RECENZE
PRAŽSKÝ VÝBĚR 2
Vymlácený rockový palice
SONY/BMG 56:28
Styl: crossover Stát: ČR
Rok: 2007
Roztržka mezi ústřední dvojicí Kocáb – Pavlíček způsobila, že zde máme „nový“ PRAŽSKÝ VÝBĚR s kosmeticky upraveným názvem a ve zcela novém složení, i když přesnější je říci staronovém, jelikož kromě Kocába tvoří současný VÝBĚR i bývalý bubeník Klaudius Kryšpín. Kvintet pak doplňuje zpěvačka Zlata Kinská, která je zároveň zodpovědná za pódiovou vizualizaci (jež má být údajně bombastická), kytarista Glenn Proudfoot a baskytarista Richard Scheufler. Musím se přiznat, že jsem od této desky nic velkého neočekával, ale že mě alespoň v jednotlivostech celkem příjemně překvapila. Osobně mi vyhovuje prolínání různých, třeba i hodně vzdálených hudebních stylů a tady si toho užijete opravdu požehnaně. Metal, funk, rock, pop, jazz rock nebo hip-hop, vše na jedné hromadě, ale bohužel ne vždy to ideálně funguje. Občas jsem měl pocit, jakoby ty písně byly složeny z nestejných fragmentů vzniklých v různých časových úsecích, které měl Kocáb léta doma v šuplíku a teď je prostě nějak poslepoval dohromady. V některých skladbách je zase až příliš znát inspirace v zahraničí, jako např. v „Ámen“ která zní, jako přesná kopie Niny Hagen, v „Dobře ti tak“ je zase cítit vliv funk metalových MINDFUNK, 24-7 SPYZ a nebo FISHBONE. Naproti tomu třeba „Buch štempl sem, buch štempl tam“ s důrazně pulzujícím rytmem, dramatickými výjezdy kláves a temnější atmosférou je opravdu moc dobrá a když se do toho v závěru vloží dravě rifující kytara, budete si spokojeně poklepávat nožkou do taktu. V „Naruby“ se zase ve větší míře prosazují Kocábovy klávesy, jejichž zvuk se však hodí spíš do 80. let než do současnosti. Skladba zaujme i trochu jazzovějšími postupy, ale když se do toho opět vloží bouřící kytara, dostane to teprve tu správnou šťávu. Trocha hip-hopu zazní ve skladbě „Schizoidní klub“, které dominují rychlé střihy a kde kytara jen tak bublá pod víkem, nad nímž se vznáší výborný motiv v refrénu. V „Basket Of Words“ znovu exceluje funky basa s pekelně rychlým palcem a závěrečná „Vymlácený rockový palice“ je snad nejvíce heavy z celé desky s pitoreskními rytmickými motivy připomínajícími Franka Zappu, který je ostatně pod skladbou uveden coby spoluautor. Celé toto snažení však devalvují neskutečně pitomé texty, které mě vyloženě iritovaly a byl jsem vždy vděčen, když je občas přehlušila hudba a já je nemusel poslouchat. Přitroublé mentorské mudrování a rýmy typu „ententýky dva špalíky“ mají asi stejné charisma, jako hromada vajglů na chodníku a od Kocába bych rozhodně čekal víc soudnosti a méně buranského křupanství. Druhou slabinu pak vidím v nevyrovnané produkci, která je často zbytečně komplikovaná, díky čemuž působí části skladeb občas poněkud těžkopádně, nesourodě a ztrácejí přímý tah na bránu. Na druhé straně jsou zde vynikající muzikantské výkony s dravou kytarou v čele, výbornou baskytarou a stejně takovými bubny, Kocábův vokál má pořád velké charisma a desce určitě nechybí energie. Nové album VÝBĚRU je určitě nejpřesvědčivější od „Straky v hrsti“ a kdyby ho sestříhali na 30 minut a nechali znovu otextovat, byla by to bomba.
