RECENZE
THE END
Within Dividia
RELAPSE/CURE PINK 33:31
Styl: war core Stát: Kanada
Rok: 2003
Kapel podobného zaměření
se v posledních 5 letech objevuje čím dál
tím více a tak možná už pomalu uzrál čas na
to, najít pro jejich uměleckou výpověď odpovídající
označení. Nejde mi v žádném případě o nějaké
bigotně - byrokratické prudění, které by mělo
za úkol všechny, co se nějak vymykají ihned
šoupnout do nějaké hudební škatule. Mám na
mysli to, že když už se zcela prokazatelně
nejedná jen o několik jednotlivců, ale o nově
se rodící hudební fenomén, je vždy vhodné
jej nějakým způsobem pojmenovat, protože pak
mezi fanoušky, kapelou a hudebním tiskem často
dochází ke zmatení pojmů a nikdo pak vlastně
neví, o čem je řeč. Hudební soubory které
mám na mysli vycházejí hlavně z tvorby kapel,
jako TODAY IS THE DAY, NEUROSIS a nebo MESHUGGAH,
ovšem jejich výpověď je zhusta ještě brutálnější,
syrovější a agresivnější. DILLINGER ESCAPE
PLAN, MASTODON, WILL HAVEN, BURNT BY THE SUN,
HIGH ON FIRE, GOD FORBID, CONVERGE, BETWEEN
THE BURIED AND ME a spousta dalších, vytvářejí
svojí hudbou zcela nový rozměr současného
heavy metalu a stanovují tak na tomto poli
další hudební standardy. Novým přírůstkem
do této "rodiny" jsou THE END z
kanadského Ontaria. Jejich debut "False
Omniscient" byl v roce 2001 vyhodnocen
jako nejlepší nezávislá metalová nahrávka
toho roku v Kanadě. Aktuální desku "Within
Dividia" produkoval uznávaný Pierre Remillard
(CRYPTOPSY, MISERY INDEX, GORGUTS) a vyšla
již u prestižních Relapse Records. Zběsilá
kanonáda bicích, zuřivě rafající kytary, dunící
basa a rudý řev, tvoří dohromady neuvěřitelně
masivní a téměř neproniknutelnou hlukovou
stěnu, která jako obří buldozer před sebou
hrne vše, co se jí postaví do cesty. Dominují
nadstandardní hráčské výkony, které ve spojení
s brutální agresivitou a vášnivou zuřivostí
mají pro posluchače zvrácenou přitažlivost
hloučku čumilů u smrtelné dopravní nehody.
Nemilosrdně bušící tempo, plné neočekávaných
rytmických zvratů, harmonických vývrtek, jazzových
breaků a vykloubených metalových riffů tvoří
vysoce strukturovanou a explozivní směs, která
rozmetá vaše ego na kationty a anionty. THE
END se nestarají o žádné melodie, složitější
harmonie a nedejbože o nějakou atmosféru!
Jediné o co jim ve skutečnosti jde, je rozsekat
to tady všechno na sračku! Vyhladit! Vyhubit!
THE END jsou extrémní, totální, absolutní.
Žádné kompromisy, žádné uhýbání bolesti. Při
poslechu jejich alba jsem měl intenzivní pocit,
jako bych se ocitnul přímo uprostřed válečného
konfliktu. WAR CORE. Na koncertech musejí
praskat kosti!
