Rock Block - rockový hudební server

ČLÁNKY


REVOLTING COCKS „Příliš dlouhý mravní úpadek“


Al Jourgensen byl na přelomu 80. a 90. let synonymem pro bouřlivě se rozvíjející tvrdou elektronickou scénu, která k elektronickým výbojům a tanečním rytmům přidala ještě metalový tlak a punkovou zarputilost. Nejznámějšími představiteli daného žánru se stali MINISTRY, ovšem Jourgensen v té době působil i v mnoha dalších projektech, z nichž nejdůležitějším se ukázal právě REVOLTING COCKS. Po 4 deskách se sice v roce 1993 rozpadli, ovšem Jourgensenovi se podařilo tuto mechanickou obludu po letech znovu oživit a dokonce vydat aktuální album „Cocked and Loaded“.

 

„Výborně placený mladistvý delikvent“

Allen David Jourgensen se narodil 8. října 1958 v kubánské Havaně. Naštěstí pro něho (i když jak se to vezme) se rodina záhy pohnula o pár set kilometrů na západ, konkrétně do amerického Denveru, natrvalo se ale usadili až v Chicagu. Už jako 14 letý se léčil ze závislosti na lécích, které legálně užíval proti následkům zranění, jež utrpěl v mládí. V roce 1979 založil svojí první punkovou kapelu SPECIAL AFFECT, přestože v té době vypadal spíše jako nějaký hippík. Studium na univerzitě přestalo brzy mladého Ala přitahovat a tak školu opouští a živí se jako prodavač v obchodě s hudbou a také jako DJ v „CLUB 950“. Počátkem 80. let spolupracoval s dub-noise funk producentem Adrianem Sherwoodem na různých projektech pod pseudonymem „Dog“, jež pak většinou vycházely na Sherwoodově labelu „On – 4 Sound“. Klíčovým se však stalo až jeho setkání s producentem, baskytaristou a hráčem na klávesy -  Paulem Barkerem (ex THE BLACKOUTS), s nímž v roce 1981 založil formaci MINISTRY. Alovým hlavním inspiračním zdrojem tehdy byli „nový romantici“ a evropská forma EBM (electronic body music), reprezentovaná především belgickými FRONT 242 a o něco později i britskými NITZER EBB. MINISTRY ovšem ve svých začátcích nebyli ani zdaleka tak agresivní, jako výše jmenované kapely a dnes by na tyto své rané pokusy nejraději zapomněli. První album „With Sympathy“ z roku 1983 představuje Jourgensena jako novodobého dandyho ve stylu britské, otravně nabubřelé a pompézně napulírované, novoromantické vlny, reprezentované kapelami HUMAN LEAGUE, OMD a nebo VISAGE. Sváděla k tomu pohledná Alova tvářička, čímž mu zřejmě lidi od Aristy přivodili další, celoživotní trauma. Pokusem vymanit se z této nasládlé břečky se stalo album „Twitch“, které sice přineslo poněkud složitější kompozice a razantnější zvuk, ale na skutečnou proměnu to ani zdaleka nestačilo. Ovšem nad Alainem – dandym se tak jako tak začala stahovat temná mračna. V roce 1985 odstartoval svůj vedlejší projekt REVOLTING COCKS (dále REVCO), v němž působil ještě Belgičan Luc Van Acker, William Rieflin (ex THE BLACKOUTS) a Richard 23 (FRONT 242).

 

„Temný anděl slasti“

Na konci 80. let bylo slavné chicagské studio Wax Trax plné drog a podle toho vypadala i hudba, která tam vznikala. Studio sídlilo v baráku, kde v horních patrech vyráběli mistři house své pulzující taneční beaty a ve spodních patrech řádili REVCO. Někdy v roce 1987 se ke kapele přidal skotský zpěvák Chris Connelly a stalo se tak krátce poté, co se jeho původní kapela FINI TRIBE v Anglii proslavila hitem „Detestimony“. Jenže Chris měl už plné zuby Británie i chudoby. V den kdy potkal Ala Jourgensena utratil své poslední prachy za prášky proti menstruačním bolestem, protože „když jich vezmeš dost, je to jako vzít si nějakou drogu“. Ti dva se tehdy spolu děsně opili, čímž Connelly nadevší pochybnost prokázal, že je hoden stát se zpěvákem a záhy i textařem REVCO a coby velký fanda porna a masových vrahů do kapely velmi rychle zapadl. Posíleni o Paula Barkera (MINISTRY) vyrazili REVCO na americké turné, jehož atmosféru zachytili na druhém albu „Live! You Goddamned Son Of A Bitch“. Původně 2LP představuje v podstatě kompletní materiál z jejich debutového alba, plus několik nových písní. Oproti studiové desce je ovšem tento „živák“ podstatně agresivnější, zvukově ostřejší a daleko útočnější. Drsný, post industriální elektro dance thrash, který by dokázal rozplakat i beton. Alova proměna ze sličného dandyho ve zjizveného, zarostlého otrapu závislého na heroinu a jediným přáním zemřít byla dokonána. Přesto (a nebo právě proto) v té době přímo hýřil aktivitou a jeho lidské i umělecké hranice byly zdánlivě nekonečné. Kromě MINISTRY a REVCO založil a nebo aktivně působil v mnoha dalších hudebních projektech, jako byly např. PAILHEAD (s Ian McKayem z FUGAZI), 1000 HOMO DJ´S (s Trent Reznorem a Biafrou), ACID HORSE (se členy CABARET VOLTAIRE), PROGRAMING THE PSYCHODRILL (s Davidem Ogilviem ze SKINNY PUPPY), country výlet BUCK SATAN (Kooda, Hubbard, Scaccia, Washam, Barker), WELT (Ogilvie, Balch), LEAD INTO GOLD (Barker, Atkins, Rieflin, Zechman, Reznor) a především LARD, společné to dítko s Jello Biafrou (DEAD KENNEDYS). Nové album REVCO „Beers, Steers and Queers“ sklidilo u fanoušků i hudební kritiky nadšené ovace. Už obal s vyobrazením mince, kterou nechal razit neblaze proslulý římský císař Caligula, o něm ledacos vypovídá. Ohlušující, kovově znějící bicí, industriální samply, syrová elektronika, drsná kytara, průrazná a tvrdá basa, krutý, technikou zdeformovaný Connellyho řev a především dobré hudební a rytmické nápady, dělají z tohoto alba něco velmi speciálního. K jasným vrcholům patří úvodní otvírák „Beers, Steers and Queers“ s dominantní basovou linkou, nervní rytmikou a v závěru drsným kytarovým řevem, totálně dekonstruovaný cover „Let´s Get Physical“ diskotékové divy Olivie Newton John s nasamplovanou Lydií Lunch křičící „No Pain, No Gain“, psychedelický post industriál „Get Down“, s nekonečným kytarovým sólem a nebo temný, latexově černý elektro beat v „In The Neck“. Na závěr pak přijde malá zlomyslnost, v podobě skladby „(Let´s Talk) Physical“, v níž Al nechal Connellyho za minimálního hudebního doprovodu řvát 14 minut jedno slovo: „Talk!“ I přes technologickou revoluci, která se v dalších letech přes tento hudební žánr přehnala, je toto album i přes všechny oprávněné výhrady o jeho afektované zvrácenosti a přehnané kýčovitosti, stále lesklé a průrazné, jako špičatý kovový bodec, nasměrovaný rovnou do vašeho mozku.

 

„Kill Al Jourgensen“

Následné americké turné provázely větší či menší skandály. Al na něj např. najal profesionální striptérky, aby během vystoupení tančily, ale holky se často tak opily, že tančit jaksi zapomněly, navíc po skončení turné vydaly video kazetu s výmluvným názvem „Kill Al Jourgensen“. Trpělivost došla i Lydii Lunch, protože ji Jourgensen neustále samploval a nikdy se ani nezeptal. A tak se jednoho dne sebrala a odjela z New Yorku do Chicaga s nabitou 33-cítkou s tím, že „tomu hajzlovi ustřelí koule!“ Když tam dorazila, Al byl zrovna v Salt Lake City…Nové album „Linger Ficken´Good...“ nahráli REVCO ve stejné sestavě jako to předchozí a objevilo se na něm několik zajímavých hostů, jako třeba „otec LSD“ Timothy Leary a nebo kytarista JESUS LIZARD Duane Denison. Přes všechnu snahu však album nepřineslo po umělecké stránce nic nového ani podnětného a jen zopakovalo už známé hudební postupy. Přesto není úplně k zahození a např. skladba „Mr. Lucky“ je přitažlivým hybridem hard rockových riffů, syntetických bicích, zkresleného vokálu a vřískající dechové sekce. Za zmínku též stojí poťouchlá diskotékovka s funky kytarou „Crackin´Up“ připomínající P.I.L. a nebo cover verze skladby „Da Ya Think I´m Sexy“ od RODA STEWARDA. Závěr desky pak tvoří titulní píseň „Linger Ficken´Good“ se swingovou rytmikou, důraznou basovou linkou, hysterickými dechy, jazzovou kytarou a nasamplovanými zvuky vesnického dvorečku. REVCO jako jedni z prvních spojili punk, metal, elektroniku, taneční hudbu a industriál do jednoho logického celku, takže jste na jejich koncertech mohli potkat fanoušky všech výše uvedených žánrů, což v druhé polovině 80. let nebylo úplně běžné. Po jejich rozpadu se každý z aktérů věnoval různým hudebním projektům, z nichž nejzajímavějším se jevily aktivity zpěváka Chrise Connellyho. Hned v roce 1992 založil společně s bubeníkem Martinem Atkinsem (P.I.L., KILLING JOKE, PIGFACE) jednorázový projekt MURDER INC., na němž se podílel i zbytek KILLING JOKE (Raven/Geordie/Ferguson). Vznikla temná, traumatizovaná noční můra, která však přinesla nečekaně sladké hudební plody. Kromě nadstandardní hudební stránky to byl Connellyho vokál, který náhle zněl, jako undergroundový David Bowie. Bez legrace! Connelly pak na nějaký čas zmizel z hudební scény, aby se v druhé polovině 90. let znovu vynořil se svým vlastním hudebním tělesem CHRIS CONNELLY AND THE BELLS, jehož hudba by se dala označit jako podzemní, psychedelický pop. Od roku 2000 také působí v post industriálních THE DAMAGE MANUAL, společně s triem Atkins/ Geordie/Wobble (P.I.L.).

 

První náznaky na zmrtvýchvstání REVCO se objevily v únoru 2004, kdy se ve studiu Sonic Ranch v texaském El Pasu sešel Al Jourgensen a Phildo Owen (ex SKATENINGS). O rok později k nim přibyla silná čtyřka, v podobě Gibby Haynese z BUTTHOLE SURFERS Ricka Nielsena a Robina Zandera z CHEAP TRICK, Billy Gibbonse ze ZZ TOP a Jello Biafry z DEAD KENNEDYS a společným úsilím vzniklo aktuální album „Cocked and Loaded“. O nějakých progresivních tendencích se v jeho případě mluvit rozhodně nedá, přesto se jedná o celkem solidní porci elektro thrash core. REVOLTING COCKS se v roce 2006 chystají společně s MINISTRY na společné turné po USA a Kanadě, které by se koncem léta mělo přesunout i k nám, do Evropy.

 

Diskografie:

Big Sexy Land (Wax Trax 1986)
Live! You Goddamned Son Of A Bitch (Wax Trax 1988 live)
Beers, Steers and Queers (Wax Trax 1990)
Linger Ficken´Good... (Wax Trax 1993)
Cocked and Loaded (13th Planet Records 2006)

Mytí Oken Brno   |   Lukáš Berta   |   Linky