RECENZE
BLACK LIGHT BURNS
Cruel Melody
I AM:WOLFPACK/PANTHER 62:36
Styl: crossover Stát: USA
Rok: 2007
Bývalý kytarista LIMP BIZKIT Wes Borland se po trochu infantilním projektu BIG DUMB FACE vrací s o poznání serióznější formací BLACK LIGHT BURNS. Podobně jako třeba NINE INCH NAILS tvoří tuto kapelu v podstatě dvě samostatné jednotky. Ta první natočila desku ve studiu a druhá ji pak bude prezentovat na živo. V té studiové se sešly skutečné hvězdy současné rockové scény. Kromě Wese Borlanda, který zde kromě kytary hraje na basu, klávesy a dokonce celou desku i nazpíval je tu basák Danny Lohner (NINE INCH NAILS, A PERFECT CIRCLE), bubeník Josh Freese (THE VANDALS, NINE INCH NAILS, A PERFECT CIRCLE) a klávesista Josh Eustice (TELEFON TEL AVIV). Koncertní partu pak tvoří bubeník Marshall Kilpatric (THE ESOTERIC), kytarista Nick Annis (OPEN HAND, TURN OF THE SCREW) a basák Sean Fetterman (TURN OF THE SCREW). Deska vyšla u nového labelu I AM: WOLFPACK, který patří uznávanému producentu Ross Robinsonovi a najdete na ní opravdu hodně pestrý žánrový mix. Jako by si Borland nebyl ještě úplně jistý, jak vlastně chce znít a tak jen rozvíjí témata svých oblíbených kapel. Úvodní „Mesopotamia“ tak zní jako QUEENS OF THE STONE AGE, další skladba „Lie“ jako mix FILTER a CLAWFINGER, „Animal“ (a ještě mnoho dalších) jako NINE INCH NAILS, „4 Walls“ zase jako moji kytaroví hrdinové první půlky 90. let BARKMARKET, ve výborné „Cruel Melody“ zase jako trochu dynamičtější SWELL, v „I am Where It Takes Me“ dokonce jako rockovější MASSIVE ATTACK a v závěrečná „Iodine Sky“ vám melancholickou, elektronicko-ambientní krajinou připomenou RADIOHEAD. Obecně se ale dá říct, že to jsou dobře napsané, profesionálně zahrané a výrazně melodické písničky, které pouze jejich aranžmá řadí blíže k výše zmiňovaným souborům. Borlandovu typickou kytarovou hru jak ji znáte z LIMP BIZKIT zde budete až na zanedbatelné výjimky hledat marně, spíše se sympaticky podřizuje celku, hraje co je potřeba a nikdy na sebe nestrhává pozornost. Asi největším překvapením je pro mě jeho vokál, který je sice civilní, přesto ale má dostatek výrazu a charisma, aby vás dokázal zaujmout. „Cruel Melody“ je solidní rockové album, které však postrádá trochu víc osobitosti a kdyby to nebyl sólový projekt známé osobnosti, tolik pozornosti by jistě nevyvolalo.
