Rock Block - rockový hudební server

ČLÁNKY


NEUROSIS „Usilujeme o to, splynout s naším zvukem, stát se jeho ztělesněním.“



NEUROSIS jsou jednou z mála hudebních veličin, která se stala legendou ještě za svého života (myšleno toho uměleckého). Založili styl, pro který sice neexistuje žádný konkrétní hudební termín, ale který vždy zcela bezpečně poznáte. Velmi strukturovaný, komplexní zvuk, kde se střídají jemné, téměř ambientní pasáže s masivním a brutálně neúprosným metalickým hřměním. Gigantické beranidlo, jež bezohledně buší na bránu vaší lebky, vaší duše, vašeho vnitřního já, útočící na samotnou podstatu vašeho bytí. Někdy jsou temnotou v ohlušujícím středu naprostého zmaru, jindy zase očistným a zářícím světlem, planoucím jako meč archandělův. Není to metal, není to punk, gothic rock, rock n roll, ani industrial...NEUROSIS nemají žádnou kategorii, kromě své vlastní. Jsou naprosto unikátní, jako nějaký dávno zapomenutý kmen, jehož dunivé rytmy a neobvyklé rituály ohrožují samotné základy naší civilizace. Kolega Viktor Palák pro potřeby tohoto článku aktuálně rozmlouval s kytaristou Steve Von Tillem, s jehož názory a postřehy se můžete nyní seznámit.

 

DRHAER

 

„My jsme rodina! Strávili jsme spolu celé naše dospělé životy, prožili jsme tolik rozličných situací, tolik jsme cestovali – zejména ve starých časech. Prožili jsme věci, které většina lidí, které známe, nemohla prožít. Jezdili jsme malou dodávkou, žili mimo normy a jakékoliv konformní zkušenosti, cestovali jsme po světě. A tak mezi námi vznikla jedinečná vazba, jaká se každému nepoštěstí“ (Steve Von Till). Dlouhé roky tu nebyl nikdo, kdo by se jim byť jen přiblížil, což se ale v posledních řekněme deseti, patnácti letech podstatně změnilo a kapely které z nich vycházejí (nebo na ně přímo navazují) se rodí, jako houby po dešti. To jaksi automaticky staví NEUROSIS do pozice mentorů, kteří se ale děním kolem nich zdá se příliš nezabývají. NEUROSIS to nikdy neměli snadné a vždycky se snažili spoléhat jen sami na sebe. Od počátku jim bylo jasné, že je lepší být malým, ale silným celkem, než slabým obrem na hliněných nohou. Odměnou a satisfakcí jim je porozumění a ocenění jejich fanoušků, zbloudilých undergroundových duší z celého světa. A nezáleží na tom, jestli tyto duše vězí v drahém obleku s kravatou a nebo ve staré a odřené bundě za second handu. „Pamatuju si, že v dávných letech jsme byli všem úplně ukradení, ale něco v naší hudbě muselo být odjakživa. Pro nás je ovšem nejdůležitější, že stále můžeme tvořit novou hudbu, že se můžeme vyvíjet a zlepšovat v tom, co děláme. Že jiní lidé v naší hudbě nacházejí něco pro ně důležitého, to je požehnání a velká čest. Ale naše tvorba je především otázkou velice osobního sebevyjádření, kterým musíme v našich životech znovu a znovu procházet“. (Steve Von Till)

 

„Hard Core Rules“

Založeni v roce 1985 v kalifornském Oaklandu baskytaristou Dave Edwardsonem, kytaristou Scottem Kellym a bubeníkem Jasonem Roederem. Zakrátko do kapely přibyl druhý kytarista Steve Von Till a NEUROSIS debutovali v roce 1987 albem "Pain Of Mind" u malého indie labelu Alchemy Records. „První album vyšlo až rok po jeho nahrání“, vzpomíná Dave. „V té době jsme z něho na koncertech už skoro nic nehráli. Zdálo se nám, že nás hard core příliš omezuje. Chtěli jsme zkoumat jiné cesty a vyzkoušet nové směry. To by měl být přece smysl hudby. Nehledě na to, že se ten vinyl přestal úplně prodávat, protože chlápek, kterej měl prodejní práva prostě zmizel i s prachama“. V roce 1990 založilo pár jejich přátel značku Lookout Records a tak se rozhodli další album natočit u nich. Dostalo název „The Word As Law“ a bylo zřejmé, že se na něm kapela hudebně výrazně posunula. „Viníme jiné z problémů/ které sami vytváříme/ Bojíme se pohlédnout do svého nitra ze strachu/ abychom nespatřili to, co vidíme u jiných“ (Tomorrow´s Reality). Deska zaznamenala celkem slušný ohlas a tak v roce 1991 podepisují NEUROSIS smlouvu s prestižním nezávislým labelem ALTERNATIVE TENTACLES a nové album bylo očekáváno s velkým napětím.

 

„Zrození monstra“

V roce 1992 přišla deska „Souls At Zero“ a po ní už nic nebylo jako dřív. „Už jsme to měli celé zmixované, ale znělo to úplně debilně“, vzpomíná Dave. „Nevěděli jsme si s tím rady a pak Steve dostal nápad, zeptat se Jello Biafry. Ten se přece musí vyznat, když už byl tak často ve studiu. Zvládl to skvěle a deska zní naprosto fantasticky! A to na pouhých osm stop! Raději ani nedomýšlet, jak obrovsky by zněla na čtyřiadvaceti stopách!!“ Obsah textů se znatelně posunul do emocionální roviny. Někdo by mohl namítnout, že jsou méně srozumitelné a poněkud vágní, ovšem opak je pravdou. Text a hudba tvoří jedinou bytost, nedělitelný celek, který jeden bez druhého nic neznamená (přesněji, ne tak mnoho). „Není to tak, že bychom si vybrali téma a pak se snažili najít ta správná slova“, říká Steve. „Prostě se vžijeme do určité koncepce, do určitého pocitu a pak se jen necháme unášet. Někdy ani texty nezapisujeme, protože o nich sami mnoho nevíme“. „Tak dlouho izolován, sežehlý prvním mrazem/ prahnoucí po teple lidského doteku/ tě mohu vidět jen skrz tenhle ledový příkrov“ (To Crawl Under One´s Skin). Kapela pilně koncertuje a jejich vystoupení jsou absolutní katarzí. Od nelítostně palčivé zvukové palby, až po pečlivě zvolené záběry, promítané během koncertu na projekční plátno za zády hudebníků. Je tu rok 1993 a s ním i nové album „Enemy Of The Sun“ a vám se roztřesou ruce už při prvních taktech. Kapela šla do studia s původním záměrem natočit EP, ale tam základní myšlenka zbytněla, zajiskřila a nakonec explodovala gejzírem inovativního a kreativního noise, které se svým kmenově - spirituálním charakterem noří ještě hlouběji do paranoidních krajin současné post industriální reality. „Tvé oči jsou poskvrněny - slabě záříš/ Na tvé hvězdě hoří svíce - polož se do/ Starých skvrn (ulož se)/ Do mozku vstupuje chlad - plíží se po kapkách/ Pryč - spoušť střílí - jásáš (ulož se)“ (Cold Ascending). Závěrečná „Cleanse“ je rituální, masivní, nespoutanou, osm minut trvající perkusivní orgií, která vystřeluje tuto formaci ke hvězdám. „Vzdalujeme se čím dál víc klasické struktuře psaní písní“, říká Steve „a přibližujeme se prvotním zvukovým krajinám. V současnosti se zaměřujeme na historicky první lidský nástroj a tím je právě buben. Používáme stále více bicích. Naše hudba vychází odněkud zevnitř – není to racionální konstrukt, produkt mozku. Plyne organicky a přirozeně, je v ní duše. A čím déle ji skládáme, tím více to platí. Naučili jsme se naší hudbě věřit. Věříme, že je něčím, co nás přerůstá, vychází z našeho souznění a my jsme jejími prostředníky“ (Steve Von Till). Zhruba v té době se začíná v lůně kapely rodit další dítko, jež vzniklo s cílem hlubšího a více intuitivního prozkoumání koncepce NEUROSIS ucelenějším způsobem. Jde o volné sdružení, či komunitu umělců, jakousi entitu vně kapely. „Neklademe si žádná omezení, ale máme jasnou koncepci, jak by naše nahrávky měly znít“, říká Steve. „Vytváříme další zvukové krajiny a věci, jež se neomezují pouze na typický zvuk NEUROSIS. V současnosti probíhají projekty v oblasti jak zvukových nahrávek, tak i tištěného slova, performancí, rituálů, videa, filmu a technologicky pokročilých médií. Sdružení nese název TRIBES OF NEUROT a snažíme se v něm o znovuzrození prastarých kmenových struktur a duchovních praktik, protože ty jsou klíčem k porozumění koncepce NEUROSIS stejně tak, jako je současnost lidstva klíčová pro její minulost. Zajímá nás duchovní bádání v oblasti zvuku a další cesty, vedoucí a směřující ke změně vědomí“. Asi nejznámějším albem tohoto projektu je „Silver Blood Transmission“ z roku 1995.


„Albiniho kodex“

Na novou porci hudební devastace si fanoušci museli počkat až do roku 1996, kdy vyšla deska „Through Silver In Blood“, která patří k jejich nejsilnějším. Atmosféra desky je hustá a nesmiřitelná, preparovaná temnou elektronikou. Kytary zde slouží spíš k vytváření zvukových struktur, než k výrobě páteř lisujících rifů, stejně jako silně zkreslená baskytara a tribální bicí, které po většinu času zní, jako kmenové svolávání na válečnou výpravu. Album nemá slabé místo a mělo by se povinně pouštět ve školní hudební výuce! V tomto roce přijali pozvání na Ozzfest, kde poprvé ve své historii zahráli během dne, což dokazuje jejich usmíření s temnotou a ochotu sdílet společný prostor se sluncem. Následuje další odmlka až do konce roku 1998, kdy se začaly objevovat zprávy o chystaném novém albu, které by měl produkovat jeden z nejlepších indie producentů současnosti, Steve Albini a je třeba říct, že odvedl skvělou práci. Deska „Times Of Grace“ je psychedelickou vizí temné spirituality, jež je penetrována novým královstvím krásy a jemnosti, prostorným, hustým a kreativním primárním zvukem. Albini usměrnil jejich vášně a emoce jedním směrem, aniž by je přitom jakkoliv ovlivnil. Ukázal jim, že imploze může mít stejnou sílu, jako exploze a že prostor mezi klidnými pasážemi a kosti drtícími erupcemi, má svůj význam a hodnotu. Pomohl zpřesnit a lépe zaměřit souřadnice BODU, kam pravděpodobně od samého počátku tento mohutný proud lidské touhy, bolesti, hněvu, brutality, ale-i nevšední krásy a křehké sounáležitosti směřoval. Otázka nezní ZDA tento bod, či místo existuje, ale KDE se nachází. Možná někde v našem nitru nebo na opačném konci vesmíru. Kdo ví...

 

„Rok Hada“

V roce 2001 uspořádali NEUROSIS čtyřdenní hudební festival, věnovaný „duchu hudby“. První ročník se konal 16-19. dubna v san franciské Great American Music Hall a představily se na něm soubory jako ANGELS OF LIGHT, AMBER ASYLUM, SHELLAC, ISIS, THRONES, ZENI GEVA, ZOVIET FRANCE nebo TRIBES OF NEUROT, sólová vystoupení zde měl i Scott Kelly a Steve Von Till. V tom samém roce se také rozhodli změnit vydavatele a podepsali smlouvu s RELAPSE, u nichž vzápětí vydali na své poměry relativně klidnou desku „A Sun That Never Sets“. Už během nahrávání alba vznikl nápad sladit zvukovou a vizuální složku do jednoho média, takže výsledkem bylo stejnojmenné DVD, které vyšlo o rok později a najdete na něm kompletní album se stejným track listem, kde ovšem každá skladba má i svoji vizuální podobu. Nečekejte ovšem žádné standardní video klipy, ale spíše jakési kyneticko - abstraktní koláže, které jsou vždy úzce svázány s hudební složkou. Jedná se o průkopnický krok ve světě nezávislé hudby, který rozhodně stojí za zhlédnutí. V tom samém roce se objevily i historicky první dvě živé nahrávky, které, jak název napovídá, jsou napůl oficiální a vyšly už pod hlavičkou vlastního labelu NEUROT RECORDS. „Official Bootleg.01.Lyon France.11.02.99“ z roku 2002 a „Official Bootleg.02.Stockholm Sweden.10.15.99“ z roku 2003 sice poskytne posluchači jistou představu o tom, jak fungují NEUROSIS na živo, ovšem se skutečným koncertem to má opravdu pramálo společného. Jak by taky mohl nějaký malý, stříbrný kotouček přenést ten zdrcující sonický nápor a gigantický proud energie, s nímž jste fyzicky konfrontováni coby přímý účastník jejich vystoupení? Osobně to považuji skoro za nemožné, takže tyto nahrávky opravdu berte pouze jako studijní materiál. O něco lépe pak dopadl zatím poslední živý záznam z roku 2007, který vyšel pod výmluvným názvem „Live at Roadburn“. „My živá vystoupení vnímáme jako setkání lidí, kteří sdílejí stejnou hlasitost, a jimiž prochází stejný zvuk, k němuž se ale každý staví po svém. Pokud vše funguje správně a jde o opravdu vydařený koncert, jsme stejně mimo své tělesné schránky jako naši fanoušci, takže to nedokážu posoudit. My sami usilujeme o to splynout s naším zvukem, stát se jeho ztělesněním. Ale řekl bych, že lidi obecně naši hudbu docela prožívají. Vidíš jim to na očích. Někdo má moshpity a mávání rukama, my máme fanoušky, kteří to prožívají jinak. Ale i během našich koncertech cítíš odezvu, která většinou přichází ve vlnách. A to se mi zdá hodně unikátní“ (Steve Von Till). Každé nové album NEUROSIS očekávají jejich fanoušci velmi dychtivě a nejinak tomu bylo i v případě následující studiovky „Given To The Rising“, která vyšla v tom samém roce. V tu chvíli bylo pochopitelně předčasné mluvit o tom, zda je to nejlepší deska v jejich historii, protože hudbě NEUROSIS je třeba dát trochu prostoru, v klidu ji vstřebat, zažít, na čas odložit a pak se k ní zase vrátit a ne ji na posezení zhltat, jako hladový čokl dobře uleželou kost a pak moudře rozprávět o jemných chuťový nuancích. Nezbytný časový odstup pak skutečně potvrdil, že jde o jedno z nejlepších alb, co kdy natočili.

 

„Anarchie v podzemí“

V následujících letech bylo o NEUROSIS slyšet jen sporadicky, přestože jejich koncertní nasazení bylo nejvyšší za poslední dekádu. „Náš tvůrčí rytmus nemá žádná pravidla, žádné zlomové situace, kdy si řekneme „tak, a teď jdeme složit novou desku“. Když se to stane, stane se to. Naši největší překážkou je najít dostatek společného času. Bydlíme od sebe dost daleko a abychom se sešli ve stejné místnosti, to vyžaduje pauzu od našich zaměstnání, rodin a taky cestování letadlem. To všechno jen proto, abychom se sešli ve zkušebně... Takže vše plyne pomalu a pouze ve chvíli, kdy se začneme opravdu soustředit a pracovat na aktuálních nápadech, můžeme začít mluvit o nové desce na obzoru. A v tu chvíli začneme pomalu uvažovat, kdy budeme mít týden na společné setkání a dokončení skladeb. Až potom se začneme poohlížet po termínu nahrávání“ (Steve Von Till). Myslím, že aktuální anarchie, která vládne hudebnímu průmyslu, je ideální doba právě pro kapely typu NEUROSIS. Založili si vlastní label, takže mají absolutní kontrolu nad vším co nahrávají, pokud se rozhodnou v reedici vydat starší alba (tak jako třeba letos prostřednictvím RELAPSE RECORDS) tak to prostě udělají a nemusí se nikoho doprošovat. Když chtějí vyrazit na turné, prostě jedou, když mají chuť se věnovat sólovým aktivitám a nebo když uzraje čas natočit další desku, je to pouze a jedině na jejich rozhodnutí. Taková umělecká svoboda pak může přinést kapele a následně i jejím fanouškům, jenom samá pozitiva. „Je dobré, když nikdo další nestrhá pracky do toho, co ti je vzácné. Naše hudba je naše životní práce. Znamená pro nás příliš mnoho, než abychom do ní pustili někoho jiného a on mohl způsobit, že by to, co považujeme za nejcennější dar, vyznělo jinak, nesprávně. Ale není to jednoduché. Financovat takto malý podnik je vždycky problém a je hodně věcí, co se může pokazit. A jsem opravdu rád, že se nám daří přežívat a jsme na tom aktuálně docela slušně. Začali jsme v roce 1999, kdy se hudební průmysl začínal hroutit, vše se měnilo a lidé si kupovali méně a méně hudby. Tak snad se nám bude i dále dařit přizpůsobovat se změnám“

(Steve Von Till).



26. října 2012 vyjde po pětileté pauze nové studiové album „Honor Found In Decay“ a je (jak taky jinak) prostě parádní. „Máme vždycky dojem, že se pohybujeme kupředu tak rychle, až se nestíháme ohlížet zpátky. Pokud se zamyslím nad dobami „Souls at Zero“, „Enemy of the Sun“ nebo „Through Silver And Blood“, mám pocit, že jsem od toho, kde jsme v těch časech byli, hrozně vzdálený. Jsem na ty desky samozřejmě hrdý, byly pro nás nesmírně důležité, bez nich bychom nebyli tím, čím jsme, ale NEUROSIS se nemohou otáčet zpátky. Nová hudba je o tolik vyzrálejší, mnoho jsme se toho naučili o toku skladeb, o dynamice, jak se více a více odpoutat od mozku a racionálna a hlouběji ponořit do nás samých. NEUROSIS je něco, co existuje. Je to energie, kterou jsme spoutali, abychom vytvořili kapelu. Spirituálně to má co dělat s odtržením člověka od přírody a Země, což s sebou přináší celou řadu problémů. NEUROSIS jsou naší reakcí na tento stav, doprovázený naší snahou o pochopení běhu těchto věcí“ (Steve Von Till). Čtvrt století evoluce nese své plody, které některým z vás možná nebudou příliš chutnat. Zpočátku snad trochu zapáchající a nepoddajná plodina však časem nabývá křehkosti a lahodné chuti a její opojná síla má schopnost změnit vaše chápání reality.

 

"Pokračuje zabíjení v chladnu - tlaku
lidstvo podléhá - slepí ukazují cestu
uhel vražený do mé lebky - čas
bestií - čas vzpoury."

(„The Time of the Beasts“ z alba „Enemy Of The Sun“)

 

 

 

Diskografie:

NEUROSIS

kdPain Of Mind

Alchemy Rec.

1987

Jde o plnokrevný, hrubozrnný hard core, který však nijak nevybočuje z tehdejšího trendu a kapela byla pouze jednou z mnoha. Časem se však tato deska stala pro fanoušky kapely vyhledávanou raritou a tak se v roce 1994 dočkala reedice u Alternative Tentacles a o šest let později v rozšířené 2CD verzi i u Neurot Recordings.

 

 


 

fqWThe Word As Law

Lookout Rec.

1990

Na druhém albu se kapela vydala na cestu, jejíž směr a cíl nebylo možné určit ani přibližně. Základem zůstal už vzpomínaný hard core, ale celé se to znatelně zpomalilo, objevily se hutné kytarové rify, střídané nápory skřípajícího noise. Novinkou byly i časté změny tempa, neobvyklé harmonie a jakási dramatičnost v celkovém zvuku kapely. Texty byly stále hardcorově nasrané, s příměsí znepokojivě temného vizionářství, přesto však pořád dostatečně konkrétní.

 

 


 

RAHZSouls At Zero

Alternative Tentacles

1992

Tahle placka se stala jednoznačně přelomovou záležitostí a to nejenom v rámci kapely, ale v rockové hudbě obecně. Neuvěřitelná zvuková kompaktnost, která se na posluchače valí jako obří lavina, jako temný mrak, před kterým není úniku. Chvilkovou úlevu přinášejí jemné, mnohdy až ambientní pasáže, jež jsou však vzápětí demolovány mohutnými erupcemi nespoutané síly a živočišné agrese. Zvuk kytar - to je kypící stěna noise, která se láme, víří, zmítá, stoupá a zase klesá, ze všech stran bombardována a drcena riffy tak obrovskými a tvrdými, jako Země sama. Skladby jsou prosyceny zneklidňující atmosférou neodvratně se blížící apokalypsy, typické jsou náhlé změny tempa a nálad. Vokál (nebo lépe řečeno řev), je něco mezi Henry Rollinsem a nasraným bizonem a dělí se o něj rovným dílem Dave Edwardson, Scott Kelly a Steve Von Till. Ještě tak nejvíc mi tahle trojka připomíná Johna Brannona z kultovní úderky LAUGHING HYENAS. Toto je "definitivní" album plné budoucnosti a postavilo NEUROSIS do role vizionářů. Tohle dílo má sílu vyřezat do kamene sochu.


DHDEnemy Of The Sun

Alternative Tentacles

1993

Tohle album je ještě naléhavější, ještě extrémnější, ještě tvrdší a drsnější, než to předešlé. Vyvstává otázka, kde proboha tohle všechno skončí? NEUROSIS tehdy neměli žádné srovnání (při zklidnění SWANS) a tak jediné co se jim tehdy svou intenzitou aspoň orientačně blížilo, byl Henry Rollins. Ovšem byl-li Rollins pravěkým kořenem, pak NEUROSIS se stali košatým a mohutným stromem, symfonickým rock n rollovým orchestrem s razancí parního bucharu. Kdyby Richard Wagner nosil dredy a těžké boty, možná by psal takovou muziku.

 


RGHREThrough Silver In Blood

Play It Again Sam

1996

Tahle deska už dále nerozšiřuje hudební hranice dobytého území, ale spíše prohlubuje a upevňuje získané pozice. Nabízí častější chvíle oddechu a právě v klidnějších pasážích NEUROSIS dokonce připomínají rané PINK FLOYD. O to více pak vyniknou následné exploze brutálního soundu a kapela se zdá být ještě kompaktnější a semknutější, než kdykoliv předtím. Kosti drtící stěna noise, která je podpírána masivními pilíři kytarových rifů. Jakoby zde NEUROSIS svedli nelítostnou a krvavou bitvu se všemi svými běsy a démony a přemohli je. K tomu připočtěte skvěle graficky zpracovaný obal a je jasné, že tuto kapelu není možné nemilovat.


UETimes Of Grace

Music For Nations

1999

Šesté album hudebních vizionářů NEUROSIS, je něco vysoce speciálního. Nemalou měrou k tomu přispěla citlivá produkce Steva Albiniho (který se v budoucnu stane jejich dvorním producentem), který to divoké, nespoutané, nemilosrdné a brutální noise usměrnil do kompaktního proudu energie, který vám doma spolehlivě otluče omítku až na cihlu. Regulovaná brutalita NEUROSIS ale naštěstí nikdy nebyla takto jednoznačná a jejich hudební obzory jsou podstatně bohatší a rozměrnější. Při poslechu tohoto alba mě napadá paralela k raným SWANS (z období alb "Filth" a "Cop"), kteří byli stejně intenzivní, drastičtí a masivní. Zatímco však prvotní SWANS byli ohlodáni a vypreparováni až na samotnou dřeň, NEUROSIS tuto oblast zúrodnili a obohatili množstvím invence, aniž by jakkoliv slevili ze svých pozic.


FUIDA Sun That Never Sets

Relapse

2001

Asi nejtišší deska v historii NEUROSIS, což je ovšem třeba chápat v celém kontextu jejich tvorby a dát do velkých uvozovek. Album se odvíjí v pomalém, skoro bych řekl relaxovaném tempu a jen občas zrychlí do středního. Poměrně často jsou slyšet akustické kytary a také housle, flétna a ve skladbě „From The Hill“ dokonce něco, co připomíná skotské dudy. NEUROSIS samozřejmě neztratili svou majestátnost, ani metalovou hmotnost, jen jakoby přestali pátrat okolo sebe a obrátili se do vlastního nitra, protože pochopili, že největší bohatství lze naleznout právě tam. Deska hudebně reflektuje nastupující vlnu post rocku, ale NEUROSIS k tomu přistupují pochopitelně po svém, jako ostatně vždy.



ZUKNeurosis and Jarboe

Neurot

2003

Spolupráce NEUROSIS z bývalou členkou SWANS byla jen otázkou času a logickým vyústěním jejich uměleckých cest, které se tomto albu vzájemně setkaly. Přestože si tak říkajíc každý trval na svém, jejich chápání hudby si je natolik blízké, že hudba na albu tvoří jeden kompaktní a logický celek, složený ze střípků zvuku obou kapel. Ještě mocnějším zážitkem pak muselo být živé vystoupení, kterých v letech 2004 a 2005 po Americe pár odehráli. Během dvouhodinového setu NEUROSIS se Jarboe přidala ke kapele, aby společně zahráli několik písní z alba a také cover verzi skladby „Easter“ od Patti Smith. V Evropě měli tuhle jedinečnou možnost pouze v Londýně.


GAThe Eye Of Every Storm

Neurot

2004

Dílčí návrat NEUROSIS k těžšímu zvuku, i když občas působí trochu ztraceně a jsou jen osamělým zvukem dávno opuštěné vysílačky, z níž kdysi snad někdo vysílal zoufalé signály o pomoc. Jsou chvíle, kdy se jen pomalu a s námahou vlečou vpřed, ohnuti pod tíhou nesmírného hoře až k zemi, jindy mají náladu letního podvečera, kdy se po parném dni trochu ochladí a vy jen tak sedíte v zahradě a koukáte na stromy. Náhle však do této idylky vtrhnou bez varování barbarské hordy a rozmetají ten váš blažený sen na atomy.

 


gwreGiven To The Rising
Neurot

2007

Album bez okolků otvírá velký sabbatovský rif, který je svázán s poněkud archaickými psychedelickými pavučinami, jakoby zde NEUROSIS obrátili svůj pohled až někam na počátek 70. let ke kapelám, jako byli HAWKWIND, či VAN DER GRAAF GENERATOR. Jisté je, že NEUROSIS už dávno nejsou ti nejagresivnější parchanti široko daleko a že se postupem času jejich zájem stále více zaměřuje na vnitřní prožitek, na atmosféru a hledání nových podnětů. Jejich hudba jakoby zůstala trčet v nějaké časoprostorové smyčce uprostřed nekonečného vesmírného prostoru, který tu a tam zdemoluje megalitické hřmění právě se rodící galaxie, aby se pak z toho chaosu znovu narodilo něco nového a čistého. Jejich často velmi abstraktní hudební obrazy jsou zhusta přímo konfrontovány s primární, živočišnou a velmi fyzickou silou, jejímž prostřednictvím pak nabývají velmi konkrétní podobu.

 

 

TRIBES OF NEUROT

Rebegin (7" Alleysweeper Rec. 1995)
Silver Blood Transmission (Release Entertainment 1995)
God Of The Center (10" Conspiracy Rec. 1997)
Static Migration (Release Entertainment 1998)
Rebegin (Aleysweeper Rec. 1998) - reedice prvního singlu, plus 25 minut nového materiálu
Adaptation and Survival: The Insect Project (Man´s Ruin 1998)
Grace (Neurot 1999)
60 Degrees (Neurot 2000)
Meridian (Neurot 2005)

Mytí Oken Brno   |   Lukáš Berta   |   Linky