ČLÁNKY
AL JOURGENSEN „20 letý trip přes oceány smrtelné slasti“
V každém hudební žánru najdete vždy kapely určující, hybné a směrodatné, jenž vytvářejí nové hranice a stanovující zcela osobité, unikátní a dosud nepoznané standardy konkrétního žánru. Kapely, které by jste mohly spočítat na prstech jedné ruky. Za nimi se pak vždy žene zuřivá smečka těch ostatních, kteří více či méně obratně „jen“ využívají výše zmiňované. Mnohdy se ovšem těmto následovníkům daří tyto hrdinné pionýry časem totálně převálcovat a navíc jejich vlastními zbraněmi. Ale tak už to prostě chodí. K takovým nemnohým a jako ambra vzácným vizionářům, patří bezesporu i kapela MINISTRY, za jejíž vznikem a hudebním směřováním stojí jeden muž – AL JOURGENSEN.
Allen David Jourgensen se narodil 8. října 1958 v Havaně na Kubě. Naštěstí pro něho (i když jak se to vezme) se jeho rodiče zavčas pohnuli o pár set kilometrů na západ, konkrétně do amerického Denveru. Natrvalo se ale usadili až o něco později v Chicagu, kde malý Alain (změnil si jméno z Allen) začal chodit do školy. Když mu bylo 8 let, dostal úder basebalovou pálkou do hlavy, což by vysvětlovalo mnohé události pozdějších let. Ale zanechme ironie. Faktem zůstává, že Al má od té doby trvalé zdravotní problémy. Jeho otec jezdil závody stock-cars a brával svého synka často s sebou. Díky tomu strávil malý Alain spoustu času na závodní dráze, obklopený hlukem silných motorů a rockové hudby. Už coby 14 letý si pobyl na chicagské diagnostické klinice, kde se léčil ze závislosti na lécích, které tehdy díky své nemoci legálně užíval. V roce 1976 maturoval na Summit High School a poté odešel studovat na chicagskou universitu. Tam se potkal s Frankem Nardiellem, s nímž v roce 1979 založil svojí první punkovou kapelu SPECIAL AFFECT. Frank sice nebyl Alem nějak zvlášť nadšen, protože ten v té době vypadal spíše jako nějaký hippík, ale převládlo jeho umění hry na kytaru a život ve stylu kamikadze. Myslím že je zřejmé, že studium na univerzitě už nemohlo mladého Ala příliš zajímat a tak ji brzo opouští a živí se jako prodavač v obchodě s hudbou a také jako DJ v „CLUB 950“. Počátkem 80. let spolupracoval s dub-noise funk producentem Adrianem Sherwoodem na různých projektech pod pseudonymem „Dog“, jež pak většinou vycházely na Sherwoodově labelu „On – 4 Sound“. Klíčové bylo však až jeho setkání s producentem, baskytaristou a hráčem na klávesy - Paulem Barkerem (ex THE BLACKOUTS) v roce 1981.
„Ministerstvo mravního úpadku zahajuje činnost“
To už byl jen krok k založení MINISTRY, jejichž název je inspirován filmem „Ministry of Fear. První nahrávkou se stal singl „Cold Life“, vydaný u chicagského nezávislého labelu Wax Trax Records. Alain se v té době zajímal především o rytmiku, perkuse a nové možnosti moderní elektroniky. Inspirován byl novými romantiky a především evropskou podobou Electronic Body Music, reprezentovanou tehdy především belgickými FRONT 242 a o něco později také britskými NITZER EBB. MINISTRY ovšem ve svých začátcích nebyli ani zdaleka tak agresivní a brutální, jako výše jmenované kapely a dnes by na tyto své rané pokusy nejraději zapomněli. První album „With Sympathy“ z roku 1983 navíc představuje Jourgensena jako novodobého dandyho ve stylu britské otravně nabubřelé a pompézně napulírované, novoromantické vlny, kterou představovaly kapely stylu HUMAN LEAGUE, OMD a nebo VISAGE. Sváděla k tomu pohledná Alainova tvářička, čímž mu zřejmě přivodili další celoživotní trauma. Pokusem vymanit se z této nasládlé břečky se stalo album „Twitch“, které sice přináší poněkud složitější kompozice a razantnější zvuk, ale na skutečnou proměnu to ani zdaleka nestačilo. Ovšem nad Alainem – dandym se začaly tak jako tak stahovat temná mračna. Možná v tom sehrálo roli i setkání s Jello Biafrou v roce 1983, jehož hudební představy se s těmi Alovými kupodivu více než shodovaly. V roce 1985 se oženil se svojí dlouholetou přítelkyní a stal se šťastným otcem dcery Adrienne. Odstartoval také svůj asi nejznámější vedlejší projekt REVOLTING COCKS (dále REVCO), v němž kromě Ala tehdy působil ještě Belgičan Luc Van Acker, William Rieflin (ex THE BLACKOUTS) a Richard 23 (FRONT 242). Jejich první album „Big Sexyland“ bylo daleko agresivnější a ostřejší, než cokoliv, co do té doby udělal s MINISTRY. To už se ale blížil rok 1988, který se v historii MINISTRY a potažmo celého žánru stal rokem přelomovým.
„Bod, z něhož už není návratu“
Al se znovu chopil kytary a vzpomněl si na svoje divoké punkové začátky. Zvuk MINISTRY se dramaticky změnil a stal se divokým a agresivním. Naráz z nich byla brutální, elektro industriální, metalová mlátička, jaká do těch dob neměla obdoby. Album „The Land Of Rape And Honey“ se stalo bez přehánění naprosto zlomovým pro celý žánr a vytýčilo směr pro ostatní kapely, které je měly odvahu následovat. Do té doby nezvykle surová elektronika, mající až industriální charakter, mohutné a dopředu trčící bicí, zuřivě riffující kytara a k tomu zkreslený Alův vokál, jako když se sype sklo. Mám ještě v živé paměti, jak v tom roce tuto desku odkudsi přivlekl Arnold a jaké to bylo pro nás pro všechny zjevení. Po jeho poslechu jsem se cítil, jako čerstvě vykostěný kuře. Stejně jako MINISTRY, se i REVOLTING COCKS vydali podobnou cestou. Posíleni o Paula Barkera (MINISTRY) a skotského zpěváka Chrise Connellyho (ex FINI TRIBE) vyrazili na americké turné, jehož atmosféru pak zachytili na svém druhém albu „Live! You Goddamned Son Of A Bitch“. Původně 2LP představuje v podstatě kompletní materiál z jejich debutového alba, plus několik nových písní. Oproti studiové desce je ovšem tento „živák“ mnohem agresivnější, zvukově ostřejší a daleko útočnější. Nejsou to žádné uchvacující harmonické, rytmické a nedejbože melodické písničky, ale pořádně neučesaný, zuřivý a prudký nával vzteku a frustrace. Rozhodně nic příjemného. Tím vším byla v podstatě odstartována nová éra MINISTRY. Syrový, drsný a neurvalý industriální elektro dance thrash, který by rozplakal i beton.
„Chemický reaktor jede na plný výkon“
Al v té době přímo hýří aktivitou a jeho lidské i umělecké hranice jsou zdánlivě nekonečné. Kromě MINISTRY a REVCO zakládá a nebo aktivně působí v mnoha dalších hudebních projektech, jako např. v PAILHEAD (s Ian McKayem z FUGAZI), 1000 HOMO DJ´S (s Trent Reznorem a Biafrou), ACID HORSE (se členy CABARET VOLTAIRE), PROGRAMING THE PSYCHODRILL (s Davidem Ogilviem ze SKINNY PUPPY), v country výletu BUCK SATAN (Kooda, Hubbard, Scaccia, Washam, Barker), WELT (Ogilvie, Balch), LEAD INTO GOLD (Barker, Atkins, Rieflin, Zechman, Reznor) a především v LARD, společném to dítku s Jello Biafrou. Celé toto období vrcholí dalším albem MINISTRY „The Mind Is A Terrible Thing To Taste“, které obsahuje 9 hrozivě temných a drsných, elektronicko-industriálních kompozic, jež svou atmosférou velmi připomínají tvorbu kanadských SKINNY PUPPY. Není to rozhodně žádná náhoda, jelikož se na tomto albu podílel jejich zpěvák a zvukový inžený, David Ogilvie. Desce dominují skladby „Thieves“, „Burning Inside“ a „So What“, které se v pozdějších letech staly pevnou součástí „živých“ vystoupení MINISTRY. Následující fenomenální turné se stalo skutečnou senzací toho roku. Kapela jej absolvovala v hvězdné sestavě, kterou se už později nikdy nepodařilo zopakovat. Kromě základní dvojice Al Jourgensen-kytara, zpěv a Paul Barker-basa,klávesy, to byl ještě William Rieflin (REVCO, PIGFACE)-bicí, Chris Connelly(REVCO)-zpěv, klávesy, Mike Scaccia(RIGOR MORTIS)-kytara, Martin Atkins(KILLING JOKE, P.I.L., PIGFACE)-bicí, Terry Roberts-kytara, David Ogilvie(SKINNY PUPPY)-klávesy, kytara, zpěv, William Tucker-kytara, Joe Kelly-basa, zpěv a Jelo Biafra (DEAD KENNEDYS, TUMOR CIRCUS, LARD)-morální podpora. 
Tuto navýsost excelentní sestavu navíc doprovázel po celém těle potetovaný polykač ohně, polonahé tanečnice, které po skončení turné vydaly CD nazvané „Why Do I Hate Al Jourgensen“, metr vysoký kovový dinosaurus a samotné pódium bylo od diváků odděleno mříží z těžkých řetězů. Atmosféru tohoto turné částečně zachycuje výborné live album „In Case You Didn´t Feel Like Showing Up“. Dochází též konečně k naplnění spolupráce Jourgensen/Biafra a projekt LARD se prezentuje vynikajícím EP „Power of Lard“, které obsahuje sice jen 3 písně, zato trvá více jak 45 minut. Může ze to poslední skladba „Time To Melt“, což je půlhodinové, lhostejně monotónní roztloukání vaší lebky na beztvarou kaši. Původně jednorázový projekt dostal v roce 1990 své pokračování, v podobě dlouhohrající desky „The Last Temptation Of Reid“, která sklidila oprávněné ovace jak u kritiků, tak i u fanoušků a představila jakousi zpunkovanou podobu MINISTRY.
„Jak přežít zlatou ránu “
Z dnešního pohledu se jedná o jednoznačně nejúspěšnější a umělecky nejcennější období MINISTRY. AL dál přímo hýří nápady a aktivitou. Jejich aktuální singl „The Jesus Built My Hotrod“, na kterém se podílel i Gibby Haynes (zpěvák BUTTHOLE SURFERS), se stal absolutně nejúspěšnější písní MINISTRY a nejprodávanějším singlem Warner Bros. toho roku vůbec. Také nové album REVCO „Beers, Steers and Queers“ sklízí nadšené ovace. Už obal s vyobrazením mince, kterou nechal razit neblaze proslulý římský císař Caligula, o něm ledacos vypovídá. Výrazná rytmika kombinující automat s živým hráčem, průrazná a tvrdá basa, mnohovrstevnatá industriální elektronika, zvířecí řev Connellyho a především skvělé hudební a rytmické nápady, dělají z tohoto alba něco velmi speciálního. Vrcholem je bezesporu k nepoznání zdevastovaná cover verze skladby „Let´s Get Physical“ od Olivie Newton John, s nasamplovanou Lydií Lunch. Ale nešlo toho roku všechno tak hladce. Al byl obviněn chicagskými novinami, že měl něco společného se smrtí místní básnířky a jeho blízké přítelkyně Lorrie Jacksonové. Byla totiž v inkriminovaný večer u Ala na party a pár hodin na to ji našli mrtvou, předávkovanou drogami. Al byl také nařčen, že je šéfem rockerského gangu, který obchoduje s tvrdými drogami. Tato obvinění se sice nepodařilo prokázat, faktem ale zůstává, že Al měl v té době pověst totálního závisláka, který žije neustále na pokraji smrti, díky masivní a naprosto nevybíravé konzumaci tvrdých drog. Jejich páté studiové album „Psalm 69“ ale rázně zavřelo všem pochybovačům ty jejich nevymáchané tlamy a stalo se nejprodávanějším a umělecky nejzdařilejším albem MINISTRY, aniž by přitom kapela musela udělat jakékoliv umělecké ústupky. Hudebně se více prosazuje zvuk kytar a písně mají rockovější charakter, přesto zůstávají (stejně jako v minulosti) stále tím tvrdým, elektronicko-industriálním beatem. „Chtěli jsme nahrát desku s kytarama, basou a bubny. Chtěli jsme použít komerční zbraně pro masovou destrukci“, říká Al. Toto rozhodnutí se jim rozhodně vyplatilo, jelikož album získalo platinové ocenění. Také REVCO vydávají nové album „Linger Ficken´Good...“ na kterém se jako host objevil Timothy Leary (otec LSD), které ale umělecky nepřineslo nic nového ani podnětného a jen opakovalo už známé hudební postupy.
„Zaplať!! Hned!!“
V tom samém roce Al přemisťuje své nahrávací studio z Chicaga do Texasu a tím jakoby se nastartovala série neblahých událostí, jejichž kořeny je ovšem potřeba hledat v daleké minulosti. Jeff Ward (bubeník LARD) spáchal sebevraždu pod vlivem své závislosti na tvrdých drogách, Al se rozvedl se svojí ženou Patti a následně jej zadržela texaská policie za držení drog. Byl odsouzen na 5 let podmíněně, s povinností absolvovat methadonový odvykací program. Stěhuje se zpět do Chicaga, ale i tam jej dostihuje ta zubatá s kosou. Jeho dlouholetý přítel a prezident Wax Trax Records Jim Nash umírá na AIDS. Není se proto co divit, že se potřeboval dát trochu dohromady a že to trvalo celé 3 roky, než se objevilo nové album MINISTRY, nazvané „Filthpig“. Hodně zpomalené, temné a méně industriální, epické, plné deprese a nihilismu, pronásledované vnitřními démony. V roce 1997 vychází také druhá deska LARD, ovšem nenabízí oproti té předešlé nic nového a je až zarážející, že může být tak skvělá formace TAK fatálně pasivní. Zatím poslední album MINISTRY se jmenuje „Dark Side of the Spoon“ a tento název je možno vyložit několika způsoby. Tím prvním co vás zřejmě napadne, je parafráze na slavné pinkfloydovské album „Dark Side of the Moon“. Druhá možnost je výraz pro očazenou stranu feťákovy lžíce (což ovšem –nevím proč- pokládají členové kapely za stupidní). Najdete na něm mnohem více samplů a jeho atmosféra už není tak hustá, jako na tom předešlém. Je zde cítit zřejmý návrat ke zvuku z „Psalm 69“ a dokonce z „The Land Of Rape And Honey“. 
Není to nijak špatné album, ovšem je více než zřejmé, že MINISTRY ztratili v rámci daného žánru svoje výsadní postavení a že už nejsou tím určujícím elementem, tou vlajkovou lodí jako v minulosti a stali se „pouhými“ řadovými vojáky. Jejich tehdejší novátorství se dnes stalo běžným standardem, které by snad mohlo změnit jejich nové album „Animositisomina“, jehož vydání je na spadnutí. Údajně by to mělo být moderní, současné a přitom mnohem útočnější a zuřivější, než všechny předešlé dohromady. Podle jejich vlastních slov jsou jejich současné hráčské a producentské schopnosti na daleko větší úrovni než v minulosti a tandem Jourgensen/Baker přímo hýří optimismem a nadšeným sebevědomým. MINISTRY stanovily kdysi pravidla, podle kterých se hrálo skoro celou jednu dekádu. Zdali se jim tento husarský kousek podaří zopakovat ještě jednou, je otázka. Ale ať už to dopadne jakkoliv, je Al Jourgensen a jeho nezdárné dítko MINISTRY tandemem, který si zasluhuje náš absolutní respekt.
Diskografie:
MINISTRY
With Sympathy (Arista 1983)
Work For Love (Arista 1983)
Twitch (Sire 1986)
The Land Of Rape And Honey (Sire 1988)
The Mind Is A Terrible Thing To Taste (Sire 1989)
In Case You Didn´t Feel Like Showing Up (Sire 1990 live)
Psalm 69 (Sire 1992)
Filthpig (Warner Bros 1996)
Dark Side Of The Spoon (Warner Bros 1999)
Sphinctour (Sanctuary/Mayan 2002 live)
Animositisomina (Sanctuary/Mayan 2003)
Houses of the Molé (Sanctuary/Mayan 2004)
REVOLTING COCKS
Big Sexy Land (Wax Trax 1986)
Live! You Goddamned Son Of A Bitch (Wax Trax 1988 live)
Beers, Steers and Queers (Wax Trax 1990)
Linger Ficken´Good... (Wax Trax 1993)
LARD
The Power Of Lard (Alternative Tentacles 1989 EP)
The Last Temptation Of Reid (Alt.Tent. 1990)
Pure Chewing Satisfaction (Alt.Tent. 1997)
70´s Rock Must Die (Alt. Tent. 2000 EP)
PAILHEAD
Trait (Wax Trax 1989 EP)
1000 HOMO DJ´S
Apathy (Wax Trax 1989 EP)
Supernaut (Wax Trax 1990 SP)
PROGRAMING THE PSYCHODRILL
Rubber Glove Seduction (Wax Trax 1989 SP)
ACID HORSE
No Name No Slogan (Wax Trax 1989 EP)
LEAD INTO GOLD
Idiot (Wax Trax 1988 EP)
Chicks and Speed: Futurism (Wax Trax 1989 EP)
Age Of Reason (Wax Trax 1990)
BUCK SATAN
New Revelation (bootleg 1994 live)
WELT
(nikdy oficiálně nic nevydali, ovšem v roce 2001 David Ogilvie, William Rieflin, Scot Crane a Mark Walk nahráli album „Welt“, pod názvem OHGR)