ČLÁNKY
P.O.D. Rock and roll jako náboženství
Na kalifornsko-mexické hranici, kousek od San Diega v městečku Chula Vista žijí P.O.D., donedávna jedna z nejoslavovanějších nu metalových kapel. Oprávněný úspěch alba „Satellite“ z roku 2001 je vynesl až na samotný vrchol a oni od té doby dělají co mohou, aby se tam udrželi co možná nejdéle. A že je to pořádná fuška, je myslím každému jasné. Aktuální album „Testify“ se nedávno dostalo na pulty obchodů a tak myslím nastal ten správný čas, podívat se na ně trochu blíž.
Někdy v roce 1992 přemluvil bubeník Wuv svého bratrance Sonnyho Sandovala který byl v té době zarytým fanouškem hip-hopu, aby si zkusili jen tak nezávazně zajamovat. Krátce na to se k nim přidal kytarista Marcos, který byl schopen zahrát vše, od jazzu, přes reggae až po punk a stejně jako Wuv miloval SLAYER a METALLICU. O rok později pak přetáhli z Clevelandu baskytaristu Traa, který v té době působil ve funky kapele Wuvova strejdy a P.O.D. byli komplet. Schrastili pár dolarů a na vlastním labelu RESCUE RECORDS vydali v roce 1993 své první 20 minutové demo „Snuff The Punk“. V roce 1998 na něj navázali dalším EP „Brown“, které nahráli přes víkend v pronajatém studiu, což byl tehdy pro kapelu nebývalý luxus. Byla to doba, kdy koncerty objížděli v otřískané dodávce, hráli pro pár lidí po klubech a hospodách a kdy jich na jednom hotelovém pokoji spalo 6.
„Satelit umístěn“
V roce 1998 však nastal v jejich kariéře zásadní zlom. P.O.D. podepsali smlouvu s ATLANTIC RECORDS a věci se daly do pohybu přímo raketovým tempem. Pod taktovkou zkušeného producenta Howarda Bensona (SEPULTURA, MOTORHEAD) natočili svůj oficiální debut „The Fundamental Elements Of Southdown“, na němž předvedli strhující mix hip-hopu, reggae, jazzu, latinských vlivů, metalu a punku. 
Přestože byla jejich hudba od samého počátku hodně melodická, bylo více než zřejmé, že P.O.D. chtějí hrát tvrdě. Deska jim vynesla platinové ocenění a byla nominována na album roku v kategorii metal, stejně jako video k singlu „Rock The Party“ a P.O.D. byli navíc prohlášeni za objev roku. Kapela vyrazila na turné a postupně objela téměř celý svět s kapelami, jako LINKIN PARK, KORN, STAIND, SEVENDUST a spoustou dalších. Další studiové album bylo očekáváno s velkým nadějemi a výsledek překonal všechna očekávání. Album „Satellite“ se stalo trojnásobně platinovým a vykoplo P.O.D. do metalové extra ligy. Podílel se na něm osvědčený tandem Benson/Chris Lord Alge (GREEN DAY, ROB ZOMBIE), za silné podpory Andyho Stauba, který byl dlouholetým zvukovým inženýrem METALLICI. Všech 15 písní je prodchnuto silným emocionálním nábojem a ani na okamžik neztrácí potřebné rockové napětí. Podstatnou úlohu hrají osobité melodie, které Sonnyho vokál dokáže patřičně procítit. „Satellite“ přineslo kapele 2 megahity, v podobě skladeb „Alive“ a především „Youth Of The Nation“, jejímž tématem se stalo násilí na amerických školách. 
Část skladby s dětským sborem může někomu připomenout pinkfloydovskou klasiku „Another Brick On The Wall“, ale pouze svou vnější formou, jelikož tématicky jsou tyto skladby zcela rozdílné. Zatímco PINK FLOYD se uměleckou nadsázkou zabývali frustrací jedince v současné industriální společnosti, P.O.D. šli na věc se syrovou přímočarostí: „Místo psaní písemky jsem koupil dvě rány přímo do prsou“. Na „Satellite“ se objevilo i pár zajímavých hostů, v podobě guru jamajského reggae Eek-A-Mousea a především zpěváka H.R. z hard coreové legendy BAD BRAINS. „BAD BRAINS byli vždycky naším vzorem“, říká Sonny a moc jsme si přáli, aby s námi H.R. někdy nazpíval písničku. Během natáčení „Satellite“ jsme si dodali odvahu a zavolali mu. On souhlasil a chtěl jít rovnou na věc. Já se vyděsil, protože jsem neměl vůbec nic připravený a tak jsem jen narychlo něco navrhnul, on vtrhnul do studia, v ruce obrovskou klec se dvěma papoušky a úplně se tam zbláznil…!“
„Porucha v řídící jednotce“
Nastal obvyklý kolotoč koncertů a různých promo akcí, během něhož si P.O.D. našli čas na výborné dvd „Still Payin´Dues“, které reprezentativním způsobem mapuje jejich dosavadní cestu z garáže až na velké stadiony. Najdete na něm masivní dokument s unikátními záběry často ze soukromých archivů, z něhož získáte opravdu dobrou představu, jakou kapelou v té době P.O.D. byli, dále pak všechna jejich dosavadní videa, koncertní záznamy, storyboard ke klipu „Alive“, fotogalerii a spoustu dalších zajímavých informací. 
Během příprav na další album se v hudebním tisku náhle objevila zpráva, že z kapely odešel kytarista Marcos, kterého nahradil Jason Truby z LIVING SACRIFICE. Pro většinu rockových kapel je výměna některého z členů zcela běžnou praxí, ne však pro P.O.D. Odchodem Marcose jakoby někde uvnitř kapely něco tiše prasklo a od té chvíle už nebylo nic jako dřív. Jason Truby je jistě slušný kytarista, který dokáže technicky bez větších potíží zahrát vše, co se po něm žádá, ale chybí mu Marcosův smysl pro detail a především jeho chuť experimentovat, vymýšlet stále nové a překvapivé pointy, jež měly na konečný zvuk P.O.D. zcela zásadní vliv. Nehledě na to, že P.O.D. od samého počátku tvořili pevně semknutou, organickou jednotku, plnou vzdoru a výbušné energie, kterou drželo pohromadě mnohem víc, než jen členství v rockové kapele. Bylo to legitimní, přesvědčivé, autentické. A když v takovém případě jeden ze stavebních kamenů náhle odpadne, kouzlo zmizí a věci přestanou fungovat. Formálně to jsou samozřejmě pořád oni, technicky možná ještě dokonalejší a zvukově preciznější, ale co je to všechno platné, když ta prvotní kmenová sounáležitost zmizela v nenávratnu.
„Na nouzové signály nikdo neodpovídá…“
Zřetelně se to projevilo již na následujícím albu „Payable On Death“, na němž se evidentně řídili myšlenkou, že to, co tak skvěle fungovalo minule, musí zákonitě zabrat i nyní. Jejich hutné kytarové riffy, rockové tempo, charakteristické vícehlasy i výrazné melodie znějí ale najednou jaksi vybledle. Zvuk je učesanější a bez skutečné rockové energie, takže výsledkem je jen jakási prázdná forma bez obsahu. Docela mě zaskočilo zjištění, že bonusová píseň „Sleeping Awake“, kterou P.O.D. původně natočili pro soundtrack k filmu „Matrix Reloaded“ a kterou jsem vzhledem k materiálu na „Satellite“ považoval spíše za průměrnou, je na novém albu jednoznačně nejvýraznější. Největší váhu tak mají skladby, které se stylu P.O.D. nějakým způsobem vymykají, jako např. instrumentální kráska „Eternal“ s hostujícím kytaristou Philem Keaggym, s příjemnou chutí po jazzu a latinsko-amerických rytmech a nebo heavy reggae „Freedom Fighters“, ovlivněné pozdními BAD BRAINS. 
P.O.D. se zde ještě více přiblížili k tzv. střednímu proudu, což v době, kdy některé popové kapely „přitvrzují“ vede k úvaze, zda rozdíl mezi rockem a popem v takovém případě ještě vůbec existuje. V obdobném duchu se bohužel odvíjí i aktuální album „Testify“, které v podstatě pokračuje v dříve nastoupeném trendu a žádným způsobem se nesnaží vybočit z bezpečně vyjetých kolejí. Angažováním producenta Glena Ballarda, který dělal v minulosti takové „těžké váhy“ popového nebe, jakými jsou např. Alanis Morisette, Michael Jackson, Paula Abdul, Wilson Philips apod., dali myslím P.O.D. všem jasně najevo, kam mají v současnosti namířeno. Rozhodně jim nelze upřít hráčskou suverenitu a jistou míru skladatelské invence, jejich hispánská krev má v sobě přirozenou náklonnost k melodiím a výrazně rytmickým prvkům, což dohromady tvoří příjemně se poslouchající koktejl. Problém je v tom, že se P.O.D. ani nepokouší o nějakou změnu a že jediné co chtějí, je co možná nejdéle opakovat pořád dokola osvědčené postupy, dokud to bude chtít někdo poslouchat, což mi vzhledem ke kvalitám ranných nahrávek ke štěstí opravdu nestačí.
„Flower power nového milénia“
V hudbě i textech P.O.D. hraje velkou roli víra v Boha a tak se v mnoha hudebních médiích pohotově vytasili s nálepkou „křesťanský rock“, i když se kapela proti takovému označení vždy vehementně ohrazovala. „Věříme v Boha celým svým srdcem“, vysvětluje Marcos v jednom ze starších rozhovorů, ale naše víra není o žádných dogmatických rituálech, ani náboženském pokrytectví, jaké můžete vidět všude kolem sebe. Takové náboženství nenávidíme. Věříme, že Bůh je láska a naše víra se opírá o osobní přátelství s Bohem. Můj otec byl největším dealerem drog v San Diegu a 3 roky žil na ulici, než se jeho srdce dotkl Bůh. Zachránil mu tím život a od základu změnil i ten můj“. Jak to tak vypadá P.O.D. nás prostě milují a jakkoliv se můžete cynicky ušklíbat nad naivitou takového tvrzení a trousit uštěpačné poznámky o ztrouchnivělém retro-hippie klišé, jedno je jisté. P.O.D. to celé berou smrtelně vážně a pozitivní vibrace tryskají z každého jejich tónu, jako vodotrysk ze hřbetu velryby. A kdyby se do jejich hudby vrátila skutečná vášeň a alespoň trocha odvahy experimentovat, byla by to paráda.
Diskografie (jen alba):
The Fundamental Elements Of Southdown 1999
Satellite 2001
Payable On Death 2003
Testify 2006