RECENZE
CHRIS CORNELL
Carry On
UNIVERSAL 57:57
Styl: rock Stát: USA
Rok: 2007
Zpěvák Chris Cornell se po rozpadu AUDIOSLAVE rozhodl natočit druhé sólové album, které je oproti tomu prvnímu „Euphoria Morning“ podstatně méně depresivní. Měl jsem sice trochu obavy, že to bude ten druhý extrém, tzn. nějaké ufňukané, sentimentální balady, ale nakonec se ukázalo, že je to sice melodické, ale jednoznačně rockové album, na kterém najdete vlivy jak grunge a klasického rocku, tak i rhythm n blues, soulu a nebo popu. Album produkoval Steve Lillywhite (ULTRAVOX, PETER GABRIEL, U2, TALKING HEADS, DAVE MATTHEWS BAND atd.atd.) a kromě jiných zvučných jmen se na něm podílel i legendární zpěvák, kytarista a skladatel Gary Lucas, který za svoji dlouhou a bohatou kariéru spolupracoval snad s každým, kdo v rocku (i jazzu) něco znamená (Captain Beefheart, Jeff Buckley, Lou Reed, John Cale, Nick Cave, John Zorn, Patti Smith, Iggy Pop, Bryan Ferry a mnoho dalších). Cornell zde prokazuje to, co už za ty roky všichni dobře víme: že zpívat tedy rozhodně umí a že léty jeho hlas neztratil nic ze svého charisma. Album nijak nezastírá hitové ambice, ovšem pokud to někdo dělá s takovou noblesou jako on, těžko můžete něco namítat. Odvážně se pouští do hlasových kreací, jaké si jeho předchozí působení příliš nevyžadovalo a evidentně si chtěl tentokrát vyzkoušet trochu něco jiného, aniž by přitom jakkoliv slevil ze svého osobitého stylu. V „Safe and Sound“ mi trochu připomněl soulovou legendu Otise Reddinga, v „Your Soul Today“ zase zní Cornellova kapela jako ROLLING STONES a jedině snad v „Silence The Voices“ to s tou „procítěností“ trochu přehnal a zní na můj vkus snad až příliš „muzikálově. Za pozornost jistě stojí i cover verze diskotékového trháku „Billy Jean“ od Michaela Jacksona, kterou by jste až na text jen těžko poznali. Cornell ji podal jako dramatické a trochu temné blues, čímž postavil tuto notoricky známou skladbu do zcela jiného světla. Do uší vás jistě praští i hitovka z poslední bondovky „Casino Royale“ – „You Know My Name“. Chris Cornell natočil inteligentní, melodickou a slušně energickou rockovou desku, která nemůže zklamat snad žádného jeho fanouška. Přestože se na ní zcela otevřeně nabízí mainstreamovému publiku, dělá to důstojně a s grácií, aniž by přitom ohýbal svůj hřbet. A to je třeba ocenit.
