RECENZE
THE DILLINGER ESCAPE PLAN
One Of Us Is The Killer
SONY
math core USA
Rok: 2013
Zpěvák Greg Puciato kdesi prohlásil, že TDEP ještě nikdy nezahajovali album basovou linkou, takže by to teď jako že zkusili...no tak na to rovnou hned zapomeňte! Nová deska vás praští do ksichtu jak ocelová pěst omotaná hadrem plným skleněných střepů a opře se do vás divokou silou řvoucího tornáda. Syrový a na kost ohlodaný hard core je sice o něco přímočařejší než obvykle, jenže oni prostě neumí hrát jednoduše, takže se to stejně po chvilce zvrtne v divokou free core změť rytmů, kytarových rifů a zuřivého řevu. Ta deska letí vpřed jak smečka hladových rotvajlerů, kteří se ale přece jen občas zastaví a začnou okouzleně výt na měsíc. TDEP převážnou dobu sice zní jako CONVERGE na testosteronech, ale pořád se jim do toho nějak motá vliv THE MARS VOLTA a Mike Pattona...a to mě na nich baví asi nejvíc. Greg na jejich poměry docela často opouští ultimátní řev a věnuje se melodickému a docela vysoko položenému zpěvu (ano slyšíte dobře), což samozřejmě podnikal i dříve, ale nikdy ne s takovou horlivostí. Titulní „One Of Us Is The Killer“ je přesně tím případem, kdy DILLINGER najednou zní jako THE MARS VOLTA, kterým ale někdo místo kytar podstrčil plamenomety. Další anomálií je skladba „Nothing´s Funny“, která by mohla být sestřičkou „One Of Us...“ nebýt o něco hutnějšího podkladu, ovšem i zde je inspirace THE MARS VOLTA a Mike Pattonem docela zřejmá. „Understanding Decay“ má výborný techno úvod, než se změní v obvyklou hard core rubanici, která nenechá na živu nic většího, než pět centimetrů. Na basovou linku zmiňovanou v úvodu ale nakonec taky dojde a to v předposlední skladbě „Crossburner“, která je jako temný a pomalu se valící černý mrak, halící svět po globální katastrofě do přízračného oparu. Celkově se dá tedy říct, že nová deska nijak zásadně nevybočuje z toho, co TDEP předváděli v předchozích letech, jen se mi zdá, že jejich chuť vymanit se ze zaběhaných kolejí (což uznávám je v jejich případě trochu legrační příměr, přesnější by bylo místo kolejí použít termín „překladové nádraží někde v Bangkoku“) je čím dál větší. Navíc mě fakt hřeje u srdce, že na začátku jejich působení by nikdo nevsadil ani pěťák, že se tahle kapela někdy vyhrabe z undergroundu a že se jako mnozí jiní před nimi nestanou jen uctívanou modlou pro pár hudebních labužníků a vyšinutých extrémistů. Leč časy se naštěstí změnily a to, co před pár lety byl těžký underground, je dnes oceňovaným a respektovaným hudebním standardem. Paráda!
