RECENZE
BRIMSTONE COVEN
Black Magic
METAL BLADE – 54:34
doom rock USA
Rok: 2016
Před čtyřmi roky vznikla v Západní Virginii kapela BRIMSTONE COVEN a v ten okamžik se reinkarnoval i duch starých BLACK SABBATH. Že jste podobnou krávovinu slyšeli už nejméně stokrát? No to já taky, ale ručím vám zato, že po poslechu novinky „Black Magic“ vás ten úšklebek přejde! Hodně se mi líbila už předchozí eponymní deska z loňského roku, ale s novinkou „Black Magic“ se to nedá vůbec srovnat. Točím ji už několikátý den pořád dokola a i když ji zrovna fyzicky nehraji, stejně mi pořád zní v hlavě. Ani si nevzpomínám, kdy jsem byl takhle nějakým albem doslova pohlcen. Snad je to kvůli tomu naprosto autentickému pocitu, jaký jsem zažíval jako malý kluk při poslechu toho tehdy tak tajemného rock and rollu. BRIMSTONE COVEN oproti minulosti tentokrát změnili jedinou věc, kterou sice použili už i dříve, ale nikde ne v takovém měřítku. Celé album totiž postavili na spojení sabbatovských rifů s úžasnými trojhlasy, připomínající rané THE MOODY BLUES nebo THE BYRDS, v některých momentech pak dokonce i URIAH HEEP. BRIMSTONE COVEN mají totiž to štěstí, že se v kapele sešli tři chlápci, kteří umí nejenom dobře zpívat, ale každý má také trochu jinou barvu hlasu, takže jim to dohromady zní naprosto úžasně. Kytara se nesnaží za každou cenu sázet jeden rif za druhým, občas je i docela subtilní až křehká, nicméně vždy se přesně trefí do nálady písně. Ozdobou jsou pak výborná sóla, čímž nemyslí zběsilé lítání po hmatníku, ale empatické a vypointované kytarové ornamenty, které v pravý čas skladbu obohatí a posunou ji na vyšší úroveň..a právě o tomhle by dobrá kytarová sóla měla být...nebo ne? K tomu přidejte výraznou basovou linku, nekomplikované, ale dostatečně důrazné bicí, plus nějaké ty okultní kejkle s trochou mystiky a máte prvotřídní retro doom rockové album. Největší devízou „Black Magic“ je kromě výše zmíněného i výrazně vylepšená skladatelská potence, takže se dá říct co skladba, to perla, to vše přitom za použití skoro primitivních prostředků. Úvodní „Black Magic“ třeba v prostřední části téměř neznatelně zpomalí, jakoby náhle uvízla v čerstvém asfaltu, čímž najednou získá napětí, které vzápětí uvolní nekomplikované kytarové sólo...prosté, ale perfektně fungující řešení. A taková je v podstatě celá deska. Samotné skladby jsou velmi jednoduché konstrukce, ale to se dalo říct o BEATLES taky. Důležité je, aby výsledkem byla vždy dobrá písnička, což jak jistě všichni víme, je naprostý základ. Vrcholem alba je podle mě „Upon The Mountain“, šestiminutový doom rockový opus s nádhernými trojhlasy, melancholickou melodií, hypnotickým tempem a sabbatovským rifem, který se v polovině jaksi zacyklí sám do sebe a najednou je v tom tolik emocí, že se vám chce hlavou prorazit zeď. „The Plague“ je zase úplně prostinká písnička, ale je v ní tolik smutku a sladkobolné melancholie, že vám to zlomí srdce dřív než stačíte zalapat po dechu. Skvělá je i „Forsaken“ s dokonalými změnami tempa, parádním rifem a hlavně VOKÁLY, které vás zavalí emocemi jako obří lavina. Nemohu zapomenout ani na závěrečnou „The Eldest Tree“ s parádní rifem, který má ve spojení s psychedelickými vokály a minimalistickým rytmem naprosto hypnotické účinky. Z tranzu vás sice v polovině vytrhne skoro jazzová vsuvka, ale závěr je už opět plně v režii hypnotizujícího rifu...a dokonce i hejno havranů proletí kolem! Ta deska se mi hodně líbila už na první poslech, ale čím víc se jí zabývám, tím víc se mi dostává pod kůži a v podstatě si nedokážu představit, jak by to šlo udělat líp. Právě tohle je TEN způsob a TA cesta, jak ctít tradici a přitom nebýt nařčen z plagiátorství. Jak se inspirovat a přitom zůstat svůj. Okultní hard rock 70. let tady dostal zcela nový rozměr, přičemž duch legendární sabbatovské jedničky slaví své znovuzrození. Bravo BRIMSTONE COVEN!
