějí si jen v klidu loupat svý prachy. Ale tvrdím, že na každou kapelu která podepíše, připadá dalších 200, co nepodepíšou. A jestli vám tohle opravdu vadí, nekupujte si už žádný další GREEN DAY a místo toho podporujte nějakou kapelu z vašeho okolí, kterou máte rádi.“
BIAFRA si od samého počátku vysloužil pověst člověka, který dokáže formulovat politické požadavky v rámci rockové komunity a jeho srážky s establishmentem se snad už ani nedají spočítat. „Každý z nás má nějaké noční můry, ale když se na to podíváte objektivně, tak nic společnost neděsí víc, než vlastní teenageři. To není naše vina, že se naše děti chovají jinak než jak chceme – říkají. A aby se obhájili, chytnou se jakéhokoliv důvodu. První na ráně je samozřejmě rocková hudba.“ Takže lidi, které by za jiných okolností ani nenapadlo pálit knihy, celí nadšení cenzurují hudbu. „Rodičovské hudební centrum“ (PMRC) je takovým americkým příkladem temného tažení proti rockové hudbě. Členkami jsou převážně manželky politiků a jejich sekretářky. Pod jejich tlakem hudební průmysl v podstatě dobrovolně začal lepit na CD-čka dobře známé nálepky „Parental Explicit Content,“ upozorňující posluchače na jejich „textovou závadnost.“ Zakladatelka PMRC, Tipper Gorová (manželka Al Gora), pohnala BIAFRU k soudu už několikrát. Dosáhla mimo jiné také toho, že Walmart (největší americká síť hudebních obchodů) např. vůbec neprodává hip-hop a nebo metal, o punku ani nemluvě. Svého času s nimi vydrbala NIRVANA, když vydala speciální edici alba „In Utero“ s jiným zadním obalem, kde původní název písně „Rape Me“ (Znásilni mě) změnili na „Waif Me“ (Oplakej mě) jenom proto, aby Walmart nasrali, což se jim taky povedlo. PMRC si vzali na mušku hlavně malé labely, které podle nich nejvíc uráží vkus mainstreamu. Za posledních 10 let se většina masmédií dostala pod 12 velkých korporací a ty jsou všechny řízeny konzervativními bělochy. Kdo zůstal, aby ostatním řekl o co tady ve skutečnosti jde? No přece umělci! A ti jsou také první na ráně. Už teď zuří kulturní válka. Pokud vám to zní paranoidně, zauvažujte na chvíli o Clintonově návrhu zákona, kterým chtěl uvalit daň na hudbu. Nabízí se přímá analogie s filmovým průmyslem, kterému ukládá povinnost platit daň společnost Motion Picture Association Of America, což dělá miliony dolarů ročně. Zkuste si představit situaci, že malé vydavatelské firmičky, jako např. Relapse, Alternative Tentacles a nebo Dischord by měli nejprve zaplatit jakýsi vstupní poplatek nějakému XYZ kartelu jenom proto, aby dostali nahrávací koncesi. Absurdní, že? Už vidím temnou budoucnost, zcela očištěnou od nezávislých nahrávacích firem.
Naštěstí se nic takového nestalo ani v Americe, ani nikde jinde pokud vím. To ale neznamená, že je vyhráno. Bájný had prvotního hříchu dnes vyměnil tuctové jablko za blýskavý třpyt blahobytného konzumu a velkých peněz a krouží kolem BIAFRY neustále jako obtížný hmyz. Kauza s jeho bývalými spoluhráči z DEAD KENNEDYS a jejich trapný comeback bez BIAFRY budiž toho dokladem. Důvod? Koncern Levis přišel za BIAFROU s nabídkou, použít na jejich novou reklamní kampaň fragmenty skladeb DEAD KENNEDYS. Nabídli mu za to takovej ranec, že by nikdo z nich nemusel do konce života hnout prstem. A BIAFRA řekl: FUCK OFF! Ostatní členové DEAD KENNEDYS šli do kolen a když BIAFRA nereagoval na jejich přemlouvání, dali ho k soudu a snaží se soudní cestou zpochybnit autorství dotčených písní a dokonce si nárokují odškodné za údajně „nedostatečnou promotion.“ TAKOVÝ CHLÍV!! To je ten hlavní důvod, proč jsem byl jejich comebackem tak zhnusen a proč jsem se odmítl toho jakýmkoliv způsobem účastnit. „Nikdy se ze mě nebude žádnej retardovanej retro punker, kterej prodává svou hudbu, jako nějakej salám, aby ji pak nějaká nána šířila éterem, v podobě přitroublé slátaniny. Na druhou stranu klidně podepíšu pro velkej label, když bude jejich nabídka dost dobrá. A moje představa dobré nabídky je, že jim podepíšu pouze na jedno album, pouze vynil, žádný video, žádný turné. Když mě někdo s takovou nabídkou osloví, na fleku to podepíšu.“
Možná si říkáte, tak co si o tom všem má český rocker myslet? Něco vám povím. Máte kurva mozek, tak se snažte přemýšlet taky trochu sami! Možná ještě nejste mrtví.
Diskografie:
(jen řadová alba + EP)
DEAD KENNEDYS
Fresh Fruit For Rotting Vegetables 1980
The Witch Trials (EP) 1980
In God We Trust (EP) 1981
Plastic Surgery Disasters 1982
Frankenchrist 1985
Bedtime For Democracy 1986
Give Me Convenience Or Give Me Death 1987 (výběr)
Mutiny On The Bay (live) 2001
JELLO BIAFRA
BIAFRA - No More Cocoons (slovo) 1987
BIAFRA - High Priest Of Harmful Matter (slovo) 1989
BIAFRA/D.O.A. – Last Scream Of The Missing Neighbors 1989
BIAFRA/NO MEANS NO – The Sky Is Falling And I Want My Mommy 1991
TUMOR CIRCUS – detto 1991
BIAFRA - I Blow Minds For A Living
BIAFRA/MOJO NIXON – Praire Home Invasion 1994
BIAFRA – Beyond The Valley Of The Gift Police (slovo) 1994
LARD
LARD - The Power Of Lard (EP) 1989
LARD – Last Temptation Of Reid 1990
LARD – Pure Schewing Satisfaction 1997
LARD – 70´S Rock Must Die (EP) 2000