ČLÁNKY
MACHINE HEAD „Impérium vrací úder“
Impéria vznikají a zanikají. Kultivované národy jsou znovu a znovu pustošeny nájezdy barbarských hord z Východu a stejný osud čeká nejspíš i nás. Všechno kolem se mění, vše je v neustálém pohybu a pomalý proces umírání je započat již v okamžiku zrození. Pozitivní na tom všem je, že v každém konci se vždy skrývá i nový začátek a to je právě okamžik, v jakém se nedávno nacházeli i MACHINE HEAD. Přestože ještě před pár lety málem zmizeli v propadlišti metalových dějin, dnes stojí opět na vrcholu, aby nám všem připomněli, že právě ONI jsou tím chybějícím spojovacím článkem mezi hard rockem 70. let, thrash metalem let 80-tých, nu metalem let 90-tých a současným rozžhaveným metal corem. Všechny tyto evoluční změny se v nich logickým způsobem propojily a výsledkem je nový živočišný druh, který by mohl položit základy pro vznik nového metalového života. MACHINE HEAD jsou dnes silnější než kdykoliv předtím a proto myslím nastal čas se na ně podívat trochu podrobněji.
Za vůdčí osobnost MACHINE HEAD je nutno považovat kytaristu a zpěváka Roberta Flynna, který své první muzikantské zkušenosti získal už na střední škole, kdy byl členem jednoho ze základních pilířů bouřlivě se rozvíjející thrash metalové scény v oblasti Bay Area, kapely FORBIDDEN. Ti vedle TESTAMENT, DEATH ANGEL a VIO-LENCE patřili k tomu nejlepšímu, co tehdejší thrashová scéna nabízela a působil v ní do roku 1987. V roce 1988 přestoupil ke „konkurenčním“ VIO-LENCE, kde mohl lépe realizovat vlastní hudební představy. Debutovali výborným albem „Eternal Nightmare“ z roku 1988, jež obsahovalo přímočarý, divoký thrash s prvky hard core a získalo kapele značnou popularitu, která přesáhla hranice Bay Area. VIO-LENCE vyrazili na americké turné společně s TESTAMENT a VOIVOD a připravovali další album. To vyšlo v roce 1990 pod názvem „Oppressing The Masses“ a najdete na něm ještě o trochu zajímavější variaci na dané téma. Trochu zpomalili, jejich projev nabral tíhu, stal se více heavy a výsledkem byla dobrá deska, která ale bohužel díky mizerné propagaci jejich nové vydavatelské firmy MEGAFORCE v podstatě zapadla. Nepomohlo ani turné s OVERKILL, ani následné EP „Torture Tactic“ z roku 1991. VIO-LENCE to ale pořád nepoložilo a přes všechny překážky vydali 3 album „Nothing To Gain“. Jenže jako na potvoru zrovna v době jeho vydání dostali MEGAFORCE vyhazov od ATLANTIC a to znamenalo mimo jiné i konec spolupráce s VIO-LENCE. To už bylo na Flynna opravdu příliš a z kapely odchází, aby co nejdříve založil svou vlastní. VIO-LENCE ještě přežívali do roku 1993, kdy to zbídačený zbytek kapely definitivně zabalil a na jejich troskách založil novou formaci s názvem TORGUE.
„Strojová hlava startuje“
Robert Flynn se tedy v létě 1992 obrátil na své kamarády z dětských let, basáka Adama Ducea a kytaristu Logana Madera a společně s nimi zakládá MACHINE HEAD. Za bicí se v první fázi posadil Tony Costanza, který se ale v kapele příliš neohřál a brzy jej nahradil Chris Contos (ex ATTITUDE ADJUSTMENT) a jak asi správně tušíte, název si zvolili podle legendárního alba DEEP PURPLE. V této sestavě natáčejí pro label ROADRUNNER vynikající debutové album „Burn My Eyes“, které se na dlouhou dobu stalo nejprodávanějším debutem v historii této firmy. Trochu PANTERA, něco SEPULTURA, ale v každém ohledu svébytný a notně agresivní mix thrash metalu a hard core, plný masivních kytarových riffů, častých rytmických změn a emocionálně napjatého řevu Roberta Flynna. Album bylo vřele přijato jak fanoušky, tak-i hudební kritikou a to jim umožnilo vydat se společně s NAPALM DEATH a OBITUARY na dvouměsíční americké turné. Díky skvělým referencím si je následně do role předskokanů vybrali na své evropské turné SLAYER. Ten, kdo měl možnost shlédnout tuto grandiózní sestavu na vlastní oči v ostravském Paláci kultury v roce 1994, jistě nelitoval. Mnozí měli dokonce zato, že MACHINE HEAD tehdy téměř převálcovali samotné SLAYER. Turné pak pokračovalo v následujícím roce i v Americe, kde se k této dvojici připojili ještě BIOHAZARD. V roce 1996 přichází do pořádně rozjetých MACHINE HEAD nový bubeník Dave McClain (ex SACRED REICH) a kapela pilně pracuje na dalším studiovém albu, jehož natáčení však provázela řada problémů. Během natáčení jim byly odcizeny některé nástroje i část aparatury, nedopatřením byly vymazány již natočené vokály a kytarové party a nepříjemná autohavárie vyřadila bubeníka Mc Claina na pár týdnů z boje…
V hudebním tisku se navíc neustále probíralo, zda se kapele podaří překonat jejich debut a tak místo toho, aby se soustředili na samotné natáčení, nechali se až příliš ovlivňovat děním kolem nich, což mělo za následek, že své skladby neustále předělávali, střídali studia a potýkali se s technickými problémy. Nicméně přes všechny uvedené překážky byla deska „More Things Change“ nakonec důstojným nástupcem debutu, i když se prodávala o něco hůře. Většina písní se odehrává spíše ve středním tempu a mohutné kytarové riffy zpracovávají vaši tělesnou schránku s ještě větší, metodickou úporností. V refrénech jsou MACHINE HEAD o poznání melodičtější, přesto pořádně velmi agresivní a masivní. Na jaře 1997 se společně s NAPALM DEATH, COAL CHAMBER a SKINLAB objevili znovu v Evropě a pak s CORROSION OF CONFORMITY, PANTERA a SNOT pokračovali v Americe a závěr roku je zastihnul coby předkapelu MEGADETH. Na počátku následujícího roku z kapely náhle odešel kytarista Logan Mader, aby se krátce mihnul v Maxových SOULFLY a v roce 1999 založil hvězdný spolek MEDICATION, složený z bývalých členů SOULFLY, SKREW, UGLY KID JOE, a LIFE OF AGONY. Celá ta legrace ale měla jepičí život a po dvou průměrných EP zanikla. V MACHINE HEAD jej nahradil kytarista Ahrue Luster, kterého kapele dohodil bývalý bubeník Tony Costanza. Zúčastnil se natáčení nového alba „The Burning Red“ a jeho vášeň pro nastupující nu metal se na něm plnou měrou projevila.
„Být moderní metalovou kapelou není žádná legrace“
Za první dvě alba plácali všichni MACHINE HEAD po ramenou a kdyby ve stejném duchu pokračovali dál, nikdo by se na ně nejspíš ani nezlobil. 
Jenže to není nic pro ně. Základním stavebním prvkem jejich hudby bylo vždy muzikantské hledačství a to se zřetelně projevilo právě na nové desce „The Burning Red“. Výtvarník Dean Karr (TOOL, METHOD MAN) vytvořil intoxikovaný, temně erotický obal, exkluzivní Ross Robinson (KORN, LIMP BIZKIT) se chopil produkce a neméně hvězdný Terry Date (WHITE ZOMBIE, PRONG, PANTERA, DEFTONES) zařídil svými schopnostmi finální mix. Natáčení „The Burning Red“ byl daleko organičtějším procesem, než tomu bylo u posledních dvou desek, bylo více o „atmosféře“ a momentálním pocitu, navíc jim Ross Robinson pomohl lépe využít současných moderních technologií a možností studia jako hudebního nástroje. Základním východiskem bylo soustředit do jednoho bodu vše, co MACHINE HEAD charakterizovalo za posledních pět let, tuto integritu bez ztrát udržet a v ideálním případě posunout do nových hudebních dimenzí. Bylo jasné, že takový přístup nebude mnoha fanouškům po chuti, ale na druhé straně jim mohl získat celou řadu nových příznivců, což se nakonec také stalo. I přes různé výhrady nese celek zřetelně rukopis MACHINE HEAD... nápaditá kytara, nečekané harmonické zvraty, podladěné kytarové riffy, agresivní, přesto melodický a emocionálně bohatý vokál... to je vášnivá a 
intenzivní hudba MACHINE HEAD, jež vás zasáhne silou středně velkého tornáda. První singl z alba „From This Day“ je postaven na tradičně nejsilnějších momentech hudby MACHINE HEAD, tzn. tvrdých metalových riffech, zemité rytmice a agresivním vokálu i když v tomto případě Flynnův vokál je přece jen o něco melodičtější než dřív. Také poněkud překvapivě reflektuje jeho do té doby dobře utajenou náklonnost k hip-hopu, ale jinak je skladba plná agresivní energie. Dalším „hitem“ se stala skladba "Silver"s éterickými kytarovými riffy, které jakoby vedly až někam do hlubin podvědomí, zatímco "Exhale The Vile"s tribálními bubny poskytuje zdrcující podklad pro Flynnovi hlasové erupce. Pro mnohé bylo jistě značným překvapením zařazení velmi podařené cover verze skladby „Message In A Bottle“ od kapely POLICE, která je mimo jiné i perfektním důkazem Flynnových stoupajích hlasových schopností. V textech se Flynn dotýká ožehavých témat násilí na dětech a emocionálního odcizení a snaží se tímto způsobem přeměnit záporné věci v kladné. Album je poprvé v historii MACHINE HEAD kolektivním dílem, do té doby to byla vždy hlavně Flynnova záležitostí. Stylově je daleko otevřenější a svobodnější než obě předchozí, má modernější přístup, je melodičtější, Flynnův zpěv je výrazově o hodně pestřejší a vypadá to, že MACHINE HEAD vyměnili svoji thrash metalovou minulost za nu metalovou přítomnost. A jak už bylo řečeno, ne každý fanoušek takovou proměnu unesl.
„…a to máš zato!“
Ve chvíli, kdy dvě dopravní letadla narazila do věží Světového obchodního centra v New Yorku, se změnilo velmi mnoho věcí a nejinak tomu bylo i u MACHINE HEAD. 
Nové album „Supercharger“ vyšlo 2.10. 2001, tedy pár týdnů po new yorských událostech a rozhodně to nebyla ideální doba na takovou desku. Ozvěny toho hrůzného dne ovlivnily každý aspekt života v Americe, dokonce i zdánlivě tak nesouvisející věc, jako je prodej metalového alba. Ekonomika propadla a prodej desek se rekordně snížil. Lidi měli náhle úplně jiné starosti, zábava je moc nezajímala a playlisty rozhlasových stanic se takřka přes noc totálně změnily. Všechny skladby byly pečlivě zkoumány, zda náhodou neobsahují nějaký náznak „krutosti“ a pokud tomu tak bylo, byly bez milosti vyřazeny. Albu nepomohlo ani video ke skladbě „Crashing Around You“, na kterém MACHINE HEAD hrají na pozadí hořícího San Francisca, což v té době byla naprostá umělecká sebevražda. Sečteno a podtrženo, album nenašlo v Americe téměř žádnou odezvu a zcela propadlo, jeho propagace uvízla na bodu mrazu a americká pobočka Roadrunner ho nebyla ochotna jakkoliv podporovat. 
Navíc ve světle nově nastupující a výborně se prodávající vlny post grunge rocku, reprezentovanou NICKELBACK, CREED a nebo STAIND, přestali být MACHINE HEAD pro Roadrunner prioritou. Všechno to nezadržitelně směřovalo k jediné věci. MACHINE HEAD dostali padáka. Každému bylo jasné, že alespoň pro tu chvíli je v Americe deska „Supercharger“ na odpis a s ní i celá kapela. "Byla to pro nás velmi skličující zkušenost" vzpomíná McClain. "Žádné naše skladby, ani video se nehrálo a my se cítili zcela bezmocní. Od Roadrunner jsme dostali kopačky a dva roky jsme neměli smlouvu. Zkoušeli jsme to i jinde, ale byli jsme odmítnuti v podstatě každým vydavatelstvím v Americe. Třicet vydavatelů zde ve Státech nás odmítlo! Najednou jsme byli v pozici, kdy se od nás nic neočekávalo, snad jedině to, že se rozpadneme. Bylo to fakt tvrdý, ale na druhou stranu nám to dalo sílu pokračovat a čerpat novou energii z minulosti. Bylo to pro nás, jako bychom znovu začínali, takže album „Through The Ashes Of Empires“ můžete brát vlastně jako takový náš druhý debut“.
„Vznik nového Impéria“
Jeden čas už to vážně vypadalo, že MACHINE HEAD už žádnou budoucnost nemají. Celá situace ale nakonec posloužila jako jakýsi katalyzátor a kapela se s ohromným zápalem a nadšením vrhla na skládání nových písní (někdo více škodolibý by možná řekl, že to byla spíš úzkost a zoufalství). Tato aktivita neunikla evropské pobočce Roadrunner, která měla ve schopnosti MACHINE HEAD naštěstí trochu více víry než jejich američtí kolegové a pokračovala v jejich podpoře. Základní idea byla naprosto jasná. "Chtěli jsme udělat album, které by nás hudebně stoprocentně uspokojovalo," říká McClain. "Chtěli jsme se vrátit k delším kompozicím a kytarovým sólům a vůbec se nestarat o to, jestli budou ty písničky vhodné pro rádia“. Kapela se vědomě vydala na cestu zpět v čase a pokusila se v sobě znovu probudit to zvíře, které tak hlasitě řvalo na prvních dvou albech. Robert Flynn se poprvé v historii MACHINE HEAD ujal sám produkce a jejich dvorní producent Colin Richardson si vzal tentokrát na starost závěrečný mix. Výsledek předčil všechna očekávání. Album „Through The Ashes Of Empires“ je obrovská, ultrazvuková vibrace, jejíž bezuzdná síla může směle soupeřit s jejich rannými deskami. Ale nejde jen o pouhé kopírování osvědčeného modelu. MACHINE HEAD jsou skupinou, která se vždy snažila dívat dopředu a je zřejmé, že všechno, co se o sobě za ta léta dozvěděli (jak po lidské, tak i muzikantské stránce) vtiskli do drážek tohoto alba. Robert Flynn je ve svých textech emocionálně intenzivní a zatímco písně jako "In The Presence Of My Enemies" a nebo "Imperium" reflektují především vztek a agresi, skladba "Left Unfinished" je naopak velmi osobní a citově angažovanou. 
Ke kapele se vrátil kytarista Phil Demmel, Flynnův bývalý spoluhráč z kapely VIO-LENCE a přinesl s sebou do MACHINE HEAD tu thrash metalovou živelnost legendární scény z Bay Area. „Chemie uvnitř skupiny je nyní o hodně lepší“, pochvaluje si Flynn. S Philem jsem strávil polovinu svého života, známe se už od dětství a to vás pak spojí navždycky. Je to vynikající kytarista, o hodně lepší než já a jeho styl se do MACHINE HEAD skvěle hodí. Navzájem se doplňujeme a jeho sóla jsou prostě skvělá“. Melancholický obal jakoby symbolizoval pomíjivost lidského snažení a fakt, že každá bolest i radost má vždy dvě strany. Ve speciální edici vyšlo album i s demo nahrávkami, které představují skladby v poněkud jiném světle a fanoušci tak mohli získat lepší představu o tom, jakým vývojem jednotlivé kompozice nakonec prošly. Album „Through The Ashes Of Empires“ zaznamenalo skvělé reakce po celém světě a v zemích jako např. Švédsko, Francie, Rakousko, Anglie, Finsko a Německo se umístilo na předních místech hitparád. Nadšenou chválu pěl i hudební tisk, který v mnoha případech pasoval desku „Through The Ashes Of Empires“ na nejlepší metalové album roku 2003. „Bylo to pro nás jako nový začátek“, říká bubeník Dave McClain. Naše předchozí deska "Supercharger“ jakoby uzavřela jedno období a zároveň otevřela dveře do nových a doufejme lepších časů pro MACHINE HEAD“.
„Co tě nezabije…“
Jak praví stará moudrost, všechno zlé je k něčemu dobré a jak se také nakonec ukázalo, celé to trápení mělo nakonec pro MACHINE HEAD nečekaně sladké rozuzlení. Ale abychom byli korektní, jejich situace nebyla tak beznadějná, jak to sami tak barvitě líčí. Evropa nikdy (dokonce ani po 11. září) netrpěla takovým stihomamem jako Amerika, takže se desky MACHINE HEAD včetně inkriminované „Supercharger“ pořád docela dobře prodávaly a jakmile se situace v Americe trochu uklidnila, začala si i tamní pobočka Roadrunner uvědomovat, že se MACHINE HEAD zbavili poněkud předčasně a že to nebylo z jejich strany zrovna moc šťastné rozhodnutí. „Z jejich pohledu to bylo pragmatické, čistě obchodní počínání a my jsme pro ně byli pouhým statistickým číslem“, říká Robert Flynn. Jak se ale začaly šířit pozitivní ohlasy na „Through The Ashes Of Empires“ došlo jim, že asi nebyli tak chytří, jak si původně mysleli. Projevili vážný zájem to album propagovat a my jsme byli fakt rádi, že to nakonec tak dopadlo. Jejich postoj k nám se od základu změnil, stejně jako náš k nim a tak celá dohoda byla kompletně pozitivní a postavila náš vztah na úplně nových, řekl bych i zdravějších základech“. Na jaře 2004 hráli MACHINE HEAD na Metal and Hardcore Festival v Massachusetts před 11 000 nadšenými fanoušky a to jim pořádně zvedlo morálku. „Byl to pro nás absolutní šok“, říká Robert Flynn. Deska byla venku jen pár týdnů a nám MTV zrovna odmítla vysílat náš klip, který pár týdnů předtím schválila. A přestože se nové album skvěle prodávalo, tohle opravdu nikdo nečekal. Je vážně skvělé cítit takovou podporu. Ještě před rokem se pro nás možnost vydat nové album a vyrazit na turné zdála být naprosto nedosažitelnou. To bylo období, kdy se o nás nikdo nezajímal a ani my sami jsme nevěděli, zda MACHINE HEAD jsou ještě naživu a nebo ne. Ale fanoušci se o nás postarali a to teď nemyslím z obchodního hlediska. Nebyl to nikdo z hudebního průmyslu, ale právě naši fanoušci a to že jsme pořád tady je hlavně jejich zásluha“. Následovalo vítězné tažení Evropu, kde všechna vystoupení byla beznadějně vyprodaná a celá tato triumfální jízda je skvěle zdokumentována na aktuálním dvd „Elegies“. Právě v jejich koncertech spočívala vždy jejich největší síla a proto mohli sdílet společná pódia s takovými titány daného žánru, jako např. PANTERA, MEGADETH, MARILYN MANSON a nebo BLACK SABBATH. MACHINE HEAD se od samého počátku zařadili mezi průkopníky moderního metalu a na „Through The Ashes Of Empires“ dovedli tuto svou vizi nejdále. Hrají metal v tom nejlepším významu toho slova, metal bez přívlastků, kde můžete slyšet různé vlivy, různé cesty, různé žánry, ale nakonec z toho vždy vzejde hudba made in MACHINE HEAD. Album „Through The Ashes Of Empires“ jim vrátilo majestát, sebedůvěru i hudební autoritu a MACHINE HEAD jsou dnes připraveni, vzít si co jim právem náleží. .
Recenze:
Burn My Eyes
Seznam skladeb: Davidian, Old, A Thousand Lies, None But My Own, The Rage To Overcome, Death Church, A Nation On Fire, Blood For Blood, I´m Your God Now, Real Eyes Realize Real Lies, Block
Rok: 1994
Čas: 55:40
Debut jako hrom, jenž zaplnil mezeru mezi thrash metalem Bay Area (TESTAMENT, DEATH ANGEL) a tehdy aktuálním moderním metalem, reprezentovaným kapelami jako PANTERA, SEPULTURA a nebo CLAWFINGER. Ústřední postavou MACHINE HEAD je kytarista a zpěvák Rob Flynn, jehož kytarové riffy a agresivní řev desce dominují, stejně jako poměrně časté rytmické i harmonické změny. MACHINE HEAD jsou mnohem masivnější a neskonale víc heavy než jejich „předchůdci“ VIO-LENCE a posouvají tímto albem příslušný žánr o pořádný kus kupředu. „Burn My Eyes“ vyvolalo kolem kapely obrovskou vlnu popularity, která je vyzvedla až na přední místa tehdejší metalové scény a skladby jako „Davidian, Old nebo Block“ jsou dodnes pevnou součástí jejich koncertů.
The More Things Change…
Seznam skladeb: Ten Ton Hammer, Take My Scars, Struck A Nerve, Down To None, The Frontiers, Spine, Bay Of Pigs, Violate, Blistering, Blood Of The Zodiac
Rok: 1997
Čas: 63:47
Minimálně stejně dobré album jako debut, jehož největším hitem se stal úderný otvírák trefně nazvaný „Ten Ton Hammer“, za nímž se v podobném duchu nese i další pecka „Take My Scars“. Pískání feedbacku, brutální kytarové riffy, kontra melodické refrény, které Flynn zpívá poprvé relativně čistým vokálem. Albu vévodí temná atmosféra a jejich thrash metalové kořeny jsou zde zavlažovány i modernějšími zvuky, jako např. kytarovým scratchingem. Deska je takovým mixem tehdy populárních kapel, jako např. SEPULTURA, STUCK MOJO, PANTERA, PRONG a nebo CORROSION OF CONFORMITY. Jakoby MACHINE HEAD posbírali střípky ze všech svých oblíbených hrdinů a velmi dovedně je znovu poslepovali k sobě. Výsledek ale nezní jako nemístný vřískot nějakého vyděšeného opičáka, kterého pustili z klece a nechali volně pobíhat, ale jako svébytný útvar originálně znějící metalové kapely. Jo…, i loupit se musí umět.
The Burning Red
Seznam skladeb: Enter The Phoenix, Desire To Fire, Nothing Left, The Blood The Sweat The Tears, Silver, From This Day, Exhale The Vile, Message In A Bottle, Devil With King´s Card, I Defy, Five, The Burning Red
Rok: 1999
Čas: 50:04
Odpověď MACHINE HEAD na nu metalový boom, jehož jedinou chybou je až příliš okatá inspirace KORN. Album je žánrově pestřejší a uvolněnější než obě předchozí, má dostatečně hutný, přitom emocionálně klaustrofobický zvuk a v textech se probírají témata odcizení, ztráty a různé podoby zneužívání. Flynn začal zčistajasna frázovat jako Jonathan Davis, což mu jde sice výborně, ale logiku v kontextu tvorby MACHINE HEAD to jaksi postrádá. Dokonce i některé kytarové riffy jakoby vypadly z Kornovské výhně a jejich hip-hopový rytmus se vloudil i do rytmiky. V melodických pasážích Flynn zase trochu připomíná Eddie Veddera (PEARL JAM) a za to všechno nejspíš může hvězdný tandem, složený z producenta Ross Robinsona a mistra zvuku Terry Datea. Přes všechny tyto výhrady album drží docela pohromadě, je hutné, dravé a do té doby nejmelodičtější. Kapele přineslo hity jako „Nothing Left, The Blood The Sweat The Tears, Silver a především From This Day“ a také vůbec první (a zatím poslední) cover verzi skladby „Message In A Bottle“ od POLICE.
Supercharger
Seznam skladeb: Declaration, Bulldozer, White-Knuckle Blackout!, Crashing Around You, Kick You When You're Down, Only the Names, All in Your Head, American High, Brown Acid, Nausea, Blank Generation, Trephination, Deafening Silence, Supercharger
Rok: 2001
Čas: 56:38
Téměř industriální intro přeznamenává největší hit z desky, skladbu „Bulldozer“, který je skutečně hoden svého názvu. Těžkotonážní metalová obluda, co hrne před sebou vše, co se jí připlete do cesty. Jinak je album poněkud rozpačité, jakoby kapela nevěděla, kterým směrem se má vlastně vydat. Do nu metalové zahrádky se jim evidentně moc nechtělo a ke svým už trochu chátrajícím thrash metalovým kořenům také neměli chuť se vracet. O aktuální zvuk se tentokrát zasloužil producent Johnny K (DISTURBED, SOIL, DROWNING POOL), díky čemuž album obsahuje melodičtější, ale-i vyloženě brutální kompozice, s různými kytarovými efekty, které často zní jako nějaké samply. Někteří kritici měli zato, že se na „The Burning Red“ MACHINE HEAD zesměšnili, když se nechali ovlivnit nu metalovou vlnou a Flynna chtěli ukřižovat jen zato, že se pokoušel zpívat. „Supecharger“ se snaží v tomto trendu pokračovat, což osobně považuji za logické a legitimní, rozpaky ve mně vyvolává pouze příliš mnoho „obyčejných“ písní, díky čemuž i těch pár výborných zanikne v celkové šedi průměrnosti.
Hellalive
Seznam skladeb: Bulldozer, The Blood, The Sweat, The Tears, Ten Ton Hammer, Old, Crashing Around You, Take My Scars, I'm Your God Now, None But My Own, From This Day, American High, Nothing Left, The Burning Red, Davidian, Supercharger
Rok: 2003
Čas: 77:34
Když jsou MACHINE HEAD z dosahu producentů a různých ometáků z vydavatelských firem, mohou být zase sami sebou. Na živo mají opět svou přesvědčivou přitažlivost z prvních dvou alb, jsou brutální, draví a nekompromisní. Album přišlo ve chvíli, kdy se zdáli být nejslabší, ovšem na jejich výkonu se to absolutně neprojevilo. Dokonce i novější skladby zní „naživo“ daleko dravěji a přesvědčivěji . Záznam byl pořízen v londýnské Brixton Academy v roce 2001 a dokazuje, že s MACHINE HEAD je třeba stále počítat.
Through The Ashes Of Empires
Seznam skladeb: Imperium, Bite the Bullet, Left Unfinished, Elegy, In the Presence of My Enemies, Days Turn Blue to Gray, Vim, All Falls Down, Wipe the Tears, Descend the Shades of Night
Rok: 2003
Čas: 44:43
Návrat ve velkém stylu. Na postu producenta tentokrát žádná velká jména, poprvé v historii se o to postaral sám Robert Flynn a výsledek zní perfektně. Opět je to takový slepenec pasáží favoritních kapel, ale stejně jako na prvních dvou deskách zní výsledek naprosto logicky a svěže. Mohutný otvírák „Imperium“ dokonce považuji za vůbec nejlepší skladbu, co kdy MACHINE HEAD natočili. Flynn se konečně vzdal nelogických nu metalových kotrmelců a vrátil se k tomu, co mu šlo vždy nejlépe. Expresivnímu hrdelnímu chrapláku, který mu v melodických pasážích přeskočí do intonačně čistých poloh. Také angažování Phila Demmela na post druhého kytaristy kapele evidentně prospělo a možná i jeho prostřednictvím si MACHINE HEAD uvědomili, kým ve skutečnosti jsou. Moderně znějící thrash metalovou mašinou, jejíž kovové tělo je složeno ze součástek made in thrash metal, nu metal, hard rock, hard core a metal core. MACHINE HEAD zůstali melodičtí, aniž by přitom sklouzli do nu metalových klišé a začali opět naslouchat vlastním instinktům. Místo aby se poněkud křečovitě snažili prodrat do aktuálního moderního proudu, začali razit svůj vlastní hudební koridor. A to je myslím skvělá zpráva.