RECENZE
DEFTONES
Koi No Yokan
REPRISE – 51:48
post nu metal USA
Rok: 2012
Dva roky od vydání předchozí výborné desky „Diamond Eyes“ uběhly jako voda a tak tu máme DEFTONES s další studiovkou, která má ambice svého předchůdce ještě překonat. Podle vlastních slov se tentokrát více soustředili na zvuk a dynamiku, ale mám dojem, že díky tomu tak trochu pozapomněli na písničky samotné. Stephen Carpenter přešel ze sedmi na osm strun, díky čemuž získali trochu zlověstnější zvuk, ale žádný strach, MESHUGGAH se z nich tím nestali. Jsou to samozřejmě pořád oni s jasně rozpoznatelným zvukem i skladatelskými postupy, jen se snaží být ještě strukturovanější, skladatelsky pestřejší a v jedné skladbě vzájemně propojit více různých poloh. To v praxi znamená, že např. v „Rosemary“ je začátek velmi jemný, akustický, pak skladba pomalu nabývá na obrátkách, aby v jistém bodě kulminovala a následně se znovu zklidnila...a tak dál a tak podobně. To je velmi účinný a efektivní model v rukou někoho kdo ví co dělá...a DEFTONES jsou takovou kapelou! Je vidět že na sobě tvrdě pracují a že se chtějí dál vyvíjet... a tak mám pocit, že jediný kdo stagnuje je zpěvák Chino Moreno. Nikdy to nebyl žádný omračující vokalista s úchvatným rozsahem či bravurní technikou, ale měl výraz, který se k hudbě DEFTONES výborně hodil...a na tom se nezměnilo nic ani teď. Ovšem v porovnání s tím, jak se za ta léta proměnila jejich hudba, zní Chinovou „kňourání“ tak nějak pořád stejně, což pro něj nevěstí nic dobrého. Nepředpokládám že by se ho kapela chtěla zbavit, je evidentní, že DEFTONES jsou jednou z mála formací která drží při sobě i lidsky, což ostatně dokázali svým postojem v roce 2008, kdy měl těžkou havárku jejich původní basák Chi Cheng (který se už naštěstí probral z komatu a prý se pomalu zotavuje). Jen si myslím, že s lepším zpěvákem (a nebo vytuněným Chinem) by vyrostli ještě o nějaký ten kousek. DEFTONES byli od počátku výjimečnou kapelou s unikátním zvukem a tak jsem k ní možná více kritický než bych byl normálně, takže si teď možná myslíte, že novinka „Koi No Yokan“ není nic moc...a to by byla velká chyba! Jen jsem tím chtěl naznačit, že potenciál téhle kapely je pořád obrovský a že se jim ho tentokrát bohužel nepodařilo využít na sto procent.
