ČLÁNKY
KING´S X „Rockové království nebeské“
Těžko by jste v rockové historii hledali kapelu, která tak dokonale splňuje definici kultu, jako právě KING´S X . Tihle Texasané jsou opravdu neuvěřitelní. Od roku 1988, kdy vydali své první album „Out Of The Silence Planet,“ dokázali v nezměněné sestavě udržet velmi vysokou úroveň svých desek, aniž by přitom byť jen o milimetr ustoupili z původně nastoupených uměleckých ambicí a záměrů. Jejich vysoce potentní mix hard rocku, soulu a popu, s jemným dotekem funku a moderních technologií, se dokázal prodrat až do těch nejvyšších pater rockového nebe a jejich nezaměnitelný styl se stal předobrazem mnoha dnes již mediálně slavnějších souborů. Jak už to tak chodí, v mnoha případech tvůrci originálního stylu nezřídka zůstávají stranou mediálního běsnění a stávají se hýčkaným dítkem houfu věrných fanoušků, kteří s nadšením vítají každé další album. KINGS se za 25 let své existence (hrají společně od roku 1980, tehdy ještě pod názvem THE EGE) nikdy nestali vlastní karikaturou a jejich životní vitalita a hudební svěžest je obdivuhodná.
Doug Pinnick (baskytara, kytara, zpěv)
Nar. 3.9. 1950 v Braidwoodu, Illinois
Doug žil do svých 14 let v rodném Braidwoodu a pak se přesunul do městečka Joilet, kde začal hrát v kapele STONE FLOWER. Ve svých 22 si konečně vybral baskytaru jako svůj hlavní nástroj a začal také víc zpívat. Prošel řadou místních kapel (SERVANT, DOUG PINNICK BAND) a tyto první nahrávky měly především díky Dougovi silný náboženský podtext. V kapele CARL HENSHAW BAND potkal bubeníka Jerry Gaskilla a v roce 1980 se tato dvojice spojila s kytaristou Ty Taborem a zbytek (jak sami říkají) je již historie. Doug působil v řadě vedlejších projektů. S Bruce Franklinem (ex TROUBLE) natočili v roce 1997 demo „Shine“, které se stalo základem pro stejnojmenné album projektu SUPERSHINE v roce 2000. Vlastní studio „Hound Pound“ a podílel se na albech kapel 24-7 SPYZ, TRIBE AFTER TRIBE a nebo DREAM THEATER. Jeho sólový projekt POUNDHOUND se rozjel v roce 1998. Ne že by to bylo nějak podstatné, ale Doug je homosexuál, což veřejně odhalil v roce 1998 v online rozhovoru těsně před vydáním prvního alba POUNDHOUND. Jeho první hudební nástroj byl baryton saxofon, první baskytara byla značky Kay, poté přešel na Fender Precision. V KINGS většinou užíval baskytaru Hammer (8 nebo dokonce 12 strunnou!!), v roce 2000 přešel ke značce Yamaha.
Ty Tabor (kytara, sitar, baskytara, zpěv)
Nar. 17.9. 1961 v Jacksonu, Mississippi
Ty začal s hudbou již velmi brzy, někdy mezi 3 a 4 rokem svého věku. Ve 13 se připojil ke skupině, v níž působil jeho otec, bratr plus nějací další rodinní přátelé a která měla na repertoáru bluegrassové klasiky od LESTERA FLATTA, GRANDPA JONESE a spousty dalších bluegrassových legend. Na střední škole pokračoval v hraní v mnoha lokálních garážových kapelách, až v jedné z nich narazil na Jerryho a Douga. Ty se kromě působení v KING´S X podílel i na celé řadě vedlejších projektů (JELLY JAM, PLATYPUS, JUGHEAD), natočil 2 sólová alba (resp. 3, ale to první „Naomi´s Solar Pumpkin“ nebylo nikdy v oficiální distribuci a k dostání bylo pouze přes internet a to ještě pouze v USA) pod vlastním jménem a na spoustě dalších se podílel buď jako hráč a nebo producent. Má své vlastní nahrávací studio „Alien Beans“. Na prvních 4 albech používal staré Gibson Lab Series zesilovače a byl tak posedlý ochranou tajemství svého originálního kytarového zvuku, že na svém vybavení používal falešné kryty. Ty dlouhou hrál na kytaru Fender Strat Elite (která se již nějaký čas nedělá), pak začal používat značku Yamaha a Zion.
Gerry Gaskill (bicí, piano, kytara, zpěv)
Nar. 27.12. 1957 v Bridgetonu, New Jersey
První bicí dostal od svého otce když mu byly 4 roky a v 7 už tvořil skupinu spolu se svým otcem a bratrem. Hrál a také natáčel s Gregem Volzem, zpěvákem a zakladatelem skupiny PETRA (neplést s post hc pohrobky z AT THE DRIVE-IN), kde se také poprvé potkal s Dougem. Jerry se kromě hraní v KINGS podílel i na Dougově sólovém projektu POUNDHOUND, nabubnoval desku „Let It Go“ spřátelených GALACTIC COWBOYS, píše knihu a v loňském roce vydal první sólové album „Come Somewhere“.
„Zrození kultu“
Jak už bylo řečeno, Doug a Jerry se potkali v průběhu hostování v křesťanské kapele PETRA. Jejich hudební cítění bylo ale naštěstí odlišné a pro své choutky potřebovali ještě sehnat nějakého slušného kytaristu. Jerryho tehdejší žena Grace jim dala tip. Nějaký chlápek jménem Ty Tabor. Tak vznikla v roce 1980 kapela THE EDGE se kterou začali vytloukat bary po celé Missouri. Zpočátku se orientovali na cover verze známých hitů té doby (U2, BEATLES, THE POLICE). V roce 1983 však mění název na SNEAK PREVIEW a jejich zájem se upíná na skládání vlastních kompozic. Kapele se zanedlouho pod tímto názvem dokonce podařilo natočit stejnojmenné album, které se pro fanoušky KING´S X stalo vyhledávaným sběratelským bonbónkem. Hudebně se údajně pohybovalo někde mezi U2 a THE POLICE, nicméně skladba „The Door“ později přejmenovaná na „Picture“ byla v roce 1996 zařazena na řadové album KINGS „Ear Candy“ a ostatně i Taborovo sólo ve skladbě „I Can´t Help It“ z desky „Faith Hope Love“ z roku 1990 pochází původně ze skladby „Inside Outside“, jež se tehdy objevila na albu SNEAK PREVIEW. Jak jistě mnozí z vás ví, KINGS se v roce 2003 rozhodli konečně vyhovět škemrání svých fanoušků a znovu natočili některé skladby z éry THE EDGE a SNEAK PREVIEW, které pak vydali na albu nazvaném „Black Like Sunday“.
„Království zvuku se začíná rozpínat“
SNEAK PREVIEW se v roce 1985 přesouvají i se svojí drahocennou nahrávkou do Houstonu, kde potkávají tehdejšího producenta ZZ TOP Sama Taylora. Ten ihned rozpoznává jejich potenciál a v podstatě jim vnutí změnu názvu na KING´S X. Především jim ale zprostředkuje nahrávací smlouvu u nezávislého labelu MEGAFORCE a to už byl jen krůček k natočení prvního studiového alba pod vlajkou KING´S X s názvem „Out of Silent Planet“. 
Stalo se tak v roce 1988 a hudební kritika označila díky Dougovým spirituálním textům KINGS za „křesťanskou“ kapelu, což je vždycky trochu štvalo. KINGS vyráží na turné po Evropě a o kapele se začíná pochvalně vyjadřovat většina tehdejších hudebních magazínů. V roce 1989 vychází druhé album „Gretchen Goes to Nebraska“ a skladba „Over My Head“ se s úspěchem hraje v rádiích a rotuje na MTV. Perfekcionista Taylor tlačil kapelu ke stále větší preciznosti a nutil je, aby ve studiu donekonečna nahrávali jednotlivé skladby, dokud nebyly z jeho hlediska perfektní. To samozřejmě kluky moc nebavilo a konflikt na sebe nenechal dlouho čekat. Třetí album „Faith Hope Love“ přineslo KINGS první velký hit, v podobě písně „It´s Love“ kterou svým charakteristickým způsobem nazpíval Ty Tabor. Tento komerční úspěch vedl k přechodu KINGS k velkému labelu ATLANTIC RECORDS. Kapela pilně koncertovala jak v Evropě, tak-i v USA, společně s AC/DC a LIVING COLOUR. Odjeli také akustické mini turné po Americe a při jedné příležitosti měli možnost odehrát své vystoupení na živo v jedné lokální texaské rozhlasové stanici. Stalo se tak na Rhode Islandu a mnozí na tuto neobyčejnou událost vzpomínají se slzou v oku dodnes.
„Miluj bližního svého“
Uvnitř KINGS došlo v té době k zásadnímu zlomu co se týká jejich křesťanské víry. Od té doby se KINGS od termínu „křesťanská kapela“ velmi rezolutně distancovali a důvody jež je k tomu vedly, nebyly podle mě nikdy zcela jednoznačně objasněny. Historek na toto téma koluje několik a je obtížné odlišit, která z nich je pravdivá. V podstatě se ale jednalo o soukromé události v jejich životech, které tuto změnu zapříčinily. 
V roce 1992 vydávají nové album s jednoduchým názvem „King´s X“ a ATLANTIC v reedici oprášili jejich první 2 alba. Kapela se definitivně rozchází s manažerem Samem Taylorem (viz. skladba „Fool You“ z alba „Dogman“) a kapela opět vyráží na turné. Píseň „Black Flag“ se opět docela slušně umisťuje v rádiových hitparádách a také se objevuje v epizodě MTV seriálu „Beavis and Butthead“. KINGS se taktéž podílejí na soundtracku k filmu „Bill and Ted´s Excellent Adventure“. V roce 1994 angažovali producenta Brendana O´Briena (STONE TEMPLE PILOTS, PEARL JAM) a společnými silami natočili nejtvrdší album ve své historii nazvané „Dogman“. KINGS pak vystoupili na Woodstocku 94 a odjeli turné s PERAL JAM. Po nechutných tahanicích opouští ATLANTIC a nové studiové album vydávají až po dvou letech. ATLANTIC ještě bleskově vrhli na trh jejich Best Of, které obsahuje 13 remastrovaných skladeb, 3 nové kompozice a jeden živý záznam z Woodstocku 94. Následující album „Tapehead“ již vychází na značce METAL BLADE a bylo celé kompletně v režii kapely. Po 8 letech se KINGS opět vrací do Evropy a nastala zlatá éra sólových projektů.
DOUGH
POUNDHOUND je Dougovo hýčkané dítko, které si uklohnil sám se sebou, tzn. že nahrál všechny nástroje sám kromě bicích, o které se podělil Shannon Larkin (UGLY KID JOE, AMEN, GODSMACK) a Jerry Gaskill. Na začátek průzračná španělka a najednou PRÁSK! do kvartýru vám vtrhne exploze dunící basy a bicích a ve vteřině sloupne tapety ze zdí a přeorá parkety. Doug má basový struny povolené tak, že je smýká po podlaze a zpívá, jako Jimmy Hendrix. "Shake" má ten nejlepší a nejtvrdší riff, co jsem za posledních 15 let slyšel a vydrhne vám dutinu lebeční doběla. Nádherná "Friends" má v sobě TAK MOC emocí, až mě to rve na kusy! Everybody Needs The Friends. Album nacpané až po okraj emocemi, obrovskými basovými riffy, výraznými melodiemi a skvělými harmoniemi. V té hudbě je síla, která do vás napumpuje adrenalin, jak do kopačáku. Na první pohled by se snad mohlo zdát, že hudba POUNDHOUND je oproti KING´S X výrazově poněkud chudší a jednodušší, ovšem opak je pravdou. Má přesně tu skrytou krásu, jež je nutno neustále objevovat. Pokračování POUNDHOUND se fanoušci dočkali až v roce 2001 albem „Pineappleskunk“, které vznikalo souběžně s natáčením alba KINGS „Please Come Home Mr. Bulbous“ a jak říká Doug: „Je to taková reflexe mého života za poslední rok. Je to, jako dopis mým přátelům. Když někdo chce vědět jak jsem se ten rok cítil, ať si pustí tu desku.“ Doug se jako obvykle rozhodl spoléhat především sám na sebe a tak kromě své obligátní basy hraje i všechny kytary, složil muziku i texty, obstaral i produkci a jediné, k čemu někoho pustil byly bicí, které mu spolehlivě nahrál jeho parťák z KINGS Jerry Gaskill. Tím ale veškerá podobnost s prvním albem končí, jelikož Doug tentokrát stvořil desku, která je mnohem nejednoznačnější, experimentálnější a stylově rozmanitější, než ta předchozí. Emocionální, zemitý hard rock se špetkou funku, soulu a blues, s průzračně čistými vokály samozřejmě zůstal i tady zachován, ovšem všechno ostatní je zahaleno do velké dávky psychidelie, vládne temnější atmosféra, objevují se těžší, mnohdy až hip-hopové rytmy, scratching, industriální vsuvky, konkrétní zvuky. Přesto to není jen nějaká beztvará hudební a zvuková koláž, jednotlivé písně mají svou jasnou strukturu a zřejmé směřování. Z Dougova hlasu je cítit jakási zvláštní směs nostalgie a smutku a tento pocit provází celé album. Album je naplněno až po okraj uhrančivou přitažlivostí a temným charisma. Oplývá neokázalou a jistým způsobem i prostou krásou. Pauzu mezi oběma alby si Doug vyplnil účastí na projektu SUPERSHINE, jehož základ tvoří bubeník Jeff Olsen a kytarista a zpěvák Bruce Franklin, které si mnozí z vás budou jistě pamatovat z kultovních doom metalových TROUBLE. Za bicími najdete Jerry Gaskilla a klávesy si vzal na starost Wally Farkas (GALACTIC COWBOYS). Za mixážní pult se postavil Ty Tabor a tak už je myslím každému jasné, o co tady půjde. SUPERSHINE jsou jako KING´S X bez ozdob. Jejich hudba je zemitější, hutnější a přímočařejší, bez charakteristických vícehlasů, přesto nepostrádá známý a vytříbený smysl pro melodie. Kytara Bruce Franklina je sice o něco drsnější a méně elegantní, než jak jste zvyklí u Ty Tabora, nicméně i tak oplývá zřejmým půvabem. Hard rock 70. let v moderním pojetí SUPERSHINE, se tu a tam zahalí lehkým psychidelickým závojem, aby v samotném závěru ukázal své bluesové kořeny. Celkový obraz doplňuje i zdařilá cover verze skladby „Shinin´On,“ od americké hard rockové legendy GRAND FUNK. V těchto dnech pan Doug Pinnick vydává první sólové album pod vlastním jménem, nazvané „Emotional Animal“.
TY
V roce 1989 vyšlo jeho druhé sólové album, které obsahovalo 6 skladeb z prvního „internetového“, plus 4 novinky, které jsou daleko jemnější a melodičtější, než cokoliv od KINGS. Za bicí usedl jeho kamarád Alan Dose ze spřízněných GALACTIC COWBOYS a jako host se objevil další GALACTIC, klávesista Wally Farkas . Ty navíc společně s Rodem Morgensteinem (DIXIE DREGS/WINGER), klávesistou Derekem Sherinianem (DREAM THEATER) a Johnem Myungem (DREAM THEATER) rozjel svůj další projekt PLATYPUS. Začali trochu nevyrovnaným albem „When Pus Comes To Shove“, na které o rok později navázalo výborné „Ice Cycles“. Zní na něm jako KINGS s výrazným podílem kláves a výbornými hráčskými výkony. V roce 2002 se Ty objevuje v projektu JELLY JAM, opět společně s bubeníkem Rodem Morgensteinem a basákem Johnem Myungem, ale už bez Sheriniana, čili PLATYPUS je mrtev, ať žijí JELLY JAM. Bez kláves jsou JELLY JAM o poznání přímočařejší a zemitější, zeppelinovský hard rock s trochou psychidelie a melodickými linkami KINGS. Druhé pokračování z roku 2004 je prodchnuto atmosférou optimismu a pozitivních vibrací, jakoby léto lásky a míru nikdy neskončilo. Ty Tabor zde opět potvrzuje své výsadní postavení v daném žánru a pověst kreativního kytarového hráče, jehož hra vás nemůže nikdy nudit, přestože hraje vlastně pořád to samé už skoro 25 let. Občas se jejich jinak přesně ohraničený a dynamický projev tu a tam rozostří psychidelickými čmáranicemi, ale i přesto zůstává jejich hudba pořád velmi razantní a dynamická. Celé trio tvoří dohromady dokonale sehraný a perfektně fungující organismus, který šlape jako hodinky. Ty pak konečně v tom samém roce vydal 3 sólovou desku „Safety“, když za bicí usedl (kdo jiný) než Jerry Gaskill, druhou kytaru si vzal na starost Wally Farkas (GALACTIC COWBOYS) a basu Christian Nesmith (syn zakladatele MONKEES Michaela Nesmitha). Album se nese v duchu klidného, relaxovaného hard rocku s klenutými melodiemi a pečlivě budovanými harmoniemi, s Taborovým průzračně čistým vokálem, vše prodchnuto lehce melancholickou, nicméně jasně pozitivní atmosférou. Absolutně nekonfliktní a neagresivní, přitom ale inteligentní, nevtíravé a muzikantsky vytříbené.
JERRY
Nejméně aktivní byl ve svých „záletech“ bubeník Jerry Gaskill, který ale nakonec v loňském roce přece jen vydal první sólovku „Come Somewhere“ a pokud předpokládáte, že zní „jako něco od KING´S X“, trefili jste do černého. Jistě za to může i fakt, že se na ní velkou měrou podíleli jeho spoluhráči Ty a Dough. Jemné předivo akustických kytar se tu a tam snoubí s hard rockovým burácením, klidnou rytmiku občas podbarvují jemné psychidelické tóny a křišťálově čisté doprovodné vokály se nad tím vším vznášejí, jako nějaké mystické víly. Asi vás nepřekvapí, že Jerry oplývá čistým, intonačně jistým a výrazově silným vokálem, se kterým by se bez problémů uplatnil i jako sólový zpěvák. Jednotlivé skladby tvoří dohromady velmi emotivní a výrazově silný celek, plný hráčské invence a muzikantské dovednosti. Je to sebevědomé album, jenž je prodchnuto jakousi zvolna plynoucí graciézní silou, která vás donutí se k němu znova a znova vracet.
„Hard rock pro starší a pokročilé“
Propagace druhého alba pro METAL BLADE „Please Come Home…Mr. Bulbous“ z roku 2000 přivedla kapelu opět na turné do Evropy, na které navazovalo další turné po USA. V následujícím roce Doug vydal druhé album s POUNDHOUND a vyjel s nimi na americké turné, na němž vyměnil baskytaru za elektrickou kytaru. Následující nahrávka KINGS „Manic Moonlight“ pokračovala v trendu nastolenému už na předcházející desce. Rok 2002 byl pro kapelu pracovně velmi náročný. 
Ty v tom roce vydal neuvěřitelná 4 alba. Prvním počinem se stal projekt THE JELLY JAM (s Rodem Morgensteinem a Johnem Myungem), za nímž následoval další s názvem JUGHEAD (Matt Bissonette, Greg Bissonette, Derek Sherinian), pak ambientní album „In The New Age“ a nakonec pod svým vlastním jménem jeho 3 sólová deska „Safety“. Kromě toho stačil jezdit turné s KINGS, kteří postupně předskakovali DREAM THEATER, JOE SATRIANI a RONNIE JAMES DIO a odehráli samostatné turné s FISHBONE. V roce 2003 vyšlo již v úvodu zmiňované retrospektivní album „Black Like Sunday“ a o rok později první „živé“ dvojalbum „Live All Over The Place“, na které v letošním roce navázalo aktuální studiové album „Ogre Tones“, na němž se KINGS představují opět ve výtečné formě.
Hudební dráha KINGS byl vždy jako rovná, přehledná a masivně postavená německá dálnice. Nebyla provázena žádnými skandály, ani mediálním cirkusem a evidentně je nikdy nezajímaly aktuální hudební trendy, ani technologické výstřelky (pokud se zrovna netýkaly jejich nástrojů). U KINGS šlo v každém okamžiku „jen a pouze“ o hudbu samotnou, což myslím jejich fanoušci vždy vysoce oceňovali.
Diskografie:
Out of Silent Planet
1988
In The New Age, Goldilox, Power Of Love, Wonder, Sometimes, King, What is This?, Far Far Away, Shot Of Love, Visions
Podladěné kytary byla tehdy novinka, stejně jako kombinace černé naléhavosti soulu, živočišných emocí gospelu, masivních hard rockových riffů, silných melodií a barevných psychidelických ornamentů. Dougův emocionální vokál doplňovaly křišťálově čisté vícehlasy a to vše dohromady vyvolávalo vzpomínky na velikány rockové scény, jako byli např. BEATLES, CROSBY, STILLS, NASH +YOUNG, CREEDENCE CLEARWATER REVIVAL a nebo BLACK SABBATH. Silné album.
Gretchen Goes to Nebraska
1989
Out Of The Silent Planet, Over My Head, Summerland, Everybody Knows A Little Bit Of Something, The Difference, I´ll Never Be The Same, Mission, Fall On Me, Pleiades, Don´t Believe It, Send A Message, The Burning Down
Pro mnohé jejich nejlepší album. Pokračuje tam kde předcházející album skončilo a jeho témata ještě dále rozpracovává a rozvíjí. Obsahuje spousta hudebních detailů, které se vám budou odhalovat postupně, takže tato nahrávka vám nezevšední ani po velmi častém poslechu.
Faith Hope Love
1990
We Are Finding Who We Are, It´s Love, Ill Never Get Tired Of You, Fine Art Of Friendship, Mr Wilson, Moanjam, Six Broken Soldiers, I Can´t Help It, Talk To You, Everywhere I Go, We Were Born To Be Loved, Faith Hope Love, Legal Kill
Do té doby nejlépe se prodávající album. Došlo k mírnému zjemnění zvuku, skladby jsou o něco lyričtější, což mělo za následek první velký hit „It´s Love“. Na druhou stranu skladbu „Legal Kill“ je možné považovat za první politickou píseň KINGS.
King´s X
1992
The World Around Me, Prisoner, The Big Picture, Lost In Germany, Chariot Song, Ooh Song, Junior´s Gone Wild, Not Just For The Dead, What I Know About Love, Black Flag, Dream In My Life, Silent Wind
Poněkud rozpačitá deska, jakoby se KINGS na chvíli ztratili sami sobě a nevěděli kudy kam. Dolehly na ně tehdy těžké časy, za dramatických okolností se rozešli s producentem a manažerem Samem Taylorem a museli pod tlakem firmy přemýšlet ani ne tak o hudbě, jako o tom, jak prodat co nejvíc desek. Přesto i zde najdete silné písně, jako např. „Prisoner“, Lost In Germany a nebo Black Flag“.
Dogman
1994
Dogman, Shoes, Pretend, Flies and Blue Skies, Black The Sky, Fool You, Don´t Care, Sunshine Rain, Complain, Human Behavior, Cigarettes, Go To Hell, Pillow, Manic Depression
Rozhněvaná deska a moje nejoblíbenější. „Dogman“ je rozhodně nejtvrdší a nejvíc heavy v celé jejich historii. Doug poprvé odzpíval jako hlavní vokál celou desku a radikální změna se týkala nejenom hudby, ale-i textů. Už žádné křesťanské agitky, ale často krutá realita každodenního života. S výtečnou cover verzí Hendrixovi „Manic Depression“ na závěr nemá toto album chybu.
Ear Candy
1996
The Train, What I´m Gonna Do, Sometime, A Box, Looking For Love, Mississippi Moon, 67, Lies In The Sand, Run, Fathers, American Cheese, Picture, Life Going By
Pro někoho hudebně možná trošku slabší deska, já sám jsem při jejím prvním poslechu nebyl nijak nadšený, časem ale zjistíte, že je to velmi osobní a emotivní album, jež obsahuje několik skvělých písní, jako např. „Fathers“ a nebo „Picture“.
Tapehead
1998
Groove Machine, Fade, Over and Over, Ono, Cupid, Ocean, Little Bit Of Soul, Hate You, Higher Than God, Happy, Mr. Evil, World, Walter Bela Farkas
Vyrovnané, uvolněné, silné album, reprezentující novou tvář KINGS, první ve vlastní produkci. Z každého taktu je patrné, že konečně třímají svůj osud pevně ve vlastních rukou. Je důraznější a dravější než to předchozí, aniž by přitom ztratilo smysl pro melodie a hudební detail.
Please Come Home…Mr. Bulbous
2000
Fish Bowl Man, Julia, She´s Gone Away, Marsh Mellow Field, When You´re Scared, Charlie Sheen, Smudge, Bitter Sweet, Move Me, Move Me Part Two
Celé toto album se nese v duchu osvědčeného modelu střídání klidných a vypjatých pasáží a přestože je většina písní ve středním, až pomalém tempu, nikdy to není nuda. Ve všech skladbách hoří pomalý oheň, který někdy jen doutná a žhne, jindy zase vyšlehne jasným plamenem. Album „Please Come Home…Mr. Bulbous“ není ani o agresivitě, ani o dekadenci, frustraci, či vzteku. Je o kráse, senzitivitě, emocích, melancholii, ale také o síle a vědomí vlastní výlučnosti.
Manic Moonlight
2001
Believe, Manic Moonlight, Yeah, False Alarm, Static, Skeptical Winds, The Other Side, Vegetable, Jenna, Water Ceremony
Album „Manic Moonlight“ je oproti těm předcházejícím snad o něco lehčí a vzdušnější, méně efektní a okázalé, ne tak hutné a zemité, nikdy ale méně kvalitní a posluchačsky přitažlivé. Novinkou je decentní použití samplů (ve většině případů na začátcích a koncích skladeb) a KINGS se tak poněkud více odpoutali od svých hard rockových kořenů a vypluli směrem k melodičtějším obzorům. Mají schopnost přinutit i ortodoxní „popaře“ spolknout pro ně i poněkud hůře stravitelnější pilulku a já tak trochu doufám, že se je tím i nakazit. Pokud možno trvale a bez šance na vyléčení.
Black Like Sunday
2003
Black Like Sunday, Rock Pile, Danger Zone, Working Man, Dreams, Finished, Screamer, Bad Luck, Down, Won´t Turn Back, Two, You´re The Only One, Johnny, Save Us
Fanoušky vymodlené album starých skladeb KINGS ještě z dob, kdy se kapela jmenovala THE EDGE. Kapela šla znovu do studia, aby tam podruhé nahrála již bezmála 20 let starý materiál, na kterém byl již tehdy jasně patrný jejich nezaměnitelný skladatelský rukopis. Je o něco přímočařejší, syrovější a dravější, než jak jste v posledních letech zvyklí, ale o nic méně kvalitní. Je překvapivé, že ten materiál je i po těch letech stále svěží a energický. Album „Black Like Sunday“ by jste mohli klidně považovat za plnohodnotnou řadovou desku KINGS.
Live All Over The Place
2004
Disc 1: Groove Machine, Dogman, Believe, Little Bit Of Soul, Complain, Over My Head, Manic Depression, Black Like Sunday, Finished, Screamer, Johnny
Disc 2: The Difference, What I´m Gonna Do, Mr. Evil, Mississippi Moon, Goldilox, Everybody Knows A Little Bit, A Box, Talk To You, Visions, Cigatettes, Summerland, We Were Born To Be Loved, Moan Jam, bonus Over My Head
První „živé“ album v dějinách kapely nabízí podle očekávání neučesaný a pravdivý obraz jejich koncertních vystoupení. Na nějakou chybičku se tady moc nehledí, podstatný je pocit bezprostřednosti a autenticity. Řev fanoušků je po celou dobu jasně slyšitelný a jsou tak vlastně dalším členem kapely. Zvuk je ponechaný v původní podobě, žádné dodatečné úpravy ve studiu se nekonaly a tak na vás z desky přímo vyskočí jejich absolutní nasazení a radost z hudby, kterou KINGS na svých koncertech rozdávají plnými hrstmi. Podařilo se zde perfektně zachytit ducha kapely a tu skvělou atmosféru jejich koncertů, plných vášnivé radosti a tryskající energie. Na druhém CD je polovina skladeb v akustickém provedení, což jim ovšem ani v nejmenším neubírá na síle. V hudbě KINGS není absolutně žádný prostor pro nějaké trapné pózy, vyčpělá klišé či narcistní natřásání vlastního ega. Je to pořádná porce poctivého hard rocku a KINGS jsou zde uvolnění, dynamičtí, zemití, plni síly a sebevědomí. Fantastický živák!
Diskografie:
Out of Silent Planet 1988
Gretchen Goes to Nebraska 1989
Faith Hope Love 1990
King´s X 1992
Dogman 1994
Ear Candy 1996
Tapehead 1998
Please Come Home…Mr. Bulbous 2000
Manic Moonlight 2001
Black Like Sunday 2003
Live All Over The Place 2004
Ogre Tones 2005
Sólově:
Doug Pinnick:
Poundhound - Massive Grooves… 1998
- Pineappleskunk 2001
Supershine – detto 2000
Dough Pinnick – Emotional Animal 2005
Ty Tabor:
Ty Tabor - Naomi´s Solar Pumpkin 1997
- Moonflower Lane 1998
- Safety 2002
Jughead – detto 2002
Platypus – When Pus Comes To Shove 1999
– Ice Cycles 2000
The Jelly Jam – detto 2002
- 2 2004
Jerry Gaskill:
Jerry Gaskill – Come Somewhere 2004