RECENZE
AVATARIUM
s/t
NUCLEAR BLAST
psychedelic doom Švédsko
Rok: 2013
AVATARIUM mají dvě, zcela rozdílné tváře a snaží se těžit z kontrastu mezi nimi. Monumentální, masivní kytarové rify, které hřmí prostorem jako velká bouře, kontra křehký vokál zpěvačky Jennie-Ann Smith, podbarvený akustickou kytarou nebo klávesami. Jakoby jste zkřížili BLACK SABBATH z období desky „Sabbath Bloody Sabbath“ s folkovou nostalgií Joan Baez. Dost šílená představa že ano, ale ono to nějakým zázrakem fakt funguje! Během osmiminutové „Moonhorse“ se to takhle prohodí několikrát a vy se budete těšit, až ta či ona změna opět nastane. AVATARIUM ale mají i temnější polohy obarvené trochou psychedelie 60. let, ovšem ty dvě výše zmiňované převládají. Ve chvíli kdy se jim podaří se trochu zklidnit a obě polohy vzájemně trochu přiblížit („Boneflower“), možná trochu paradoxně ztrácejí na originalitě a vy už začnete netrpělivě vyhlížet tu protikladnou a do značné míry i konfliktní nerovnováhu, která je ale tak vzrušující....Při pohledu do bookletu se věci trochu vyjasňují. Základem nové formace je totiž basák Leif Edling a klávesista Carl Westholm, kteří dříve působili v podobně zaměřených CANDLEMASS. Za obří kytarové rify je zodpovědný Marcus Jidell, který velmi podobnou práci odváděl v prog metalových EVERGREY, no a bubeníkem není nikdo jiný než Lars Sköld, jinak toho času u TIAMAT. Jediným skutečným benjamínkem je tak zpěvačka Jennie-Ann Smith, která ovšem svým výkonem za ostatními členy kapely nikterak nezaostává. Trochu mi připomíná jinou současnou vokalistku Elin Larsson z bluesověji zaměřených BLUES PILLS. Obě dámy mají podobnou barvu hlasu a přes své mládí i silný emocionální projev, který Jennie naplno využila v závěrečné a postupně gradující „Lady In The Lamp“. Na to, že údajně existují pouhých osm měsíců je tohle velmi vyzrálá a kompozičně zajímavá deska, takže kdoví čeho se od nich ještě v budoucnu můžeme dočkat.
