RECENZE
DEMIANS
Mute
INSIDE OUT/EMI – 50:29
prog rock Francie
Rok: 2010
Debut „Building An Empire“ z roku 2008 natočil leader DEMIANS Nicolas Chapel doma ve své ložnici úplně sám, včetně všech nástrojů, konečné produkce i masteringu. Dostalo se mu zato velmi pozitivních ohlasů, takže pak už nebyl problém dát dohromady regulérní kapelu, kterou tvořil bubeník Gaël Hallier a baskytarista Antoine Pohu. Takto vyzbrojeni vyrazili DEMIANS na společné evropské turné s ANATHEMA a PORCUPINE TREE a po jeho skončení přišel čas na nové album. Předchozí zkušenost s kapelou ale automaticky neznamenala, že si Chapel nechá od ostatních kecat do komponování, o tom ostatním ani nemluvě, takže aktuální desku „Mute“ nahrál opět zcela ve vlastní režii. Stranou tentokrát ponechal veškeré samply a další technické „hračky“ a použil pouze přirozené nástroje, jako je cello, kontrabas, housle, piano a pochopitelně také kytary. DEMIANS se na svém druhém albu pohybují na hraně melodického rocku a progresivního metalu, přičemž nejsou nijak agresivní ani přehnaně tvrdí, spíše bych řekl důrazní a dynamičtí. Jejich skladby oplývají značnou vnitřní silou, která vylučuje jakoukoliv spojitost s popem, přestože Chapelův vokál zní občas až přehnaně lyricky a ve vypjatých, emocionálně expresivních pasážích mi trochu připomíná zpěváka FILTER Richarda Patricka. Album je výrazně rytmické a skoro se nechce věřit, že ty bicí a basa nejsou dílem výborného rytmického dua, ale jednoho maníka za mixážním pultem. Deska díky tomu totiž výtečně šlape a její nepravidelný rytmus srdce těsně před infarktem trochu vyvolá vzpomínky na LED ZEP (pouze co se rytmiky týká). Kytary jsou převážně akustické, nicméně tu a tam naberou docela slušnou hmotnost, velký prostor dostaly i klávesy, které celkový zvuk DEMIANS sice zjemňují, ale razantní rytmika to většinou zase srovná. „Mute“ je inteligentní, posluchačsky zajímavá, melodická a přesto razantní deska s výraznou atmosférou, která vás bude bavit ještě hodně dlouho.
