ČLÁNKY
TROUBLE „Plnou parou vzad“
Od samého počátku byli TROUBLE úmyslným anachronismem a to v každém ohledu. Počínaje vzhledem, přes zvuk až po hudební styl, který byl derivátem ranných BLACK SABBATH s prvky klasického heavy metalu. Přes zjevné „zpátečnictví“ jim tento přístup vynesl na undergroundové doom/stoner metalové scéně přelomu 80. a 90. let kultovní status a jakkoliv se to zdá vzhledem k jejich stylovému zaměření nepravděpodobné, TROUBLE ovlivňovali i tehdejší „moderní“ metalové kapely. Známá je např. historka, jak James Hetfield s Kirkem Hammettem z METALLIKY vyzvídali po koncertě TROUBLE, na jakých zesilovačích docilují svůj unikátní zvuk.
TROUBLE vznikli v Chicagu v roce 1979 a u jejich zrodu stál zpěvák Eric Wagner, kytaristé Bruce Franklin a Frank Wartell, baskytarista Sean McAllister a bubeník Jeff Olson. Hned od začátku měli TROUBLE jasno v tom co chtějí hrát. Základním stavebním kamenem jejich stylu se stal psychedelický hard rock ranných 70. let, k němuž hlavně díky oběma kytaristům přidali vlivy klasického heavy metalu oblíbených JUDAS PRIEST. Texty se zabývaly převážně náboženskou tématikou, což jim zpočátku vyneslo nálepku „bílý metal“ a nebo ještě hůře „křesťanská kapela“, proti čemuž se vždy vehementně ohrazovali. TROUBLE začínali stejně, jako každá druhá rocková kapela. Hraním po malých klubech pro pár lidí v rodném Chicagu a jeho okolí a pomalu si budovali svou pozici. Jejich reputace rostla právě díky koncertům, díky kterým se stali vyhledávanou undergoundovou atrakcí. První oficiální nahrávkou byl singl se skladbou „The Last Judgment“, která se v roce 1984 objevila na sampleru „Metal Massacre Vol. 4“ labelu Metal Blade Records. Pro TROUBLE to byl přelomový krok, který jim zajistil podpis smlouvy právě u zmiňovaných Metal Blade. Následovalo EP s názvem „Assassin“ a hned po něm první studiové album „Psalm 9“. Od prvních taktů úvodní skladby „The Tempter“ bylo zřejmé, o co TROUBLE jde. Pomalé tempo, záhrobní vokál, těžké kytarové riffy a tíživá atmosféra ukazovala na více než zřetelnou inspiraci rannými BLACK SABBATH. 
Texty se točily kolem sporných otázek boje dobra se zlem, konfliktu nebe a pekla a už samotné názvy skladeb, jako „Revelation (Life or Death), Fall of Lucifer, Assassin a nebo Bastards Will Pay“ byly dostatečně výmluvné. Navzdory této žánrové jednoznačnosti zde najdete celkem solidní melodie a hlavně oba kytaristé se díky svému spíše heavy metalovému stylu ukazují ve velmi dobrém světle. V předposlední skladbě „Psalm 9“ zazní dokonce přímá citace z Bible a celou kolekci uzavírá poněkud překvapivá, nicméně velmi dobrá cover verze skladby "Tales of Brave Ulysses" od CREAM. Jestliže hudební kritika očekávala od druhého alba TROUBLE nějaký vývoj, šeredně se spletla. „The Skull“ totiž jednoznačně pokračuje tam, kde předchozí „Psalm 9“ skončilo, je snad ještě o něco psychedeličtější a tajemnější. Heavy metalové vlivy se téměř vytratily a zůstaly jen mocné kytarové riffy, ploužící se tempo, ocelově zbarvený vokál s nábožensky orientovanými texty. Album otvírá velmi dobrá balada „Pray for the Dead“, která však po první třetině zrychlí tempo a tím se její kouzlo vytratí. Album předčasně vrcholí hned následující sabbatovskou „Fear No Evil“ a tím by výčet kladů mohl skončit. Ne že by zbývající materiál byl vyloženě k ničemu, ale kromě obou výše zmiňovaných skladeb toho má už jen málo co nabídnout. Oslňující příkladem nudnosti je přes 11 minut trvající skladba „The Truth Is, What Is“, což byl první (a také poslední) pokus TROUBLE o epos, který však fatálně nevyšel. 
Přes všechny uvedené výhrady získalo album u fanoušků TROUBLE kultovní status, snad díky té pochmurné atmosféře, která byla z velké části zapříčiněna Wagnerovou drogovou závislostí, stejně jako rozpory uvnitř kapely. Všechno to nakonec vedlo k odchodu baskytaristy McAllistera, kterého nahradil Ron Holzner a také bubeníka Jeffa Olsona, kterého vystřídal Dennis Lesch a kapela s novou rytmickou sekcí vydala v roce 1987 album „Run To The Light“. Ortodoxní fanoušci utrpěli šok hned v úvodu první skladby „The Misery Shows“, když se ozval syntezátor(!), který zde zní spíše jako spinet a jenž spolu s tajemným Wagnerovým vokálem vytváří téměř gotickou atmosféru. Celé to ale vydrží jen úvodní část skladby a její zbytek se už odvíjí podle osvědčeného scénáře. Deska „Run To The Light“ se dá považovat za pokus o experimentálnější přístup, poměrně často se střídá rytmus i tempo a TROUBLE se celkem sympaticky snaží se o strukturovanější stavbu svých písní, ovšem výsledek působí bohužel poněkud zmateně. Místo toho, aby příslušné téma náležitě rozpracovali a ve finále pak i vypointovali, tak jej zcela nepochopitelně uprostřed téma opustí a překotně se vrhnou na další, čímž se v konečném výsledku stává jejich hudba nepřehlednou a maličko chaotickou. Skladby navíc působí dosti těžkopádně, skladatelsky nevyrovnaně, jakoby bez potřebné energie a hlavně druhá polovina alba už nic zvláštního nenabízí. Není se tedy co divit, že se krátce na to TROUBLE odmlčeli na dlouhé 3 roky.
„Návrat ve velkém stylu“
V roce 1990 vystoupili s velkým úspěchem na Dynamo Open Air v holandském Eindhovenu a během svého setu zahráli jak staré osvědčené skladby, tak-i novinky z chystaného alba. Jako bonus pro fanoušky zazněla i cover verze „Helter Skelter“ od BEATLES a všem zúčastněným bylo jasné, že jsou TROUBLE opět zpátky. Pod svá ochranná křídla je vzal věhlasný producent Rick Rubin a jeho label Def American, na kterém v tom samém roce vyšlo nové album, nazvané jednoduše „Trouble“. Do kapely přišel nový bubeník Barry Stern z psychedelických pionýrů 60. let COUNT FIVE a TROUBLE najednou zněli, jako pokropeni živou vodou. 
Velké kytarové riffy, těžkotonážní tempo i typický vokál zůstaly pochopitelně zachovány, ale jejich zvuk je tentokrát výrazně hutnější a hlavně dynamičtější. Skladby „trpí“ vnitřním přetlakem, své místo si našly výrazné melodie a nezapomnělo se ani na dřívější psychedelickou tajemnost. Písničky jako „At the End of My Daze, The Wolf, Psychotic Reaction a nebo R.I.P.“ jsou tou nejhlubší poklonou BLACK SABBATH, aniž by přitom musely ohnout svůj hřbet až k zemi. Pouze akustická balada „The Misery Shows (Act II)“ „narušuje“ tu prudkou intenzitu, která prochází celou deskou jako dráty vysokého napětí. TROUBLE se na tomto albu oprostili od nikam nevedoucích experimentů a heavy metalových manýrů a soustředili se opět na to, co jim vždycky šlo nejlépe - na plnokrevný, psychedelický hard rock s dobrými melodiemi. Povzbuzeni nadšenou reakcí jak fanoušků, tak hudební kritiky, vyrazili TROUBLE na téměř rok trvající turné, po jehož skončení se odebrali opět do studia natáčet další studiové album, nazvané „Manic Frustration“. O mix se tentokrát postaral Dave Sardy (HELMET, MARILYN MANSON, SYSTEM OF A DOWN, RATM) a produkci si vzal na starost Rick Rubin (AEROSMITH, THE CULT, RHCHP, AUDIOSLAVE, SLAYER), pod jehož vedením kapela ještě více rozkvetla. Album je ještě energičtější než to předchozí, aniž by přitom ztratilo na hmotnosti. Temně psychedelických nálad se TROUBLE pochopitelně úplně nezvzdali, ale to co jednoznačně převládá, je právě dynamická energie, která z kapely přímo srší. Ve skladbě „Fear“ se objevil dokonce tak „avantgardní“ prvek, jako je zkreslený vokál, staré časy zase připomene závěrečná cover verze „Breathe“ od písničkáře Donovana a celkově velmi dobrý dojem trochu kazí pouze tuctová balada „Rain“. Eric Wagner místy zpívá jako Axel Rose říznutý Ozzym a v pozitivním slova smyslu se tady o ně lehce otřela vlna grunge, takže výsledkem je moderní mix GUNS N ROSES, AEROSMITH a SOUNDGARDEN. 
Přes jednoznačný úspěch desky se TROUBLE rozloučili s vydavatelstvím Def American a nějakou dobu byli bez smlouvy. Toto období vyplnili klubovým turné po Německu a Holandsku, během něhož natočili nové demo, pracovně nazvané „One For The Road“. V roce 1995 vyšlo zatím poslední album „Plastic Green Head“ v takřka v původním obsazení, včetně navrátivšího se Jeffa Olsona za bicími . TROUBLE se na něm snažili navázat na úspěch předchozích dvou alb a podle mého soudu se jim to podařilo. Opět je to výborné hard rockové album, na němž je vliv BLACK SABBATH již jen okrajový a kde se mnohem více prosazuje vliv grungeových SOUNDGARDEN, což je patrné např. v masivní a přesto výrazně melodické „Opium-Eater“ a nebo podobně laděné „Another Day“. Trochu nostalgická, ale velmi heavy je skladba „Flowers“, další z písní „Hear The Earth“ mi dokonce připomíná masivnější MASTERS OF REALITY. Výborná je cover verze skladby „Porpoise Song“ od MONKEES a také závěrečná „Tomorrow Never Knows“ od BEATLES. Energií našlapaná deska, na které kapela předvedla velmi kompaktní a sebevědomý výkon. Všechno nasvědčovalo tomu, že se TROUBLE žánrově konečně našli a že právě tato poloha jim bude v budoucnu nejlépe vyhovovat. Jako blesk z čistého nebe však krátce na to přišla zpráva o odchodu zpěváka Erica Wagnera. TROUBLE sice ještě odehráli pár koncertů se zpěvákem Kyle Thomasem (ex Exhorder/Floodgate), ale všichni cítili že to prostě není ono a brzy to zabalili.
„Život po TROUBLE“
Po odchodu z TROUBLE založil Eric Wagner spolu s kytaristou Danny Cavanaghem z ANATHEMA kapelu LID, s níž v roce 1997 vydal vcelku slušné album „In The Mushroom“. Bruce Franklin a Jeff Olson spolu s basákem KING´S X Doughem Pinnickem dali v roce 2000 dohromady projekt SUPERSHINE a v roce 2005 natočil Olson s Rickem Wartellem pod hlavičkou WET ANIMAL stejnojmenné album v duchu ranných TROUBLE. 
Ron Holzner působil v kapelách NOVEMBER´S DOOM, MUSTACHE, mihnul se ve hvězdných GOATSNAKE a společně s kytaristou Dave Chandlerem (SAINT VITUS) natočil v roce 2005 pod názvem DEBRIS INC stejnojmenné album, na kterém zkřížili BLACK SABBATH s punkovými BLACK FLAG. Co se týká samotných TROUBLE, tak ti se v roce 1999 objevili na festivalu Stoner Hands of Doom ve Washingon D.C., s Kyle Thomasem za mikrofonem. V té době se také mluvilo o tom, že by měli jít do studia natáčet novou studiovou desku s názvem „Seven“, k čemuž ale bohužel nikdy nedošlo. V roce 2004 nazpíval Eric Wagner skladbu „My Tortured Soul“, která byla součástí projektu Davida Grohla (NIRVANA, FOO FIGHTERS) nazvaným PROBOT a kterou osobně pokládám za „nejlepší skladbu TROUBLE“. Na oplátku mu prý David slíbil, že se posadí za bicí na jejich příští studiové desce, což v současnosti není zcela nereálná představa. 
TROUBLE jsou totiž už nějaký čas znovu pohromadě, dokonce v původní sestavě (když pominu nedávný odchod Rona Holznera) a pilně připravují nové studiové album s názvem „Simple Mind Condition“, které má vyjít začátkem příštího roku. Vydavatelská firma ESCAPI MUSIC pak pro jejich fanoušky přichystala reedice prvních dvou alb vždy s bonusovým dvd, jejichž vydání by měla stihnout ještě dokonce letošního roku.
TROUBLE lze považovat za jakýsi chybějící evoluční článek, mezi psychedelickým hard rockem 70. let, klasickým heavy metalem let 80-tých, grunge let 90-tých a současným stoner rockem, který všechny tyto hudební žánry spojuje v jeden celkem logický a kompaktní celek. Můžeme jen doufat, že tomu tak zůstane i v budoucnu.
Diskografie:
Psalm 9 1984
The Skull 1985
Run To The Light 1987
Trouble 1990
Manic Frustration 1992
Plastic Green Head 1995
