RECENZE
BARONESS
Blue Record
RELAPSE – 44:25
stoner prog metal USA
Rok: 2009
BARONESS patří k nemnoha kapelám, které mají od samého počátku dost jasno v tom co chtějí hrát a také jak se chtějí prezentovat. Jejich pseudo secesní grafika a la Alfons Mucha kterou má na svědomí zpěvák a kytarista John Dyer Baizley se stala jejich charakteristickým poznávacím znamením a hraje dnes stejně důležitou roli, jako hudba samotná. Protože co si budeme povídat, dojem jaký ve vás kapela zanechá není pouze hudební, ale-i vizuální záležitost a já osobně si vynily od BARONESS kupuji HLAVNĚ kvůli těm parádním obalům. Druhé studiové album „Blue Record“ rozvíjí témata stanovená již na předchozí nahrávce „Red Album“, tzn. strukturované a přesto výrazně melodické písničky, kombinující sludge metal, stoner rock, post rock, prog rock, hard rock, psychedelii i metal core. Jednotlivé kompozice mají poměrně členitou strukturu, přesto nepůsobí nijak přeplácaně, mají vždy důrazný tah na bránu s dominujícími kytarami, které střídají burácející rify s jemnými vyhrávkami a zajímavými sóly. I přes pestrost aranžmá a časté dynamické změny působí BARONESS velmi kompaktním a sevřeným dojmem a trochu mi svým způsobem práce připomínají MASTODON, i když žánrově jsou každý trochu někde jinde. Jedna skladba navazuje plynule na druhou, takže vzniká dojem jednoho velkého celku, který je ovšem složen z jednotlivých, umělecky zcela suverénních částí. Nejpřekvapivější na novém albu byl pro mě vliv hard core legendy FUGAZI, který je nejzřetelněji slyšet ve skladbě „A Horse Called Golgotha“. BARONESS jsou kapelou protikladů. Jsou retro i současní, ve své hudbě čerpají z minulosti, ale zároveň posouvají současné metalové hranice zase o kousek dál. Pohybují se napříč žánry zcela svobodně a bez zábran, jakoby to pro ně byla nejpřirozenější věc na světě. „Blue Record“ je velmi zajímavá nahrávka, která by neměla ujít vaší pozornosti.
