ČLÁNKY
THE OFFSPRING "Fest zadřená tříska"
Z několika důvodů jsem až donedávna vnímal tuto kapelu pouze okrajově. Jednak je moje vnímání punk rocku od toho jejich poněkud odlišné, jednak mě mainstreamová scéna obecně příliš nezajímá a hlavně jsem měl pocit, že THE OFFSPRING už dávno nejsou tím čím kdysi. Musím přiznat, že jsem se téměř ve všech bodech mýlil. To, že dávám přednost jinému druhu punku samozřejmě zůstalo, ale změnil se výrazně můj názor na kapelu samotnou. Když si poslechnete všechna jejich alba, tak zjistíte, že to co dělají dnes, dělali už před 15 lety a že se nikdy žádným způsobem nezpronevěřili sami sobě. Že jejich hudba nepostrádá zřejmý vývoj a hudební integritu, že se neomezili jen na tupé opakování už zavedených postupů a že se vždycky snažili v rámci žánru přijít s něčím hudebně zajímavým a stylově odlišným. Že jsou to chlápci, kteří o své hudbě přemýšlí a kterým nechybí zdravý úsudek. V takovém případě je mě osobně srdečně jedno, jaký hudební styl kapela vlastně hraje. Podstatné je pro mě pouze jejich muzikantské nadání a upřímnost umělecké výpovědi. Dovolím si tvrdit, že v tomto ohledu vás THE OFFSPRING nemohou nikdy zklamat.
Začátky kalifornských THE OFFSPRING byly zcela prozaické a jsou myslím obecně dobře známé. Parta kámošů ze školy začala bušit do kytar a napodobovat své hudební vzory, kterými v té době byli SOCIAL DISTORTION, THE ADOLESCENTS, RAMONES a nebo AGENT ORANGE. Kytarista a zpěvák Dexter Holland (vl.jm. Bryan Holland), basák Greg K (vl.jm. Greg Kriesel) a bubeník Ron Welty nazvali svou kapelu MANIC SUBSIDAL (84) a o něco později, s příchodem nového kytaristy Noodles (vl.jm. Kevin Wasserman), změnili název na THE OFFSPRING. První stejnojmenné album jim vyšlo v roce 1989 u malého lokálního labelu a přineslo jednoduchý, svižný a pozitivní energií nadupaný punk rock s melodickými chorusy, ovlivněný především druhou vlnou amerických punkových kapel, jako SOCIAL DISTORTION, TSOL a nebo BAD RELIGION. I když punk v jejich podání byl občas trochu těžkopádný a neohrabaný, nakonec se ho prodalo víc jak 10 000 kopií, což byl pěkný úspěch na mladou začínající kapelu, nehledě na to, že v té době v okolí Los Angeles frčel hlavně thrash metal. Druhé album "Ignition" (92) nahráli THE OFFSPRING pro začínající label Epitaph, který založil kytarista a leader známé punkové kapely BAD RELIGION Brett Gurewitz. Je na něm zřejmé, že kapela nasbírala víc zkušeností a jejich projev je na něm sevřenější a kompaktnější. Opravdová bomba měla ale vybuchnout až o 2 roky později. Třetí CD "Smash" (94) dosáhlo naprosto fenomenálního úspěchu a udělalo z THE OFFSPRING hvězdy mezinárodního formátu. Prodalo se ho neuvěřitelných 11 miliónů kusů, což je číslo, jakého dosahují jen ty největší mainstreamové hvězdy, jako např. Madonna a nebo Celine Dion. A co že to způsobilo takový poprask? Nebylo to nic tak výrazně převratného, to jen THE OFFSPRING dovedly ty své energické vypalovačky s chytlavými chorusy téměř k dokonalosti. Navíc se v pravý čas strefili do hudebního vkusu nové, nastupující generace teenagerů.
Rychlejší skladby mají hutnější, téměř hardcoreový zvuk, naopak v těch pomalejších se objevily vlivy ska, latinské ameriky a dokonce i hard rocku. Deska obsahovala dva první velké hity, píseň "Come Out And Play" a především "Self-Esteem", s výborným melodickým chorusem a rozvernou basou. Jejich komerční úspěch měl však i své stinné stránky. Přestože se THE OFFSPRING u Epitaph cítili výborně a nehodlali na tom nic měnit, majitel labelu Brett Gurewitz měl s nimi jiné plány. Chtěl z jejich úspěchu vytřískat ještě mnohem víc a bez vědomí kapely začal jednat s velkými vydavatelskými firmami jak v Americe, tak i v Evropě. "My jsme rozhodně netoužili potom, stát se "velkou" kapelou a mít v programu vystupování ve nějakých stupidních TV show", vzpomíná Dexter. Brett nám nakonec nabídnul velice lukrativní smlouvu, která bohužel obsahovala několik zásadních háčků. Nemohli bychom podle ní nahrát žádnou cover verzi, což by vlastně znemožňovalo Ronovi hrát v jeho druhém projektu SPPINING FISH a nám jako kapele přispívat na různé kompilace. Nejhorší byla ale klauzule, která říkala, že v případě našeho úmrtí by veškerý zisk připadnul Brettovi. To byl ale hnus!! V podstatě nás tím donutil odejít od Epitaph. Odešli jsme ke Columbii ne proto abychom zbohatli, ale protože jsme někam odejít museli!!" Jak je vidět, tak nejenom u nás platí, že: "Úspěch se neodpouští." Přitom THE OFFSPRING neudělali nic jiného, než že nahráli tu nejlepší desku, jaké byli v té době schopni a jejich fanoušci to ocenili tím, že si tu desku prostě koupili. Kapela se ale paradoxně ocitnula na pranýři a odvrátili se od ní jak někteří ortodoxní fans, tak i některé podobně stylově orientované kapely, které prostě neměly to štěstí (a nebo schopnosti) takového úspěchu dosáhnout sami (GREEN DAY). Prvním albem pro nového vydavatele se stalo "Ixnay On The Hombre" (97) a pochopitelně nebylo tak komerčně úspěšné, jako to předchozí. Ve skutečnosti ale nebylo o nic horší. Jeho jedinou vadou bylo, že nepřineslo nic převratně nového a že se jim nepodařilo napsat tak melodicky chytlavé písně, jako na "Smash". Přesto 3 miliony prodaných nosičů byl slušný úspěch, co by za to jiní dali. V té době zakládá Dexter společně s Jello Biafrou (DEAD KENNEDYS) charitativní organizaci FSU, která bojuje za práva utiskovaných lidí a také svůj vlastní nezávislý label Nitro Records. To už ale bylo na spadnutí nové album THE OFFSPRING, nazvané jednoduše "Americana" (98), které je vrátilo opět na vrchol. Rychlé, úderné a energií sršící písničky s výraznými melodiemi, které opět proložili velkými hity, jako třeba velmi úspěšnou "Pretty Fly (For A White Guy)" a nebo proletářskou halekačkou "Why Don´t You Get A Job". V závěru desky se vyskytla drobná anomálie, přes 8 minut trvající hard rockový epos "Pay The Man", silně načichlý psychidelií a orientem. Fanoušci jenom čuměli. Dva roky na to přišli THE OFFSPRING s albem "Conspiracy Of One" (00), které jakoby je vrátilo zpět na startovní čáru. Je to přímočará, šťavnatá, jednoduchá a jako perfektně promazaný stroj jedoucí deska. Přestože postrádala nějaký výrazný rádiový hit, myslím že jejich fanoušky v žádném případě nezklamala.
Čínská demokracie v praxi
V řadách THE OFFSPRING došlo na jaře 2003
k zásadní změně. Po více jak 15 letech odešel
z kapely bubeník Ron Welty, aby se mohl naplno
věnovat svému vedlejšímu projektu STEADY GROUND.
"Z počátku to bylo všechno trochu divné,
dělat dál věci bez Rona", komentuje jeho
odchod Dexter, ale jinak to asi nejde. Přejeme
mu všechno dobré a doufám, že s ním ještě
pár věcí v budoucnu nahrajeme." Sedmé
studiové album mělo původně vyjít na jaře
letošního roku a jeho název měl být "Chinese
Democracy", tedy stejný, jako už 3 roky
avízované "nové" album GUNS´N´ROSES.
Zástupci této kapely začali ihned vehementně
protestovat a požadovali, aby THE OFFSPRING
název svého alba změnili. "Nikdy jsme
vážně neuvažovali o tom, že jej takto nazveme",
směje se Dexter. Ale stejně bychom měli mít
právo to udělat. Chránit autorským právem
název písně nebo alba je úplná blbost. To
by jste museli myslet na všechny písně, obsahující
slova "miluji tě" a nebo "dítě".
V minulosti tato situace už pochopitelně několikrát
nastala a nikdy to nebyl žádný problém. Namátkou
např. název desky "Home" použili
SPEARHEAD (94), DEEP BLUE SOMETHING (95),
SEVENDUST (99) a v poslední době třeba DIXIE
CHICKS (02). Takový Fred Durst (LIMP BIZKIT)
zase dokáže vymyslet pro jedno album hned
6 názvů. Řekl bych, že název desky je to poslední,
na co by kapela měla při nahrávání nového
alba myslet. Žádný problém. Ale už jsme si
pomalu zvykli na to, že u GUN´S je v posledních
letech všechno postavené na hlavu. "Nakonec
jsme jej nazvali "Splinter", protože
máme pocit, že jednoslovné názvy se lidem
líbí nejvíc (Smash, Ignition, Americana)".
Nahrávalo se v Los Angeles a Atlantě a produkce
se ujal osvědčený Brendan O´Brien (PEARL JAM,
RATM). "Byla to už naše druhá spolupráce
a právě proto nám to teď klapalo naprosto
perfektně, pochvaluje si Dexter. "Ve
studiu vládla absolutní pohoda, dodává Noodles.
Nedělali jsme z toho žádnou vědu. Snažili
jsme se zkrátka vytvořit něco, co bude znít
lépe, než ta deska předtím. Je to přece jenom
rock and roll a ne žádná operace mozku a nebo
jaderná fyzika". Za bicí usedl Josh Freese
(ex THE VANDALS), který jinak v současnosti
působí u A PERFECT CIRCLE. Mezi hosty se na
novém albu objevili třeba Jim Lindberg (PENNYWISE)
a nebo Jack Grisham (TSOL), kteří dostali
na starosti doprovodné vokály ve skladbách
"The Noose" a "Da Hui".
"První singl z alba "Hit Hat"
má hip-hopový rytmus s punkovým chorusem a
taky jsme do toho zamontovali funkadelic klávesy,
jaké kdysi mívali DEVO, říká Dexter. Je to
něco, co jsme předtím nikdy nedělali, ale
na druhé straně je tam taky spousta rychlých
punkových písniček a taky jedno malé překvapení".
Tím překvapením má asi na mysli poslední skladbu
"When You´re In Prison", která se
nese v duchu swingujích barových kapel z 30.
let minulého století. Pikantní na tom je,
že ten vokál patří skutečně Dextrovi. "Vždycky
se snažím do naší hudby přihodit nějaké nové
věci". Zatímco hudba působí téměř veselým
a bezstarostným dojmem, texty už většinou
takové nejsou. Zabývají se spíše vážnými věcmi,
jako je rozpad rodiny, sebevražda, paranoia,
odcizení, znásilnění... a přestože to není
právě nic veselého, převládá jakýsi zvláštní
druh černého humoru. Jinak je ale v táboře
THE OFFSPRING vše při starém a vy se můžete
těšit na šťavnaté, energeticky nadupané písničky,
z nichž největší šanci na hit má podle mě
chytře udělaná píseň "Spare Me The Details",
nakopnutá svižným rytmem hbitě kmitající akustické
kytary a především výbornou melodickou linkou,
která vám uvízne v paměti ještě dlouho potom,
co tato skladba skončí. Na druhé straně taková
"Da Hui" je pořádný vytěrák. Nekompromisní,
minutu a půl trvající punkový poryv, víc energický
než agresivní, který smete se stolu všechny
námitky.
Konec vždy skrývá nový začátek
Hned po vydání nového alba se THE OFFSPRING
objevili v Evropě na takovém listopadovém
mini turné po klubech, po němž následovalo
stejně krátké turné po USA. V lednu příštího
roku by se měli vrátit zpět do Evropy, tentokrát
na delší dobu, v létě pak chtějí absolvovat
nějaké evropské letní festivaly, tak doufejme,
že je uvidíme i u nás. Na koncertech je v
současné době doprovází bubeník Atom Willard,
který dříve působil v kapelách MOTH, THE ALKALINE
TRIO a nebo MELISSA AUF DER MAUR. THE OFFSPRING
celosvětově prodali více jak 32 miliónů nosičů,
aniž by přitom jakkoliv slevili z toho, s
čím původně do hudebního show businessu vstoupili.
Stali se jednou z první neo punkových kapel,
která začala nahrávat desky u velké vydavatelské
firmy a stejně jako kdysi oni vzhlíželi ke
svým vzorům, tak i dnes vzhlíží další generace
teenagerů k nim. "Jsme šťastní, že jsme
pořád na večírku", říká Dexter. Pokoušíme
se prostřednictvím naší hudby oslovit další
generaci a pomoci jim najít jejich vlastní
identitu v uniformní konformitě současného
světa. Nevím, jak dlouho ještě budeme hrát,
ale pokud by to mělo skončit už zítra, budu
i tak vděčný za to, že jsme to mohli dělat
tak dlouho". Tak jako tak je "Splinter"
posledním albem pro Columbii, takže to příští
by mohlo vyjít třeba už na vlastní značce
Nitro Records? Necháme se překvapit.
Diskografie:
The Offspring (Nemesis/Cargo 1989)
Ignition (Epitaph 1992)
Smash (Epitaph 1994)
Ixnay On The Hombre (Columbia 1997)
Americana (Columbia 1998)
Conspiracy Of One (Columbia 2000)
Splinter (Columbia 2003)