ČLÁNKY
JOHN PAUL JONES - Tichý getleman
To, že byl John Paul Jones členem legendárních LED ZEPPELIN, ví snad každé malé dítě. Přestože byl na pódiu ze všech členů nejméně nápadný, z hudebního hlediska byl pro kapelu zcela nepostradatelný. Nebyl jenom hráčem na baskytaru a klávesy, ale také velmi zdatným multiinstrumentalistou, který ovládá hru na mandolinu, lap steel kytaru, autoharfu, ukulele, sitar, cello, continuum a nebo třeba japonské koto. Mimo to, je i uznávaným skladatelem, zvukovým inženýrem i producentem. Jeho klávesy hrály v konečném zvuku LED ZEPPELIN nesmírně důležitou úlohu a jejich dominantní vliv ve skladbách „Your Time Is Gonna Come“, „The Rain Song“, „Kashmir“, „No Quarter“ a mnoha dalších, je snad zbytečné připomínat. Hudbu LED ZEPPELIN obohacoval i o další, v rockové hudbě netypické nástroje a také různé basové pedály, pomocí kterých vytvářel do té doby neslýchané zvukové efekty. Po rozpadu LED ZEPPELIN se vrátil k práci studiového hudebníka a vydal dvě výborné sólové desky. Jeho aktuální účast na hvězdném projektu THEM CROOKED VULTURES společně s bubeníkem Davidem Grohlem (NIRVANA, FOO FIGHTERS) a kytaristou Joshem Hommem (KYUSS, QUEENS OF THE STONE AGE) vzbudila zaslouženou pozornost, jak u fanoušků, tak-i odborné veřejnosti. Pojďme si tedy připomenout hudební pouť tohoto nevšedního muzikanta.
Od Rachmaninova k hard rocku
John Paul Jones se narodil 3. ledna 1946 jako John Baldwin v městečku Sidcup, v hrabství Kent. Už v šesti letech ho jeho otec Joe Baldwin začal učit hře na piáno, protože sám byl zdatným hudebníkem, jenž působil v různých big bandech, především pak v The Ambrose Orchestra. Johnova maminka byla také zapojena do hudebního byznysu a tak celá rodina často vystupovala pohromadě a hudebně se pohybovali od blues, přes jazz až po klasiku. 
Ve čtrnácti letech působil mladý John jako varhaník v místním kostele, ale nastupující vlna rock and rollu a blues už v něm zapustila své kořeny. První baskytaru Fender Jazz Bass si pořídil v roce 1961 a v patnácti začal hrát ve své první kapele THE DELTAS. Později krátce působil v londýnské jazz rockové formaci JETT BLACKS, v níž hrál např. i excenetní kytarista John McLaughlin, avšak jeho první velká chvíle přišla ale až v roce 1962, kdy začal společně s baskytaristou Jett Harrisem a bubeníkem Tony Meehanem nahrávat s úspěšnou britskou formací THE SHADOWS. Spolupracoval s nimi dva roky, ale nikdy se nestal plnoprávným členem. V roce 1964 začal na Meehanovo doporučení pracovat jako studiový hudebník pro DECCA RECORDS a do roku 1968 se podílel na stovkách nahrávek (např. ROLLING STONES, Cat Stevens, Donovan, Jeff Beck, Tom Jones, Nico a mnoha dalších). Při práci ve studiu využil své umění hry na klávesy a později se dostal i k aranžování skladeb. Někdy v té době také vznikl jeho umělecký pseudonym John Paul Jones. Studiová práce byla sice zajímavá, ale také nesmírně vyčerpávající. Jones vzpomíná, že měl dvě až tři nahrávací frekvence denně, sedm dní v týdnu. „Bylo to padesát až šedesát nahrávek za měsíc a já cítil, že mě to začíná zabíjet“. Nicméně právě jako studiový hráč se začal poměrně často potkávat s kytaristou Jimmy Pagem, který v té době už byl studiovým veteránem. „Poprvé jsme se s Jimmym potkali ve studiu DECCA někdy v roce 1964“, vzpomíná Jones. „Byl jsem opravdu šťastný že vidím další mladou tvář, protože většina tehdejších studiových hráčů byli starší chlápci. Myslím, že nejmladším byl právě Jimmy, dokud jsem se tam neobjevil já. Nikdy předtím jsem ho neslyšel hrát, ale o jeho reputaci jsem už slyšel mnohokrát“. V roce 1966 se stal Jimmy Page členem respektovaných THE YARDBIRDS a o rok později se Jones objevil jako host na jejich albu „Little Games“. V zimě následujícího roku projevil Jones zájem o spolupráci na Jimmyho příštím projektu. To se záhy vyplnilo, protože stará sestava THE YARDBIRDS se rozpadla a Jimmy Page dal vzápětí dohromady THE NEW YARDBIRDS. Jimmy na to vzpomíná: „Pracoval jsem tehdy ve studiu na albu „Hurdy Gurdy Man“ od Donovana a Paul tam dohlížel na aranžmá. Během přestávky se mě zeptal, jestli bych nepotřeboval baskytaristu ve své nové skupině. 
Viděl jsem, že ve studiu získal muzikantskou praxi a že má brilantní hudební nápady, takže jsem chytil šanci za pačesy a řekl ano“. Vzápětí se k této dvojici připojil zpěvák Robert Plant a bubeník John Bonham (oba z kapely THE BAND OF JOY) a vznikli THE NEW YARDBIRDS. Kapela se v této sestavě poprvé sešla ve skladišti na Gerrard Street v Londýně a Jimmy Page navrhnul, že by mohli zkusit zahrát „Train Kept A-Rollin´“, což je rock a billy klasika, kterou zpopularizoval Johnny Burnette. „Jakmile jsem uslyšel Johna (Bonhama) hrát“, vzpomíná Jones, „hned jsem věděl, že to bude velký. Okamžitě jsme si padli do noty a stal se z nás tým“. Skupina THE NEW YARDBIRDS dokončila smluvní turné po Skandinávii, kde se poprvé v této sestavě představila dánskému publiku 7. září 1968. Po návratu z turné však bylo jasné, že jde o zcela nový soubor, pro který byl staronový název mírně řečeno zavádějící a proto se rozhodli ho změnit. A tak vznikli LED ZEPPELIN.
Vzducholoď startuje
Jonesovo rozhodnutí opustit jistou, nicméně ubíjející práci studiového muzikanta a vydat se na dobrodružnou, leč značně nejistou kariéru člena začínající a zcela neznáme rockové kapely, bylo vedeno hlavně touhou konečně pracovat tvůrčím způsobem. Navzdory slavnějším jménům v kapele se Jones u LED ZEP neztratil a spolu s Johnem Bonhamem vytvořil nejlepší hard rockový rytmický tandem všech dob. Jeho nenápadné rytmy ovlivněné soulem a funkem vnášely do jinak těžkotonážní rytmiky prvek hravosti a jisté elegance. „Všichni jsme velcí fanoušci Motownu a Jamese Browna. To je hlavní důvod, proč vždycky říkám, že LED ZEPPELIN jsou jedinou „swingující“ hard rockovou kapelou na světě. Lidi si zvykli na naši hudbu tančit, což mi přijde skvělé. To se vám na koncertě BLACK SABBATH stát nemůže. Využíváme naše „černé kořeny“ jako klíč, kterým se pokoušíme odemknout další dveře a dostat rock and roll zase o kousek výš.“ Přestože na pódiu byl Jones nejméně nápadný, mimo světla reflektorů už takovým beránkem nebyl a jak sám říká: „Spořádal jsem tehdy víc drog, než bych si chtěl vůbec pamatovat. Chtěl jsem ale zůstat mimo show business, jak jen to šlo, hlavně kvůli zachování duševního zdraví a osobní svobody. Nebyl jsem tak nápadný jako Robert Plant nebo Jimmy Page. Byl jsem zvyklý normálně odcházet z hotelu a pohybovat se po ulicích a tak jsem záměrně měnil svůj vzhled. Kdesi jsem četl, že když byli BEATLES na turné v Americe, vůbec nemohli opustit svůj hotelový pokoj. Ale jaký má smysl cestovat po světě, když z něho nic nevidíte?“ Nicméně to byl právě Jones, který nejvíce trpěl častým cestováním a odloučením od své rodiny. Mnohokrát z kapely kvůli tomu odešel, ale manažer Peter Grant ho dokázal vždy přemluvit k návratu. „Nechtěl jsem kapele ubližovat, ale také jsem nechtěl, aby se mi rozpadla rodina. V tom ranném období jsme fakt hodně cestovali, všichni jsme byli unavení a pod neustálým tlakem. Původně jsem předpokládal, že to bude trvat tak dva, tři roky a já se vrátím ke své profesi studiového muzikanta a budu skládat filmovou hudbu.“
Ztoskotání
24. září 1980 se John Bonham po celodenním pití vodky udusil v noci vlastními zvratky. Druhý den ráno ho našel John Paul Jones společně s manažerem Richardem Colem. Bylo mu 32 let. 4. prosince pak kapela oficiálně oznámila, že bez Bonhama nebude dál pokračovat. „Oznamujeme, že ztráta našeho drahého přítele a hluboký zármutek spolu s pocitem rozbité harmonie nás vedou k závěru, že už nemůžeme dál pokračovat v tom, co jsme až dosud dělali.“ Po rozpadu LED ZEPPELIN se Jones přesunul i s rodinou do Devonu, daleko od rušného Londýna a podobně jako Jimmy Page, se na několik let úplně přestal hudbou zabývat. „Jimmy mi jednou řekl, že se pak docela dlouho vůbec nemohl dotknout kytary. Časem se ale pokusil začít znovu pracovat, hrát hudbu…a žít.“
Život po životě
Jones ani během svého působení v LED ZEP nezanevřel na studiovou práci a v 70. letech se podílel např. na deskách Petera Greena nebo Roy Harpera. V 80. letech pracoval na albech tak žánrově rozdílných interpretů, jako jsou R.E.M., Peter Gabriel, Brian Eno, CINDERELLA, HEART, THE MISSION, FOO FIGHTERS a nebo dokonce BUTTHOLE SURFERS. V roce 1985 vystoupili LED ZEPPELIN poprvé od smrti Johna Bonhama na „Live Aid“ a na bubenickou stoličku tehdy usedl Phil Collins (GENESIS) společně s černým bubeníkem Tony Thompsonem (CHIC). O čtyři roky později na oslavě „Atlantic Records 40th Anniversary“ si zahráli už s Bonhamovým synem Jasonem. V 90. letech byly jeho hráčské aktivity opět hodně plodné a bohaté. Jako nejvýznamnější ze všech se jeví jeho spolupráce s Diamandou Galás, s níž natočil v roce 1994 výborné album „Sporting Life“ a dokonce absolvoval společné turné. V roce 1999 vydal na labelu Roberta Frippa DISCIPLINE GLOBAL MOBILE své první sólové album „Zooma“, které pro mě tehdy bylo velkým překvapením. Instrumentální album, hudebně daleko blíž KING CRIMSON než LED ZEPPELIN, kde basová kytara fungovala, jako sólový nástroj. 
Unikátní kompoziční styl, jednoduché melodie a orchestrální aranžmá, to byly hlavní přednosti této výborné nahrávky, která potvrdila vyjímečnost Jonesova talentu. V relativně krátké době (2001) pak vyšla druhá sólovka “The Thunderthief“, na které se Jones soustředil především na dynamické vrstvení zvukových struktur, na atmosféru a rytmické (i harmonické) experimenty. Odhodlal se tentokrát i ke zpěvu a výsledek nebyl vůbec špatný. Jeho neškolený a velmi civilní vokál naprosto bez problémů zapadl do zvolené hudební formy a Jones se zde ukázal, jako velmi zručný multiinstrumentalista a solidní skladatel. V roce 2005 se podílel na albu FOO FIGHTERS “In Your Honor” a tam lze nejspíš hledat kořeny spolupráce, která v současnosti vyústila až do společného projektu THEM CROOKED VULTURES. David Grohl byl vždy velkým fanouškem LED ZEPPELIN a to samé se dá říct i o třetím do party, kytaristovi a zpěvákovi Joshu Hommeovi. Největší událostí roku 2007 se pak nepochybně stal koncert LED ZEPPELIN v Londýnské O2 Areně. Odehrál se 10. prosince a byl pochopitelně beznadějně vyprodán. Do Londýna se tehdy sjeli fanoušci ze čtyřiceti zemí světa a kapela vystoupila jak jinak než v původní sestavě a s Jasonem Bonhamem za bicí soupravou. Spekulace o následném reunionu nebraly konce, ale celé to nakonec ztroskotalo na nezájmu Roberta Planta. Nicméně aktuálně se proslýchá, že se hledá jeho “zástupce”, ale to je zase jiná kapitola.
Setkání generací
THEM CROOKED VULTURES aktuálně vydali stejnojmenné debutové album a Jones to komentuje slovy: „Snažili jsme se to držet v tajnosti jak to jen šlo a tak kolem nás nebyly žádné tlaky ani spekulace, které by nás odváděly od práce. Jediný tlak který jsme cítili, byl ten mezi námi, což ale bylo pozitivní a motivovalo nás to k lepším výkonům. Chtěli jsme se soustředit pouze na hudbu a to se nám povedlo. Krátké turné které předcházelo vydání desky bylo opravdu fantastické. Nikdo pořádně nevěděl co od nás má čekat a jediné informace které fanoušci měli, byly nekvalitní záznamy mobilním telefonem na YouTube. Těch devadesát minut co trvá naše vystoupení představuje úplně nový materiál a publikum na něj reaguje překvapivě dobře. Způsob skládání i nahrávání tohoto alba byl velmi podobný, jako v LED ZEPPELIN. S LED ZEP jsme nikdy nepřemýšleli o tom, jestli se naše nová deska bude líbit fanouškům. Prostě jsme společně skládali hudbu a byl to vždy velmi organický proces, žádná výroba na zakázku. A tady to bylo stejné (recenze viz příslušná rubrika).“
John Paul Jones se v roce 1965 oženil se svojí ženou Mo (Maureen) a jsou spolu dodnes. Mají tři dcery, Jacindu, Tamaru a Kierru. Jones má své vlastní nahrávací studio “Sunday School”, v němž jeho nejstarší dcera Jacinda zahájila svoji pěveckou kariéru.
Diskografie:
1999 Zooma
2001 The Thunderthief