RECENZE
ESCAPE THE FATE
Dying Is Your Latest Fashion
EPITAPH/MAXIMUM UNDERGROUND 43:27
Styl: pop punk Stát: USA
FOUR LETTER LIE
Let Your Body Take Over
VICTORY/DAY AFTER 40:25
Styl: pop emo metal Stát: USA
SILVERSTEIN
Discovering The Waterfront
VICTORY/DAY AFTER 41:24
Styl: teen pop punk Stát: USA
Rok: 2006
Hudba označovaná většinou jako emo punk nebo pop punk, je podle mého názoru POUZE čistý POP a ten punk je tam jen proto, že je to energické. Všechny ostatní atributy řadí podle mého názoru tuto hudbu jednoznačně do širokého proudu mainstreamového popu a hvězdičky daného žánru vznikají a zanikají rychlostí blesku. Vše se tady odehrává podle jedné šablony a já nejsem schopen rozpoznat jednu kapelu od druhé. Jakoby ta děcka byli nějací roboti, které naprogramoval nějaký úchylný programátor. ESCAPE THE FATE hrají své melodické písničky s rutinním nadhledem, kde vágně agresivní vokalista přechází občas až do death metalového chroptění, ovšem v tomto případě je to nutné chápat jako pouhou recesi. Hladce běžící, nekonfliktní hudební proud, kde jedna skladba je jako druhá a kde není místo pro žádné tajemství, překvapení, ani muzikantskou invenci. Jen klišovitá zručnost a mladická energie, která pohání ESCAPE THE FATE pohodlně po vyjetých kolejích rovnou do krajin zapomnění. FOUR LETTER LIE ze státu Minesota jsou podobný model. Jsou jako malé děti, které si jen tak hrají a bez zjevného důvodu skládají vedle sebe agresivní a popové pasáže, které spolu navzájem vůbec nesouvisí. Protože to jsou ale malí smradi, vůbec je to netrápí a naopak se radostně chechtají tomu, jak se tomu ti hloupí dospělí diví. Občas dosahují až metalové hmotnosti, aby vás v zápětí zahrnuli sladce líbivými chlapeckými vokály, z nichž okázalý sentiment přímo kape. Skutečný hnus. Prvoplánové, klišovité a zoufale bezcílné kňučení malých štěňat, co sami sebe pokládají za drsné rotvajlery. Naprosto stejný model platí i pro SILVERSTEIN, kteří jsou sice muzikantsky o něco zručnější, ale stejně jim to je houby platné. Osamělý chlapík v lodičce, kterému není nikdy vidět do obličeje z obalu jejich desky je myslím výborným vizuálním zobrazením jejich hudby. Cítím se osamělý, frustrovaný a trochu nešťastný, protože nikdo nechápe mé vidění světa. Chci být tajemný, záhadný a taky trochu jedinečný. Ve skutečnosti je to ale jen post pubertální přání vidění svého vlastního postavení v okolním světě a nikoliv reálná skutečnost. Tou je naopak soudě podle jejich hudebního projevu jen konformní klišé, které se nijak nevymyká současnému trendu. Uniformní zvuk, uniformní tempo, uniformní vokály, uniformní frázování, uniformní skladatelské postupy…ech! Neoriginální, tuctová a příšerně nudná hudba pro povrchní teenagery, která nemá co říct. Součástí desky je i dvd, na němž je záznam koncertu z Chicaga, kde se naplno projevily všechny slabiny. Špatný zpěvák bez výrazu, který mizerně intonuje, zpívá falešně a přes své mládí nestačí s dechem (nulová technika). Kapele to sice celkem šlape, ale jak již bylo řečeno, vše se odehrává podle předem známého scénáře, tudíž nuda k uzoufání. Součástí je i dokument o natáčení klipu ke skladbě „Smile In Your Sleep“, samotný klip a pár dalších „zajímavostí“ o kapele.
