RECENZE
A LIFE ONCE LOST
Iron Gag
FERRET 41:18
Styl: metal core Stát: USA
Rok: 2007
A LIFE ONCE LOST z Philadelphie se za osm let od svého založení dokázali prodrat mezi absolutní metal coreovou špičku. Už předchozí, dva roky staré album „Hunter“ bylo velmi dobré a aktuální „Iron Gag“ ho ještě v mnohém předčí. O produkci se postarala kapela sama, jen se zpěvem jim opět vypomohl Randy Blythe z LAMB OF GOD. ALOL jsou trochu víc hard core než metal, díky přímočaré agresi, opravdovosti pocitů, vypjatosti emocí a intenzivnímu pocitu reálného ohrožení. Hlasité rachocení bicích, krutý řev kytar, temné dunění baskytary a hrubý křik, který se však tentokrát dokáže vzepnout i k solidním melodiím. Kytary se občas pustí i do disharmonických experimentů, na což jsme zvyklí spíše z jiných žánrů. Hned v zápětí jsou ale schopni vedle toho posadit hutné hard rockové riffy a nebo rychlé thrashové drhnutí. ALOL se na „Iron Gag“ neomezují jen na přímočarou akci a především v pomalejších pasážích mají hodně společného s dirty hard rockem Zakkových BLACK LABEL SOCIETY. Jejich kompaktní a jako žula pevný výkon občas „narušují“ krátká sóla a výjimečně i jemnější práce s atmosférou. Skladba „The Wanderer“ by dokonce mohla zpočátku splňovat požadavky na rockovou baladu, jenže po úvodní části nastoupí namísto lyrického vokálu krutý řev s masivní hradbou kytar, které se do vás opřou silou menšího tornáda. V tom okamžiku jde veškerý sentiment stranou a zůstává „jen“ pomalá drtička kostí s psychedelickým pocitem a zajímavým kytarovým sólem. Hned následující „Worship“ se zase svým přímo epickým rozměrem blíží někam do oblastí, kde dnes vládnou MASTODON. Monumentální a vysoce strukturovaná pecka s vypjatými emocemi, která s vámi mrští přes celou místnost. ALOL jsou sice jemní jak pilník a něžní jako bagr, přesto v jejich hudbě naleznete silný smysl pro melodie a přes zjevný sarkasmus i jakýsi zvláštní cit pro lyriku, což v kombinaci s tou jejich nesmlouvavou drtičkou zní opravdu skvěle.
