ČLÁNKY
NORMA JEAN Příchod vykupitele
Současná vlna metal coreových kapel, která zachvátila jako zničující požár nejprve USA a velmi záhy i ostatní kontinenty, nese ve svém středu celou řadu výjimečných souborů, které mají značný potenciál posouvat ještě ne tak přesně definované hranice daného žánru výrazně kupředu. Jedním z nich jsou bezesporu NORMA JEAN, kteří na sebe upozornili už svým debutem „Bless The Martyr, Kiss The Child“ z roku 2002, který pak ve všech ohledech překonali o tři roky později albem „O God The Aftermath“. To stejné by se pak dalo říct i o jejich aktuálním počinu „Redemeer“, který je daleko rafinovanější než jeho předchůdce, přesto zůstal tvrdý a nesmlouvavě agresivní. NORMA JEAN jsou kapelou s budoucností a tak jistě uvítáte jejich malý profil.
Rap kontra metal
Kapela vznikla v roce 1997 v Douglasvillu na předměstí Atlanty, původně pod názvem LUTI-KRISS. Pod tímto označením vydali dvě desky, které byly zpočátku inspirované tehdy populárním rap metalem a především díky nábožensky zaměřeným textům byli hudebním tiskem často označováni za křesťanskou verzi LIMP BIZKIT, KORN nebo RAGE AGAINST THE MACHINE. Velké změny přišly v roce 2001, kdy kapela změnila název na NORMA JEAN. Důvodem byl fakt, že si je mnoho lidí pletlo s raperem Ludacrisem, který také pochází z Atlanty. LUTI-KRISS se rozhodli změnit název, protože se cítili být Laudacrisem poškozováni. Kytarista Scottie Henry se v jednom z rozhovorů vyjádřil takto: „Mě osobně to ani moc nevadilo... ale problém nastal ve chvíli, když fanoušci nosili naše trička a ostatní lidi si mysleli, že to má něco společného s tím raperem. Víte…ty jeho texty jsou fakt dost šílený a s tím my jsme nechtěli mít nic společnýho.“ Nový název si kapela zvolila podle country zpěváka ze 60. let, protože se chtěli jmenovat podle nějaké skutečné osoby. Jedna z verzí byla i Marilyn Monroe, ale z této varianty nakonec sešlo, protože jim nejspíš došlo, že naprosté maximum už z tohoto pojmu před nimi vytěžil MARILYN MANSON.
Pozitivní změna
Kapela nezměnila jenom svůj název, ale především svůj hudební projev, i když náboženskou tématiku v textech si ponechala. Žánrově se posunuli od rap metalu do sféry hardcore metalu a staří fanoušci LUTI-KRISS se asi dost divili, když si v roce 2002 koupili nové album NORMA JEAN, nazvané “Bless The Martyr And Kiss The Child”. Ultra agresivní metal core inspirovaný kapelami, jako CONVERGE, DILLINGER ESCAPE PLAN a nebo MASTODON způsobil na místní scéně značnou senzaci a kapela si začala rychle budovat respekt mezi příznivci alternativního metalu. Tuto změnu ovšem neunesli někteří původní členové a tak se ještě před vydáním debutové desky NORMA JEAN skoro rozpadli. Naštěstí v sobě ale našli sílu pokračovat, doplnili svůj stav a v krátkém čase začali připravovat vydání druhého řadového alba. Jenže v zápětí přišla další rána, v podobě odchodu zpěváka Joshe Scorgina. Nakonec se ale ukázalo, že to bylo vlastně to nejlepší co mohlo kapelu potkat. Na Joshovo místo totiž nastoupil skvělý vokalista Cory Brandan, jehož brutální projev posunul kapelu ještě o pořádný kus výš a nezanedbatelným kladem byl i jeho výjimečný skladatelský potenciál. Sestava se po všech peripetiích nakonec konečně ustálila na složení Cory Brandan zpěv, Chris Day kytara, Scottie Henry kytara, Jake Schultz baskytara a Daniel Davison bicí a v tomto složení vydali NORMA JEAN v roce 2005 druhou studiovou desku „O God, The Aftermath”. Jejich výkon je na ní zcela suverénní, hráčsky precizní a ďábelsky nesmlouvavý. Producent Matt Bayles (ISIS, MASTODON, BOTCH) jim předal vše, co se naučil od výše jmenovaných souborů a tak se v jejich hudbě logicky objevují společné znaky, které současně celý žánr definují. Spalující energie, jazzové kytarové breaky, komplikovaná ale nekompromisní rytmika, brutální vokál a enormní nasazení. Permanentní souboje obou kytar jsou zásadním středobodem jejich hudby a NORMA JEAN jsou nejšťastnější ve chvíli, kdy mohou spojit své síly a srovnat své okolí se zemí. Nejsou jim cizí ani jazzové postupy a jejich ďábelské mikro stop timy jsou jen krátkými zastávkami v pekelné jízdě bláznivým lunaparkem, kde za chvíli nevíte co je dole a co nahoře. Jejich hráčská zdatnost je nesporná a ve spojení s brutální agresivitou je tato kombinace přímo vražedná. Skladby plynule navazují jedna na druhou a vytvářejí tak dojem jednolitého a pevně semknutého organismu, pulzujícího dravou energií. Radikální hudba vyžadující radikální postoje. V textech zůstali NORMA JEAN věrni svým křesťanským zásadám, přesto se dost přímočarým způsobem vyjadřují k pochybnostem ohledně své víry, k mnohdy klikatým cestám za pravdou, ke své bolesti, k naději i nenávisti. Album vyšlo u labelu Solid State Records, které vydává mnoho jiných křesťanských hardcoreových a metalových skupin a sklidilo nadšené ohlasy jak fanoušků, tak hudební kritiky. Výsledkem pak byla jeho nominace na cenu Grammy.
Koncem minulého roku vyšla třetí studiová deska, nazvaná „Redeemer” (Vykupitel) už u velkého koncernu CENTURY MEDIA a stejná sestava vystřihla ještě lepší album než to předchozí. „Redemeer“ je kompozičně výrazně strukturovanější a skladatelsky nápaditější, k čemuž jistě přispěla i účast respektovaného producenta Rosse Robinsona (KORN, SLIPKNOT, LIMP BIZKIT, SOULFLY a celá řada dalších). Na otázky odpovídal baskytarista Jake Schultz, člověk, který má na svém těle vytetováno šest lívanců s marmeládou. A to ani lívance nejsou jeho oblíbené jídlo...
Málem jste se jmenovali Marilyn Monroe – poněkud zvláštní jméno pro kapelu...
Jo, to jo! Nad tím jsme uvažovali jen tak z legrace... Nejsme žádní zapálení fanoušci Marilyn. Jen se nám líbilo její jméno...
Proč jste vlastně vyměnili zpěváka? Z jakého důvodu jste si vybrali právě Coryho?
Ta změna proběhla myslím před čtyřmi lety. Náš první zpěvák odešel a my jsme si museli najít náhradu. Chvíli nám to trvalo, připravovali jsme se na nahrávání nového alba ( “O God, The Aftermath” ). Věděli jsme, že potřebujeme někoho s opravdu silným hlasem. Cory byl chlapík, kterého jsme znali z jeho dřívějšího působení v kapele ESO CHARIS. Tak jsme ho vyzkoušeli, odjeli jsme s ním na šňůru do Evropy a od té doby byl náš... 
Kapela byla po vydání „O God, The Aftermath“ nominována na Grammy. Jak jsi to prožíval?
Už je to nějaká doba, ale samozřejmě jsme se všichni cítili skvěle. Bylo to uznání za tvrdou práci, kterou jsme na tom albu odvedli...
Myslíš, že tato nominace pomohla kapele, aby si jí všimlo víc fanoušků?
Tak to vážně ne...
V roce 2006 jste vystoupili na Ozzfestu. Tomu bys asi před pěti lety nevěřil, že?
Sotva. Celkově se událo velké množství věcí, kterými jsme stále ohromeni. Ozzfest byl jednou z nich... Významný podíl na tom všem má naše spolupráce s Rossem Robinsonem.
Jak bys ty sám charakterizoval vaši hudbu?
Hmm. Asi jako útěk splašeného tyranosaura Rexe, střílejícího kolem sebe rakety a požírajícího skvělou pizzu.
V tom případě by mě zajímalo, které kapely tě nejvíc ovlivnily...
Řeknu prvních pět, na které si vzpomenu: NIRVANA, GREEN DAY, HELMET, DEFTONES, UNSANE...
Zajímáš se o politiku? Co říkáš na G. W. Bushe, válku apod.?
To opravdu nebudu komentovat...
Myslíš si, že je ve Spojených státech opravdová svoboda?
To teda jo! 
„Redeemer“ je již vaše třetí album. Myslíš si, že jste se za tu dobu změnili? Mám na mysli nejen změnu z pohledu hudby, ale i vašich osobností...
Určitě. Lidé se neustále mění a nějak se vyvíjejí. Naše hudba je toho odrazem. Nikdy neuděláme stejné album dvakrát. Za prvé by to bylo nudné a za druhé se necháváme inspirovat událostmi, které prožíváme ve svých životech. Naše hudba odráží všechny naše životní zkušenosti...
Coryho hlas mi v některých polohách připomíná Maxe Cavaleru... Co si myslíš o SEPULTURA po jeho odchodu... Nyní máte stejného producenta...
To je pro nás opravdu pochvala! SEPULTURA je kapela, kterou mám hodně rád. Hlavně Maxe. Poté, co od nich odešel už to ale tak nesleduji. Všichni si prošli těžkým obdobím a je skvělé, že se z toho vzpamatovali a hrají dál...
V písních “Blueprints for future homes” a v “Songs sound much sadder” jsou velice výrazné melodie. Hlavně v případě refrénu u druhé zmiňované skladby. Čí to byl nápad?
Všechny ty melodie, o kterých mluvíš, jsou z Coryho hlavy... Tam se rodí hodně zajímavých věcí!
Třetí album bývá velice důležité pro hudební kariéru. Na něm se obvykle ukáže, co v kapele opravdu je. „Redeemer“ má dost velký úspěch. Jste spokojeni s výsledkem? Byli jste překvapeni tím, jak je album přijímáno nebo jste to čekali?
Víš, já bych chtěl říct, že tu nahrávku jsme dělali hlavně pro sebe. Další dílo, které ukáže, jací vlastně jsme. Nic jsme od toho neočekávali, ale zároveň jsme chtěli, aby bylo co nejlepší. Nedávali jsme si předem žádné limity, ale ani jsme neměli předem promyšlený nějaký plán, jak natočit album, které bude ceněno. Důležité je, aby jste byli upřímní sami k sobě a pak se nemusíte strachovat o výsledek. Natočili jsme album, se kterým jsme sami ohromně spokojení a jsme opravdu nadšeni z toho, že se líbí i ostatním lidem...
Jaké jsou cíle kapely do budoucna?
No, snažíme dostat našeho Tyranosaura do vzduchu, aby létal. Ale jsou tu jisté problémy s úřady. Musíme dostat nějaká povolení atd. Ale nebojte se, snad se všechno podaří do 4. července!
Co budete dělat na Vánoce?
Jíst.
Z uvedených odpovědí můžete sami posoudit, že Jake Schultz není nijak zvlášť duchaplný chlápek, který by vás oslnil břitkými postřehy a trefnými komentáři, ale co jste taky čekali od rockera se šesti vytetovanými lívanci na těle? Hudba NORMA JEAN je ale naprosto o něčem jiném a kapela s každou další deskou posouvá své hráčské, skladatelské i tím pádem i žánrové limity neustále kupředu. Kde to nakonec všechno skončí, netuší nejspíš ani oni sami. Ale my budeme u toho.
