RECENZE
CIRCLE OF ANIMALS
Destroy the Light
RELAPSE – 45:05
post industrial noise USA
Rok: 2010
Baskytarista, zpěvák a klávesista Sanford Parker se do toho v poslední době opravdu opřel. Kromě působení v respektovaných post rockových MINSK se nedávno objevil ve společnosti starých mazáků (Chris Connelly/Steve Shelley) ve velmi zajímavých HIGH CONFESSIONS a nyní přichází s vlastním projektem CIRCLE OF ANIMALS, na kterém se mimo něj podílí i zvukový experimentátor, hráč na saxofon a klarinet Bruce Lamont z neméně respektovaných, progresivně metalových YAKUZA. Výčet bubeníků, kteří se na tomto projektu podíleli, by jste také mohli nazvat „Kdo je kdo na současné alternativní metalové scéně“ (pokud ovšem připustíme, že něco takového vůbec existuje). Starou školu zastupuje již výše zmiňovaný původní bubeník SONIC YOUTH Steve Shelley, následovaný Davem Wattem z thrashových MUNICIPAL WASTE/BURNT BY THE SUN, Johnem Herndonem z indie rockových TORTOISE, Johnem Merrymanem z grindových CEPHALIC CARNAGE, Jeffem Morganem z noise sludge metalových RWAKE, Noahem Legerem z post hard corových MILEMARKER, Zakem Simmonsem z acid thrashových GOATWHORE, Darrenem Vernim ze sludge doom metalových UNEARTHLY TRANCE a Jimem Staffelem z prog metalových YAKUZA. Úvodní skladba „Invisible War“ zní úplně jako staří MINISTRY (tedy samozřejmě ne úplně ti nejstarší, kteří byli jakýmsi stravitelnějším ekvivalentem DURAN DURAN), což podporuje tvrzení samotné kapely, že se pokusili vzkřísit ten původní „chicagský“ zvuk ze slavných časů vydavatelsví WAX TRAX! a kapel jako REVOLTING COCKS, FRONT 242, FRONT LINE ASSEMBLY, CLOCK DVA, PAILHEAD apod. Ovšem hned následující skladba „Seminal Animal“ připomíná spíše ranné SWANS, především díky vokální lince a la Michael Gira a také tím ponurým, hypnotickým minimalismem, který je schopen vychýlit zemskou osu. V podobném duchu se pak odvíjí i zbytek desky, za jehož vrcholný okamžik se dá bezpochyby považovat impozantní „Poison The Lamb“, která rezonuje hypnotickými údery bicích, zlostným kytarovým vrčením, industriálním skřípěním a především éterickým a přitom žensky plným vokálem Lamontovi sestry Kelly, která se nad tím dunícím rachotem vznáší, jako temný pták války nad středověkým bojištěm. Závěrečný, dvanáctiminutový epos „Destroy The Light“ ve mně pak vyvolal vzpomínky na německý kraut rock z počátku 70. let, nejvíce pak na fenomenální CAN. CIRCLE OF ANIMALS jistě nejsou žádnými spasiteli, ani novými metalovými věrozvěsty, nicméně vcelku nenásilně skloubili metalický post industriál, s temným noise, experimentální elektronikou a kraut rockem, což má podle mě také svou cenu.
