RECENZE
BORIS
Akuma No Uta
SOUTHERN LORD 39:06
Styl: garážový ambient stoner rock Stát: Japonsko
Rok vydání: 2005
Kapela si vybrala název podle jedné písně od MELVINS a inspirace tímto souborem u nich tímto rozhodně nekončí. Mají společnou vášeň pro mohutné, špinavé noise, pro drtivé kytarové riffy, pro komplikovanou strukturu písní, pro temnou psychidelii, pro netuctovou poetiku, pro tenkou hranici mezi normalitou a vykolejeností… Power trio BORIS vzniklo v roce 1990 a "Akuma No Uta" je jejich 3 studiovým albem. Psychidelický rock, kytarové noise, punk, ambientní minimalismus, stoner rock, s tím vším se na jejich albu potkáte. Na úvod se vám dostane 10 minutového monolitického hřmění, za které by se nemuseli stydět ani SUNN O)) a nebo KHANATE. Hned za ním se ale žene tandem skladeb "Ibitsu" a "Furi", což je syrový, útočný a na holou dřeň ohlodaný garážový post punk. Neurotický, hlučný a metalický, přesně v tradici ranných STOOGES a nebo MC5. Naproti tomu přes 12 minut trvající opus "Naki Kyoku" je zpočátku ambientně křehký a psychidelicky tajemný, aby po chvíli zdrsněl razantní rytmikou a dlouhotrvajícím hendrixovským kytarovým sólem. Album uzavírá dvojice skladeb "Ano Onna No Onryou" a "Akuma No Uta", což je pro změnu drsný a zemitý stoner rock, hlučně se valící kupředu, jako nějaká plechová obluda, z níž cestou odletují trosky. Celé album je navíc prodchnuto jakousi těžko definovatelnou atmosférou, kterou nemají ani evropské, ani americké kapely, přestože formálně hrají podobnou muziku. Velmi zajímavý japonský BORIS.
