RECENZE
DEFTONES
Saturday Night Wrist
WARNER MUSIC
Styl: post nu metal Stát: USA
Rok: 2006
Tři roky si museli fanoušci DEFTONES počkat na nové studiové album, které bude pro mnohé z nich asi velkým překvapením. Veterán mezi producenty Bob Ezrin ( ALICE COOPER, KISS, PINK FLOYD, PETER GABRIEL JANNE´S ADDICTION) se postaral o to, že opravdu tvrdé skladby jsou na něm pouze dvě a to ještě ne zcela jednoznačně. I v nich se totiž projevují tendence, na nichž je v podstatě celé album postaveno. Písničky mají velmi proměnlivou strukturu, v rámci které se dynamické pasáže střídají s těmi atmosferičtějšími a většinu z nich zdobí melancholické melodie, lehce zasněná a trochu tajemná atmosféra, do níž Morenovo bolestínské naříkání výborně zapadá. A když už je toho naříkání až příliš, posadí to Carpenter zemitým kytarovým riffem zase zpátky na zem a jede se zase dál. Jeho hra je velmi pestrá a pohybuje se od zmiňovaných riffů, přes jemné vyhrávky až po hlukové stěny kytarového noise, které se tříští a lámou kdesi ve stratosféře, avšak jeho kytara už nehraje ve zvuku DEFTONES dominantní roli. Více než přímočará agrese zajímá současné DEFTONES mnohem více budování atmosféry a vymýšlení zvukových experimentů a tak podstatnou úlohu hrají klávesy a různé samply. Jakoby jste dali dohromady melodickou zemitost SOUNDGARDEN, potemnělou zasněnost THE CURE, písničkovou obratnost SMASHING PUMPKINS kolem desky „Adore“ a k tomu přidali elektronické čarování RADIOHEAD. Nostalgické melodie, post gotická atmosféra a elektronické experimenty, versus hutný a přiměřeně agresivní post nu metal tvoří velmi přitažlivou kombinaci a přesně takové album „Saturday Night Wrist“ také je. Je hodně o emocích, o pocitech, o náladě. Tímto směrem se samozřejmě kapela s úspěchem ubírala už v minulosti, ale nikdy ne tak důsledně a v takovém rozsahu. Výborné momenty na albu jednoznačně převažují, ale občas jsem měl přece jen pocit, že část skladeb tvoří jen jakási vycpávka, která pouze vyplňuje mezery mezi silnými okamžiky. Jakoby si DEFTONES nebyli úplně jistí, jak s tím zbytkem naložit a také díky tomu zůstali občas trčet někde v časoprostoru. V rámci DEFTONES je nové album muzikantsky určitě nejdál, ale pro mě osobně více otázek vyvolalo, než zodpovědělo.
