ČLÁNKY
PIGFACE „Matalurgovaní vizionáři“
Jestliže se zajímáte o alternativní hudební scénu a jméno Martin Atkins vám nic neříká, měli byste se nad sebou zamyslet. Atkins dělal nekomerční rockovou hudbu už v době, kdy většina z vás ještě běhala s nudlí u nosu. Vedle spousty nejrůznějších spoluprací a projektů, se chci v tomto článku zmínit především o jedné z nich a tou je kapela PIGFACE.
Jak už bylo řečeno, Martin Atkins je vskutku mimořádná osoba. Mnozí z vás si ho snad budou pamatovat, coby bubeníka kdysi oprávněně oslavovaných a vzývaných experimentálních postpunkerů PUBLIC IMAGE Ltd., jejichž leadrem byl Johnny Rotten (SEX PISTOLS), zde vystupujícího už pod vlastním jménem John Lydon. 
Atkins se zúčastnil nahrávání prvních dvou desek, „Public Image (1978)“ a „Second Edition (1979),“ a ty mají v rockové historii své pevné místo již zajištěno. Později stál u znovuzrození kultovních KILLING JOKE a jeho služeb mnohokrát využili MINISTRY. Společně s basistou Paulem Ravenem (KILLING JOKE) a Chrisem Connellym (REVOLTING COCKS, MINISTRY) založil jednorázový, ale o nic méně hodnotný projekt MURDER INC., ovšem jako nejplodnější ze všech se ukázala jeho další hudební vize nazvaná PIGFACE. Vše začalo v Chicagu v roce 1989, jako čistě experimentální projekt, konglomerát hudebníků z nejrůznějších kapel, produkující rozličné hudební žánry.
Martin Atkins a Bill Rieflin byli dva bubeníci na americkém turné MINISTRY v roce 1989, jež se konalo na podporu tehdy aktuálního alba „The Mind Is A Terrible Thing To Taste.“
„Byl to vlastně Al Jourgensen, kdo nás dal dohromady,“ vzpomíná Atkins. „Požádal mě tehdy, abych na tomto turné bubnoval a oslovil také Niveka Orge, Chrise Connellyho a některý další lidi. Předkapelu jim tehdy dělali KMFDM. Celý to turné bylo totálně bláznivý, opravdu jsme si to užívali, ale co mi teda vadilo, že jsme se ocitli v roli jakýchsi přicmrdávačů, lidí, co vlastně jenom hrají „cover“ verze skladeb MINISTRY, což mě přišlo poněkud absurdní.“ Atkinse právě tehdy napadlo založit kapelu, jež by poskytla základní umělecký prostor pro nekomerční hudební činnost všech spřízněných muzikantů. „Šlo o to, pokusit se dát dohromady progresivní, čistě experimentální kapelu, či spíše jakési volné sdružení ideově spřízněných hudebníků, kteří se pohybují na podobné vlnové délce a kteří se ortodoxně nedrží pouze jednoho zavedeného tvůrčího postupu. V podstatě jediným a současně zcela nezbytným předpokladem účasti byla jejich flexibilita a schopnost improvizace.“ To už byl jen krok k založení vlastního labelu Invisible Records a nahrání první studiové desky.
Ta vyšla v roce 1991 už pod hlavičkou PIGFACE s názvem „Gub“ a sešly se ní skutečné hvězdy alternativního nebe. Mimo Atkinse to byl např. Chris Connelly (FINI TRIBE, MINISTRY, REVOLTING COCKS), Nivek Orge (SKINNY PUPPY), Bill Rieflin (MINISTRY), David Yow (JESUS LIZARD), Paul Barker (MINISTRY), En Esch (KMFDM), William Tucker (THRILL KILL KULT, MINISTRY) a v neposlední řadě kytarový řezník a excelentní producent Steve Albini (BIG BLACK, RAPEMAN), který toto album také produkoval. 
Materiál vznikal za pochodu přímo ve studiu a celé je to vlastně jedna velká improvizace. Zcela pregnantně to vyjádřil právě Steve Albini: „Co je dobrý, berem, co je na hovno, to můžeme rovnou spálit!“ Za dva týdny bylo vše hotovo a dá se říct, že se jedná o perfektní studijní materiál. Jiskřivý kaleidoskop rozličných rytmických postupů, zvukových struktur a barev. Je na něm pár skladeb, které mají alespoň jakousi základní písňovou formu, v nichž jsou tučné a obrovské basové figury deklasovány ohlušujícími a zdrcujícími údery bicích. Kolem tohoto jádra se pak odehrává pravé peklo. Trochu oddechu poskytuje hlas Chrise Connellyho, jenž oproti svým domovským kapelám svoje hlasivky tak netýrá, snaží se víc zpívat, což mu jde výrazně k duhu. Jeho zastřený a mírně melancholický vokál pak nejvíc připomíná Davida Bowie-ho!! Jinak albu vládnou hlukové, rytmické a jiné zvukové úlety všeho druhu, jen si vybrat. To, že ve studiu Trax v Chicagu vládla uvolněná a pohodová atmosféra, dokazuje např. píseň „Tailor Made,“ během které zjistíte, že voda coby rytmický nástroj vůbec nezní špatně, že tempo během písně je možno plynule zrychlovat a zase zpomalovat a ještě spoustu dalších užitečných věcí. Ještě v tom samém roce vydávají PIGFACE koncertní album „Welcome To Mexico…Asshole,“ jež bylo pořízeno během jejich amerického turné a tento materiál jasně dokazuje, jak flexibilní a neustále se měnící skupinou PIGFACE jsou. Ze 16 skladeb z „Gub“ tady najdete pouhých 5 a to ještě v silně „znečištěné“ podobě. Výše zmiňované „zdravé jádro“ zde doplňují další hudebníci, jako např. 
Mary Byker (GAY BIKER ON ACID), blíže nespecifikovaní lidé ze SILVERFISH, Becky (LUNACHICKS) a poněkud překvapivě i Frank Black (PIXIES). Na otázku, jestli mají PIGFACE vůbec nějaké pevné, či základní obsazení, či jestli je každý z účastněných hudebníků nahraditelný, Nivek Orge odpovídá: „Naprosto ideální stav by byl, kdyby třeba za dva roky úplně jiní muzikanti, úplně jiné obsazení, dál rozvíjelo hudbu a ideu PIGFACE. To je cíl našeho snažení.“ PIGFACE jsou vlastně takovým přátelským, multikulturním hudebním sdružením. Členové kapely pocházejí z různých končin světa: Skotsko, Německo, Kanada, Švýcarsko, Anglie, USA a tato skutečnost se zcela nepochybně odráží i na hudbě, jež produkují. Nedá se zařadit do žádné škatulky, je vysoce progresivní a vypadá to, že se vyvíjí zcela mimoděk, jakoby sama od sebe. Nebo je to snad působením tak rozdílných muzikantských i lidských individualit, jež tvoří tento pozoruhodný soubor? „Někdy to dát celý dohromady, je dost náročný,“ říká Atkins. „Znáš to. Přijedeš na štaci a zjistíš, že tam mají blbý světla, mizernej sound systém a všechno to nakonec skončí hádkou s promotérem. Výsledek je ten, že na konci dne sedím za svejma bubnama totálně vyčerpanej. Jsem ale na to zvyklej. Je zdravý mít rozjetých víc věcí najednou. Věci pak zůstanou čerstvý a samy si určí svoji prioritu.“
Na konci roku 1992 vyráží PIGFACE na evropské turné, na podporu nového alba „Fook" a zpočátku příležitostný projekt se zde už definitivně prezentuje jako samostatná kapela¨. Inteligentní ultrahardcore s vybroušenými aranžemi a komplexně strukturovanými stěnami soundu. Kromě už známých jmen se na desce objevuje např. zpěvačka Leslie Rankin a černý kytarista Fuzz (SILVERFISH), basista Andrew Weis (ROLLINS BAND) a nebo David Sims (JESUS LIZARD). Z těch méně známých je to třeba čelistka Barbara Hunter z ROUNDHEAD, která tvůrčí atmosféru PIGFACE popsala zcela jasně: PIGFACE jsou nejzazší uměleckou svobodou. Martin je skvělej člověk, který při hraní vytváří takový prostředí, ve kterým se můžete cítit naprosto svobodně a hrát na hranici svých možností a často i za ní. Každá píseň má svou vlastní, specifickou strukturu, ale přesto zbývá ještě dost prostoru, ve kterém si můžete dělat, co se vám zlíbí a jenom zíráte, co z vás leze. To, že neexistuje žádné tvůrčí omezení je velmi vzrušující pocit.“ Že kapele nechybí smysl pro humor, dokazuje příhoda s autogramiádou, kterou pořádal label Restless Records a v rámci které měli PIGFACE také zahrát. Atkins najal nějakou druhořadou kapelu, která vystoupila místo nich a byla fakt příšerná. Spousta fanoušků vůbec nevěděla, která bije.
Vrcholem jejich snažení se i z dnešního pohledu jeví další studiové album „Notes From Thee Underground,“ z roku 1994, jež v sobě spojuje veškeré přednosti této formace. Písňový potenciál a kreativní přístup na jedné straně, na druhé pak neotřelý smysl pro improvizaci a experiment. Výčet zúčastněných osobností je opět více než úctyhodný, jen namátkou např. Flea (RED HOT CHILLI PEPPERS), Jello Biafra (DEAD KENNEDYS, LARD), Duane Denison (JESUS LIZARD), Andrew Weiss (ROLLINS BAND) a nebo Michaela Gira (SWANS). „Všichni se mě pořád ptají, kdo že to vlastně v PIGFACE hraje a já jim říkám: „Běžte s tím do hajzlu!“ Všechno je to věc okamžiku. V PIGFACE hrají všichni a nikdo. Na jedné show s náma třeba vystupoval kluk, co normálně hrává s GWAR, i v tom svým šíleným kostýmu. Jindy se zase přidá Tent Reznor (NINE INCH NAILS) když má čas. Koho bych ještě chtěl mít ještě v kapele? Doprdele, já nevím! Třeba GARY GLITTERa a nebo HARVEY KEITELa. Každej, kdo s náma spolupracuje, ovlivňuje běh věcí. Totálně mě uzemnil třeba Genesis P Orridge (THROBBING GRISTLE, PSYCHIC TV), jak hned na své první show, co s náma dělal v San Franciscu, instinktivně rozuměl všemu, co se v PIGFACE odehrává. 
Naprosto beze strachu a bez zábran se tomu oddal. Myslíte si, nezná ty písničky, ani jejich pořadí, tak se bude držet zpátky, nedá do toho úplně všechno. Ne. Vrhnul se do toho po hlavě a celé to přetvořil. Rytmus, vibrace, energii. A tak by to mělo být s každým, kdo hraje v týhle kapele. Jako když sedíte v nějakým baru, kde řve hudba a vy musíte řvát taky, aby jste se slyšeli. A tu hudbu najednou někdo vypne, v baru ticho a vy řvete dál a najednou vypadáte, jako úplnej pošuk. Skvělá věc. A nebo, když s náma dělala Christina Petro, břišní tanečnice. Vrazili jsme do sebe na ulici. Myslím, že to udělala schválně, protože se chtěla dostat do naší show. Fajn, co můžeš vnést do našeho vystoupení? No, jsem břišní tanečnice. OK, tak pojď! Už to chápete?“ Ale zpět k albu „Notes From Thee Underground.“ Vrcholnými okamžiky jsou bezpochyby skladby, jako třeba „Chikasaw.“ Magická píseň, na jejíž neopakovatelné atmosféře má obrovský podíl vokál Leslie Rankin (SILVERFISH). Kdo ji zná z její domovské kapely, bude velmi mile překvapen. Divoká, drsná ženština, jež pro ránu nejde daleko a jejíž vokál má nejblíže k elektrické brusce jedoucí na plný výkon, se zde projevuje velmi ženským způsobem. Procítěným a emocionálně bohatým vokálem, kterým se o rok později blýskla také na svém vynikajícím sólovém albu „Salt Peter,“ vydaným pod pseudonymem RUBY. Hypnotický, pulzující rytmus, vznášející se v psychidelickém oparu, který jen velmi zvolna a pomalu mohutní a sílí, až nakonec vyvrcholí v mohutném finále. Druhým vrcholem je hned následující skladba „Empathy,“ jež dosahuje podobného účinku trochu jinými prostředky. Dominuje jí hluboký a sametově hladký vokál Michaela Giry, jež v sobě ale skrývá (jako vždy) temnou hrozbu.
Pod ním se orientální ornamenty sitaru proplétají s uhrančivou rytmikou. „Steamroller“ je naprosto zničující, zdecimovaná záležitost. K nepříčetnosti zdivočelá, zdeformovaná kytara a olbřímí bubny, které jako by roztloukaly zeměkouli na kusy. Do toho napalmem sežehlý vokál Jima Marcuse. Totální běs. „Vždycky mě zajímalo, jak zní víc bicích souprav najednou. Hrál jsem už se dvěma, třema a dokonce i se čtyřma bubeníkama současně. Jednou turné PIGFACE jsem byl já, Joe Trump, Ziggy (SUGARCUBES) a Danny (TOOL). Měli jsme čtvery sestavy bubnů v řadě a bylo to pěkně hustý, nejenom z hudebního hlediska. Když s někým takhle bubnujete, pak musíte být něco, jako synchronizovanej balet. Aby to znělo, musíte se hejbat ve stejným čase. Když to pak všechno klapne, je to pekelná podívaná. Začal jsem s tím kdysi s Paulem Fergusonem v našem společném projektu MURDER INC. On byl kdysi původním bubeníkem KILLING JOKE a já jsem strávil tři roky tím, že jsem hrál jeho věci. A tak mě napadlo, že už jsem dost zakotvenej v jeho hlavě na to, aby nám to fungovalo.“ Výsledek si můžete poslechnout právě na albu „Notes From Thee Underground.“
V roce 1995 vychází deska „Feels Like Heaven,“ která obsahuje remixy písní z předcházejícího alba, což je celkem oblíbená činnost PIGFACE. Masakrovat své vlastní skladby. Na skutečně novou porci muziky si jejich fanoušci museli počkat až do roku 1997, kdy vychází dvojalbum „New High In Low.“ První CD je zvukově hodně podobné předcházejícímu albu, postrádá však jeho sílu a písňovou pestrost. Není zde žádný výrazný „hit“, přesto je to dostatečně osobitý a zajímavý materiál. Druhé CD se jakoby obloukem vrací na počátek toho všeho, tedy někdy do konce 70-tých let, kdy se postpunk a industriál teprve rodil. Tři dlouhé, repetitivní kompozice, s temně hypnotickou atmosférou, mi připomínají některé momenty např. ranných PSYCHIC TV, nejvíc ze všeho pak druhé album PUBLIC IMAGE „Second Edition.“ Dunící basa, která rozpohybuje váš nábytek, těžký, hypnotický rytmus bicích, tajemné zvuky industriálních třesků a elektronických šelestů. Mužský, většinou mluvený vokál a zastřená, téměř psychidelická atmosféra, dělá z tohoto disku velmi speciální záležitost. „Lidi se mě někdy ptají, jakej hudební styl to vlastně hrajeme a jestli to co děláme, je industriál? Něco vám řeknu. My máme v kapele dudy, cello, sitar, svíčky z vánočního stromku. Použijeme cokoliv, co má pro nás nějaký význam. Jak znějí čtvery dudy na scéně? Doprdele nevím! A tak jsme najmuli nějaký hráče z Filadelfie a prostě to zkusili. Paráda. Jestli je tohle industriál, pak to znamená, že to může být cokoliv.“
V roce 1998 vydávají PIGFACE hned dvě desky. „Below The Belt“ je plná taneční remixů z předchozího alba a „Eat Shit You Fucking Redneck“ je zase „live“ provedením téhož materiálu a obsahuje šokujících 17!! bonusů. „Vždycky nám šlo o to, co nejvíc experimentovat,“ říká Atkins. „Neohlížet se na žánry, trendy, ani požadavky trhu. Dělat si věci podle svýho a dělat to tak, abychom z toho měli dobrej pocit. Je skvělý bejt v tomhle prostoru (studio), i když to začínám někdy nenávidět. Můžu se zvednout a jít dozadu něco vytisknout, pak pracovat na nějakejch nahrávkách, kouknout se na obal nový desky, pak jen tak bloumat, ďobat do computeru a nebo si projít koncertní nahrávky. Někdy si říkám, že mám neuvěřitelný štěstí, že tohle můžu dělat. Pak si ale uvědomím, že je to už víc jak deset let od založení Invisible Records a že jsem celou tu dobu nedělal nic jinýho, než trvrdě makal. Výsledkem je dnes to, že si mohu dopřát tohle štěstí a obývat svůj vlastní, tvůrčí prostor".
Diskografie:
Spoon Brekfast (EP Ivisible Rec. 1990)
Gub (Invisible1990)
Welcome To Mexico…Asshole (live Ivisible Rec. 1991)
Lean Juicy Pork (interview disc, Invisible Rec. 1991)
Fook (Invisible 1992)
Truth Will Out (live, Invisible1993)
Washingmachine Mouth (EP Invisible Rec. 1993)
Notes From Thee Underground (Invisible 1994)
Feels Like Heaven, Just Like Shit (remixy Invisible Rec. 1995)
New High In Low (2CD Invisible Rec.1997)
Below The Belt (remixy, Invisible Rec.1998)
Eat Shit You Fucking Redneck (live Invisible Rec. 1998)
Easy Listening... (Underground Inc. 2003)
Head (Underground Inc. 2003)
Dubhead (Underground Inc. 2004)
Clubhead Nonstopmegamix No. 1 (Underground Inc. 2004)
Pigface Presents Crackhead (Underground Inc. 2004)
8 Bit Head: Complete Remix Of Easy Listening and Other Stuff (Underground Inc. 2004)