RECENZE
THE ALLMAN BROTHERS BAND
Hittin´ The Note
SANCTUARY RECORDS
Styl: rhythm´ n´ blues Stát: USA 75:02
Rok: 2003
Jedna z nejslavnějších kapel jižanského rhythm´n´blues, THE ALLMAN BROTHERS BAND, vydává po dlouhých 9 letech nové studivé album a musím říct, že je to návrat jak se patří. Založeni v roce 1969 bratry Allmanovými, si od počátku získali přízeň posluchačů hutným elektrickým blues, ochuceným prvky psychidelie, boogie a jižanského rocku. Rozlet kapely byl však násilně přerván tragickou smrtí jednoho z bratrů - kytaristy a zpěváka Duane Allmana, který se zabil na podzim 1971 při motocyklové havárii. Druhá rána osudu přišla skoro přesně rok na to, kdy se údajně na stejném místě zabil na motorce i baskytarista Benny Oakleye. Kapele se ale přece jen podařilo se znovu zkonsolidovat a v roce 1973 vydat své nejúspěšnější album "Brothers and Sisters." Poté se kapela paradoxně rozpadla a o návrat se znovu pokusila až v roce 1979 deskou "Enlighttened Rogues", ovšem bez valného úspěchu. Duane Allman se mezitím věnoval své vlastní sólové dráze a se svou "domovskou" kapelou uskutečnil druhý comeback až v roce 1990 albem "7 Turns". Toto je tedy jejich třetí pokus. Na aktuálním CD najdete přesně to, co očekáváte. Kvalitní a vytříbené bílé blues, postavené spíše na rockovém základě, s lehkou příměsí boogie, country, jižanského rocku, soulu a dokonce i jazzu a nebo lehkonohého funky. Základem všeho jsou ovšem silné melodie, skutečné emoce, standardně vysoké hráčské výkony a skvělá gradace jednotlivých písní. Album je prodchnuto uvolněnou, pohodovou náladou, v níž nechybí ani tolik potřebná energie a razance. Vše plyne jako jedna velká, široká řeka, která ovšem má sílu rozdrtit vše, co se jí postaví do cesty. Dlouhá kytarová sóla se navzájem prolínají ve zdánlivě nekonečném dialogu s hammondkami a je evidentní, že si to kapela ve studiu fakt užívala. Nejsem nijak velkým příznivcem takového exhibování, ale v tomto případě je to naprosto legitimní a dokonale to zapadá do celkové atmosféry a konceptu alba. Stylově se poněkud vymyká pouze předposlední píseň, 12 minutová instrumentálka "Instrumental Illness", která má vysloveně jazzovou rytmiku, nad níž se střídají kytarová sóla se zvukem hammondek, baskytara zkušeně swinguje a bicí to jen tak lehce postrkávají kupředu. Závěrečná píseň "Old Friend" - to jsou skutečné orgie pro slide kytaru a nejvíce mi evokuje tu specifickou náladu starého černého delta blues. "Allmani" chtějí letos v létě odehrát více jak 50 koncertů po celé Americe a pod dojmem z jejich nové nahrávky musím jen litovat, že si to nezamíří i sem k nám, do Evropy.
