ČLÁNKY
STONESOUR "Explozivní koktejl"
O této formaci se začalo už před časem mluvit, jako o vedlejším projektu zpěváka SLIPKNOT Corey Taylora, ovšem skutečnost je poněkud jiná. Jde o legitimní kapelu, která má svůj logický vývoj i umělecké směřování a v jejichž řadách se tento dnes tento tak mediálně preferovaný zpěvák ocitnul pouze jakýmsi zvláštním řízením osudu. STONESOUR každopádně nejsou žádným klonem SLIPKNOT a rozhodně se jím ani nesnaží být. Jdou si svojí vlastní cestou a asi jen čas ukáže, zda dokáží být stejně úspěšní, jako jejich slavnější kolegové.
.jpg)
Kapela byla založena v roce 1992 zpěvákem
Coreyem Taylorem a bubeníkem Joelem Ekmanem.
Zanedlouho se k nim přidal baskytarista a
dávný Taylorův přítel Shawn Economaki a toto
trio začalo bez předem určeného stylového
zaměření skládat své vlastní písně. Jediné,
co tehdy doopravdy věděli bylo, že chtějí
psát a hrát původní a co možná nejkvalitnější
skladby, postavené na klasických hard rockových
riffech. Začali ihned vystupovat po místních
klubech a v kapele se během této doby vystřídala
celá spousta různých kytaristů. Často se stalo,
že vzali do party někoho jen na jednu show.
Obrat nastal v roce 1995, kdy se objevil kytarista
Jim Root (který se později také stal členem
SLIPKNOT) a všichni okamžitě věděli, že našli
toho pravého. Jeho příchod do kapely se stal
skutečně určujícím momentem pro STONESOUR,
coby hudební jednotku. Celých pět let pak
dělali hudbu z čiré vášně a neměli potřebu
se nějak žánrově definovat a nebo vyhraňovat.
Základem všeho byl řízný hard rock ze staré
školy, plný melodií a mladistvého elánu a
to jim bohatě stačilo. 
V roce 1997 však nastala
v řadách kapely krize a zdálo se, že umělecky
vyhasli, vyhořeli a že už nemají kam dál společně
jít. Corey Taylor to zabalil jako první a
přidal se ke SLIPKNOT, Jim Root ho následoval
o rok později. Ze Shawna se stal jevištní
manažer SLIPKNOT a Joel založil rodinu a bubny
šoupnul do sklepa. Vyřízeno, tečka. Vypadalo
to, že STONESOUR jsou už definitivně uzavřenou
kapitolou a že zůstanou jen pouhým nenaplněným
snem. V roce 2000 se však příležitostný kytarista
STONESOUR a Taylorův přítel ze starých časů
- Josh Rand, obrátil na Taylora s žádostí,
zda by mu nepomohl s nějakými novými skladbami,
na kterých zrovna pracoval. Taylora to zaujalo
natolik, že společnou prací na novém materiálu
strávila tato dvojka celý následující rok
a půl. Během dokončovacích prací si Taylor
s Randem uvědomili, že to, co společně vytvořili,
sahá až ke kořenům původních STONESOUR a že
by tak bylo jenom přirozené, oslovit bývalé
spoluhráče, zda by neměli zájem obnovit činnost
kapely.
Sejdeme se v Des Moines
Téměř 10 let od jejího vzniku a 6 let od posledního
veřejného vystoupení se tedy původní členové
sešli v městečku Des Moines. Nějaký čas uvažovali
o změně názvu a padali nápady jako PROJECT
X, SUPEREGO a nebo CLOSURE. Nakonec se ale
všichni rozumně shodli na tom, že nejlepší
bude ponechat si svůj původní název. "Jedinej
rozdíl oproti minulosti je ten", říká
Taylor, "že jsme ztratili strach utkat
se s tím, co je dneska populární. Chceme zůstat
věrni tomu stylu hudby, který jsme vždycky
chtěli dělat a je nám volný, jestli se to
někomu líbí a nebo ne. Být členem STONESOUR
mě umožňuje realizovat styl psaní, kterej
mám rád a kterej nemá nic společnýho se SLIPKNOT.
Jsme melodickej hard rock s příměsí nové iniciativy!"
A jací jsou STONESOUR ve skutečnosti? Těžkotonážní
mašina, valící se rovnou vpřed a drtící vše,
co jí stojí v cestě. Trocha tradičního hard
rocku, špetka thrash metalu a spousta aktuální
energie. O mix se postaral zkušený Toby Wright
(KORN, TAPROOT, ALICE IN CHAINS, PRIMUS) a
vtiskl kapele svůj charakteristický rukopis,
hodně připomínající ten špinavý heavy zvuk
grungeových part první poloviny 90. let. V
úvodní skladbě "Get Inside" dokonce
uslyšíte kytarové fígle, které jsou typické
pro Zakka Wyldea. Ostatně společných bodů
s jeho kapelou BLACK LABEL SOCIETY, by jste
našli určitě víc. V písni "Cold Reader"
se lehce mihnou dokonce arabské motivy a i
ostatní skladby vykazují známky osvíceného
pokroku. Corey Taylor se oproti SLIPKNOT snaží
více zpívat než řvát a jde mu to překvapivě
dobře. 
Pohybuje se od nelidského řevu, přes
expresivní chraplák, až po intonačně čistý
a na jeho poměry i vcelku kultivovaný pěvecký
projev. Mohutně riffující kytara, těžké bicí,
dunící basa a už zmiňovaný Taylorův vokál
tvoří dohromady hutný, valivý zvuk, jež vám
pořádně zvedne hladinu adrenalinu v krvi.
Těžiště této party leží zcela nepochybně především
v dravé energii a tvrdě útočné hře, přesto
se však nespoléhají jen na tyto zbraně. Snaží
se do toho všeho propašovat i nějaké ty melodie
a zajímavější zvukové a instrumentální pasáže,
takže celkový výsledek je barevnější a značně
pestřejší, než je v tomto žánru obvyklé. Dokladem
toho je např. téměř lyrická balada "Bother",
s efektně naaranžovanými smyčci, jemným předivem
kytarových tónů a absencí bicích, která se
objevila na multiplatinovém soundtracku k
filmu "Spiderman". STONESOUR jsou
zemitější, pomalejší a mnohem víc heavy než
SLIPKNOT, mají vyhraněnější cit pro melodie
a větší zájem o náladu a atmosféru svých písní.
Schází jim ta jejich zvrhlá agresivita, umanutá
divokost a narcistní sebemrskačství. STONESOUR
nejsou sice hudebně nijak zuřivě uchvacující,
ani bůhvíjak kreativní, přesto představují
celkem zajímavou alternativu fanouškům SLIPKNOT
a řekl bych, že nejenom jim.