RECENZE
MARK LANEGAN BAND
Phantom Radio
HEAVENLY RECORDINGS – 38:10
indie rock USA
Rok: 2014
Bývalý frontman grungeových SCREAMING TREES a v současnosti jeden z nejpozoruhodnějších blues/rockových vokalistů Mark Lanegan přichází po dvou letech s novým albem, které je na jeho poměry žánrově nebývale pestré. Možná v tom má prsty multiinstrumentalista Alain Johannes, který v minulosti hrál např. s QOTSA, THEM CROOKED VULTURES, Chrisem Cornellem atd. a který desku nejenom produkoval, ale podílel se na ní i autorsky. Se svou trochou pak přispěl i britský kytarista Duke Garwood, který s Laneganem spolupracoval už v loni na společném albu „Black Pudding“, stejně jako holandský houslista Sietse Van Gorkom a nebo Laneganova přítelkyně Shelley Brien, která svým vokálem zkrášlila píseň „Floor Of The Ocean“. Hlavní zásluhu na vzniku desky má nicméně Markův telefon, konkrétně aplikace Funk Box, pomocí které si zaznamenával všechny své nápady. Z těchto syntetických kořenů však vznikla zcela organická nahrávka, která podle Marka odráží jeho zálibu v kraut rocku, britském post punku a new wave 80. let. „Se SCREAMING TREES jsme navazovali na kapely jako NUGGETS, 13TH ELEVATOR a nebo LOVE, jinak jsme ale poslouchali spíš ECHO AND THE BUNNYMEN, RAIN PARADE, THE GUN CLUB a spoustu britského post punku“. Úvodní „Harvest Home“ mi ale připomíná spíš staré časy s „TREES“, protože zní jako indie kytarovka s neklidnými klávesami v pozadí, které jako jediné evokují osmdesátkovou new wave. Již zmiňovaná „Floor Of The Ocean“ zní naproti tomu hodně synteticky, s téměř disko rytmem a cinkavými klávesami a kdyby to Lanegan neuzemnil svým temným barytonem, byl by to kýč jak bič. V trochu podobném duchu je i následující „The Killing Season“, která mi evokuje THE CURE poté co se vymanili s deprese gothic rocku a začali dělat trochu optimističtější hudbu. Pak jsou tu samozřejmě typické Laneganovi bluesové balady, jako např. „Judgement Time“, „The Wild People“ a nebo „I Am The Wolf“. „Waltzing In Blue“ by naproti tomu mohla při troše fantazie připomenout ne tak temné a trochu méně frustrované JOY DIVISION a výše zmiňovaný vliv kraut rocku jsem zaznamenal až v poslední, temně uhrančivé skladbě „Death Trip to Tulsa“, která mi svým hypnotickým rytmem trochu připomněla kraut rockové hrdiny CAN. Lanegan tentokrát nahrál žánrově rozmanité album, které určitě stojí za vaši pozornost, osobně ale dávám přednost jiným deskám z jeho bohaté diskografie.
