RECENZE
THE HIGH CONFESSIONS
„Turning Lead into Gold with The High Confessions“
RELAPSE – 53:27
post industrial ambient USA
Rok: 2010
Další z řady alternativních superskupin, které už jen svým hvězdným obsazením vzbuzují u fanoušků značná očekávání, které pak zhusta nebývají naplněna. Toto však rozhodně není ten případ, protože deska „Turning Lead into Gold with The High Confessions“ je opravdu parádní. THE HIGH CONFESSIONS tvoří duo ostřílených mazáků amerického alternativního rocku, zpěvák Chris Connelly (MINSTRY, REVCO) a bubeník Steve Shelley (SONIC YOUTH), které zde doplňuje mladá krev, v podobě basáka Sanforda Parkera (MINSK) a zvukového šamana Jeremy Lemose (WHITE/LIGHT). Implodující post industriální dunění s jemnými rytmickými strukturami a decentními kytarovými ornamenty, doprovázené klidným Connellyho vokálem vytváří od počátku speciální atmosféru, tak typickou pro ranné počátky industriálu v jeho sofistikovanější podobě. Hned druhá skladba „Along Come The Dogs“ mi silně připomněla ranné industriální pionýry THROBBING GRISTLE. Sedmnáct minut trvající abstraktní zvuková koláž syntetických hluků, tiché deklamace, náhodných basových linek a rytmických útržků tvoří velmi sofistikovanou a silně hypnotizující atmosféru, která v závěru opusu získá přece jen jistou dynamiku. Dobře si vzpomínám, jaký šok u fanoušků MINISTRY a REVCO způsobilo v roce 1992 zjištění, že Connelly umí nejenom řvát jako nějaký posedlý maniak, ale že dokáže i velmi dobře zpívat, navíc že jeho barva hlasu i frázování připomíná temnějšího Davida Bowie. Jeho tehdejší projekt MURDER INC. s bubeníkem Martinem Atkinsem (P.I.L., PIGFACE, KILLING JOKE) byl pro mnohé příjemným překvapením a skladba „The Listener“ mi ho trochu připomíná, stejně jako pozdější Connellyho sólové projekty, které byly na hony vzdáleny hudbě, kterou se zabýval ve svých počátcích. Přestože minimalistické mantry THC zní hodně archaicky, jedná se o naprosto nadčasovou hudbu, která má vždy důvod k existenci, stačí když máte co říct. Pod zdánlivě klidnou hladinou to vře emocemi a latentní hrozbou a přestože nepotřebují hlasitě řinčet zbraněmi aby si získali vaši pozornost, stejně ji budou mít plné míře. S minimem prostředků dosahují maximálního účinku a od prvních taktů vás vtáhnou do svého poněkud soumračného a trochu nebezpečného světa, jehož mrazivá naléhavost vás nenechá uniknout. Moc bych si přál, aby deska „Turning Lead…“ nebyla jen pouhým jednorázovým projektem a my bychom se mohli s touto formací setkávat i v budoucnu.
