RECENZE
DEVIN TOWNSEND PROJECT
The Retinal Circus
CENTURY MEDIA
kabaret epic prog metal Kanada
Rok: 2013
Devina Townsenda není třeba hudebním fanouškům jistě nikterak představovat. S výsledky jeho skladatelského nadání hraničící s genialitou jsme konfrontováni už bezmála dvacet let a přestože ho tvůrčí přetlak nutí neustále vydávat další a další hudbu, nikdy to není jen nějaká výplň či marketingový produkt (vskutku ohavné slovo), ale plnohodnotná hudba, která nese nejen jeho typický rukopis, ale v rámci metalu i značnou dávku progresivity a vizionářství. Na dvojici DVD je zaznamenán koncert z londýnského Roundhouse, který byl pořízen 27. října 2012. Název „The Retinal Circus“ si Devin vypůjčil z bývalého rockového klubu ve Vancouveru, který v byl v 60. letech svědkem mnohých psychedelicko-rockových show. V jeho interpretaci jde o jakési scénicko/muzikálové ztvárnění života chlapce Harolda, ukazujíc jeho dospívání, jeho sny, obavy, touhy a další úskalí jeho každodenní existence. Je to naprosto bizarní, neskutečně mnohotvárný (zvukově i vizuálně) a přitom brilantně ambiciózní spektákl, proti kterému je „The Rocky Horror Picture Show“ jen amatérská školní besídka. Virtuální Steve Vai, metafyzické úvahy, gospelový sbor, Anneke Van Giersbergen, Ziltoid, naštvaný opičák, vojenská jednotka v akci, sexy kočičky, akrobati na laně, úhlové brusky, plamenomety, obří nafukovací penis, zelená vagína...a spousta dalších opičáren, v jejichž čele neohroženě stojí principál Devin ve sněhobílém fraku i s cylindrem, jehož ďábelský výraz často střídal pobavený úsměv. Občas je to na můj vkus až příliš velký cirkus, ale podstatná je hudba a tam jsem nic přeplácaného a nebo ošizeného nenašel. Devin doprovázený skvělou Anneke Van Giersbergen, bubeníkem Ryanem Van Poederooyenem, kytaristou Dave Youngem a basistou Brianem Waddellem vytváří neskutečně košatý, mnohovrstevnatý, skoro se mi chce říci symfonický zvuk, který se valí prostorem jako obří zvuková řeka, která místy dosahuje až biblických rozměrů. Díky tomu i akustické verze „Hyperdrive“ a podobně laděná „Ih-Ah!“ vyznívají mohutně a silně. No a když vtrhnul na pódium kytarista Jed „motherfucker“ Simon bylo jasné, že dojde i na STRAPPING YOUNG LAD, konkrétně skladbu „Detox“ a nutno podotknout, že i tady se bubeník Van Poederooyen vyrovnal s nelehkým dědictvím Gene Hoglana více než statečně. To už měl Devin dávno celý Roundhouse v hrsti, takže následující takřka popovou hitovku „Bend It Like Bender“ nadšeně vyřvávalo z plna hrdla i nejtvrdší jádro „hrozičů“ dole pod pódiem. Vrcholem večera se pak dozajista stala závěrečná „Grace“, která je skutečnou metalovou mší, oslavnou ódou na Devinův bezbřehý talent. Závěrečná párty všech zúčastněných rovnou na pódiu pak byla už jen milou tečkou za tímto strhujícím představením. Popravdě nechápu, proč tenhle chlápek už nedělá dávno rozruch někde na Broadwayi!!
