ČLÁNKY
UGLY KID JOE - Skejtem proti všem
Kalifornští UGLY KID JOE vzešli ze skate komunity, která počátkem 80. let vyrostla na punku stejně jako na thrash metalu, funku či hip-hopu. Jednoduše si z každého žánru vzali co potřebovali a rozhodně se netrápili s tím, co na to řekne hudební kritika. Byli průkopníky hudebního žánru známého jako crossover, i když občas dostávali nálepku funk metal či skate metal. Svojí hudbou výborně reflektovali vlastní životní styl, což představovalo celý den blbnutí s prkýnkem ve skate parku, večer to pořádně rozjet na nějakém mejdanu a v ideálním případě tam sbalit i nějakou tu holku. Chtěli žít naplno, tady a teď a co přinese další den jim bylo srdečně ukradené.
„Nejpřitažlivější spratci z okolí“
Kapelu dal dohromady už v roce 1987 zpěvák Whitfield Crane, společně s kytaristou Klausem Eichstadtem. Zanedlouho přibrali baskytaristu Cordella Crocketta, druhého kytaristu Erika Phillipse, bubeníka Marka Davise a UGLY KID JOE začali obrážet místní večírky, na nichž si brzy získali pověst chlapíků, kteří jsou ochotni vrhnout se po hlavě i do toho nejbláznivějšího podniku. Jejich comixové „logo“ drzého výrostka v kraťasech, keckách a basebalové čepici odráželo vkus komunity pro kterou hráli a k níž sami patřili. Satirické texty plné ironie a černého humoru pak umocňovaly energický mix punku, metalu a funku, tedy něco mezi AC/DC a RED HOT CHILI PEPPERS, s lehkým vlivem mainstreamového metalu ve stylu SKID ROW, POISON a nebo L.A. GUNS. Jejich první EP „As Ugly as They Wanna Be“ z roku 1991 bylo ještě hodně ovlivněno právě rannými RED HOT CHILI PEPPERS, s rozverně poskakujícími funky rytmy, hutnými kytarovými rify a jízlivým vokálem a bylo úplně jasné, že v té době nebrali UKJ nikoho a nic vážně (včetně sami sebe) a život chápali jako jeden nekonečný mejdan. 
Na rozdíl od RHCHP však UKJ milovali i klasický heavy metal, díky čemuž měla jejich hudba už od počátku daleko větší hmotnost, aniž by přitom pominuli melodickou stránku věci. Album kapele přineslo první hity, v podobě skladeb „Madman“, výborné cover verze sabbatovské „Sweet Leaf“ a především „Everything About You“, která se dokonce dostala na třetí místo v UK Singles Chart a o něco později se objevila i ve filmu „Wayne's World“. EP-čko se nakonec se stalo platinovým a otevřelo jim dokořán dveře do velkého světa pop music. V roce 1991 se odehrála důležitá změna na postu druhého kytaristy, kde původního Erika Phillipse nahradil Dave Fortman, který do kapely vnesl ještě větší nadhled a hlavně solidní skladatelský potenciál. Kapela následně podepsala smlouvu s MERCURY RECORDS a jejich debutové album „America's Least Wanted“ (jehož název byl parodií na slavnou frázi „America's Most Wanted“) které vyšlo o rok později zaznamenalo obrovský komerční úspěch.
„Bon Jovi z předměstí“
Největší ovace sklidila cover verze amerického písničkáře Harryho Chapina „Cats in the Cradle“, jehož singlu se jen v Americe prodalo přes 500 000 kopií a dokonce i v rezervované Anglii se písnička prodrala na sedmou příčku singlového žebříčku. K úspěchu alba v Británii možná také tak trochu přispěl fakt, že se ve skladbě „Goddamn Devil“ mihnula britská metalová ikona č.1 - Rob Halford (JUDAS PRIEST). Album mělo o něco hutnější zvuk než předchozí EP a byl na něm evidentní příklon k mainstreamovému metalu, takže UKJ tady občas zněli jako BON JOVI. Převážně střední tempo, chytlavé refrény, kousavé texty, hutné kytarové rify, spousta energie a už jen občasné funky poskakování však dalo dohromady tak přitažlivý hudební koktejl, že se ho fanoušci na obou stranách oceánu nemohli nabažit. Krátce po návratu ze světového turné jež proběhlo v roce 1992, odešel z kapely bubeník Mark Davis a na jeho místo usedl Shannon Larkin (SOULS AT ZERO, WRATHCHILD AMERICA), který měl velký podíl na zvuku následující desky „Menace to Sobriety“. Ta vyšla v roce 1995 a jako obvykle šlo o parodii na název filmu „Menace II Society“. Album mělo mnohem ostřejší a mohutnější zvuk a už od prvních taktů bylo jasné, že UKJ významně přitvrdili. Svou zásluhu na tom měl jistě i producent GGGarth, který spolupracoval s kapelami jako RAGE AGAINST THE MACHINE, KITTIE, MELVINS, MUDVAYNE a nebo NICKELBACK. 
Skladby už sice nebyly tak chytlavé jako dřív, přesto UKJ neztratili schopnost napsat dobrou melodickou písničku a jako celek drží album daleko víc pohromadě. Jen výjimečně se ozvou hravé funky rytmy, zato převažuje drsná a pořádně heavy kytara, zemité tempo, přibylo tvrdosti a důrazu, ubylo srandiček a punkové jízlivosti, což byl nakonec možná důvod, proč se k této desce obrátili původní fanoušci zády. Tehdejší hudební kritika ho sice hodnotila veskrze pozitivně a časopis Kerrang! jej dokonce vyhlásil albem roku, u fanoušků však deska propadla a skoro vůbec se neprodávala. Je paradoxem, že právě na tomto albu jsou UKJ přesvědčivější než kdykoliv předtím, skladatelsky silní a zvukově kompaktní…přesto (a nejspíš právě proto) neuspěli. Následoval vyhazov od MERCURY, což kapelu vedlo k založení vlastního labelu EVILUTION RECORDS, na němž vydali následující album „Motel California“ , což byla (jak jinak) parafráze na „Hotel California“ od EAGLES. Je to rozhodně nejvyzrálejší a podle mě i nejlepší album UKJ. Atmosféra se ještě víc zklidnila, ale kapela přesto neztratila svou dynamiku, aranžmá obohatili o flétnu a jiné dechové nástroje, takže občas měli blíž víc k alternativnímu rocku než k metalu. Skladby jsou strukturovanější a víc o atmosféře, i když ani tady nechybí údernější kompozice, jako např. „Dialogue“, která zní jako zapomenutá skladba od NIRVANA, velmi podařená je i „Sandwich“ v duchu ranných RHCHP, původní funky metal zase připomene „Would You Like To Be There“, tentokrát ovšem v poněkud „dospělejší“ formě. Deska sice trochu postrádá původní živelnou energii, plně to však nahrazuje skladatelskou a aranžérskou vyspělostí. Kapela vyrazila podpořit desku na malé turné do Evropy a tím jakoby se kruh symbolicky uzavřel. UKJ se jako ve svých počátcích vrátili do malých klubů, kde hráli pro podstatně menší, zato věci znalé a oddané publikum a bylo jasné, že tomu tak mělo být už od začátku. Jenže takový „pád“ každé ego neunese a tak se nakonec UKJ v roce 1997 přece jen rozpadli.
„Bolestná dospělost“
Jednotliví členové to ale nehodlali jen tak vzdát a pustili se do vlastních projektů. Dave Fortman se vydal na dráhu producenta a pracoval s kapelami jako SUPERJOINT RITUAL, MUDVAYNE, SIMPLE PLAN a nebo EVANESCENCE, aktuálně produkoval album „All Hope Is Gone“ ultra metalové mlátičky SLIPKNOT. Bubeník Shannon Larkin vystřídal několik kapel, z nichž nejvýznamnější byli jednoznačně punk metaloví AMEN, nyní si vydělává na bubenický chlebíček u GODSMACK. Spolu se jejich zpěvákem Sully Ernou dali dohromady post grunge projekt ANOTHER ANIMAL, k němuž nakonec zlákali i zbytek kapely, konkrétně kytaristu Tonyho Rombolu a basáka Robbie Merilla. 
V roce 2007 vydali stejnojmenné album, jehož singl „Broken Again“ se vyšplhal na osmou příčku U.S. Billboard Hot Mainstream Rock Tracks Chart a partička v tom samém roce dokonce vyrazila v roli předskokanů ALTER BRIDGE na turné. Zpěvák UKJ Whitfield Crane na krátkou dobu zakotvil u LIFE OF AGONY, aby v roce 1999 zformoval spolu s kytaristou Loganem Maderem (ex MACHINE HEAD, SOULFLY) vlastní superskupinu MEDICATION, s níž se pokusili (neúspěšně) naskočit na nu metalovou vlnu. MEDICATION tvořil kromě zmiňovaného dua ještě kytarista B-Blunt (A DAY IN THE LIFE), baskytarista Kyle Sanders (BLOODSIMPLE) který nahradil původního basáka Roberta Trujilla (SUICIDAL TENDENCIES, OZZY OSBOURNE, METALLICA) a bubeník Roy Mayorga (STONE SOUR, SOULFLY). Zůstalo po nich jedno stejnojmenné EP a jedno docela slušné album „Prince Valium“ z roku 2002, konec přišel o rok později.
UGLY KID JOE nebyli žádnou přelomovou kapelou, která by nějakým skutečně zásadním způsobem ovlivnila dění na metalové, potažmo rockové scéně, přesto si dokázali alespoň z počátku získat nadšené publikum, především pro svou bezstarostnou lehkovážnost, odzbrojující bezprostřednost a v neposlední řadě i dravou energii, s níž válcovali své fanoušky. A taková kombinace má skoro vždy úspěch, bez ohledu na žánrovou příslušnost.
Diskografie:
1991 - As Ugly As They Wanna Be (EP)
1992 - America's Least Wanted
1995 - Menace to Sobriety
1996 - Motel California
1998 - The Very Best of Ugly Kid Joe: As Ugly as It Gets
2002 - The Collection