ČLÁNKY
SEETHER „Lamači dívčích srdcí“
Jestli si myslíte, že podpis smlouvy s velkou americkou vydavatelskou firmou může od základu změnit váš život, tak máte pravdu. Příkladem budiž kapela SEETHER z Jižní Afriky. S tamní rockovou scénou nemáme u nás v Evropě téměř žádné kontakty a osobně si vzpomínám pouze na kapelu TRIBE AFTER TRIBE, jejíž původ také sahá do Jižní Afriky, která ale od roku 1990 působí v Los Angeles. SEETHER se po úspěchu na domácí půdě a následném podpisu smlouvy se známou americkou firmou WIND-UP začali prosazovat nejprve v Americe a časem jaksi automaticky i ve zbytku světa, takže se s nimi můžeme dnes seznámit i my.
„Globalizace v praktickém životě“
Zpěvák, kytarista a textař Shaun Welgemoed je po matce Afričan, po otci Angličan a v době svého dospívání si jako mnoho jeho vrstevníků představoval, jaké by to bylo stát se skutečnou rockovou hvězdou. Na rozdíl od většiny z nich se ale proto rozhodl také něco udělat a tak spolu s bubeníkem Davidem Cohoem a baskytaristou Dalem Stewartem založil v květnu 1999 kapelu, kterou nazvali SARON GAS. Jejich hudba byla od počátku silně ovlivněna BLACK SABBATH, DEFTONES, CREED a SILVERCHAIR, avšak SARON GAS se přece jen snažili o originálnější projev, založený především na osobním prožitku a vlastních zkušenostech. Shaun Welgemoed ve svých textech zobrazoval skutečný život, jaký jej obklopoval a stejná byla i jejich hudba. Realistická, stylově rozmanitá a přitom dostatečně tvrdá. Síla a emoce se staly jejich největší devízou a SARON GAS se téměř okamžitě stali velkou nadějí současné jihoafrické rockové scény. V roce 2000 podepsali nahrávací kontrakt s firmou MUSKETEER RECORDS a s respektovaným jihoafrickým producentem Brianem O'Shea-mem natočili za dva měsíce první studiové album, nazvané „Fragile''. Nahrávka přinesla kapele i první „hity“ v podobě skladeb „69 Tea" a „Fine Again“, z nichž především ta druhá vysoko bodovala v tamní národní hitparádě. Skupina aktivně cestovala po celé Jižní Africe a její koncerty měly mezi tamními rockovými fanoušky značnou odezvu. Takový úspěch neunikl americkému vydavatelství WIND-UP (CREED, DROWNING POOL, ALTER BRIDGE), kteří se SARON GAS uzavřeli smlouvu na 7 alb. Kapela se ještě v tom roce přemisťuje do USA a po dohodě s vydavatelskou firmou mění název na SEETHER.
„Země neomezených možností“
Mohlo by se zdát, že přesun z Jižní Afriky do USA bude pro kluky značný „kulturní šok“, ale opak byl pravdou. „Hm....ani ne, usmívá se Shaun. Když jsme vyrůstali, pořád jsme sledovali aktuální hudební dění především v Americe a i díky tomu jsme ovlivněni hlavně hudbou ranných devadesátých let. Vždycky jsme se cítili být součástí této scény, přestože jsme se fyzicky nacházeli na druhé straně zeměkoule. Nehledě na to, že americký Středozápad vypadá úplně stejně, jako středozápad Jižní Afriky. Ale trošku naivní jsme samozřejmě byli, přiznává nakonec Shaun. Náš původní plán žít na Manhattanu, se záhy ukázal jako absolutní nesmysl, protože je tam všechno tak neskutečně drahý a my neměli ani floka. Tak jsme se raději přesunuli do Los Angeles, kde už to bylo v pohodě. Dnes ale můžeme říct, že v podstatě žijeme v naší dodávce“. Ihned po příjezdu do Ameriky začali SEETHER pracovat na druhém albu nazvaném "Disclaimer", které obsahovalo většinu skladeb z jejich debutu, plus 6 nových kompozic. Bubeník David Cohoe těžce nesl odloučení od rodiny a přátel a celé to nakonec vyvrcholilo jeho odchodem z kapely a návratem do Jižní Afriky. Na krátkou dobu jej vystřídal Nick Oshiro, kterého záhy nahradil Kevin Soffera, jenž s sebou přivedl druhého kytaristu Pata Callahana. Krátce nato změnil zpěvák Shaun Welgemoed své příjmení na „Morgan", které si podle jeho názoru budou lidé lépe pamatovat. No…nechci jim šahat do svědomí, ale vypadá to, že SEETHER byli pro svůj úspěch ochotni udělat téměř cokoliv.
„Hudebník=obchodník?“
SEETHER začali koncertovat po celé Americe a v roce 2003 vystupují dokonce na Ozzfestu, kde si zahráli spolu s DOWN, MESHUGGAH a ROB ZOMBIE. Skladby jako „Fine Again“ a nebo „69 Tea“ měli úspěch i v Americe a video k první jmenované celkem často rotovalo na MTV2.
„Máme spoustu fanoušků, kteří za námi cestují stovky mil, jen aby viděli náš koncert, říká Shaun, jeden chlápek přiletěl dokonce až z Kanady". Jejich jihoafričtí fanoušci se možná cítili být trochu zanedbávaní a tak v tom samém roce absolvovali SEETHER také turné po Jižní Africe. V roce 2004 vyšlo znovu nahrané a nově smíchané debutní album s poněkud nešikovným názvem „Disclaimer II.“ Z původní sestavy zbylo už jen duo Morgan/Stewart a tak celou desku nabubnoval hostující Josh Freese, který je v současnosti vyhledávaným studiovým hráčem (A PERFECT CIRCLE, PUDDLE OF MUDD, SUICIDAL TENDENCIES, CHRIS CORNELL, ROB ZOMBIE a asi milion dalších). Celé album produkoval Jay Baumgardner (PAPA ROACH, COAL CHAMBER, SYSTEM OF A DOWN, EVANESCENCE ) a oproti původní verzi na něm najdete 4 nové skladby, které už nahrál jejich současný bubeník John Humhrey. Hutný, melodický post grunge s čistým, emotivním vokálem, který je něco mezi Kurtem Cobainem (NIRVANA) a Aaronem Lewisem (STAIND). 
SEETHER zde střídají důraznější písničky s tklivými baladami, ve kterých se snaží vší silou držet osvědčených klišé, na nichž nechtějí (a nebo spíš nemohou) změnit ani notu. Jenže tím pádem je to celé neskutečně předvídatelné, okatě vykalkulované a šedivě uniformní. Občas sice přitlačí trochu víc (např. v „Pride“ nebo „Pig“), ale evidentně je to pro ně jen formální záležitost, zřejmě proto, aby je někdo nenařknul, že hrají hudbu pro holky. Jenže mám dojem, že to je právě to, co ve skutečnosti chtějí nejvíc. Celé album se odehrává podle jednotného scénáře, který prokouknete už během první skladby a po zbytek desky vás už nic jiného nečeká a po pravdě řečeno, musel jsem se vždycky nutit, abych to album doposlouchal celé. Ne že by bylo zas tak špatné, jednotlivé písničky docela ujdou, ale jako celek je to nuda k uzoufání. Ale abych jenom nekritizoval SEETHER mají občas docela hezké vícehlasy (to když se přidá basák Dále Stewart) a nechybí jim hráčská zručnost, jenže takových kapel dnes běhá po světě celá spousta. Jejich africké kořeny které by jim mohly dodat alespoň trochu osobitosti, by jste tam hledali marně. Asi největším tahákem se tudíž stala lehce melancholická, zasněná balada „Broken“, kterou zde najdete dokonce ve dvou verzích. Nejprve uslyšíte tu původní, tak jak vyšla na desce, druhá verze vám nabídne společný duet Shauna Morgana a jeho přítelkyně Amy Lee z oslavovaných EVANESCENCE. No nevím jak vy, ale já mám z toho všeho pocit, jako by se mi tady někdo snažil prodat stejnou věc 2x.
„Muka průměrnosti“
Na následujícím albu „Karma and Effect“ měli SEETHER dokázat, že přes všechny výhrady jsou především rockeři a ne nějací popoví panáci, jak tomu napovídaly některé momenty z předchozí desky. „Karma and Effect“ začíná docela slibně dramatickou „Because of Me“ se snaživě hřímajícím kytarovým riffem a Shaunovým nabuzeným řevem, ovšem celé jim to vydrží pouze úvodních 20 vteřin a pak to zase celé zmizí pod nánosem popového balastu. A to je v podstatě model, na kterém je postaveno celé album. 
SEETHER se zde chvílemi tváří jako drsní hoši z ulice a vzápětí zase jako hodní hoši odvedle, co v životě neřekli sprosté slovo. Produkce se tentokrát ujal Bob Marlett (TWO (Halford), ALICE COOPER, MOTLEY CRUE, ILL NINO) a jeho až příliš uhlazené pojetí SEETHER podle mě taky moc neprospělo. V některých skladbách se dokonce nerozpakují téměř do puntíku obšlehnout NIRVANU (např. ve skladbě „Remedy“), což pokládám za poněkud neomalené. Potenciálním hitem by se pak mohla stát skladba „The Gift“, s níž kapela evidentně touží navázat na úspěch „Broken“. Celkově se tedy dá říct, že SEETHER bohužel schází elementární dávka originality a vlastního názoru na věc a že se přes všechnu svou snahu podle mého názoru zařadí do nekonečného zástupu kapel, po kterých za pár let neštěkne ani pes. Jsou typickým představitelem daného žánru, který se však jen veze na vlně, vzedmuté koncem 90. let kapelami jako BUSH, CREED, STAIND, SILVERCHAIR a nebo NICKELBACK.
Diskografie:
Disclaimer (2000)
Disclaimer II (2004)
Karma and Effect (2005)