ČLÁNKY
QUEEN - Nesmrtelná rocková královna
Na konci roku 2004 se kytarista Brian May a bubeník Roger Taylor dohodli, že obnoví činnost legendárních QUEEN, kteří se rozešli v roce 1991 po smrti jejich zpěváka Freddie Mercuryho. Jako náhradu za něj zvolili Paula Rodgerse (ex FREE, BAD COMPANY) a bez účasti původního basáka Johna Deacona kterého nahradil Danny Miranda z BLUE ÖYSTER CULT vyrazili v roce 2005 na světové turné, které však bylo přijato mírně řečeno s rozpaky. Spousta fanoušků nepřekousla fakt, že Rodgers zkrátka není Mercury, že chybí Deacon který se od všeho evidentně distancoval, že kapela používá klávesy což vždy v minulosti okázale ignorovala, že May potřebuje druhého kytaristu…nehledě na to, že i přes tyto berličky byl výkon kapely s Rodgersem v čele mírně řečeno průměrný. Dvojalbum se skromným názvem „Return of the Champion“ pak přeneslo atmosféru tohoto turné na CD a zdálo se, že tím je celá šaráda u konce. V roce 2006 však natočili QUEEN spolu s Rodgersem zcela novou skladbu „Take Love“ a dokonce se začalo mluvit o celém albu. To by se nakonec mělo objevit letos na podzim a tak snad přijde vhod takové krátké připomenutí, čím vlastně QUEEN pro rockovou hudbu byli. Historii vzniku této formace myslím všichni velmi dobře znáte a tak jen telegraficky. V roce 1970 se kytarista Brian May a bubeník Roger Taylor ze skupiny SMILE rozhodli osamostatnit a k tomu potřebovali zpěváka. Tím se stal rodák ze Zanzibaru Farrokh Bulsara, později známý spíše jako Freddie Mercury. Freddie vyrostl na tom „nejdrsnějším“ indickém popu a kabaretních popěvcích, po přesídlení do Anglie ho však naštěstí uhranuli THE WHO, LED ZEPPELIN, Elvis Presley, Jimi Hendrix a THE BEATLES a bylo vymalováno. Pěveckým vzorem mu po celý život byla Liza Minnelli, kterou zbožňoval téměř devótním způsobem. Mercuryho nezaměnitelný vokál s rozsahem čtyř oktáv, výrazný skladatelský talent a působivá jevištní show byla pro kapelu značným přínosem. Jako poslední do party přibyl basák John Deacon a vznikli QUEEN.
Queen I
EMI/ELEKTRA 38:36
Rok vydání: 1973
Sestava: Freddie Mercury – zpěv, piano, Brian May - kytara, piano, zpěv, Deacon John – baskytara, Roger Meddows-Taylor - perkuse, zpěv
Produkce: John Anthony, Roy Baker a QUEEN
Seznam skladeb: Keep Yourself Alive, Doing All Right, Great King Rat, My Fairy King, Liar, The Night Comes Down, Modern Times Rock'n'Roll, Son And Daughter, Jesus, Seven Seas of Rhye
QUEEN si hned svým debutem získali pozornost jak rockových fanoušků, tak-i hudební kritiky. Jejich hlavní devízou byl unikátní zvuk kytary Briana Maye nazvané Red Special, kterou si s pomocí svého otce vlastnoručně vyrobil a dokonce i struny si prý upletl sám z kilometrů drátu. O zpěváku Freddie Mercurym již byla řeč a tak krátce vzpomeňme ještě rytmické duo, jež tvořil basák John Deacon a bubeník Roger Taylor. Ti měli kromě standardních schopností ovládat své nástroje i schopnost velmi slušných doprovodných vokálů, z čehož se v budoucnu stala jedna z nejsilnějších zbraní QUEEN. No a v neposlední řadě to byly nadstandardní skladatelské schopnosti dua May/Mercury, kteří v této ranné fázi byli zodpovědni za drtivou většinu skladeb. Jedinou výjimkou je skladba „Modern Times Rock'n'Roll“, kterou pro debutní album složil a také nazpíval bubeník Roger Taylor, John Deacon se autorsky prosadil až o něco později. Už od samého počátku nebyla struktura jejich písní jednoznačně rocková a už vůbec se neodehrávaly podle obligátního klišé sloka/refrén/sloka. Byly to rozsáhlé kompozice plné nečekaných rytmických zvratů a rychlých žánrových přechodů, vždy s výraznou ústřední melodií, které i přes svou delší stopáž působily na posluchače spíše jako „normální“ písničky. Základem byl sice poměrně řízný hard rock, ale kolem něj se vždy v těsné blízkosti točily další žánry, jako soft rock, rhythm´n´ blues, pop, psychedelie, progresivní rock, špetka glam rocku a mnoho dalších. Kontrasty a protiklady nebyly pro QUEEN nikdy žádnou překážkou, ale naopak výzvou, kterou bylo potřeba zdolat vždy pokud možno originálním způsobem. Debutní album přineslo první výraznější skladby v podobě solidně rockujícího otvíráku „Keep Yourself Alive“, velmi zajímavou „The Night Comes Down“ s lehce psychedelickou atmosférou, dravou „Son and Daughter“ a především propracovanou hard rockovou hymnu „Liar“ s precizní a velmi pestrou rytmikou, zajímavým kytarovým sólem, excelentním Mercurym, výbornými doprovodnými vokály a velmi dobrou prací s dynamikou. Právě v této skladbě QUEEN ukázali, v čem bude v budoucnu jejich největší síla.
Queen II
EMI/ELEKTRA 40:42
Rok vydání: 1974
Produkce: Roy Thomas Baker, Robin Geoffrey Cable a QUEEN
Seznam skladeb: Procession, Father To Son, White Queen (As It Began), Some Day One Day, The Loser In The End, Ogre Battle, The Fairy Feller's Master-Stroke, Nevermore, The March of The Black Queen, Funny How Love Is, Seven Seas of Rhye
Téměř renesanční intro tvořené zvukem Mayovi kytary představuje impozantní vstup do druhého alba, které je oproti debutu skladatelsky i aranžérsky propracovanější a je znát, že kapela má už jasno v tom jak chce znít a že za touto metou cílevědomě kráčí krok za krokem. Vrcholem desky je nepochybně majestátní „White Queen (As It Began)“, prodchnutá téměř psychedelickou atmosférou, s úžasnou ústřední melodií, plnou tajemství a skrytých překvapení, se skvělou Mayovou kytarou, triumfujícím Mercurym a nápaditou rytmikou. V přímém protikladu k ní stojí hned následující hravá a zdánlivě jednoduchá „Some Day One Day“, postavená na výborné melodii, akustické kytaře a citlivé rytmice. „Ogre Battle“ je naproti tomu opět úderná hard rocková vypalovačka, i když ani zde se QUEEN nevyhnuli jemným žánrovým odbočkám a oklikám, což pro ně ostatně bylo od počátku typické. Přímočarost nikdy nebyla jejich silnou zbraní a to ani ve chvílích kdy si to píseň vyžadovala, ale mám zato, že právě proto je jejich fanoušci milovali. Druhým vrcholem je pak nepochybně skladba „The March of The Black Queen“, v níž QUEEN poprvé použili polyrytmy, díky čemuž ji téměř nikdy nehráli na živo. Komplikovaná a značně strukturovaná skladba se složitými harmoniemi střídající důraznější pasáže s tichými, s úžasnými sborovými vokály a i když se absolutně nedá odhadnout co přijde v příštím okamžiku, je zřejmé, že vše má svou jasnou logiku a vnitřní řád. QUEEN na svém druhém albu našli svůj vlastní originální styl, který v budoucnu ještě vybrousili ke kýžené dokonalosti.
Sheer Heart Attack
EMI/ELEKTRA 39:09
Rok vydání: 1974
Produkce: Roy Thomas Baker a QUEEN
Seznam skladeb: Brighton Rock, Killer Queen, Tenement Funster, Flick of The Wrist, Lily of The Valley, Now I'm Here, In The Lap Of The Gods, Stone Cold Craz, Dear Friends, Misfire, Bring Back That Leroy Brown, She Makes Me (Stormtrooper In Stilettos), In the Lap Of The Gods... Revisited
Album otvírá řízný otvírák „Brighton Rock“, který napsal Brian May už v roce 1973 a původně ho plánoval použít už na druhém albu. Mayova kytara tady zní snad nejsyrověji a nejdrsněji ze všech desek QUEEN a skladbu kupředu pohání nekompromisní bicí a ozvláštňuje vynikající Mayovo psychedelické sólo uprostřed. Hravá písnička na bázi ragtime se spoustou zajímavých detailů „Killer Queen“ se stala prvním skutečně mezinárodním hitem QUEEN a ukázala, že i v oblasti populární hudby v nich dřímá značný potenciál. Výborná je i velmi emocionální balada „Lily of the Valley“, i plnokrevný rock „Now I'm Here“, za vrcholný okamžik desky je však třeba považovat až skladbu „In the Lap of the Gods“. Její bombasticko - pompézní intro s neskutečnými vokály náhle ztichne v téměř intimní zpověď a píseň se následně rozvíjí s téměř pink floydovskou rafinovaností, navíc ji lze považovat za takovou malou generálku před „Bohemian Rhapsody“. Naproti tomu přímočaře nadupaný a nebývale rychlý hard rock „Stone Cold Craz“ napsal Mercury ještě v dobách svého působení v kapele WRECKAGE a QUEEN ho na koncertech hráli už od roku 1972. Hravě rozverná „Misfire“ s karibskými motivy se stala prvním skladatelským počinem basáka Johna Deacona a závěrečná výborná hymnická balada „In the Lap Of The Gods... Revisited“ s heavy podtextem se stala skvělou tečkou za tímto výsostně vyrovnaným a autorsky silným albem, které poprvé představilo QUEEN v plné síle.
A Night At The Opera
EMI/ELEKTRA 43:10
Rok vydání: 1975
Produkce: Roy Thomas Baker a QUEEN
Seznam skladeb: Death On Two Legs (Dedicated To...), Lazing On A Sunday Afternoon, I'm In Love With My Car, You're My Best Friend, '39, Sweet Lady, Seaside Rendezvous, The Prophet's Song, Love of My Life, Good Company, Bohemian Rhapsody, God Save The Queen
Klavírní intro plynule přecházející v úvodní hard rockovou pecku „Death On Two Legs (Dedicated To...)“ sumarizuje všechny přednosti QUEEN. Smysl pro drama, hard rockovou hmotnost, excelentní práci s vokály, poměrně komplikovanou strukturu a nápaditou produkci. „Lazing On A Sunday Afternoon“ akcentuje stále více oblíbenou Mercuryho zálibu v retro stylu a zní, jak z dědečkova předválečného gramofonu. Vynikající rocková písnička se silným emocionálním nábojem „I'm in Love with My Car“ pochází z autorského pera Rogera Taylora, který ji také svým expresivním chraplákem výborně nazpíval a skladba se v budoucnu stala oblíbeným koncertním tahákem. Její text byl inspirován roadie kapely Jonathanem Harrisem, který vlastnil Triumph TR4, jenž byl evidentně „láskou jeho života“ a skladba mu byla také věnována s komentářem: „Dedicated to Johnathan Harris, boy racer to the end“. Romantickou a geniálně jednoduchou skladbu „You're My Best Friend“ evokující styl BEATLES napsal John Deacon pro svou ženu Veronicu Tetzlaff a píseň se dokonce probojovala do britské Top 20. Je libo řízný hard rock s prvky renesanční hudby? Pro QUEEN žádný problém. „The Prophet´s Song“ je jedna z nejsilnějších písní na desce, zakončená přímo vokálními orgiemi, které však pouze předznamenaly to, co mělo teprve přijít. V oblíbeném retro stylu se nese „Good Company“, v níž May hraje na banjolele, což je unikátní nástroj kombinující ukulele a banjo a jehož konstruktérem není nikdo jiný, než Brianův otec. Vrcholem je pak zcela nepochybně „Bohemian Rhapsody“, vrcholné dílo QUEEN, svým významem pro rockovou hudbu srovnatelné snad jen se „Stairway To Heaven“ LED ZEPPELIN. Pomalá, vroucí balada, která postupně graduje a nabývá na síle, aby vyvrcholila pseudo operní árií a cappella, která se ve svém kulminačním bodě náhle zlomí v ten nejdravější hard rock, jakého tehdy byli QUEEN schopni. Musím ocenit odvahu, s jakou tuto téměř šesti minutovou píseň vybrali za hlavní singl (B-stranu tvořila „I'm in Love with My Car“), což se rozhodně nedalo označit za komerční krok, ba právě naopak, přesto se skladba stala jednoznačným hitem a jednou z nejdůležitějších rockových písní historie. Album uzavírá anglická hymna v podání kytary Briana Maye (zjevná inspirace Jimi Hendrixem) a těžko si představit patetičtější a současně i vhodnější závěr. „A Night At The Opera“ se stala pro QUEEN absolutním, totálním triumfem a vynesla je až do oblak.
A Day At The Races
EMI/ELEKTRA 44:24
Rok vydání: 1976
Produkce: QUEEN
Seznam skladeb: Tie Your Mother Down, You Take My Breath Away, Long Away, The Millionaire Waltz, You and I, Somebody To Love, White Man, Good Old Fashioned Lover Boy, Drowse, Teo Torriatte (Let Us Cling Together)
Album zahajuje dramatické intro skladby „Tie Your Mother Down“ s nádherným zvukem Mayovi kytary, která se pak promění v celku obligátní rock and roll, který je však v jejich podání obestřen nezaměnitelným kouzlem. Křehkou a poněkud melancholickou krásku „You Take My Breath Away“ reprezentuje charismatický Mercuryho zpěv za decentního klavírního dorovodu a jemná práce s doprovodnými vokály. Na příjemnou letní písničku ve stylu BEATLES „Long Away“ navazuje v rytmu valčíku se odvíjející „The Millionaire Waltz“, která však uprostřed skrývá solidně našláplý hard rock. Dalším singlovým hitem se po právu stala uvolněná a pohodová „Somebody To Love“, v níž kapela excelentním způsobem pracuje s téměř gospelovými sbory a zdobí výborné kytarové sólo Briana Maye. Píseň se stala dalším velkým hitem kapely a Mercuryho nejoblíbenější písní. Následující „White Man“ je naproti tomu snad nejvíc heavy skladbou v celé jejich historii a svým robustním pojetím se blíží spíš stylu BLACK SABBATH. V „Drowse“ použil May slide kytaru, díky níž si ta písnička jen tak líně klouže prostorem. Závěr desky tvoří moc hezká, ale trochu vlezlá „Teo Torriatte (Let Us Cling Together)“, která byla myšlena jako pocta japonským fanouškům. QUEEN na tomto albu jaksi mimochodem trousí úžasné melodie, jako by to byla ta nejjednodušší věc na světě a každá skladba je vyšperkována skvělými muzikantskými detaily. Invence, hráčská pohoda a nadhled z kapely přímo srší a myslím že se dá s klidem konstatovat, že se v té době byli na absolutním tvůrčím vrcholu.
Bohužel pro mě se umělecká dráha QUEEN tímto albem uzavřela. Následující album „News Of The World“ i přes dvě nezpochybnitelné perly v podobě asi nejpopulárnějších skladeb QUEEN vůbec „We Will Rock You“ a „We Are the Champions“, přineslo pouze průměrný rock, na jejich poměry nebývale přímočarý, až jednoduchý, po komplikovanějších strukturách a žánrovém eklektismu zde nejsou téměř ani stopy. Následující deska „Jazz“ je sice opět vynikající, skladatelsky silná a žánrově pestrá, bohužel však víc pop než rock a QUEEN jejím vydáním de facto zahájili svou komerčně velmi úspěšnou dráhu, která jim přinesla ještě větší popularitu a získala spousty nových fanoušků, bohužel za cenu ztráty většiny těch původních. QUEEN tehdy vtrhli na diskotéky i do komerčních rádií a jediná dobrá věc na tom byla, že tím stanovili komerčnímu popu zcela nové kvalitativní standardy, na druhou stranu ale rocková obec přišla o jednu z nejoriginálnějších rockových formací 70. let.