RECENZE
CHROME
Half Machine Lip Moves
SIREN/BEGGAR´S BANQUET
Sestava: Gary Spain – bass, Damon Edge – lead voc, machine g, organ, moogs, barbecue and industrial percussion, el. rythm g, tape effect, drums, Helios Creed – lead voc, rhytm g, bass, lead g, bells, bowed g, John L. Cyborg – data memory.
Seznam skladeb: TV As Eyes, Zombie Warfare, March Of The Chrome Police, You´ve Been Duplicated, Mondo Anthem, Half Machine Lip Moves, Abstract Nympho, Turned Around, Zero Time, Creature Eternal, Critical Mass.
Produkce: Damon Edge
Studio: Alamar Studios, San Francisco
Rok: 1978
Čas: 35:22
CHROME – to jsou především dvě osobnosti. Damon Edge a Helios Creed. V roce 1976 v San Franciscu dal dohromady Damon Edge původně čistě psychidelický soubor. Ale hned v zápětí přišel do kapely Helios Creed a začaly se dít věci. Psychidelický feeling sice zůstal, ale byl nemilosrdně vykastrován Heliosovým bezuzdným nájezdem postunkové kytarové energie, industriálního rachocení a science-fiction paranoiou. Zpočátku se CHROME údajně živili hudbou k pornofilmům, avšak netrvalo dlouho a jejich tvůrčí potenciál se naplno prosadil a kulminoval právě na tomto jejich třetím studiovém albu. Zuřivost a syrová energie ranných STOOGES, geniální zvuková demence RESIDENTS a metalicko - industriální skřípění prvotních CABARET VOLTAIRE. Přednatočené pásky nahrané z TV, konkrétní zvuky, zdeformované vokály, ambientní vsuvky, psychidelické, zvukové krajiny. Hned úvodní „TV As Eyes“ se bezhlavě vyřítí vpřed, zkroucená punková kytara zahalená v psychidelickém oparu a poháněná kostrbatým rytmem kovově znějících bicích, se po chvíli plynule zanořuje do následující „Zombie Warfare,“ jež několikrát změní své směřování. Od postpunkového nátěru, přes psychidelii a industriální ambient, až po minimalistický, repetivní závěr. Jednoduchý, třaskavý, plochý a velmi vzrušující zvuk bicích, jaký dnes má např.Russell Simins z JON SPENCER BLUES EXPLOSION, otvírá skladbu „March Of The Chrome Police,“ v níž se bezuzdně prohání zjizvená Heliosova kytara, na pozadí hlukově-sonických koláží. Vynikající „Mondo Anthem,“ s těžkým, pomalu tepajícím heavy rytmem, jenž je v zápětí vyklouben brutální kytarovou vývrtkou. Neurvalý noise atak, který několikrát obrátí celou píseň naruby, vnitřkem ven a zase zpátky. „Half Machine Lip Moves“ se zdá zpočátku být, jako přímým pokračováním předešlé písně. Klusající kovový rytmus, za nímž se odehrává peklo. Zuřivé odfukování parní obludy, v jejímž kovové břichu se v divém reji svíjejí kytarové struny. Náhle přichází prudký střih, celé se to zasekne a překotí do zpomalené verze zmatené čínské opery, odehrávající se po nukleární katastrofě. CHROME rozhodně mají smysl pro drama a jejich kouzlo a síla vždy spočívala právě v jejich nevyzpytatelnosti. Nikdo nevěděl, co se stane v příštím okamžiku. „Abstract Nympho“ se rozjíždí zmatenou koláží roztodivných zvuků, do nichž bez varování vpadnou rychlopalné bicí a řev punkové kytary. Toto nasazení však vydrží jen chvíli, pak se píseň zadře, zakucká, klopýtne a už se zdá, že to vše skončí v bordelu. Pak ale, jakoby řemenice znovu naskočila a celá ta pomatená bestie letí dál, jako splašená a nad pulzujícím rytmem se ve spazmických křečích svíjí Heliosova kytara. Ujetá „Creature Eternal“ je asi nejblíže zvukové ztřeštěnosti RESIDENTS. Úchylná zvuková koláž. Operní árie puštěná pozpátku, zahleněný swingový rytmus popravené barové kapely, vrčení syntezátoru. Je tu snad všechno od potopy světa. Album „Half Machine Lip Moves“ podle mého soudu nechutně předběhlo dobu a sound, se kterým se současné kapely dnes teprve učí zacházet, měli CHROME už před 25 lety zakódován ve svých hlavách . No, abych byl přesný. Když říkám CHROME, tak myslím především Helios Creeda. Po celou dobu existence CHROME se totiž vedly debaty, který z těch dvou je vlastně skutečnou vůdčí uměleckou osobností. Ukázalo se to až v roce 1985, po odchodu Heliose na sólovou dráhu. Zatímco jeho desky nesly zřetelnou pečeť toho nejlepšího z CHROME a dále toto téma rozvíjely, Damon Edge, vydával dál pod vlajkou CHROME čím dál horší desky. Zřetelně to vyjádřil ve své recenzi James Robert ze Soundu. „Toto LP (Mission Of The Entranced) se skládá ze dvou velice dlouhých, líných, elektronických mekotů, jež neobsahují nic z předešlé vzrušivosti ranných CHROME. Každý, kdo v budoucnu pustí Damona Edge do studia, by měl být odstřelen. Tuto desku zařaďte do regálu „Nabubřelý žvást!“ Zajímá-li vás tedy tento druh hudby, vřele doporučuji první alba CHROME (do roku 1984) a nebo sólové desky Helios Creeda. Ale to už je zase jiná kapitola.
