RECENZE
DAVID BOWIE
Reality
SONY MUSIC/BONTON 49:25
Styl: rock Stát: UK
Rok: 2003
Nové album DAVIDA BOWIE pokračuje v trendu, nastoupeném již na předcházejících deskách "Hours"(99) a "Heathen" (02). To znamená chytrý a vkusný mix rocku a popu, s decentními aranžemi, elegantní elektronikou, dokonalou produkcí, zajímavými texty a osobitým vokálem. Aktuální "Reality" je však přece jen o něco říznější a rockovější, než obě předešlé. Celá deska (až na 2 výjimky) se nese v energickém rockovém duchu a BOWIE se v tomto prostředí evidentně cítí, jako ryba ve vodě. Úvodní otvírák a singl z alba "New Killer Star" je klasická rocková písnička, s výraznými kytarami, rockujícím tempem, lehce zapamatovatelnou melodií a zvláštním elektronickým zvukem v pozadí, který připomíná potápějící se jukebox. Hned následující skladba "Pablo Picasso" je cover verzí klasiky z počátku 70. let, od fenomenálních a dodnes hrubě nedoceněných THE MODERN LOVERS. Tuto píseň ostatně hrával na svých koncertech již v první polovině 80. let i JOHN CALE. V podání DAVIDA BOWIE dostává skladba trochu jiný rozměr, jenž rozhodně není k zahození, přesto ale zůstanu raději věrný originálu. "Never Get Old" je lehounká a velmi příjemná píseň, s lehkým náznakem funku a hraním si s hlasovým modulátorem. V druhé části píseň nabere přece jen ostřejší tempo a v těchto chvílích mi připomíná pozdější tvorbu TALKING HEADS. První výjimku tvoří postmoderní šanson "The Loneliest Guy", se střídmou elektronikou a nostalgickým zvukem klavíru. Následující "Looking For Water" pak zase vše vrátí k rockovějšímu pojetí, v němž album setrvá až do samého závěru. Předposlední písní je "Reality", která je bezpochyby tou nejdravější a nejrockovější skladbou, jakou BOWIE nenahrál od dob Ziggyho Stardusta. Svižné tempo, energické kytary, dobrý refrén = zaručený výsledek. BOWIE se tím zjevně necítí být nijak zaskočen a naopak vesele povykuje, jako nějaký rozčepýřený adolescent. Závěrečná "Bring Me The Disco King" s textem od George Harrisona tvoří druhou výjimku. Velmi atmosférická a tajemná, se swingující rytmikou, najazzlým klavírem a pochopitelně výrazným vokálem. Co říci závěrem? Příjemné, svižné, inteligentní a pečlivě zaranžované, pop rockové album od žijícího klasika daného žánru.
